Vítězslav Nezval

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

26.5.1900 Biskoupky na Moravě

6.4.1958 Praha

Pohřben na Vyšehradě


PD,V.Turský 1981

Baranova 1901/4


Český básník z generace skupiny "Devětsil".Tvůrce manifestu "poetismu" (1928) a "surrealismu"(1934).Ze sbírek:"Podivuhodný kouzelník","Edison","Básně noci","Sbohem a šáteček","Praha s prsty deště","Historický obraz","Zpěv míru".Z her:"Milenci z kiosku","Manon Lescaut","Dnes ještě zapadá slunce za Atlantidou".Z monografií: "Jiří Wolker","Josef Čapek","Antonín Slavíček","Rudolf Kremlička".


    "Neměla jste chtíti jen věrnost srdce,
     když láska si žádá i věrnost oděvu,
     dát si zabaviti tělo je nejtruchlivější exekuce.
     Bděte a buďte klidná,jenom si neschovávejte
                        svědomí pod podušky za hlavu".
                               V.Nezval,Manon Lescaut


Dali mu u křtu jméno po Hálkovi "Vítězslav",aniž by kdo tušil,že z drobečka vyroste ten, "kdo v zlaté struny zahrát zná" a zanechá v písku života plno škebliček s útržky růží: "Manon,ach Manon,Manon z Arasu/Manon je moje umřít pro krásu...". Přišel jako student třebičského gymnasia k Mahenovi do brněnské Městské knihovny a ten užasl - "poetus nata"(roze- ný básník).Ale jak se staletí uvažuje,práva jsou jistotou existence,jenže za půl roku jej přivítala filosofická fakulta v Praze.Jenže Vítězslava nikdo nedostal k obhajobě disertace.

Pražské umělecké mládí se po válce sdružilo do skupiny "Devětsil" (první jarní květ z močálu).Bubnovalo se po válce na buben radosti i smut- ku z deseti milionů mrtvých a dvaceti muliony mrzáků.Čekalo se na sociál- ní spravedlivost.Mladá i starší česká poesie zahrála do moll a Dur,za pad- dlými i pro naděje.Nezval vydal sbírku "Podivuhodný kouzelník" v roce 1922 a bylo to jako spontánní proud,který unášel naději.Za dva roky vydal sbírku "Pantomima",verše brilantně poetické,jež přítel Teige,teoretik ge- nerace,převedl do typografické podoby.Doslov k ní napsal strůjce moderního divadela J.Honzl a poprávu v ní spatřoval přímo čítanku poesie.

Po roce zaměstnání Nezval usoudil,že se dokáže v pětadvacíti uživit na volné noze.Básnická invence se v něm snoubila s nadáním hudebním,hrál na klavír,výtvarným - uměl malovat a bytostně tíhl k jevišti a k filmu. Byl bohémský všeuměl,který jen v roce 1926 napsal 5 knih.např.romanetto "Karneval",přičemž psal eseje,kritiky a články.O rok později vydal sbír- ku "Akrobat" a uhranul převratnou poetickou dikcí.

Začas vychladaly válečné reminiscence proletářské poesie,jak byla poválečná poesie nazývána,už nehledaly jenom ideje,ale v básní musí být víc "poetična".V roce 1928 Nezval s Teigem nakoncipovali "Manifest poeti- smu",čili volali po verši kouzelné mluvy metafor.Vyzvedli jiskřivou inven- ci,básnivost,v níž je krev poesie.

Nezval pobýval často doma u rodičů,zprvu v Dalešicích,kde otec učil a v této moravské dědině napsal svého slavného "Edisona",básně,jež jsou oslavou tvoření,jak v technice,tak v poesii.Neúčastňoval se diskusí o spo- lečenském poslání umění,jež se kolem třicátého roku zvedla.On "diskutoval" tím,že psal.Vyznával básnickou imanigaci,což nu bylo dáno v genech,která vyvře z básníkova nitra.

Svět sociálně podťala světová hospodářská krize,chudoba hladověla a bouřila se a v roce 1929 se podle toho v komunistické straně,jejimž byl Nezval příslušníkem od roku 1924,se ujalo vedení mladé radikální Gottwal- dovo křídlo.Vančura,Seifert,Olbracht,Neumann,Hora,Malířová a Nezval vy- stoupili ze strany,aniž by někdo z nich ztratil "uhlířskou" víru v lepší svět.Proud invence mu vtékal do všech uměleckých forem a druhů.Psal diva- delní hry,filmové scénaře,romány,byl prostě uměleckým mnohoživelníkem v podzemím uměleckém proudu doby.

