Vladislav Vančura

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

26.6.1891 Háj ve Slezsku 1.6.1942 Praha Zastřelen Němci na popravišti v Kobylisích

Bysta na podstavci,K.Lidický 1959 Vančurova,Zbraslav

___________________________________________________________________

Český spsisovatel předválečné literatury a vůdčí duch české kultury. Jeho próza má osobitý sloh.Z románů:"Pekař Jan Marhoul","Marketa La- zarová", "Konec starých časů","Rodina Horvátova".Z dramat:"Josefina", "Jezero Ukereve". Z filmů:"Marinka nevěrnice","Před maturitou". _____________________________________________________________________

  "A jako je vztah mezi řečištěm a proudem,tak jsou podobné vztahy

mezi konáním člověka jediného a činy lidí ostatních,neboť žádnou bytost a žádnou sílu nelze odděliti od společných věcí života".

                             V.Vančura v Obrazech z dějin
                                         národa českého



     V Háji u Opavy se v srpnu 1891 míjely cesty dvou osobností české

kultury - P.Bezruče,který se u prarodičů zastavil při cestě za prací na poště v Místku, a tříměsíčního Vladislava Vančury,který se v Háji na- rodil na otcově pracovní štaci.Rodina pokračovala za obživou do Tovačova, na Smíchov a zakotvila v Davli.

     Vladislav chodil na na malostranském gymnasiu a pokračoval na gymna-

siu v Benešově u Prahy.Byl obdařen výtvarným talentem a za jeho přijetí na Akademii se přimlouval i M.Aleš,ale vzali ho na Umělecko-průmyslovou školu,odkud se dal zlákat studiem práv,pak zkusil filosofii a nakonec vy- studoval medicínu.

     V roce 1921 si se spolužačkou našli tiché místečko na Zbraslavi

na celý život.Léčil,psal,jenže časem psal a psal a čas léčení převzala jeho choť,protože víc než o anatomii lidského těla myslel na anatomii lidské duše.Strhla jej česká řeč,její rozmanitost,vychutnával její roz- manité podoby v dějinách a vytahoval její starotvar do novotvaru a ona zazněla podivuhodně vznešeně.Dopadala na suchopar denní mluvy jako božská ambrozie,jež ozvlášťňovala přítomnost.

     Nančura se stal vznešeným ochutnávačem rodné řeči v různých jejich

podobách,aby se dobral vlastní vypravěčské mluvy.Snad při psaní viděl svět plasticky jako Jirásek.Oba měli výtvarné nadání a to jim prozářilo vidění světa.Vančura ukrajoval svět logikou a obrazností a zřejmě proto brzo jeho rukopis vyzrál do osobitosti.

     V roce 1919 mu S.K.Neumann v čas. "Červen" zveřejnnil povídku,a pak

se už objevovaly rovněž Vančurovy myšlenky o umění,zprvu výtvarném.S pová- lečnou uměleckou generací vstoupil do víru nadějí na lepší a spravedlivěj- ší uspořádání lidského života,jež se po válce přivalila jako neudržitelný proud,v němž se rozezpívaly velké talenty.V roce 1920 zvolili Vančuru za předsedu uměleckého sdružení mladé generace "Devětsil".Z hutné životní zkušenosti,ztvrdlé válkou,vyrazila dlouhá řada talentů.Vančura napsal např. předmluvu k Seifertově požehnané první sbírce "Město v slzách",jež nadchla i prof.Šaldu.Právě on koncipoval obsah "Revolučního sborníku",kte- rý Devětsil vydal.A sám teprve roku 1923 vydal soubor vlastních povídek s názvem "Amazonský proud".Snad by se dalo říci,že Vančura plasticky malo- vat děje poetickým perem.

