Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

1.12.1572 Čestín 19.1.1652 Vídeň Pohřben v Jindřichově Hradci

Obelisk se jmény P.Marie,Ježíše,s erbem,hvězdou,nápisem a písmeny J.B.C.A.M. Pražský hrad,Rajská zahrada



Historický spisovatel,vysoký úředník u habsburského dvora.Čeští místodržitelé Slavata a Martinic byli 23.5.1618 svrženi z oken české kanceláře Pražského hradu (2.pražská defenestrace).Napsal 14.svazků "Historického spisování".



     Dne 8.listopadu 1620 byla na Bílé hoře završena porážka českých sta-

vů,kteří podléhli přesile pluků Ferdinanda II. a Katolické ligy,podporo- vané papežem."Zimni král" Friedrich Falcký vládl Čechům opravdu jenom jednu zimu.Dozvuky porážky Čechů byly kruté: na Staroměstském náměstí bylo 21.6.1621 popraveno 27 vůdců protestantů,a 12 jejich hlav vítězové vystrčili z okének Staroměstké věže.Hr.Lichtenstein okamžitě konfiskoval majetek českých kacířů,kterých podle hrubých odhadů bylo z rodné země vy- hnáno několik stovek tisíc.

     Slavata pocházející ze staré českobratrské rodiny mezi potrestaný-

mi nebyl.Už v roce 1597 totiž přestoupil ke katolíkům.Proč,když pocházel ze staré českobratrské rodiny? Jeho předchůdci byli v roce 1547 mezi vzbouřenci proti císaři Ferdinandu I. a jenom pro mimulé zásluhy rodu jim vítězný císař nesťal hlavu. Majetek jim však zkonfiskoval,takže rodu zbyl jenom statek v Čestíně u Čáslavi,který pak vlastnil Slavatův otec,jehož byl Vilém třetím synem.Vilémův talent vzdělával skvělý českobratrský histo- rik Jan Jaffet,který jej naučil nejen dějinám,k nímž mladík tíhl,ale i české a latinské řeči.

     V sedmnácti studoval Vilém v Praze a potom se s přáteli vydal za stu-

diem práv do Itálie.Pohledný elegán tu vynikal v hudbě,tanci a v šermu a ve společnosti lámal hrou na loutnu dívčí srdce.Babička jej už doma vta- hovala doe katolických paláců a kostelů,jež byly velmi vznosné vedle česko- bratrské víry chodoby.V českých bohatých rodinách bylo v modě ženit se s bohatými Italkami a Slavata se oženil s italskou bohatou katoličkou.A to

je Slavatova náboženská geneze.Jezuité jej v Jindřichově pokřtili na kato- líka.

    Zprvu se Slavata bránil výtkám,že se odcizil českobratrské víře.Ale

po návratu z tříletého pobytu v západní Evropě jej konexe vynesly k císař- skému dvoru Rudolf II. na místo komorníka,pak do postavení dvorního maršál- ka a tajného rady císaře.Pak zasedl na prezidentský stolec české komory a nakonec s katolíkem Martinicem zastával místo královského místodržitele v Čechách.Po smrti Rudolfa II. se postavil proti jeho nástupci Matyášovi a po Bílé hoře byl bezvýhradným stoupencem císaře Ferdinanda Štýrského (II.).

     Čeští bratři si ztěžovali,že na svém panství pronásledoval zrovna

jako Martinic nekatolické poddané,přestože platil "Rudolfův majestát" (1609) ztvrzující náboženskou toletanci.Trpělivost protestanských stavů přetékla a na tajném ujednání v domě Smiřických "U Montágů" na Malostran- ském náměstí čp.6/III se dohodli na radikální akci.Vtrhli za vedení hr.Thurna na Hrad do Slavatovy a Martinicovy kanceláře a žádali záruku to- lerance jinověrců.Když místodržitelé odmítali popadli vzbouřenci nejdříve Slavatu a vyhodili jej oknem do 16metrové hloubky hradního příkopu.Slavata se bránil,proto narazil hlavou o římsu a dopadl s výšky 16 metrů na kámen. Martinic vyletěl za nim a jenom sklouzl po stráni a písař Fabricius,který neprozřetelně protestoval,dopadl jen s nepatrným zraněním a běžel do města. Událost se zapsala do českých dějin jako 2.pražská defenestrace (23.5.1618).

       Slavata napsal později tok události tehdejších dějin.Začal psát

své dílo už jako prezident České komory.Sám byl po Bílé hoře jedním z tvůr- ců tzv."Obnoveného zřízení zemského"(1627),v němž kromě jiného byla kato- licická víra prohlášena za jediné náboženství v zemi.Jako rádce panovníka, nejvyšší hofmistr a kancléř prý z konfiskací rozhojnil svůj majetek.

       V roce 1636 se dostal s císařskou družinou do Řezna a přečetl si

tam spis exulanta gen.Thurna.V polemice s nim začal psát historickou obra- nu katolické protireformace v Čechách i v Evropě od roku 1526,čili od doby, kdy skončil svou "Českou kroniku" Václav Hájek z Libočan.Postupně napsal ve skvělém slohu 14 objemných svazků "Historického spisování",jež rozčlenil do 49 dílů.V první knize polemizoval s Thurmem zejména o Rudolfově Majestá- tu a prokazoval,že kališnické stavy porušovaly podvratnou činností nejen lidskou,ale i božskou autoritu.

     Svůj šťastný pád Slavata přisoudil P.Marii,kterou prý vidělo proce-

sí,jdoucí přes Karlův most,jak se vznáší nad Hradem a přidržuje ho,.."aby ho..při dobrém zdraví dobrotivě zachovati ráčila..".

     Slavata dovedl své dílo až do roku 1592.