V roce l921 jej nadchlo pražské umělecké představení excentrického Itala,futuristy Marinettiho.Nerozpakoval se vstřebávat jiskry umění odkud- koli.Nezval experimentoval s básníkem jeviště režisérem Frejkou,se vzděla- ným divadelním teoretikem Honzlem,E.F.Burianem.Jeho první divadelní hrou této provenience byla "Depeše na kolečkách",čili poesie na divadelních prknech.V roce 1930 napsal ve stejně básnivém tónu obsáhlou knihu "Básně noci",v níž se poklonil nádherné mluvě a ideji života Otakara Březiny.

Pak se mu dostala do rukou knížka "Naďja" Francouze A.Bretona a on jakoby ožil,gejzír inspirací,hledání,prostě útěku od stereotypu v něm zesílil.V tom čase poznal francouzský "Manifestem surrealismu" a znovu za- hořel.Prostě nic uměleckého mu nebylo cizí,cizí mu bylo neumění.

V roce 1931 dávali v Osvobozeném divadle jeho hru "Schovávaná na schodech" a hudbu k ní si napsal sám.Hra měla úspěch a zamířila přímo na jeviště Stavovského divadla.Hned po roce se ve Stavovském divadle v re- žii Frejky dávaly Nezvalovi "Milenci z kiosku",v nichž se zpívaly jeho známé verše,vroucné "Vyzvání na cestu".

V neutuchajícím tvořivém proudu se renesančně rozevlátý básník pu- stil úspěšně i do filmu.Na jeho scénáře natočili filmy "Varhaník u sv.Ví- ta","Ze soboty na neděli",pro Vančuru napsal text písní k filmu "Před ma- turitou" atd.A konečně v roce 1933 se vydal s Honzlem do Paříže a setkali se s francouzským surealistou A.Bretonem a v březnu 1934 založili v Česko- slovenskou surealistickou skupinu rovněž.Veřejnosti ji představili v le- táku "Surrealismus v ČSR".Byla to doba bouřlivých událostí v Německu,kde se Hitler chopil moci,i v SSSR,kde zasedal v roce 1934 l.sjezd sovětských spisovatelů,který řídil M.Gorký.Nezval se jej zúčastnil.A pak si odjel vy- dýchnout domů do Žabovřesk,kam se rodiče přestěhovali.

V poklidu domova napsal svou slavnou sbírku"Sbohem a šáteček",za niž obdržel státní cenu.

Ve druhé půli 30.let Nezval naplnil své surrealistické vyznání básni- ckými sbírkami (např.Praha s prsty deště),ale souběžně se objevily verše bez autora "52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida." Anonym zče- řil kulturní veřejnost villonovskou notou vzdoru.K autorství se přiznal až po válce.

V začátku okupace Němci uvedl Nezval s E.F.Burianem divadelní hru "Manon Lescaut".Zanedlouho Buriana zatklo gestapo a jeho divadelní "Déčko" zavřeli.Nezval po sbírce "Pět minut za městem" psál do šuplíku sbírku "Hi- storický obraz".V roce 1944 jej uvěznili,ale sotva zmkla děla v květnu 1945,ujal se řízení filmové tvorby na ministerstvu osvěty.A zazpíval na oslavu života ve sbírkách "Velký orloj","Zpěv míru","Z domoviny" a promluvil k svědomí světa dramatem o hrozbě atomové války "Dnes ještě zapa- dá slunce nad Atlantidou".

K nesčíslnému množství románů,sbírek,her,scénářů,knih pro děti při- byly monografie jeho malířských přátel Jos.Čapka,A.Slavíčka,R.Kremličky, Štýrského a Toyen.Nakladatelství vydala i jeho překlady E.A.Poea,Baudleira, Malarméa,oblíbeného Rimbeauda a mnoha dalších autorů.

Nezvalův talent vybuchoval,žil naplno časem a citem,který často pře- tékal břehy zavedených toků časů až mu srdce vypovědělo službu v osmapa- desáti letech.