Václav Vilém Štech

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

31.3.1885 Slaný 24.6.1975 Praha Pohřben na Vyšehradě

PD s bystou,J.Malejovský 1985 Nerudova 32



Český teoretik a historik výtvarného umění,organizátor kultur- ního života.Psal o prehistorii,českém baroku,italská renesanci, 19.století,Rembrandtovi,Prazr atd.Napsal na 2 tisíce studií. Z díla: Italské renesanční sochařství,Rembrandt,Krásy plná Pra- ho!,Čtení o A.Slavíčkovi,Michelangello,Donatello,M.Aleš,M.Ber- nard Braun,Piero della Francesca,Skutečnost umění.


 "Vždyť posledním cílem každého umění je lidskost.Avšak cesta

k ní vede jen domovinou,konkrétním postojem k době,tvůrčím vzta- hem k nejbližšímu prostoru - jinak řečeno - láskou k vlasti".

  Tvůrčí pud vzniká z člověka a z jeho vztahu k přírodě souběžně s pu-

dem pohlavním,bojovnosti,prací a vůlí k poznání i s citem náboženským".

                                          V.V.Štech


     Rok před Národopisnou výstavou (1895) se slánský učitel,spisovatel

a dramatik Václav Štech přestěhoval s rodinou do Prahy.Desetitému synovi jedna návštěva výstavy nestačila.Snad byl na ni dvacetkrát a pořad měl co objevovat.Měl to na svědomí otec,duše slánské kultury,který v městě založil muzeum a syna bral sebou do obcí,kde nacházeli mnoho užitečných exponátu.Oběma se z toho stalo drama,neodolatelné listování v starých ča- sech.A tak si naplnili oba život něčím,co jiní jentak projdou bez povšim- nutí.Jednou o tom trvalém pnutí,chvění v člověku,který se ptá,poznamenal E.Grosse toto: "I kdyby naše odpovědi neměly mít žádnou trvalou hodnotu, naše otázky ji mají".

     Ještě na studiu pražské filosofie v roce 1904 delegoval mladého Šre-

cha studentský spolek do Klubu za starou Prahu,který se právě ustavil.Klub vyrostl z potřeby,jež byla nesmírně aktuální.Zamezit stavbařským vandalům v bourání starých architektonických skvostů,jež se staly obětí dychtivému stavbařskému kšeftu.Bylo třeba starou Prahu zachránit a posoudit velmi

pečlivě,co bude či nebude uchováno a jaká nová archetektura se hodí nebo nehodí do harmonie vzhledu města.Jako dům musí mít dobrého projektanta,mu- sí je mít i celé města.Město je přece hudbou stavebních slohů staletí a je krásné svou architektonickou jednotou.

     Koneckonců spory mezi mocnými laiky a skvělými architekty se táhnou

dějinami.Bylo to první zvonění napoplach pro archtekturu 20.století.Do zá- pasu o tvůrčí a historicky zdůvodnitelnou výstavbu Prahy začali zasahovat skvělí architekti Janák,Hypšmann,Engel,prostě talentovaní,tvůrčí a poučeni tvůrci s velkým smyslem pro krásu města v jeho dějinné skladbě.Ti velmi rázně Prahu bránili před lavinou bourání.

     Václav chodíval do Unionky na Perštýně,lačně hltal kumštýřské deba-

ty,jež se v začátcích století zalykaly francouzskou modernou a sám se dá- val do ohnivých polemik.Daadvacetiletý byl u toho,když malířská skupina "Osma"(1907),rozčeřila vkus barevným kaleidoskopem.Byly to vlčí zuby v jehněčím ladění soudobého malířství.Nazvali styl "fauvismus" (le fauve= vlk).Štech nescházel ve Skupině výtvarných umělců (1911) s Čapky,Fillou, Gutfreundem,Janákem atd. a psal do Uměleckého měsíčníku.

     V roce 1909 obhájil disertaci na téma "O projevu výtvarnou formou",

v níž zdůraznil nezbytnost výkladu umění ne podle dané šablony,ale umění samého,což razil historik umění Kramář.Nebylo ateliéru,který by nenavští- vil.Ověřoval si teoretický princip na tvorbě samé.Umělci to dobře postřehli a skvělý Bidlo karikoval Štecha s protáhlé tělem s nosem málem vpíchnutým do vznikající plastiky.Štech našel velkého přítele v sochaři Štursovi,u ně- hož strával moc času.Proto pověřili právě mladého Štecha,kdo měl dprovázet francouzkého sochaře Bourdella pražskými ateliéry.

