Vladimír List

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český elektrotechnik, prof. techniky v Brně. Jeden z tvůrců elektrifikačního zákona ČSR z 22. 7. 1919 a projektant elektrifikace Moravy a Slovenska. Předseda Elektrotechnického svazu ČSR, Čsl. normalizační společnosti a International Organisation for Standardisation (ISO). Spoluautor návrhu metra v Praze (1926).
„Technika není věc soukromá, je věcí celého lidstva. Bojuje proti bídě, nedostatku, otroctví. Není účelem sama sobě, nýbrž prostředkem k dosažení nejvyššího dobra.“
— Prof. Vladimír List
13-10-05-praha-metro-RalfR-23.jpg
Narození a úmrtí
  • 4. 6. 1877 (Praha)
  • 27. 5. 1971 (Brno)
Památníky
Odkazy

V roce 1923 jel Karel Čapek do Itálie a přivezl si poznámky z její přebohaté krásy k cestopisu „Italské listy“. Jeho přítel prof. List z brněnské techniky byl ve stejný čas v USA a přivezl si záznamy o prudkém vývoji techniky ke knížce „Technik hledí na Ameriku“. Oba přemýšleli, co přinese lidstvu rozvoj techniky. List v technice viděl „dosažení nejvyššího dobra“, Čapek předvídal možnosti jejího zneužití. Oba měli na srdci humánní budoucnost lidstva. V Čapkovo ing. Lupinovi z románu „Továrna na absolutno“ je prof. List a v „Zahradníkově roku“ mají Čapkové na jednom obrázku mezi sebou Lista s konvicí.

Listův svět vyrůstal z konce 19. století. Byl Pražan a žil odmala jenom s otcem, poštovním zaměstnancem, v domě naproti Žofínu. Sousedkou v domě byla paní G. Preissová, spisovatelka. Když navečer vyběhl na Žofín, kolikrát viděl Vrchlického, estetika O. Hostinského, filosofa Durdíka a další koryfeje doby. Jako student gymnázia doučoval Dvořákova Toníka po návratu rodiny z Ameriky v roce 1895.

Na gymnáziu byl premiantem. Vynikal v matematice, fyzice a chemii a hořel pro umění. Po maturitě běžel za prof. Masarykem s úmyslem studovat sociologii, nakonec však zamířil na techniku.

Po vojenské službě v chorvatské Pule se dostal na Gerstnerovo stipendium do Belgie, a když se vrátil, velmi sebevědomě uspořádal přednášku o belgickém lodním vleku. F. Křižík se přednášky zúčastnil a nabídl mu místo ve svém karlínském podniku. Svěřil mu řízení konstrukce, takže List navrhoval transformátory, vinutí motorů, reostaty i regulátory světel pro Národní divadlo, a poznal rovněž elektrickou dopravu. V roce 1908 si jej všimla brněnská technika a nabídla mu místo profesora. Všechno viděl ve velké šíři zájmů a fakulty byly jeho světem, z něhož si do Brna odvezl svou ženu, dceru prof. Gebauera, známého z boje o pravost „RKZ“ v roce 1886.

Zrod ČSR 28. 10. 1918 Lista zastihl v pilné přípravě elektrifikačního zákona nového státu. Jeho zásluhou vyšel zákon ještě 22. 7. 1919. Studentům zdůrazňoval, že každý odborník musí poznat to nejlepší, co ve světě vzniklo a tvořivě promýšlet, jak to uplatňovat doma. Chopil se úkolu elektrifikace Moravy a Slovenska, takže jeho dílem je parní elektrárna Oslavany, Kroměříž, či teplárna v Brně i elektrárna ostravsko-karvinského uhelného revíru ve Třebovicích.

Hledání nového bylo jeho vášní a vedl k tomu mladou generaci. V jeho činnosti pulsovala hrdá národní snaha zahrát v orchestru světa svého oboru v lecčems první housle. Netrpěl českou příznačnou malostí, napodobováním a přikrčenou bázlivostí. Už v roce 1919 ho vědecká erudice vyzvedla do čela „Elektrotechnického svazu“ a v roce 1922 do „Československé společnosti normalisační“.

Začátkem roku 1926 koncipoval plán vydávání jedenácti svazkové encyklopedie, již nazval „Technický průvodce“. Byl doslova „technickým písmákem“, který nikdy netajil co dělal, ale rozdával co uměl. Psal články a vydával řadu knížek např. „Elektrické sítě“, „Základy elektrotechniky“ atd.

V roce 1934 se za Listovo předsednictví konalo ve Stockholmu zasedání „International Organisation for Standardization“ (ISO), na němž byli přední odborníci, specialisté v různých technických disciplínách. Shromáždění specialistů z celého světa Listovi předalo čestný dar: bronzovou sošku s názvem „Le débardeur“ od sochaře C. Meuniera, což mělo být upomínkou na jeho mladá léta v Bruselu a jeho obdivu k sochaři. Zároveň dar připomínal Listův duchovní renesanční rozměr světa.

List si osvojil Křižíkovu zásadu, kterou později formuloval ve svých „Pamětech“: „Nejspolehlivějším ukazatelem kultury národa, od pěší cesty a soumara až po dnešní letectví, je vždy doprava.“ V polovině dvacátých let se vydal do USA podruhé a studoval podzemní dráhu v Bostonu a Chicagu, v New Yorku i dopravní špičku ve městech po 17. hodině. Prohlédl si podzemní dráhu v Paříži a zastavil se ještě za stejným úmyslem v Londýně a Berlíně.

V roce 1926 se na stole pražského primátora dr. Baxy objevil svazek dokumentace: „STUDIE RYCHLÉ MĚSTSKÉ DRÁHY – METRO – v Praze“ (47 s. textu, l3 s. tabulek). A v průvodním slově se říkalo: „Staroslavné zlaté Praze hl. m. Republiky československé s přáním, aby její krásy byly doplněny vymoženostmi moderní techniky, věnují ctitelé.“ Podepsáni prof. List a jeho spolupracovník ing. B. Belada, odborník na vodní stavby.

Téměř 41 roků se táhl spor dvou názorových protivníků, kteří hledali důkazy, co je lepší: podzemní tramvaj nebo metro? Vyteklo moc zuřivé žluči a zmařilo se hodně peněz. Teprve vládní usnesení z 9. 8. 1967 znělo ve prospěch dvou vlasteneckých koryfejů. Devadesátiletý prof. V. List byl přitom, když se otevřela první trasa pražského metra. Ing. B. Belada se nedočkal. Po dvaceti letech vyšel jeden s článků s titulem: „Díky, pane profesore!“