Vojtěch Náprstek

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

vl.jm.Fingerhut

17.4.1826 Praha

1.9.1894 Praha

Zpopelněn v saské Gothe,urna od J.Maudera v Náprstkově muzeu


PD s portrétem, Č.Knobloch 1962

Betlémské náměstí (Náprstkovo muzeum)


Zakladatel Náprstkova muzea,český vlastenec.Po revoluci 1848 emigroval do Ameriky.Uváděl do Čech moderní techniku,prosazoval emancipaci žen a byl znám svými hluboce sociálními postoji a skutky.

"Žiju sám sobě jen tenkrát,zasvěcuji-li svůj život tomu nejvyššímu, co duši mou plní,co srdce moje unáší,totiž svému lidu,člověčenstvu a sociální volnosti.Srdce moje nechápe nutnost zla na zemi,a proto bych rád přinesl všechnu obět,aby bída,chudoba a nevědomost znizely z povrchu země."

V.Náprstek ve svém deníku


Po jeho smrti přítel Julius Zeyer,který Náprstkovu muzeu odkázal svou literární pozůstalost,vroucně zaveršoval: "Co z těla zbylo /snad se vejde v nádobu malou/ srdce jeho velké / přece však nosilo v sobě celý svět".

Vojta se po otci jmenoval německy Fingerhut,protože farářům kdysi rakouské úřady nařídily překládat česká jména v matrice do němčiny.Jenže vroucí vlastenecký Vojta si své jméno znovu převedl na české - Náprstek. Na Akademickém gymnasiu jej učil lásce k mateřštině Josef Jungmann,který za svého působení v Litoměřicích napsal knížečku "O jazyku českém",jež mladým uhranula vroucným dialogem o kráse češtiny.Na studiu práv ve Vídni chtěl studovat i činštinu,ale jeho zájem upoutal Francouz Saint Simon uče- ním o hnací síle společnosti ve vědě,morálce a náboženství.

Vídeň byla plná českých vlastenců,zákona ale byly plné omezení ná- rodních hnutí.Pořád platilo dědictví po řediteli policie Sedlnickém,který měl národní aktivity za předstupeň revoluce.Ve 2.ročníku studia se 3.břez- na 1848 strhla v ulicích Vídně revoluce.Vojta vášnivě vyběhl na schody Stavovského domu a ohnivě řečnil o potřebě národní rovnoprávnosti národů

v rakouské monarchii.Jenže po zdolání vzpoury vojskem Vojta jen taktak stačil uprchnout do Ameriky.Přísná,dobrotivá matka za něj orodovala,ale marně.

Vojtův exil se protáhl na deset roků.Putoval zemí křížemkrážem,měl různá zaměstnání,žil s indianskými Dakoty,jejichž řeči se naučil,založil pro českou komunitu časopis,nu lecčemus se přiučil a prodchnut ideí mladé- ho kontinentu o svobodě,přemýšlel o svém životním programu.Přivezl hodně etnografických exponátů a byl zanícen pro technický pokrok.

V roce 1858,ještě před porážkou císaře v italském Soferinu (24.6. 1859,přebudoval dům "U Halánků" na Betlémském náměstí doslova ve vlaste- necké centrum.Přestrašený císař vydal tzv.Říjnový diplomu (20.10.1860) a přislíbil v něm ústavní pořádek.Český národ se zvedl k obrovské národní aktivitě.Vojta s advokátem A.Fričem,jedním z politiků na Kroměřížském sně- mu,odjeli v roce 1862 odjeli na světovou výstavu v Londýně a doma uspo- řádal velkou přehlídku moderních výrobků a učebních pomůcek.Přišlo se po- dívat na 16 tisíc lidí.

K radosti matky založil v budově tety Barbary Serafinové na Poříčí české průmyslové muzeum a roku 1865 U Halánků "Americký klub českých dam", kde se ženy scházely ke vzdělání,výstavám.Byla mezi nimi mladičké české naděje K.Světlá,její sestra Podlipská,Rajská,Krásnohorská.Ženy tu začaly svůj těžký zápas o emancipaci.

Vojta žil dlouhá léta s matkou a s Pepčou,která v pivovaru U Halánků celý život sloužila.Kvůli matce skrýval důvěrný vztah ke skromné a praco- vité Pepči až do matčiny smrti.Teprve v říjnu 1873 si Vojta Pepču vzal a skromná,přísná choť začala vládu v domě.Byla Vojtovi oddaná,vždy tichá a velmi spořivá.Vojta zaplňoval místnosti exponáty sbírek z etnografie,při- byla pozůstalost po cestovatelích Holuba,Kořenského,Vráze a dalších.Vznik- la knihovna,jež postupně dosáhla 36 tisíc svazků a obsahovala i 23 tisíc unikátních fotografií.

Od Náprstků neodešel chudý s prázdnou.Vojta podporoval i chudé stu- denty,pro něž pořádal pravidelné hostiny na Petříně,kde Žofie Podlipská nechla postavit kamenný stůl.Vojta financoval pomník B.Němcové.Bylo samo- zřejmé,že dvacet roků zasedal v pražském zastupitelstvu a s primátorem Podlipným ustavili výbor pro zbudování Husova pomníku na Staroměstkém ná- městí,který byl odpovědí na slova poslance hr.Karla Schwarzenberga,že hu- sité byli "bandou lupičů a žhářů".Nechyběl u přípravy Národopisné výstavy (1895) a zapůjčil na ni své exponáty

Národopisnou výstavu,kam se vcházelo krásnou Wiehlovou bránu s Alšo- vými freskami už Vijta nevstoupil.Zemřel krátce před jejim otevřením.


PD se žulovým stolem,1896 Petřínské sady