Alois a Hanuš Folkmann: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
Řádek 1: Řádek 1:
'''FOLKMANN,Alois'''
+
Alois FOLKMANN
 
+
asi 1850 Česká Kamenice
1850 Česká Kamenice
+
4. 12. 1917 Praha
 
+
Hanuš FOLKMANN  
4.12.1917 Praha
+
30. 12. 1876 Praha
 
+
10. 5. 1936 Praha
'''FOLKMANN,Hanuš'''
 
 
 
30.12.1876 Praha
 
 
 
10.5.1936 Praha
 
 
 
 
Oba pohřbeni na Vinohradech
 
Oba pohřbeni na Vinohradech
 
+
PD s plastikou bohyně Athény, H. Folkmann 1934
 
 
PD s plastikou bohyně Athény,H.Folkmann 1934
 
 
 
 
Americká 703/2
 
Americká 703/2
  
 +
'''Čeští sochaři, otec a syn. Alois byl žákem T. Seidana, portrétisty. Největší uplatnění našel v dekoracích budov (např. Wilsonovo nádraží). Hanuš byl žákem J. V. Myslbeka, tvořil portréty (MUDr. Pavlík ve Všeobecné nemocnici) i volnou plastiku. Věnoval se pedagogické činnosti.'''
  
'''Čeští sochaři,otec a syn.Alois byl žákem T.Seidana,portrétisty. Největší uplatnění našel v dekoracích budov (např.Wilsonovo nádraží).Hanuš byl žákem J.V.Myslbeka,tvořil portréty (MUDr.Pavlík ve Všeobecné nemocnici) i volnou plastiku.Věnoval se pedagogické činnosti.'''
 
 
 
 
 
Na rohu domu sochařů Folkmannů je podlouhlá mramorová deska s pla-
 
stikou řecké bohyně Athény,symbolem řemesla,moudrosti a vítězství.V něm
 
bydleli sochaři otec Alois a syn Hanuš a a deska zřejmě měla symbolizovat
 
těžký zápas sochařů s hmotou,v němž vítězí umění.Ne vždy,protože tato
 
trojjedinost je řemeslná dřina posvěcená talentem.A je také silou vůle,
 
píle i vášně,protože bez ní to bývá na umění znát.
 
  
Hanušovi bylo k šedesáti,když symbol vytvořil,otec nežil a on li-
+
Na rohu domu sochařů Folkmannů je podlouhlá mramorová deska s plastikou řecké bohyně Athény, symbolem řemesla, moudrosti a vítězství. V něm bydleli sochaři otec Alois a syn Hanuš. Deska zřejmě měla symbolizovat těžký zápas sochařů s hmotou, v němž vítězí umění. Ne vždy, protože tato trojjedinost je řemeslná dřina posvěcená talentem. A je také silou vůle, píle i vášně, protože bez ní to bývá na umění znát.
stoval v jeho nelehkém osudu.Ještě spolu zažili dřinu v ateliéru či někde
 
vysoko na budově,kam svá díla vkomponovávali.Otec si talent uvědomil
 
ve starobylé České Kamenici,kde se snoubí gotika s renesancí a kamene
 
jakoby od pohledu dýchal múzou.Brzo se přišel se svou múzou do Prahy
 
za inspirací a protože zřejmě neměl dost možností akademického vzdělání,
 
stala se mu načas učilištěm sochařká dílna představitele českého sochař-
 
ského akademismu Tomáše Seidana.Druhým poučením mu byl jen o dva roky star-
 
ší J.V.Myslbek.Folkmannův talent jistě nebyl zanedbatelný,ale zřejmě mu
 
kamenictví bylo obživou a nebylo dopřáno,aby talent nasytil a dotvářel
 
poznáním na škole nebo v cizině.
 
  
Alois později rovněž navštěvoval ateliér klasicky uměřeného modeléra
+
Hanušovi bylo k šedesáti, když symbol vytvořil, otec nežil a on listoval v jeho nelehkém osudu. Ještě spolu zažili dřinu v ateliéru či někde vysoko na budově, kam svá díla zakomponovávali. Otec si talent uvědomil ve starobylé České Kamenici, kde se snoubí gotika s renesancí a kámen jakoby od pohledu dýchal múzou. Brzy přišel se svou múzou do Prahy za inspirací, a protože zřejmě neměl dost možností akademického vzdělání, stala se mu načas učilištěm sochařská dílna představitele českého sochařského akademismu Tomáše Seidana. Druhým poučením mu byl jen o dva roky starší J. V. Myslbek. Folkmannův talent jistě nebyl zanedbatelný, ale zřejmě mu kamenictví bylo obživou a nebylo dopřáno, aby talent nasytil a dotvářel poznáním na škole nebo v cizině.
a sochaře B.Schnircha,který měl obrovský talent,dokonale poučený školami
 
a dlouhým pobytem v Italii i jinde.Folkmannovi byl zřejmě bližší žánrový
 
akademismus Seidana (viz Sedanův Mozart na Bertramce,Škréta,Webr atd.).
 
