Vladimír Iljič Lenin

Ruský politik a teoretik. Vycházel z teorie K. Marxe a B. Engelse. Založil Komunistickou stranu Ruska a řídil od 25. října (7. listopadu) 1917 v Rusku revoluční převrat od carismu k socialistickému uspořádání života v zemi, což vyvolalo světový ohlas. Předseda rady ministrů. Z díla: „Vývoj kapitalismu v Rusku“ (1899), „Materialismus a empiriokriticismus“ (1908), „Stát a revoluce“ (1917), „Dětská nemoc levičáctví v komunismu“ (1920) aj.

„Chceme se domoci nového, lepšího uspořádání společnosti: v této nové, lepší společnosti nesmí být ani bohatých, ani chudých, všichni budou muset pracovat. Plodů společné práce musí užívat nikoli hrstka boháčů, nýbrž všichni pracující. Stroje a jiné vymoženosti musí usnadňovat práci všem. Tato nová, lepší společnost se jmenuje socialistická. Učení o této společnosti se nazývá socialismus.“

— V. I. Lenin „K vesnické chudině“ (1921)

Narození a úmrtí

• 22. 4. 1870 (Simbirsk, dnes Uljanovsk)

• 21. 1. 1924 (Gorki u Moskvy)

Památníky

• Vítězné náměstí; Pomník, manž. Kodetovi 1983 (odstraněn 1990)
• Na výšinách 903/2; PD, 1964 (odstraněno 1991)
• Hybernská ulice, Lidový dům; Pamětní reliéfy z VI. všeruské konference 1912 (odstraněno 1990)
• Pohřben v mauzoleu v Moskvě

Odkazy

• Článek na Wikipedii

Poprvé byl Uljanov v Praze 7.-19. září 1900. Vrátil se po tříletém vyhnanství na Sibiři, kde přes obrovské obtíže s pomocí choti a přátel našel cesty k studijním pramenům a napsal knihu „Vývoj kapitalismu v Rusku“, jež má 500 stran. Bylo mu třicet. V Petrohradě jej znovu zatkla policie a náčelník Zubatov carovi napsal, že: „Větší osobnosti než je Uljanov, dnes v revoluci není,“ a naznačil Uljanovu fyzickou likvidaci. Podařilo se mu uprchnout do Curychu a při cestě se zastavil v Praze, aby s českými sociálními demokraty dohodl způsob expedice časopisu „Jiskra“, který chtěla ruská sociální demokracie tajně od 1. 1. 1901 přes Prahu posílat do Ruska.

Pocházel z několika dětí simbirského inspektora nižších škol a vzdělané, hudby milovné matky, která se ještě nemohla smířit s popravou nejstaršího syna po atentátu na cara Alexandra roku 1881. Vladimír měl bratra rád, ale nebyl s ním zajedno v tom, že individuální teror odstraní carismus. Za pokusy svrhnout cara už putovali na Sibiř „děkabristé“, Dostojevskij, a mnoho skvělých lidí car zlikvidoval. Vladimír hledal teorii, jak změnit svět k lidskosti a nikdy nezapomněl na okamžik, kdy mu na gymnáziu někdo půjčil pár stránek od neznámého Marxe. Poznal z nich, že měnit se může k lepšímu, ale znamená to hodně vědět. To předpokládá pochopit zašifrované postuláty jakékoli vědy.

Vyloučili ho z gymnázia, ale připravil se na maturitu i na státnice na právech sám. Rusko mělo přes 90 % chudiny, z níž dělnictva hrstku. Má-li dělnictvo, chudina, hnout světem ke spravedlnosti, musí znát. Vladimír v Petrohradě tajně dělnictvu přednášel a psal pro ně učební texty.

Podruhé Uljanov byl v Praze už pod krycím jménem Lenin v Praze 18.-30. ledna 1912 na VI. Všeruské konferenci Sociálně demokratické strany. V uplynulých 12 letech vypracoval nová teoretická hlediska pro hnutí dělnictva. Stál v čele vnitrostranické opozice Ruské sociální demokracie s novou, jasnou a teoreticky zdůvodněnou teorií. Marx mu nebyl „Biblí“, ale pramenem poznání, z něhož vymyslel novou strategii a taktiku sociální demokracie tak, aby udávala obsah a směr její činnosti v dané době. Žádné dogma, ale návod postupu. Stejně jako Marx formuloval strategii i taktiku doby. Po krvavé porážce ruské revoluce carem (1905), se v sociální demokracii objevily teorie skleslosti. Lenin reagoval na dobu i filosoficky knihou „Materialismus a empirokriticismus“. Přijel do Prahy z Paříže. Po 12 dní se vedla v dělnickém domě v Hybernské ulici polemika mezi dvěma křídly v ruské sociální demokracii. Při hlasování o dvou politických směrech došlo k rozdělení Ruské sociální demokracie na 2 křídla: větší část delegátu (bolšinstvo) hlasovala pro Leninovu taktiku, menší část (menšinstvo) pro dosavadní taktiku. Tím na pražské konferenci vznikla Všeruská komunistická strana „bolševiků“ (VKS/b), jež začala vydávat vlastní časopis „Pravda“.

