Václav Talich

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

28.5.1883 Kroměříž 16.3.1961 Beroun Pohřben v Berouně

PD s hud.klíčem,J.Benda 1965 Francouzská 152/78



Český houslista a dirigent.Dirigoval v zahraničí i doma.V le- tech 1921-1941 stál v čele České filharmonie a od roku 1935 orchetru Národního divadla.Po válce byl šéfem Velkého i komor- ního orchestru Slovenské filharmonie,kterou pozvedl na evrop- skou úroveň.Profesor Akademii muzických umění.



     Když se jeho silná postava s kšticí mírně do čela objevila na diri-

genstském stupínku,orchestr ztichl a čekal na jemný pohyb taktovky."Václav Ukrutný",jak mu přezdili,neodpustil nic byl přesný,jasný a ve všem svůj. Smetanova "Má vlast" byla i talichovská.

     Otec byl kapelníkem v Kroměříži,pak v Klatovech,kde si otevřel hudeb-

ní školu.Tři syny a dceru naučil muzicírovat,aby rod v tom rodovém daru pokračoval.Václav hrával ve studentském orchestru klatovského gymnasia na housle,pak zamířil na pražskou konservatoř,kde roku 1903 ve třídě J.Mařáka skládal zkoušky z houslové hry u proslulého houslového mistra,au- tora houslové i klavírní školy O.Ševčíka.V sedmnácti zpíval pod taktovkou A.Dvořáka ve sboru a hrál ve smyčcovém kvartetu l.housle.Počase držel i taktovku Akademického pěveckého sboru.

     Osud českých muzikantů byl vesměs toulavý.Někteří se vraceli domů

jen naootočku a pak zůstali natrvalo někde ve světě jako např.kladeňák Váša Suk,který se stal národním umělcem na Rusi.Talich se načas zatoulal jako houslový mistr do berlínské filharmonie.Ake už koncem roku 1904,to mu bylo jednadvacet,se vydal do Oděsy,kde mu nabídli místo primaria kvar- teta.V přímořském městě byla velká hudební tradice a Češi tu nacházeli uplatněni.Talich hrál v Oděse v kvartetu,ale často i v orchestru.

     Jednou onemocněl dirigent a Talich za něj zaskočil.Dirigentský zá-

skok se změnil v trvalé muzikantské místo.Jeho hudební kaleidoskop se ustá- lil u taktovky a netrvalo dlouho,obdržel z Prahy nabídku místa dirigenta pražského Orchestru sdružení.Neváhal.Setkal se v něm po dlouhém čase

se dvěma houslovými přáteli - J.Sukem a V.Novákem.

     Život muzikanta je jako popsaná notová osnova s variacemi nahoru a

dolů. Talich se ocitl bez místa.Mnoho známých muzikantů,herců,zpěváků na- šlo záchranu u Jihoslovanů a Talich se za nimi rovněž vydal.Získal místo dirigenta Slovinské filharmonie a Lublaňské opery.Místo,v němž se muzikant- sky vyprofiloval.Lublaň to byla jeho muzikantská škola a vzlával se tím, že jednou zajel na konservatoř v Lipsku,navštívil v Miláně známého dirigen- ta Vignyho,prostě nahlédl všude,kde se dalo muzikantsky získat.

     V roce 1911 mu gong odzvonil osmadvacítku,už vešel do povědomí ne-

jen muzikantského světa,a najednou se mu ozvala plzeňská opera.Nezaváhal, sbalil se a odjel domů.Plzeňská opera to bylo údobí velmí radostné a tvůr- čí.Zde si v letech 1912 až 1915 připravoval svůj základní operní repertoár: Smetanu,Dvořáka,Fibicha,Mozarta,Wagnera a Verdiho.

     V roce 1917 ve světě ještě zuřila světová válka,ale lidé už žili

v předtuše jejího konce.Z Prahy se mu ozval skvělý dirigent Karel Kovařo- vic a nechal jej vyzkoušet taktovku České filharmonie.Po roce,kdy se český národ zalykal štěstím nad koncem války a vznikla samostatná ČSR,Talich uvedl s Českou filharmonií vroucné "Zrání" přítele Josefa Suka.A zanedlou- ho stanul na dirigentském stupínku i v Národním divadle a v roce 1921 i České filharmonie.Po dalších dvacet roků zrůstal dirigentem filharmonie a propracoval do detailu její talichovský akcent.V letech 1923-27 se zařa- dil i mezi kantory pražské konservatoře.

     A pak ustavil u České filharmonie "filharmonický sbor" (1922) a ta-

lichovská hudba zazněla rovněž v Anglii,Skotsku,Norsku,Finsku,Rumunsku, Polsku i ve Švédsku,kde hostoval v letech 1931-4.Bylo to šedesát roků po Smetanově švédské epizodě.Po návrat jej jmenovali v roce 1935 šefem opery Národního divadla.Čeho víc bylo možno dosáhnout a co jej ještě čeka- lo? Talich nastudoval stěžejní program české a světové opery a razil pro reprodukční umělce zásadu,že dirigent je autorovým spolutvůrcem,který má právo dílo dotvářet i upravovat.

     K nejvýznamnějším jeho dirigentským činůmu patřila opera "Juliette"

od B.Martinů,Bořkovcův balet "Krysař",Gluck,Mozart,Beethowen a Debussy.V do- bách německé okupace,jež národ zbavila možnosti veřejné národní politické identity,promlouval Talich k národu českou hudbou.Pod jeho taktovkou se ozvala Smetanova "Má vlast".Jeho umění se zalíbilo i okupačním úřadům a chtěli jej poslat s Janáčkovou operou "Její pastorkyňa" do Berlína,ale Ta- lich raději fingoval jako někteří jiní operaci.

     Po válce se vrátil k opeře do Národního divadla.Vytvořil ze svých

žáků "Český komorní orchestr" a v Praze se jeho zásluhou začaly konat svát- ky hudby "Pražského jara",jemuž zbudoval už v 30.letech svým "Pražským hu- debním májem" základy.

     V životě leckdy i špatné pro jedince se obrátí v dobré pro lidi.

Po válce byly provedeny změny v Národním divadle a v šumu poválečných ro- zepří ztratil Talich ve zlaté kapličce postavení dirigenta.Slovenská hudba jakoby čekala na svého hrdinu,aby ji zařadil mezi světovou elitu.V roce 1949 Talich odjel do Bratislavy,kde řídil Komorní orchestr a velký orchestr Slovenské filharmonie.Pobyl na Slovensku jenom tři roky,ale pozvedl jeho reprodukční hudbu na evropskou úroveň.Do programu Slovenské filharmonie zařazoval i skladby slovenských skladatelů.Potom předal taktovku sloven-

ského orchestru svým odchovancům (např.L.Slovák) a vrátil se domů opět k České filharmonii,aby ji zbudoval hudební zázemí tím,že ustavovoval dal- ší hudební tělesa.Krédem mu bylo dojímavě vlastenecké heslo "umění blíž lidem".Zájezdy Filharmonie po českých městech se staly pro Talicha samo- zřejmostí a pro lidi svátkem.

     V roce 1956 se z Prahy odstěhoval do tehdy ještě čisté zeleně Berou-

na na trvalý odpočinek.Mnoho skladatelů mu dedikovalo některá ze svých děl. Veřejné mínění Talicha vřadilo do trojice: O.Nedbal -K.Kovařovic - V.Ta- lich.


PD s bystou,K.Hladík 1983 Obecní dům,vstupní vestibul,od roku 1995 v sále orchestru