Vincenc Kramář

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

8.5.1877 Vysoké nad Jizerou

7.11.1960 Praha

Pohřben na Malvazinkách


PD s bystou,V.Prachatická 1989

Marianské náměstí 98/1


Český historik umění.Zakladatel národní galerie.Vykladač českého moderního umění,který Čechům objevil smysl kubismu.Vytvořil soukromou sbírku evropského moderního umění a v roce 1959 ji odkázal Národní galerii.Z díla:"Otázky moderního umění"(1958), "Španělsko a kubismus" (1937),"O obrazech a galeriích","O objektivitě"(1935),"Dnešní kulturní reakce"(1927) aj.


"...historie psaná opravdovými lidmi pro lidi nezjišťuje jenom ´jak to bylo´,ale i hodnotí činy a události podle významu pro rozumový,citový a mravní pokrok lidstva." V.Kramář


Po roce 1945 mohl konečně naplnit svůj sen o životním poslání umění tím,že v roce 1949 sloučil Sbírku starého umění (zal.1796),Moderní galerii (zal.1901) a sbírku grafik,čili Hollarium (zal.1863) v jeden celek a na- zval jej Národní galerie.Šťasten z návratu přítele E.Filly z šestiletého německého lágru,uspořádal mu v roce 1947 celoživotní výstavu.Půl století spolu vedli české umění k moderně a psali studie.Po válce se lidé zalykali nadějemi,že národ bude žít spravedlivě,ale v politice a ideologii ožil pra- starý zvyk komandovat umění jako kdysi na Tridentském koncilu katolíků. Došlo ke karikaturnímu usnesení Svazu výtvarníků,že Filla nesmí své "nesro- zumitelné" umění vystavovat "v Praze,v ČSR a na celém světě".

Kramář vytasit ostré pero a vysvětlil v knížce "Otázky moderního umění",že: "Vývoj výtvarného umění není tak jednoduchý,jak si mnozí před- stavují".Netvrdil,mohl dokazovat,protože zevrubně znal a neměl v teorii umění sobě rovného.Otec mu odkázal dost,aby mohl studovat nejen pražskou Akademii,ba i Filosofii,odjel do Mnichova,ale to největší sousto poznatků získal ve vídeňském Ústavu historického bádání.Ve vídmi prožil jiskření ná- zorů v době tzv."Vídeňské školy" a názorově jej zformovali historici umě- ní F.Wickhoff,W.Schlosser a jen o tři roky starší Max Dvořák,s nimž se přátelil po celý život.

Po promoci v roce 1902 byl to právě Max,kdo ho doporučil do Central- ní komise pro zachování památek.Komisi vedl vykající prof.A.Riegl,který mu svěřil středověké a barokní malby v Čechách.Historik umění K.F.von Ru- mohr mu vštípil zásadu,že umělecká díla nelze měřit předem danými normami. Naopak! Teorie umění se rodí z rozboru díla.Umění se nemůže přikazovat co a jak má dělat,teorie se rodí z rozboru umělecké díla.

Život mu nadělil dědictví po otci a žízeň po umění a úctu k faktům a s tímto "vybavením" putoval třináct roků po galeriích Evropy.Seznámil se s Picassem,Braquem,Derainem,Vlaminckem,Frischem,s obchodníkem s uměním Khanweilerem a s jinými,prostě nahlédl všude a "ohmatal" si všechno přímý- mi prožitky. A potom "vyzbrojen" vědomostmi se vrhl do zápasů umění o no- vý tvar.Byl u zrodu výstavy skupiny "Osma"(1907),jež zčeřila dobový vkus. Kramář nepeskoval umění úzoučkým proužkem svého "já".On je vykládal z jeho dějinného vývoje.Koneckonců vykládat přítomnost nelze zvýšeným hlasem své- ho "Já",ale s vědomím,že poslední letokruh dějin nemůže vzniknout bez le- tokruhů před nim.To koneckonců platí v životě jako zákon dějin.

Kramář byl "obětí" vášně k poznání a stejnou "nemocíů trpěl Filla. Na začátku 20.století napsali spolu studii o carravagiovském malířském ob- rození (italský malíř 17.stol. atd.).