     Své první zaměstnání si Štech našel v muzeu hl.m.Prahy.Byl to ráj

pro jeho širokéh umělecké zájmy,pro naplnění jeho lásky ku Praze.V tomto bezbřehém moři artefaktů vyrůstala Štechova intimní znalost hlavního města, v jehož vzezření našel nádherný produkt tvořivého ducha českého národa. O Praze vydal bezpočet studií,knížek,a nakonec se ji vyznal z lásky svou knihou z roku 1948 "Krásy plná,slávou i kletbou bohatá Praho!"

     Za kantorského působení na Umělecko-průmyslové škole a pak na Aka-

demii byla mu Praha "učební pomůckou".Vodil žáky po Praze a učil je na je- jí architektonice znát umění.Sám kdysi poznával umění přimo u pramenů tvor- by v ateliérech,vnikal do procesu umělecké tvorby Štursy,Kotrby,Guttfreunda a desítek přátel.Praha mu byla nejrozmanitějším,největším a nejkrásnějším ateliérem a listoval v ní jako v knize.

     Nelze psát teorii a dějiny umění podle přiloženého,předem daného

pravítka soudů,teoretických postulátů o umění bez dokonalé znalosti díla samotného.To si Štech osvojil brzo.Koneckonců vědecké jeho krédo se ro- dilo od dětství z poznání různých předmětů pro slanské muzeum,jež předsta- vavaly kouzlo lidské tvořivosti.Tato tvořije součástí lidské existence, je to pud,který pronouzí tvorbu.

     Štechovy cestovní zápisníky jsou bezprostředními poznámkami dojmů,

poznávání tvorby.Jen do Itálie zajel třicetkrát,aby se dopídil podstaty rukopisu mistrů.Z této Štechovy kritické praxe vznikala jeho teorie umění. Napsal skvělé studie "Pod povrchem tvaru" a "Skutečnost umění"."Dějiny umění hledají v díle a za dílem člověka,společnost a lidství",napsal.

     Vzpomínal,že pro něj byl největší událostí rok 1918,kdy jej režizér

J.Kvapil,tehdy šéf na ministerstvu,poslal jako odborníka do Vídně k jed- nání,které památky bude nová republika žádat do Čech zpátky.Pak zasedl v ministerstvu do křesla sám jako odborník na umění a vypracoval osnovu, jak musí stát ovlivňovat celou šíři umění od státních zakázek,k podpoře rozvoje umění po obchod s nim a jak připravovat reprezentační akce.Štech vyrostl do autority komisaře státních i zahraničních výstav.Jemu bylo uměním i samo vystavování uměleckých artefaktů.

     V roce 1925 byl nejaktivnějším členem výstavy čsl.dekorativního umě-

ní v Paříži.Řídil přípravy expozice Bienale v Benátkách,Trienale v Miláně a opačně do Prahy získával přehlídky zahraničního umění.Postupně se svými studiemi o umění,jichž bylo přes 2 tisíce,znalostmi o Praze a uměním psát o umění,mluvit o něm jazykem umění,stal doslova chodícím "vševědem,živým slovníkem a adresářem".

     Jeho knihy o Donatellovi,Rembrandtovi,italské renesanci,jeho výklady

českého baroka (Škréta,Kupecký,Braun,Brokoff,Brandl),celého českého umění 19.století se sloupy Navrátila,Mánesa,Myslbeka a hlavně Alše jsou dílem zakladatelským.Jako první vydal studii o umění prehistorickém,které mu by- lo jedním z uměleckých projevů lidského bytí,puzeného touhou k tvaru. "Za každým uměleckým dílem je kdesi skryt živý člověk,ba sama lidskost", napsal v jedné ze svých teoretických studií.

     V paměti starší generace zůstala ještě živá vzpomínka,jak se pan

profesor V.V.Štech zlehká opírá o zábradlí na Novotného lávce a prostě, jakoby utkával obrovské drama,vyprávěl o Praze a u televizní obrazovky mu naslouchaly statisíce lidí.Nezaškobrtl,vyprávěl o každém domě,kopci a dokazoval,jak velký skvost si národ Prahou vybrousil.Na jeho pořad se če- kalo jako na nejdramatičtější seriál.Naléval víru v sílu umu a citu čes- kého národa.Zvedal hrdost na vlastní dějiny a lidé cítili,že česká země má v orchestru Evropy,ba světa,vlastní tón.A jak jinak by tomu mělo být?