Albert Einstein

Německý fyzik. Nejvýznamnějším jeho objevem byla speciální a obecná teorie relativity (1905, 1916). Nobelovu cenu obdržel v roce 1922. Jeho dílo vykazuje na tisíc vědeckých prací. Odmítal válku a zneužití atomové energie. Bohatstvím člověka mu byla lidskost.

„Ironií osudu právě mně věnovali druzí lidé mnoho, příliš mnoho obdivu a poct, bez mé viny a bez mé zásluhy. Vyplývá to asi z přání pro mnohé nesplnitelného — porozumět těm několika myšlenkám, které jsem nalezl svými slabými silami a v neustálém zápolení.“

„Všední cíle lidského snažení: majetek, zevní úspěch a přepych se mi od mých mladých let zdály hodny opovržení.“
— Albert Einstein

Sál potemněl, dirigent zvedl taktovku a houslista nasadil smyčec na struny. Mladý novinář se naklonil k dívce a zašeptal: „Kdo je ten Einstein?“ „Bože můj,Vy to nevíte? Vždyť je to veliký Einstein!“ „Ach ano, ovšem“, znervózněl mladík a napsal článek, že na dobročinném koncertu hrál světově proslulý virtuóz „velký hudebník Albert Einstein“. Ten měl smysl pro legraci a ukazoval článeček, jak lehce vstoupil do dějin hudby.

Hrál na housle od dvanácti,ale ředitel polytechniky rodiče upozornil, že Albert má hbité prsty, ale ještě hbitější mozek. Doporučil jim kantonální školu v malém městečku Aurau. Géniové se zpravidla stávají "svatými“ zásluhou těch,kdo se chtějí ohřát v jejich svatozáři. Albert měl ve škole nemálo trablů, ale na „nehrálo“, ale zůstalo faktem, že jej v sedmnácti (1896) přijali bez zkoušek na curyšskou polytechniku, kterou ukončil v roce 1900, čili v jednadvacíti.

Jenže sehnat obživu se mu podařilo na přímluvu kamarádova otce až v červnu 1902 v bernském patentovém úřadě. V dubnu 1903 už psal příteli Grossmannovi v dopise: „Jak je nádherné pocítit jednotu celého komplexu jevů,které se při bezprostředním chápání zdají být nesourodými“. A to už prozrazuje, jak daleko vkročil do chápání světa.

V Bernu se stal duší přátelské trojice mladých vědců - Solovin, Halbicht,Einstein - jež si dala hrdý název „Academia Olympia“. Dřeli filosofii, matematiku, fyziku, ale rovněž četli kdeco, i beletrii a při vší vášnivém vědátorství si Einstein přivydělávat na housle v bernském kvintetu.

První svou otištěnou studii nazval "K elektrodynamice pohybu" a v září 1905 vyšla v odborném listu jeho další nevelká studie "Annalender Physik", v níž vysvětloval zákonitou úměrnost mezi energií a hmotností tělesa. Prokázal, že "...hmotnost tělesa je mírou jeho energetického obsahu". V roce 1906 myšlenku rozvedl o další poznání, že "...zákon zachování hmotnosti je speciálním případem zákona zachování energie". A to je podstata Einsteinova světového objevu. Sjednotil tímto objevem oddělené zákony - zachování hmoty a zachování energie v zákon jeden,což byl skok do XX.století.

Čím víc poznal, tím častěji si povzdýchl, že "...velký svět existující nezávisle na nás lidech" je "obrovská věčná hádanka", jejíž odkrývání je přibližování se k pravdě.

Z podzima 1910 dosáhl titulu mimořádného profesora a obdržel dostal nabídku z pražské německé univerzity na vedoucího katedry fyziky. Odjel s rodinou ihned a vyhledal si byt na smíchovském nábřeží v dostavěném činžáku. Na univerzitě ho přijali vlídně,protože se prokázal doporučením proslulého fyzika Max Planka, který o něm napsal,že "...jestli se ukáže,že Einsteinova teorie je správná, jak očekávám, pak je nutno ho považovat za Koperníka XX. století".

Univerzitní veličiny se domnívaly,že Einstein je pořád stoupencem filosofa Ernst Macha,prvního rektora pražské německé univerzity. Jenže jednatřicetiletý vědec už by vědecky dál. Plný elánu navazoval vědecké i společenské kontakty a samozřejmě se cítil nejlíp mezi vědci a literáty pražské židovské komunity, v níž vévodili spisovatelé Max Brod, Kafka, estetik Utitz a další a blízcí si byli s indologem Winternitzem. Když hlava přetékala vědou, vzal housle a šel si zahrát do salonu Berty Fantové v domě na Staroměstském náměstí. Domníval se, že vyvolá zájem i o své přednášky, jenže to už se ideály setkaly s chladnou realitou všedního dne. Konal svoje povinnosti na fakultě a ve Fyzikálním ústavu university, jež mu podléhala, bádal, zkoušel a psal.

