Vítězslav Hálek

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

5.4.1835 Dolínek u Mělníka

8.10.1874 Praha

Pohřben na Vyšehradě


PD, B.Schnirch 1976

Palackého 720/5


Český básník z generace "Májovců",kteří vstupovali roku 1858 almanachem "Máj" do literatury.Z díla: "Večerní písně"(zhudebnili Smetana,Bendl,Fibich,Dvořák a j.) Povídky,romány,poemy čerpají z života vesnice:"Balady a romance","Na statku a v chaloupce","Na vejmínku","Muzikantská Liduška","Domácí učitel".Dramata brzo vyhasla.


"Běda,když Bůh neourodou, však ze všech trestů nejhorší, a morem trestá přísně, když národ nemá písně" V.Hálek:Večerní písně


V ten večer 18.listopadu 1862 jej publikum v novém Prozatímním di- vadle dlouho vytleskávalo na jeviště.Jeho drama "Král Vukašín" promluvil shakespearovskými monology k dychtivým srdcím,jež očekávala po Bachově diktatuře svobodu.Franz Josef I. prohrál bitvu v Italii u Soferina (24. června 1859) a chtěnechtě musel vydat tzv. "Říjnový diplom" (20.10.1860), v němž slíbil ústavnost.Hálkova a Nerudova generace se v roce 1858 před- stavila amanachem "Máj",do nějž ještě přispěla nemocná Němcová i začína- jící Rottová-Světlá.Neruda vydal zasmušilou sbírku "Hřbitovní kvítí",ale Hálek melodicky zazářil "Večerními písněmi" a okamžitě vylétl na Parnas. Jsou v nich písně o lásce národní i osobní,jež vytryskly k Dorotce ze zá- možné rodiny,kam ji chodil doučovat.

Z rodného domu v dědině Dolínku,kde měli malé hospodářství a hospodu musel odejít rozhněván s rodiči,kteří toužili,že se stane panem farářem, jenže on zamířil na filosofii.Byli s Nerudou přáteli od Akademického gym- nasia,kde vydávali rukopisný občasník s názvem podle Vinařického básně "Varyto a lyra".Oba studovat začali a oba brzo skončili.Život se obrátil k Čechůn nadějí.Zakládaly se spolky,divadla,Sokol,Umělecká beseda,Hlahol a vyšly i Národní listy,do nichž Hálek s Nerudou vstoupili jako redaktoři.

Hálkovy verše i divadelní hry,jimiž ctitel Shakespeara vášnivě bur- coval národ,sklízely ovace.Po omamném úspěchu "Krále Vukašína" napsal Há- lek hry "Carevič Alexej","Záviš z Falkenšteina","Král Rudolf" a "Sergius Catilina",ale pak se námětově vrátil domů,do svého dětství v dědinkách Do- línek,Zátvor,Byškovice a Bukol,kde si rodiče pronajímali hospody.Vybavova- li se mu tuláci,sousedi,cikáni a také měl bohaté vlastní zážitky.

Kudrnatý krasavec,lyrik,snivec s přivřenými víčky fanzazie,který se první sbírkou vyšvihl na literární Olymp,rozevzvučel v národě to,co národ očekával: víru a nadšení.Padla diktatura ministra Bacha a císař Franz Josefa vylekaný z porážky v Italii u Solferina 24.6.1859 chtěnechtě musel diktaturu změnit v příslib ústavnosti.České mládí Hálka vzalo za své jeho verše:"Kdo v zlaté struny zahrát zná,jej ctěte víc než sebe".

Hálek se stal českým Angličanem básníkem Byronem,běžícím do řecka do lidové vzpory,běl německým Heinem,byl to lyrik svobody.Po Mikovcově náhlé smrti řídili s Nerudou časopis "Květy",pak byli spolu v "Lumíru", který Hálek překřtil na "Zlatou Prahu".Výřečného Hálka zvolili do čela li- terárního odboru Umělecké besedy (1862).Jako Byron se vydal na Balkán, ale i do Polska,Itálie,Cařihradu,Vídně a psal o cestách čtivé fejetony. Stal se nejenom idolem mládí,ale i kritickou autoritou,na jejíž názory se čekalo.Jednou napsal stať "Gogola hledám!" a tím vlastně vyslovil touhu poodkrývat ironickou pravdu doby.Jenže on byl lyrik s přivřenými víčky ně- hy.

Chodíval s mládeží do zeleně za Prahu,hlavně ke Zbraslavi do kopců na Závist.Využíval své autority mezi mládeží a v "Epištolách k našemu stu- dentstvu" kladl jim na srdce,aby zachovávali principy "lidskosti,volnosti a svobody".

Jeho verše,povídky i romány mají snivost lyruického vidění,v němž se lidémukazují z té lidštější stránky jako když hledí na jasný den s přivře- nými víčky.Z Hálkova zůstalo hluboce v české literatuře jeho vyprávění z dětství a z přírody.Svázal krásu,zvuky,barvy vesnice do sbírky "V přírodě". Jenže on poznal v životě i to osudově ztěžklé,neznal v dětství jenom lásku, ale viděl velká útrpení.Ve sbírce "Balady a romance" nemohl přejít bezpočet lidských trpkostí.Nejzřetelněji se o nich psal ve sbírce,která se stala evergrinem doby:"Pohádky z naší vesnice".Jeho dědinou táhnou šumaři,pasáci krav,cikáni,vojenští vysloužilci,hrobníci,vdovy a jejich romantizující příhody,vyprávěných v jejich hospodě.Tito lidé měli hodně krvavých šrámů. Hálek je viděl,ale jakoby přivřenými víčky lásky.Pozdější literáti se jeho snovému realismu pošklebovali a zejména zroze realistický Machar napsal na na "Pohádky z naší vesnice" satiru.To už byla ozvěna času kritického realismu,který viděl život,jaký byl.

Známé jsou Hálkovy povídky "Muzikantská Liduška","Kovařovic Kačenka", "Na vejmínku","Na statku a v chaloupce","Pod pustým kopcem","Poldík rumař" a další příběhy.Vlastní zpovědí je Hálkův román "Komediant",v němž rodiče se zřeknou syna,protože se stal "komediantem".Rovněž povídka "Domácí uči- tel" je laskavou epizodou jeho vyučování Dorotky u zámožných Horáčků,jíž si vzal za ženu.

V září 1874 se Hálek vypravil na výlet do Krkonoš.Ze zanedbaného na- stuzení se objevil těžký zápal plic,jemuž jeho heroické mládí podlehlo. Nebylo očí,jež by nezastřela slza a na Vyšehrad jej doprovodily tisíce li- dí.Hned příštího roku mu studenti postavili pomník na Závisti a za rok mu odhalili pamětní desku na domě,v němž bydlel.Bylo to ve stejném roce,kdy z vedlejšího domu vyšel pohřeb Františka Palackého.


Poprsí na podstavci,B.Schnirch 1881

Karlovo náměstí,u Novoměstské radnice


Pilon s reliéfním portrétem,1975

Zbraslav,Na Závisti