V roce 1912 Kramář vrátil s chotí do Prahy a rozhlížel po uměleckém životě doma,aby se do něj začlenil.Poruč životu,když si to právo převzali za miliony lidí samozvaní,tradiční i nesamozvaní vládcové.Pěšáci života mu- seli zanechat snů a Kramáře odveleli do Haliče.Prožil i zabijáckou řež na řece Piavě v Itálii,kde se krev promichávala s kamením a zbarvila vody. Osud byl rozumný,nechal jej žít a v Praze mu k místu pomohli historik umě- ní Z.Wirth s arch.P.Janákem.V červnu 1919 zasedl na ministerstvu osvěty k řízení "Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách".By- la v Rudolfinu.To bylo to pravé pro hluboce zasvěceného znalce umění.

V grémiu obrazárny zažil kolotoč pří,než prosadil vědecky řízený ná- kup artefaktů umění,než mohl uspořádat Obrazárnu výhradně podle hledisek vědy o umění,protože nejen laici,ale i mnozí umělci v sobě nezapřou znamín- ko vlastní provenience.Bil se bez obalu s mimouměleckými zájmy se znamínky i mimofinančního zisku.Kramář prostě bojoval o objetivitu historie umění.

Prosadil novou koncepci Obrazárny a vedle toho budoval i vlastní sbírku moderního umění,kterou si založil v roce 1906.Získala později evrop- ský věhlas a u Kramáře si podávali ruce Kokoschka,Miró,Tzara,Khanweiler a jiní věhlasní znalci.Těžiště viděl galerijní činnosti spatřoval v ucelová- ní vývojových údobí obrazárny a v něm kladl největší důraz na údobí 14.a 15.stol.Následovalo baroko a výběr z evropských škol podřídil významu pro vývoj českého umění.Zpracoval teoretické základy restauratorské a ex- poziční práce.

Nebylo u nás většího znalce kubismu nad Kramáře.Uměl srozumitelně vyložit i laikům,že je to údobí,jež uvolnilo v malířství pupeční šňůru je- ho svázanosti s viděným.Vydal o kubismu nejednu studii,v nichž vyložil,že kubismus osamostatnil malířství od viděné reality a vytvvářel si realitu vlastní.Kubismus zažehl jiskru modernínu malířství.

Po válce se do Rudolfina nastěhoval parlament,ale Obrazárna v něm zůstala.Kramář ze zřejmých vlasteneckých důvodů uspořádal jubilejní výsta- vu J.Mánesa.V roce 1923 nakoupil státní kolekci francouzského umění a na- psal několik monografií o význmných uměleckých dílech (např.hlubocký obraz madony).Dne 19.6.1927 mu svitla veliká naděje.Arch.Gočár vypracoval projekt nové Národní galerie,jejíž základní kámen Kramář na Kampě slavnostně odha- lil.Projekt se neuskutečnil.

V roce 1929 se Obrazárna přestěhovala do právě dostavěné budovy Měst- ské knihovny na Marianském náměstí,v němž se stal ředitelem básník A.Sova. Kramářovi svitla jiskra naděje.Velmi neoblomně a na faktech prosazoval svou vědeckou koncepci a byl neoblomný v zásadních věcech.Kdo zná a má odvahu,bojuje,neboť co je lámání chleba v české kultuře s údobím války "být či nebýt".Jen názvy jeho statí mluví zřetelně "Dnešní kulturní reakce a moderní galerie","Případ obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění"(1928) aj.

Do roku 1939,kdy jej penzionovali,objevil Kramážř veřejnosti Tkadlí- ka,Škrétu i Fillu.Vystavoval akvizice,čili nákupy (Goyu,Greca),i restauro- vané obrazy.Mladým historikům věnoval práci "O objektivitě".I surrealisté v něm našli oporu,protože měl zásadu,že různá hnutí jsou stupněmi vývoje umění.Svazoval pokrok dějin i umění se sociálním pokrokem,protože:"Kdo cí- tí více lidsky a revolučně než právě umělci"!