Vladimír Holan

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

16.9.1905 Praha

31.3.1980 Praha

Pohřben na Olšanech


PD s portrétem,J.Pospíšilová 1994

U lužického semináře 97/18


Český básník.Představitel moderní poesie.Lyrik a významný překladatel 120 světových básníků.Z díla:"Triumf smrti","Vanutí", "Září","Zpěv třikrálový","Dík Sovětskému svazu","Panichida", "Havraním brkem","Jeskyně slov","Noc s Hamletem".Z překladaných autorů:Rilke,Baudelaire,Lermontov,Pasternak,La Fontaine.


"Samota je pro mne podmínkou práce.Moje izolace ovšem nikdy neznamenala izolaci od života,od lidských osudů,byla to izolace potřebná k práci." V.Holan


Proč ne on,byl z nás největší,rozpačitě prý řekl Seifert,když obdržel Nobelovu cenu za poesii,jenže oba byli mistry české poesie a každý hrál na své housle.Básník Hora řekl o Holanovi,že je "alchimista slov", který zaklel poetický svět mnohdy do méně přístupné podoby,zatímco Seifert jej nosil jako na dlani.

Holan přišel na gymnasium v Truhlářské ulici až od Bělé pod Bezdězem, kde otec řídil něčí továrnu.V septimě vydal první sbírku "Blouznivý vějíř", k níž se prý jako ke "hříchu mládí" nehlásil.Živil se potom šest roků v Penzijním ústavu a v letech 1934-38 spolupracoval s J.Čapkem,Halasem a Horou na vydávání revue Umělecké besedy "Život".Nu a roku 1939 neměl co do úst a tehdy mu pomohl měkosrdcatý E.F.Burian tím,že mu svěřil redakci programového bulletinu svého divadla.

Cizina láká i kdyby na chléb nebylo a čtyřiadvacetiletý Holan na- hlédl rovněž do muzeálně vznešené Itálie,ve dvaatřiceti ještě zajel do Fran- cie nu a pak se uzavřel ve strašnickém bytě a chytal múzu odevšad.Svůj po- věstný byt ve vile po Dobrovském na Kampě,který svou romantikou zlákal hi- storika Wirtha,Wericha,Trnku a další získal v roku 1948.Zvědavci mu potaj- mu hledívali do přízemních oblouků oken nad Čertovkou,kde ticho šumělo Vltavou.

V tom čase už bylo Holanovo jméno básnickým pojmem a kdepak byly ča- sy,kdy mu do mladistvých veršů promluvil o málo starší Nezval programem poetismu,který byl snahou učinit z rýmů metaforou poesii.A ve 30.letech se už Holan stal básníkem Holanem,který byl rozpoznatelný zvláštní intonací veršů.Mnohy dokázal zašifrovat myšlenku do zkratky tak těsně,že nebylo a není snadné rozluštit jeho přemítání o životě a smrti,o lásce a času. Za vysokými okny s oblouky vznikala hluboce myšlenkami vybolená symboli- ka mluvy veršů,jež se zdála být jakoby z jiného světa.Jenže to byly verše hluboce preožívané,vznikaly v tichu Kampy,ale přesto z hlubokého vnímání světa kolem.Tiskl verše i prózu po časopisech a psal i recenze a kritiku.

V polovině 30.let se do Holanových veršů chtěnechtě musel prodrat pohyb světa kolem,v němž už bylo cítit ono shakespearovské "být či nebýt", zahyne-li či nezahyne pod ranami německých bot a řvaní Hitlera Českoslo- venská sotva dvacetiletá republika.Pro básníka to tamtamy zla,údery gongu, jimž se z ticha zvedla nejhroznější tragedie světa.Holanovy verše jako na povel vyšly z jazykových šifer,on sám nastavil tvář realitě světa a promluvil srozumitelně pro každého.Jeho lyrickým veršům "Triumf smrti" z knihy "Tanec smrti", jeho"Vanutí" a zejména "Havrannímu brku",či "Odpo- vědi Francii" i "Zpěvu tříkrálovu" rozuměl každý.A každý jim rozuměl tak dobře,že okupanti Holanovy sbírky zakázali.

Ve válce a hned po ní Holan zpíval srozumitelně a každý rozuměl.Byl konec válečného útrpení a v národě se protrhl jez a život se zalykal vlnami až přes břeh.Holan jako všechna česká poesie sdílel pocity národa a národ v poesii měl svého mluvčího.Holan rozevřel čtenářům svou i jejich radost či bolest.Jeho jazyková laboratoř zrozena v dětství z listování v Máchovi a v jinošství v Rilkem vydala skvosty poesie,jež vyzdobily ná- rodu srdce.Zúročil svou krásnou básnickou mluvou stovky překladů světových básníků, mezi nimiž byli i jeho nejmilejší Rimbaud,Malarmé a všichni hle- dači nového vidění světa.

Když po Holanově smrti sčítali jen autory,jež přeložil,došli k číslu 120.Bylo to omračující nejenom v české poesii.Do roku 1945 vydal kromě sbírek i čtyři prózy epických meditací "Kolury","Lemuria",nebo denní zpověď "Hady,kosti,kůže".Později se mu už přímo nabídla možnost psát a tisknout souběžně,protože měl celoživotního přítele v nakladateli Vlastimilovi Vokol- kovi.Hned po válce proto vyšly jeho vroucné sbírky "Dík Sovětskému svazu", "Panichida" a "Rudoarmějci",v nichž je všechna hřejivost,úleva,prožitá z obrovského poválečného skoku od smrti k životu.Tomu může porozumět z potomlů jenom hluboce vzdělaný a citově kultivovaný člověk.

Holan začal obzírat všední lidské osudy a napsal knížku "Terezka Planetová" a vrátil se k těmto prostým lidským příběhům v roce 1963 sbírkou "Příběhy",jež vyvrcholily jeho verši "Noc s Hamletem"(1964).Holanova poe- sie se málo vydávala patrně pro čtenářskou náročnost,ale neméně proto,že v 50.letech prožíval těžkou chorobu a nevěřil v uzdravení.Duši mu zalehla i těžce postižena dcerka,kterou museli svěřit ústavní péči.V ten čas úplně přestal psát a napsal jenom své rozloučení se světem v rozsáhlé poemě "Toscána".Jenže osud určil jinak.V roce 1961 zdravotně pookřál a jeho verše se zvolna vracely ke čtenářům v bibliofilských vydáních.Vyšel i soubor j eho překladů "Cestou" a verše "Noční hlídka srdce".

A naráz se k němu hrnula ocenění z ciziny,obdržel sicilskou cenu "Etna taormina" a doma jej uctili několika uznáními.Po čtyřech knihách ver- šů životní symboliky "Sbohem ?" se mu po smrti dcery svět uzavřel.Zemřel po dlouhém fyzickém utrpení a nepřál si,aby nad jeho hrobem zazněly jeho verše.

Na jeho pamětní desce je zapsáno jeho vroucí vyznání životu:

"Můj život byl

fantastický

protože byl

všední..."