Do Ruska se Lenin vrátil po 17 letech až po válce v noci na 3. dubna 1917. Únorová revoluce socialistů (tzv. eserů) 1917 svrhla cara a nastolila „Prozatímní vládu“ Kerenského. Pronásledovala „bolševiky“ a ti museli do ilegality. Lenin ještě v dubnu 1917 napsal tzv. „Dubnové téze“, v nichž vysvětlil proč, jak a kdy převzít moc v zemi, jež se zmítala válkou, hladem a únavou vojsk. Dne 25. října 1917 převzali moc v Rusku „bolševici“. Unavení vojáci utíkali z fronty domů a Sjezd sovětů (čili „parlament“) zvolený svolaný ze všech koutů země schválil Leninem koncipovaný „Dekret o míru“, protože: „Válka je největší zločin proti lidstvu,“ psalo se v něm. Rolníci chtěli půdu, aby se uživili, a Lenin formuloval „Dekret o půdě“, v němž se dostalo 150 milionů hektarů půdy z obrovských latifundií paměštiků (aristokratů) do rukou bezzemků. Ve výzvě „K obyvatelstvu“ Lenin národy Ruska požádal, aby se chopili vládní moci ve svých oblastech.

V roce 1920, kdy nová lidová Rudá (=stará barva dělnictva) armáda vytlačila z Ruska carské asi 10 západních intervenční armád, nastal v Rusku krutý hlad. Z poměrů carského Ruska, z války a udupání Rusi armádami cara a západních států, jež bránily své, carské ekonomicko-politické zájmy na Rusi. Lenin načrtl první hospodářské a společenské kroky zubožené země. Osvětlil své ekonomicko-politické heslo pro život Rusi: elektrifikace - sověty (vláda lidu) - vzdělání. Anglický spisovatel Herbert Wells tehdy navštívil Lenina a vypravuje o rozhovoru s Leninem v knížce „Rusko v mlze“. Leninovy představy byly anglickému spisovateli fantazií a v zajímavém vyprávění nazval Lenina „kremelským snílkem“. Americký novinář John Reed sledoval převratné dny revoluce osobně a vypsal je v autentické výpovědí „Deset dní, které otřásly světem“. Svá očitá svědectví o dění v Rusku napsali rovněž Češi: Dr. Bohumír Šmeral v sešitech „Nové Rusko“ a spisovatel Ivan Olbracht v knížce podobného titulu.

Od zimy 1921 naordinovali lékaři Leninovi klid a léčbu. Ještě se zúčastnil vzrušeného času tzv. „subotníků“ (dobrovolné práce lidí na rychlé obnově země, jichž se sám zúčastnil). Psal základní orientaci pro jednání VKS(b) i Sovětů (vlády). Zdůvodnil přednosti družstevního spoluvlastnictví ve spisku „O družstevnictví“ a promluvil k budoucí generaci sovětského Ruska na jeho shromáždění. Připomínal, že základem pro život je dokonalá znalost a vzdělanost, jež nejen mladému člověku rozevírá humánní smysl lidské existence. Ke konci vyslovil okřídlené trojsloví: „Učit se, učit se, učit se.“ Načrtl směry nové ekonomické politiky (NEP), v níž vtáhl do obnovení a rozvoje Ruska vynikající odborníky bez rozdílu jejich názorů.

Byl si vědom lidských povah a nebezpečí z nevzdělanosti, jež plodí hloupost, nabubřelost, byrokracii, uspěchanost, čili levičáctví. K tomu se váže Leninův poslední burcující článek, v němž upozornil, že se musí postupovat raději: „Méně, ale lépe.“

Začátkem března 1923 se Leninův zdravotní stav prudce zhoršil. Přesídlil do Gorki u Moskvy. Dne 21. ledna 1924 v 6 hodin 50 minut skonal po výronu do mozku. Přál si, jak připomněla jeho žena Krupská, být pohřben v rodinné hrobce. Největší sociální experiment lidských dějin ztratil předčasně vzdělaného stratéga, který prizmatem znalosti minulého hleděl do budoucna.