Vojtěch Hynais

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

14.12.1854 Vídeň

22.8.1925 Praha

Pohřben na Vyšehradě


PD s bystou,J.Obrovský 1933

Ostrovní 2058/2


Český malíř generace Národního divadla.Vnesl do české malby plenérové světlo a jemnou dekorativnost.Vyzdobil v Národním divadle prostory prezidentské lóže (Jaro,Léto,Podzim,vlysy na schodišti) a namaloval po požáru ND 1881 novou oponu (Fr.Žemíška shořela).


Sochař Schnirch opouštěl večer se stavbyvedoucím Kusým Národní di- vadlo a v půli cesty k Václavskému náměstí se momoděk ohlédl na neorene- sanční krasavici proti Žofínu,kterou sochařsky šperkoval.Spatřil nad di- vadlem chomáč kouře.Rychle utíkal zpátky,ale to už z ulic vybíhali lidé a křičeli:Divadlo hoří.Proč,jak?Dodnes to zůstalo tajemstvím,přestože zví- tězila verze viny řemeslníků letujících na střeše.Ale příliš moc náhod vyvolává podezření.

Ta noc z 12. na 13.srpna 1881 vyburcovala český národ.Byl pláč,žal, vztek,ale předvším to zplodilo zatvrzelost,postavit "zlatou kapličku" znovu a jěště větší.Lidé téže noci sbírali do kasiček groš ke groši a při- dala se celá země od Moravy,Slezska po Čechy.Ze všech koutů přicházely da- ry,stavebniny,přijížděly vozy s lidmi,kteří chtěli pomoci.

Z Národního divadla,o něž se usilovalo už od roku 1850 a teprve v roce 1868 Fr.Palacký poklepl na jeho základní kámen,zbyly bez větších pohrom jenom vestibul,foyer,lodžie,větší část královských místností a kan- celář ředitele.Obrazy naštěstí lidé včas vynesli na Žofín.

Sedmadvacetiletý malíř Hynais se právě vrátil z Paříže,kde pobýval několik roků.Vídeňský rodák z české krejčovské rodiny byl velkým malířským talentem.Absolvoval vídeňskou Akademii a důkladně se v letech 1874-5 pou- čil v Itálii,kde si pořídil kopie slavných staveb a malířských děl.Nej- větší poučení získal z díla slavného Tiepolova světelného realismu.A pak se odebral na Akademii do Paříže,malířské Mekky,jež zápasila o nové vyjá- dření a dostal se do ateliéru skvělého mistra dekorativní malby P.J.A. Baudryho.Hynais svým úsilím o postižení přírodního světla v malbě získal obdiv a uznání Pařížanů a připomněl jim svého slavného předchůdce Jarosla- va Čermáka.Vášnivé debaty v Praze,jež znectily i tvůrce Národního divadla Zítka až k jeho odmítnutí podílet se na rekonstrukci divadla,daly příleži- tost jeho žáku arch.J.Schulzovi.Rovněž tvůrce spálené opony Ženíšek odmítl pro jiné povinnosti malovat novou oponu.

Spěchající čas pomohl k malbě opony Hynaisovi,který koneckonců už provedl v Národním divadle nástěnné malby v královské lóži - "Mír","Apo- theóza koruny české" a "Historie" i vlysy na schodišti,což oheň nezmičil.

Když v roce 1883 Hynais předváděl svou novou oponu,komise měla hod- ně výhrad.Politik Rieger,intendant Národního divadla,prý mladému Hynaiso- vi doporučil,aby lecos předělal."Nejde to",bránil se Hynais."Co chce muž, to může",odpověděl "vůdce národa".A Hynais na to: "Tak nám udělejte aus- gleich s Rakouskem,když Jste muž a můžete."

Ženíšek pojal svou oponu jako výraz nadšení ze stavby divadla,a to v precizní výtvarné eleganci a uměřenosti.Namaloval polokruh nedostavěné- ho chrámu,jemuž vévodí český lev.Nakupil na oponě mnoho symbolických po- stav a pět z nich maloval podle svých přátel.Znaky třinácti krajských měst s Prahou uprostřed jsou zpracovány podle návrhů M.Alše.Opona je dnes pova- žována za vrchol Hynaisova díla.

Tvrdí se,že Hynais se nikdy nenechal svázat atributy své doby.Při- vedl do české malby přírodní světlo,jež dokonale zvládl za 15 roků pobytu v Paříži.Mnozí jej měli dokonce za francouzského malíře.Jenže v roce 1873 získal jeho obraz "Herkules v kolébce" Fugnerovu medaili,což jenom podtrhlo jeho češství.Měl jemný a čistý rukopis,smysl pro rozvržení plochy a často svou preciznost ukázal i na produkci sévreské porculanky.Byl srovnatelný se světem.

Mecenáš Josef Hlávka rozpoznal jeho přednosti a v roce 1893 jej prosadil za profesora na pražskou Akademii.Konečně se našli s dlouhole- tým přítelem sochařem Myslbekem,jehož Hynais zvěčnil na oponu a v obraze "Podzim" královské lóže Národního divadla.Svazoval je smysl pro čisté linie.Učili spolu na Akademii i bydleli blízko sebe - Hynais u Řetězova mostu,Myslbek u mostu Karlova.Oba se zasloužili o krásu Národního muzea. Pod nádherou Schulzovy kopule Panteonu Národního muzea jsou Hynaisovy fresky "Umění","Moc a pokrok","Věda","Inspirace" a před muzeem Myslbekův sv.Václav.

Ve vídeňském dvorním divadle namaloval Hynais lunety "Tanec","Poe- sie","Hudba" a doma nakreslil krásné portréty své matky,Hlávky,Náprstka, dr.Stupeckého.Jeho elegantní štětec obdivovaly na plakátech tisíce náv- štěvníků I.jubilejní průmyslové výstavy roku 1891 a v roce 1895 Národopi- sné výstavy v Praze.

Svůj poslední portrét - T.G.Masaryka Hynais už nedokončil a tím odešel poslední umělec generace Národního divadla.