Václav Jan Křtitel Tomášek

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

17.4.1774 Skuteč 3.5.1850 Praha Pohřben na Malostranském hřbitově

PD, O.Sandtner 1874 Tomášská 15/15


Český učitel hudby a skladatel předbeethowenovského klasicismu a začátků romantismu.Z jeho hudební školy vyšli např.J.V.Voříšek, A.Dreyschock,E.Hanslick aj. Z více než 200 skladeb:" Symfonie C Dur,Es Dur a D dur","Rekviem c moll",balada "Lenora",opera"Sera- fina",písně na verše Goetha,Schillera,Heineho,Hanky,Marka,Chme- lenského aj.


"Podle mého názoru není umění a věda jen státním vlastnictvím,nýbrž

vlastnictvím všeho lidstva a každý,kdo nějakým pochybeným nařízením brzdí duchovní pokrok,dopouští se těžkého provinění na celém lidstvu, provinění,které nijak nemůže být odčiněno".

                             V.J.Tomášek:Vlastní životopis


     Málokdo věřil,že do Německého domu na oslavy Goethova století (1749

-1849) přijde.Krátce před začátkem se tělnatý Tomášek vkolébal do sálu. Zaburácel potlesk a všichni vstali.Setkal se s Goethen a dopisovali si od roku 1822.Tomášek zhudebnil jeho jednadvacet básní,např.Krále duchů, Krále v Tule,Rybáře a v době léčení ve Františkových lázních mu je v Chebu přehrál a dojatý básník mu do památníčku napsal děkovné verše.

     Dva měsíce po pražské oslavě Tomášek,čili "hudební papež Prahy",ze-

mřel.Rakev byla plná ocenění.Diplom Berlinské akademie věd se o několik dní zpozdil.Dobrodinec slepců,přítel Klár na rakev přiložil výtisk po- sledního Tomáškova mužského kvarteta "Na vlast". Dům v Tomášské 15 na Ma- lé Straně osiřel a klavír uprostřed velké místnosti v 1.patře umlkl.

     Po léta večer co večer,ba celé dni znělo z Tomáškova obydlí a záro-

veň od roku 1824 hudebního ústavu různé nástroje,ale hlavně klavír.Pod okny naslouchal mezi malostranskými kluky i Hanzi Nerudů.Stalo se pražským zvykem,že hudební návštěvy Prahy zamířily nejdříve k Tomáškovi,k "pavouku, který byl zalezlý do své sítě",jak úsměvně vzpomněl jeho vídeňský žák, estetik E.Hanzlick.Přišel Wagner,Weber,Berlioz,prostě dlouhá řada muzikan-

tů.

     Tomášek přišel do Prahy roku 1790 za bratrem bezmála s asketickým

záměrem stát se hudebníkem.Dřel jako samouk hry na klavír a vzdělával se univerzitně,kde mu v roce 1811 udělili diplom "Magister liberarum artium" (doktor svobodných umění).Nazíral na svět očima osvícenců a měl sebevědomí tak výrazné,že vytvořil vlastní normy hudební estetiky a vydal je pod ná- zvem "Nauka o harmonii".Měla 19 sešitů.Byl přesvědčen,že umění vychází ze stejných zákonů jako vesmír.

     Když by na návštěvě v roce 1814 u bratra ve Vídni,s ostychem zakle-

pal na dveře domu tiché vídenské uličky.Bydlel v něm o pět roků starší Beethowen,jehož pražský koncert jej jako chlapce fascinoval.Za dveřmi za- šramotilo a Tomášek jakoby se vrátil do roku 1797,kdy byl v pražském Kon- viktu Beethowenovu mistrnou improvizaci na téma Mozartovy opery Titus.Nemo- hl se tehdy na klavír mnoho dní ani popdívat.Vstoupil do místnůstky,všude se válely papírky s úryvky.Přijal Tomáška laskavě a Beethowen se rozmluvil: "... velcí klavíristé byli i velkými skladateli,stačilo jejich improvizace jen zapsat.,řekl mezi jiným Beethowen.Tomášek Beethowena za pár dní přišel znovu a pak zašel za staříčkým Haydnem v bílých rukavičkách.

     Tomášek později vydal tlustopis vzpomínek s velmi trefnými myšlenkami

o hudbě,jejim posláním.Mozart mu byl "...jako slunce,které svítí a hřeje, aniž by opouštělo svoji uzákoněnou dráhu." Beethowena nazval "kometou která naznačuje odvážné cesty..".Je to udivující postřeh mozartovce,čili člověka klasicismu,který svým dílem nahlédl do tajů romantismu.

     Prvním Tomáškovým skladatelským úspěchem byla zhudebněná balada

z roku 1805 na Burgerovu "Lenoru".Jeho žák hr.Buquoy mu tehdy nabídl ti- tul svého hraběcího skladatele a dokonce o Tomáška měla zájem Vídeň.Tomá- šek však zůstal v Praze,živil se výukou dětí hlavně ze šlechtických rodin a přitom psal skladbu za skladbou.Napsal symfonie C Dur,Es Dur,D Dur,Soná- ty,Eklogy,Rapsódie,Dithyramby atd. K.M.Weber,který v roce 1815 nastoupil na místo kapelníka Stavovského divadla,dirigoval v roce 1811 premiéru Tomá- škovy jediné opery "Serafina".O další operu se nepokusil.

     Žil v době,kdy Čelakovský s přítelem Kamarýtem sbírali po dědinách

lidové verše a Hanka v touze,přiřknout českému pímnictví starobylost jakou měli Němci v "Písni o Nibelunzích" (12.století) nebo Rusové v "Bylinách" a padělal staročeské Rukopisy.Nadšený Tomášek příteli Hankovi napsal: "..i v hudbě žije ústní podání...Vše záleží jen na tom,vyposlouchati všude český národní živel uchem umělecky vnímavým..". Tomášek prý stával o slavnostech J.Nepomuckého u pouličních zpěváků a zaznamenával si jejich popěvky.Napsal cykly lyrických,vlasteneckých písní na texty Hanky,Čelákovského,Marka,Chme- lenského a zhudebnil i staré "Rukopisy".

     Lyrická poesie ladila Tomáškovu melodiku do romantických tonik.Vrou-

cně se ozvaly v jeho brilantních klavírních dithyrambech,jež k prstoklado- vé tehdy modní virtuozitě etud napověděly příchod romantické hudby.Když k Tomáškovi zavítal mladý,všetečný Berlioz,přidával ve společnosti k dobru, že "Pražský hudební papež",je "okouzlen sám sebou".Tomášek si však nejvíc cenil svého "Rekvia".Naplnil v něm své představy o dokonalosti.Ke konci života se příteli svěřil:"Věřte mi,mně jde o to,abych prospěl umění,a po- daří-li se mně to,pak ať si mne obviňují ze samolibosti".Smetana se poklo- nil za víc než 200 opusů koncertem.