Václav Staněk

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

4.9.1804 Jarpice u Slaného 19.3.1871 Praha Pohřben na Olšanech

PD s portrétem,F.Rous st. 1905 Jungmannova 738/18



Český lékař,vlastenec.Spolutvůrce české lékařské terminologie. Spoluzakladatel "Časopisu lékařů českých".Poslanec Zemského a Říšského sněmu,účastník Kroměřížského sněmu 1848.Z publikací: "Základové pitvy","Přírodopis prostonárodní".



     Pamětní desku na bývalém hotelu "Viktoria" věnovali významnému lé-

kaři,spoluzakladateli "Časopisu lékařů českých" a "Spolku českých lékařů" pozdější kolegové.Jen o ulici bydlel jeho kamarád ze slanského gymnasia advokát a politik roku 1848 Josef Frič.Věrné přátelství utvrdili i tím, že se oženili s dcerami vdovy Reisové z Rožmitálu.Ta nejmladší dcera žila u Staňků,jejich byt často proměnila v ženský salón.V něm se vzdělávalo,ro- kovalo o emancipaci žen,přišli i Slováci při cestě ze studia v Jeně domů. Chodívala tu i B.Němcová,důvěrná přítelkyně mladé krasavice,která začala psát pod jménem Rajská.Tehdy prozíravý Staněk zadal malíři Hellichovi na- malovat portrét B.Němcové,jediný a dodnes obecně známý.

     V tom čase se už věřilo,že český národ se už probudil a se po Bílé

hoře jej nepodařilo vymazat z dějin,protože národ sice lze ujařmit,ale nikdy jej nelze zničit.Po čase musel moudrý vlastenec Staněk své mladičké švagrové být rádcem.Vdovec Čelakovský ji požádal o ruku a ona se za ně- ho,zasloužilého muže národa,provdala.Nebylo to lehké ani pro Staňka radit mladičké švagrové v tak důvěrné věci.Jenže významný lékař měl autoritu ne- jenom v rodině,ale i ve veřejném životě.

     Když přišel na studia,psával verše i články,ale kdo je nepsal z je-

ho generace,jež psala první stránky dějin českého národa.Po roce 1832,kdy ukončil studia medicíny,se věnoval výhradně medicině.Námět diplomní PRáCE nešel čtyři kilometry od rodné obce:lázmě Mšené.Zevrubně prozkoumal jejich léčivé zdroje a účinky a diplomní úkol nazval: "Pojednání o lázních Mše- né". Léčilo se v nich rašelinou a uhličitými prameny.

    Otec mu brzo zemřel a otčím si povšiml,že chlapec není pro hospodář-

ství,že má nadání.Poslali ho na gymnasium ve Slaném,kde se na celý život

spřátelil se spolužákem Fričem.A odsud vedla předem stanovena cesta na lé- kařskou fakultu.Asistoval po absolutoriu na katedře lékařské fakulty u prof.A.Jungmanna,bratra filologa Josefa.Znenadání v Čechách propukla epidemie cholery a úřady jej vyslaly do míst zasažených nákazou.To neby- lo jen v povinnosti lékaře,byla to odvaha,riziko,ale naštěsti se vrátil domů,aniž se nakazil.Byl o doslova osudovou praxi moudřejší,získal pověst obětavého znalce,takže so dovolil v témž roce 1833 otevřít soukromou ordi- naci praktického lékaře.

     Po dvou letech jej potkal J.Sv.Presl,prof.přírodních věd a požádal

jej,aby napsal o svých zkušenostech z pitev,jež prováděl.To nebyl jen Pre- slův nápad,už to byl cílevědomý záměr vzdělaných vlastenců,vyzvednou čes- ký jazyk na úroveň nejen jazyka literárního,ale i vědy.Čeština se v době pobělohorské nemohla vyvíjet,protože byla vyřazena z veřejného života a udr- žela se jenom jako lidové dialekty.Terminologie vědy,techniky,ba i umění zakrněla.Staňkova napsal knížku:"Pitewný atlas do desatera tabul sestavený a k snadnějšímu porozumění pitvy s připojeným vysvětlováním vydaný".Staro- byle dlouhý titul knížky obsahoval poznatky ze Staňkovy lékařskou praxe. Tak se Staněk začlenil mezi první tvůrce české lékařské terminologie,kte- rá vešla do české terminologie mediciny.