     Jeho vyprávění "Dlouhý,Široký a Bystrozraký" a po něm román "Pekař

Jan Marhoul" z roku 1924 už prozrazují spisovatele Vančuru,jeho mluvu a myšlení.I jemu se do života silně zapsala válka a Vančura se k ni vrátil románem "Pole orná a válečná".A pak se z této pochmurné a zvolna vyhasí- nající tragedie světa do Vančurovy tvorby vloudil úsměvně žertovný příběh z vltavského nábřeží na Zbraslavi,kde se na plovárně svlíkaly půvaby žen a pitoreskní mužská hranatost.Dlouhý čas nenašlo jeho originální dílko "Rozmarné léto" u čtenářů porozumění.Má v mluvě originálnost,vytěženou z dějin jazyka."Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastný",říká ma- jitel plovárny a obzírá.Režizér Menzl uměl toto dílko pozorohodně pochopit a natočit.Rozehrává škádlivé se směšným a ve velkém zaujetím "..neb zauje- tí je odlesk vášně." Zapomenuté dílko zaujalo a stalo se evergrinem.

     Vančura byl humanista,čili přemýšlel o odlišnosti lidského od ne-

lidského.Vyznával ideu životních jistot pro všechny,jež byla obsahem so- cialistických učení.Nadřazoval animozitě života,jež přináší rvačky o ma- jetek a aristokratické "já" život lidí zmoudřelý těžkou existencí.Zřejmě v tom byla příčina,že spolu s šesti předními umělci odmítl radikalismus nového vedení KSČ,jehož byl členem od jejího založení v roce 1921.V roce 1929 ze strany společně s šesti dalšími (Seifert,Hora,Neumann,Olbracht, Malířová,Nezval) ze strany vystoupil.

     V tomto ideově rozbouřelém roce vydal román "Poslední soud",v němž

pláče bída Zakarpatské Ukrajiny.Obdržel za něj státní cenu.Po dvou letech získal státní cenu podruhé za román "Markéta Lazarová" z doby loupeživých rytířů.Román oslnil výrazným jazykem renesančních archaismů.Oba romány vo- laly po mravních principech lidskosti.

     Následující román "Útěk do Budína" (1932,nemá už tolik jazykových

archaismů) zvažoval úskalí vzájemného soužití Čechů a Slováků.A román ná- sledující "Konec starých časů" je vzpomínkou zámeckého knihovníka Speryho, který byl typem barona Prašila.Román je jakousí kabaretní konfrontací tla- chalství carského důstojníka Megalrogova a jeho obrazotvornosti oproti střízlivé a kupecké poválečné vypočítavost.

     Vančura byl sloupem intelektuálů sdružených v třicátých letch v or-

ganizaci "Levá fronta",v níž probíhala generační diskuse o směru součas- ných dějin.V roce 1936 už bylo jasné,kam svět směřuje.Vančura zahájil večer diskuse o pomoci demokracii ve Španělsku,kterou chtěl gen.Franko podporovaný Hitlerem a Mussolinnim potlačit.Vančurův román "Tři řeky" z roku 1936 je psán na časové téma,protože napovídá,že válka neústí v ni- hilismu,ale ve vědomí nezbytnosti ji předcházet.

     Do souběhu vědomně aktualizační tvorby se vřadila i jeho dramata

"Učitel a žák" revoltujícího mládí,"Nemocná dívka" o nemohoucnosti medi- cíny,"Alchimista" z doby Rudolfa II. a "Jezero Ukereve" o medicíně úspěš- né.Posledním jeho dílkem byla hra "Josefina" v laškovném lidovým dialektu, jež Vančura nedopsal.

     Vančura se chopil i filmové kamery,inspirován moderní filmovou tvor-

bou z Ruska.Podle scénaře Olbrachta a K.Nového a s hudbou B.Martinů nato- čil významné dílo "Marika nevěrnice",a potom filmy "Před maturitou","Naši furianti" a "Na sluneční straně".

     V roce 1938 vydal 1.díl historicky široce koncovaného románu "Rodi-

na Horvatova" a o dva roky později nedokončil svoje "Obrazy z dějin ná- roda čekého".Dne 2.června 1942 hlásili němečtí okupanti mezi stovkami po- pravených občanů na kobylisské střelnici i jméno Vančury,který byl den předtím zastřelen.Schvaloval atentát na říšského protektora Heydricha a byl předsedou odbojové organizace české inteligence,která bránila český národ před vyhubením.


PD,J.Kulich 1955 Klimentská 1205/4