Když se Einstein v říjnu 1912 s Prahou loučil a odjížděl do Curychu, vezl si s rodinnými svršky 15 studií, jež v Praze napsal. V jedné zkoumal i tepelný pohyb molekul.Svět však ocenil jeho studii z května 1911, kterou nazval "O vlivu gravitačního pole na šíření světla". Byla předstupněm Einsteinovy obecné teorie relativity z roku 1916.

Ve speciální teorii relativity z roku 1905 vysvětloval pojem relativity a konstantní rychlost světla v časoprostoru bez vlivu gravitace. V obecné teorii relativity z roku 1916 (říká se jí rovněž teorie gravitace) zkoumal vlastnosti časoprostoru s vlivy gravitačních polí.V této teorii se mu stala hmota energií a energie nositelkou hmoty.Svůj světodějný objev vyjádřil ve známé rovnici: E = mc² , čili energie se rovná součinu hmoty a rychlosti na druhou.

Einstein zůstal v Zurichu do roku 1914.V tom roce dostal pozvání do berlínské Akademie věd,jež mu nabídla podmínky, o nichž se mu nesnilo. Místo ředitele, který si pracovní náplň určuje sám. V jeho teorii relativity se v tom čase jakžtakž vyznalo jenom 12 vědců a z nich 8 pracovalo v Berlíně. Válka je nejenom nepřítelem múz,ale rovněž vědy. Einstein byl válkou hluboce zraněn ve své humánnosti. Napsali se spisovatelem R. Rollandem protest proti této zvlčilosti ubohých zájmů mocných a varovali, jaké bude mít válka dopad na svět a lidstvo.

V září 1919 se Einstein dověděl,že anglická Eddingtonova expedice ověřuje na ostrově Pricip a v Brazilii jeho teorii relativity. Byl si jist svou pravdou a expedice ji skutečně prokázala.Při zatmění slunce se paprsek světla blízko slunce opravdu, jak předpokládal, odchýlil. Země má totiž oproti Slunci 27 krát větší přitažlivost. Předseda anglické Královské společnosti Thomson prohlásil: "Je to největší objev od Newtonových dob". Einstein se stal nejslavnějším vědcem světa. V roce 1922 obdržel Nobelovu cenu "za objevení zákona fotoelektrického efektu a za práce v oblasti teoretické fyziky". Nepoužili termínu "teorie relativity".

V německých novinách Der Sturner vyšel v roce 1933 článek "Bolševická fyzika", v němž Němci Leonard a Stark napsali: "Nejdůležitějším příkladem nebezpečného vlivu židovských kruhů na studium přírody je Einstein se svými teoriemi a matematickým žvaněním...".

Einstein poznal, kolik udeřilo, a odjel z Berlína do USA. Žil a pracoval v princetonském Institutu pro vyšší výzkumy. Na čelní zeď tiché pracovny si pověsil portrét Ghandiho.

Vědci Curie, Fermi a Szilard už 2. srpna 1939 znali možné důsledky zneužití atomové energie a požádali Einsteina, aby varoval svého přítele F.D. Rooswelta před velkým nebezpečím. Uran se totiž těžil v Kanadě, Belgickém Kongu a rovněž v Československu, jež bylo v rukou Němců. Signálem se stalo i to, že Němci zastavili vývoz českého uranu a v říjnu 1940 začali uran zkoumat. Američané museli proto popohnat svůj vývoj atomové zbraně.

Zjara 1945 přišel za Einsteinem Maďar Szilard a požádal jej, aby svým vlivem v USA zabránil svržení atomové bomby na Japonsko. Jenže prezident Rooswelt zemřel a 12.dubna 1945 nastoupil prezident Truman, který varovné hlasy nevyslyšel. Dne 6.srpna 1945 byly na Hirošimu a 9.srpna na Nagasaki svrženy americké atomové bomby.

V roce 1949 vydal Einstein svou "Autobiografii". Nemluví v ní o sobě, ale probírá svůj vědecký život. Když vznikl židovský stát Izrael, nabídli mu prezidentství, které však nepřijal. Odkázal však hebrejské univerzitě v Jeruzalémě přes tisíc studií, tisíce dopisů, kolem 200 básní a neméně aforismů.

Na vlastní přání rozprášili jeho popel do moře.

Mapa pražských památníků

Hlavní strana

Zobrazit obsah

O projektu