     Vlastenečtí odborníci pracovali na české vědecké terminologii samo-

zřejmě jen z lásky k národu.Byl to dar národu,vytryskly z velké lásky k rodnému jazyku.Nadšení a víra v právo českého národa na život vedly vlastenece k obětem,jež zůstaly pro generace po nich až nepochopitelné, protože rodný jazyk se stal samozřejmostí.

     Staněk musel za medicinskými pojmy do starých českých lékařských

knih,ba v nouzi,kdy pro něco nenašel vhodný termín,se rozhlédl po termíno- logii slovanských jazyků nebo si termín musel vymyslet.

     Staňova autorita lékařská autorita stoupla natolik,že si jej začas

do svých služeb pozval do Bělehradu srbský kníže.Staněk se však v Běle- hradu dlouho nezdržel.Táhlo jej to domů mezi přátelé,kteří stavěli zákla- dy českému znovuzrození.Své místo měl po boku přítele z dětství JUDr.Jose- fa Friče,básníka K.Vinařického,Mudr.J.Čejky,B.Němcové,Jana Kollara,L.Štúra a mnohých dalších vlastenců,kteří přicházeli do "salónu" slíčné švagrové Antonie Rajské.

     Místa kolem ulice Široká (dnes Jungmannova) byla jakousí enklávou

vlastenců,v níž žili Palacký,J.Sv.Presl,Jungmann,Rieger,Šafařík a další přední osobnosti českého života.Staněk převzal po skvělém lékaři a muzi- kantovi,vlastenci T.Heldovi vlasteneckou klientelu.V horkých nadějích na svobodnější klima pro český národní život v roce 1848,byl Staněk zvo- len zemským a říšským poslancem.Zůčastnil se pověstného Kroměřížského sně- mu v době střídání stráží na rakouském trůně.Za epileptického císaře Fer- dinanda Dobrotivého nastoupil osmnáctiletý František Josefem I. Ten ro- zehnal sněm vojskem a bylo po českých nadějích na stát jako federaci náro- dů.A pak se mladý císař s českou "rebelií" vypořádal vězením,rozehnáním rebelů po světě a zatlačením vůdců do soukromí.

    Po desetileté diktatuře ministerského předsedy Bacha,jež načas roz-

drtila české národní naděje,Rakušané prohráli bitvu u Solferina (24.6.1859) a Franz Josef přislíbil "Říjnovým diplomem"(20.101860) ústavnost.Do bouř- livého vznikání českých spolků,novin a do růžových nadějí na velké dni

českého vzkříšení se vřadil i Staněk.Srovnal si bohatou korespondenci,své články z Časopisů českého muzea,Vlastimila,Kroku,Květů atd. a zasedl ve sboru Matice české a když se z Vratislavského pobytu vrátil světově proslulý J.E.Purkyně,zakládal s nim a s dalšími českými lékaři "Časopis lékařů českých",který v letech 1865-69 redigoval.Nechyběl ani při ustave- ní "Spolku českých lékařů".

     V roce 1863 Staněk vydal "Slovník názvosloví lékařského",v němž

jeho české lékařké termíny dodnes platí.V témže roce s básníkem a archi- vářem města pražského K.J.Erbenem vydal Rhaserovo "Staročeské vzdělání" (1863) a Salicetovo "Ranné lékařství" (1867).

    Když se v roce 1871 rozhodovalo,kdo stane v čele Sboru doktorů lékař-

ství,byli čeští i němečtí lékaři zajedno,že děkanem bude Mudr.Staněk.Je- ho odborné spisy "Ohledání mrtvých těl","Přírodopis prostonárodní,čili popsání zvířat,rostlin a nerostů,vedle tříd a řádu jejich",jeho články např."O zlepšení zdravotního stavu ohledem kanálů v Praze","Žluční kame- ny" atd.měly povahu vědeckou i popularizační.

    Velkého ohlasu došel Staňkův článek "Poslední nemoc F.Čelakovského".

Staněk nahlédl do spolužití své švagrové a švagra nejhlouběji.Věděl,jak těžce se švagrova vzdávala lásky k slovenskému básníku Hroboňovi,věděl o Ammerlingově lásce k ní,četl jemný a moudrý dopis Němcové mladé přítel- kyni,když se rozhodovala,zda má spojit život se stárnoucím Čelakovským. Stál u její smrtelné postele a půl roku poté byl u smrti Čelakovského.

    Na Olšanech mají Staněk a Čelakovský hroby vedle sebe.