Viktor Dyk

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

21.12.1877 Pšovka u Mělníka

14.5.1931 ostrov Lopud v Jadranském moři

Pohřben na Olšanech

PD s portrétem, L.Šaloun 1932

Hwiezdoslavova 1118/23


Český básník,spisovatel,dramatik a politik.Nesmlouvavý kritik rakouské politiky i české malosti.Z poesie:"Anebo"(jinotaj válečného hesla "Padnout anebo zvítězit"),"Okno" (obsahuje slavnou báseň "Země mluví"),"Milá sedmi loupežníků"(balady). Z dramat:"Posel","Zmoudření Dona Quijota".Z románů:"Můj přítel Čehona","Konec Hackenschmiedův".


"Prosím tě,matka tvá,braň si mne,synu! Jdi,třeba k smrti těžko jdeš. Opustíš-li mne,nezahynu. Opustíš-li mne,zahyneš!" V.Dyk: Země mluví


V půli jara 1931 ještě zašel do senátu,přednesl projev k otevření vinohradského Domu soukromých zaměstnanů a navečer dopsal do nové sbírky "Devátá vlna" poslední verš,v němž jako Sybilla napsal,že poslední vlna "zavře mdlá ústa navěky." Čtyřiapadesátka mu překročila Rubikon,potřebo- val si odpočinout.Sbalil kufry a odjel na svůj zamilovaný jih k Jadranu. Po několika dnech přišla do Prahy zpráva,že jej na ostrově Lopud ve vodě ranila mrtvice.

Jeho pohřeb vyšel z auly Národního muzea,protože Dyk byl velký bo- jovník za věc svého národa.Pocházel z rodiny hospodářského správce na lob- kovickém panství u Mělníka.Na gymnaziu v Ječné ulici v Praze jej učil děje- pisu Alois Jirásek a pak šel na práva.V sedmnácti zažil obrovský ruch me- zi mládeži,která se zvedla k boji za české státní právo,ale rakouská poli- cie v roce 1894 odsoudila 67 mladých Čechů,čili tzv. "omladinu",až na dva roky do věznice na Bory.

Na mládí padla skepse i buřičství,ale dvacetiletý Dyk nebyl skepti- kem,ale bojovníkem.Vydal první sbírku "A porta inferi"(1897), v níž vy- křikl: "V tom vzduchu k zalknutí co může velkého vzniknout?" Co verš to


vzpoura proti národnímu útlaku.Do roku 1900 vydal dvě další sbírky,hořké pelyňkem času a zalité ironií a sarkasmem.To už byl ten pravý Dyk,který ironizoval Rakousko pro útlak slovanských národů a tloukl Čechům o hlavy jejich národní malost,povolnost i zbabělost.Sbírka "Satiry a sarkasmy" ne- bo parodie na selánkovité Hálkovy "Pohádky z naší vesnice" byly poličkem dobové ufňukanosti.

Dyk psal i prózu,hlavně politickou: "Prosinec","Prsty Habakukovy", "Konec Hackenschmiedův" a v každé z ní seděl jinotaj. V první světové válce promluvil v románě "Tajemná dobrodružství Alexeje Ivanyče Kozulino- va" už samotným ruským jménem,což v čase války Rakoska s Ruskem bylo vý- mluvné.Dykovi byl vzorem ironický Machar a příkladem statečnosti K.Havlí- ček Borovský.Skvělý a neúplatný kritik F.X.Šalda o Dykovi napsal,že je "...žlučovitý glosátor a nenávistný pamfletář".

Dyka v roce 1911 navrhovali za poslance Říšského sněmu,ale nebyl zvo- len,k čemuž netřeba dlouze vyhledávat příčiny,protože jsou zřejmé z je- ho tvorby.Prostě strážil nezpochybnitelné právo svého národa na sebeurčení a kolik bylo podobných?

Ve válce si pro Dyka přišli žándáři s exhortou až domů.Uvěznili ho stejně jako Rašína,Kramáře,ba i Bezruče a další.To už mocnářství zostřo- valo tresty "nepřátelům" císařství,což vypovídalo o zeslabení a vyčerpa- nosti vojenských sil monarchie,jež přetékala strachem.Počet padlých už stoupal k 10. a mrzáků ke 20. milionům.Zázemí hladovělo odebráním 200. miliard dolarů pro frontu.Dyk v truchlivých zdech rakouského arestu na- psal sbírku básní "Okno".Byla to opět vášnivá výzva k obraně národa a do hlubokého povědomí Čechů i do čítanek vešla mohutná,vzdorná báseň "Země mluví".Pokaždé,když bylo českému národu zle,např. v druhé světové válce,se recitovala.

Z válečné Dykovy poesie vznikla tetralogie: "Lehké a těžké kroky", "Anebo" (podle hesla "Padnout anebo zvítězit"),"Poslední rok" a "Okno". Snad je možné považovat tyto sbírky za "bubny" politické lyriky.Mnohé ver- še se už dívaly přes vřavu války do dnů zrodu samostatného státu.

Po válce se stal členem redakce Národních listů a senátorem Národního shromáždění.Byl zoufale nazloben,jak se do národa zadřely zbytky rakušá- ckých návyků,pro něž měl pichlavé péro.V jeho názorech o desetileté exi- stenci samostatnosti Republiky vyzrály dvě myšlenkové polohy: nacionálně konzervativní a nadosobní.

Dyk se vyslovoval o své době v nepřeberném množství veršů i prózy a právě to náleží k nejlepšímu,co česká literatura zrodila.

Všeobecně známým byl jeho "Krysař",psaný podle německé předlohy.Sar- kastický jinotaj ironizuje politické bezpáteřníky,kteří hladce přešli z rakouské do české politiky.Dlouho se těšila velké oblibě jeho lyrická balada "Milá sedmi loupežníků",ale snad nejušlechtileji promluvil ve hře "Posel",která připomněla pobělohorské časy českého národa.Ztroze odmítl českobratrské "neodpírání zlu".Svou deziluzi z vývoje poválečné republiky zpracoval ve svém snad nejvýmluvnějšího dramatu "Zmoudření Dona Quijota".

Se spisovatelem F.X.Procházkou připravil Janáčkovi libreto k opeře "Výlety pana Broučka",protože román Svatopluka Čecha byl pro něho velmi živý,žhavě aktuální pro současnou dobu.Zrodila přemíru pohodlných a zabed- něných měšťanostů,kteří seděli na českém životě jako bláto na čistém šatě národa.Jeho Paměti nálezí k živým pramenům českých dějin.

Dykova socha shlíží na soutok Labe s Vltavou od mělnického zámku,sto- jí v rodné Pšovce,v Navarově i na Ostrově Lopud.