Představil své portrétní umění na výstavě Krasoumné jednoty v roce 1890
 
zdařilou podobiznou paní Joh.Schwarzové a v roce 1902 ukázal na výstavě
 
patinovanou sádru s názvem "Medúza".Byl skvělým dekoratérem a vyrostl
 
ve specialistu pro slohové dekoraterské práce,jež se v jeho době stavební
 
konjunktury na zlomu století přímo nabízely.Pracoval na výzdobě pražských
 
i mimopražských budovách.Od něj jsou např. sochařsko modelérské prvky i
 
plastiky na Živnostenské bance,Zemské bance a v pozdější době se synem
 
pracoval na secesní budově Wilsonova nádraží od arch.Josefa Fanty.
 
  
Hanušův talent otec ošetřoval velmi pozorně a poskytl synovi vše,
+
Alois později rovněž navštěvoval ateliér klasicky uměřeného modeléra a sochaře B. Schnircha, který měl obrovský talent, dokonale poučený školami a dlouhým pobytem v Itálii i jinde. Folkmannovi byl zřejmě bližší žánrový akademismus Seidana (viz. Seidanův Mozart na Bertramce, Škréta, Weber atd.). Představil své portrétní umění na výstavě Krasoumné jednoty v roce 1890 zdařilou podobiznou paní Joh. Schwarzové a v roce 1902 ukázal na výstavě patinovanou sádru s názvem „Medúza“. Byl skvělým dekoratérem a vyrostl ve specialistu pro slohové dekoratérské práce, jež se v jeho době stavební konjunktury na zlomu století přímo nabízely. Pracoval na výzdobě pražských i mimo pražských budov. Od něj jsou např. sochařsko modelérské prvky i plastiky na Živnostenské bance, Zemské bance a v pozdější době se synem pracoval na secesní budově Wilsonova nádraží od arch. Josefa Fanty.
co poskytnout mohl.Poslal Hanuše na Akademii k J.V.Myslbekovi právě v ča-
 
se,kdy mistr s arch.A.Dryákem pracoval na sousoší sv.Václav na koni na Vá-
 
clavském náměstí,jež se vzepnulo i s podstavcem do výšky pěti a půl metrů.
 
Obtíáže byly s postavami čtyř českých patronů na rozích podstavce: sv.Lud-
 
mila,Prokop,Vojtěch a Anežka a mistr si přizvával k práci i Hanuše.
 
  
Na zlomu století odešel nadějný Folkmann na bavorskou akademii
+
Hanušův talent otec ošetřoval velmi pozorně a poskytl synovi vše, co poskytnout mohl. Poslal Hanuše na Akademii výtvarných umění k J. V. Myslbekovi právě v čase, kdy mistr s arch. A. Dryákem pracoval na sousoší sv. Václav na koni na Václavském náměstí, jež se i s podstavcem tyčilo do výšky 5,5 m. Obtíže byly s postavami čtyř českých patronů na rozích podstavce: sv. Ludmily, Prokopa, Vojtěcha a Anežky a mistr si přizval k práci i Hanuše.
do Mnichova,kde za plastiku "Vrchol hory" obdržel cenu.Pak mu otec finan-
 
coval vlastní ateliér dva roky v Paříži.Hanuš si přivydělával na různých
 
zakázkách portrétů i náhrobků a postupně zapadl do pařížského života tak,
 
že se stal členem společnosti "Société Academique d´histoire internatio-
 
nal".Nepokojný,všerozměrný talent jej hnal do Frankfurtu,do Berlína a obe-
 
sílal plastiky ponejvíce vídeňské výstavy.
 
  
V souborném katalogu jeho prací jsou ukázky portrétů básníka R.Pokor-
+
Na zlomu století odešel nadějný Folkmann studovat na mnichovské akademii, kde za plastiku „Vrchol hory“ obdržel cenu bavorské akademie. Pak mu otec dva roky financoval vlastní ateliér v Paříži. Hanuš si přivydělával na různých zakázkách portrétů i náhrobků a postupně zapadl do pařížského života tak, že se stal členem společnosti „Société académique d’histoire internationale“. Nepokojný, všerozměrný talent jej hnal do Frankfurtu, Berlína a plastikami obesílal ponejvíce vídeňské výstavy.
ného,L.Frietze pro Jihlavu,prof.Rubešky,knihtiskáře Wiesnera,vynikající-
 
ho gynekologa Mudr.Pavlíka pro Všeobecnou nemocnici na Karlově náměstí atd.
 
Ale nejvíc upoutal pozornost ve Frakfurtu plastikou "Gnosis".
 
  
V roce 1911 mu "Česká akademie věd a umění" udělila cenu za plastiku
+
V souborném katalogu jeho prací jsou ukázky portrétů básníka R. Pokorného, L. Frietze pro Jihlavu, prof. Rubešky, knihtiskaře Wiesnera, vynikajícího gynekologa MUDr. Pavlíka pro Všeobecnou nemocnici na Karlově náměstí atd. Ale nejvíc upoutal pozornost ve Frankfurtu plastikou „Gnosis“.
"Poznání" a dva roky nato pracoval s otcem na secesní budově Wilsonova
 
nádraží od arch.Fanty.Se sochařem Suchardou tu mezi dvě věže nádražní bu-
 
dovy vynmodelovali alegorické motivy.Hanušovy plastiky zdobí i budovu mini-
 
sterstva vnitřního obchodu a na vyšehradském hřbitově postavil hrobku ro-
 
diny Kolářů (1920) Aa plastika "Pieta".
 
  
V roce 1916 dospěl k rozhodnutí,že se bude věnovat kantorské profesi
+
V roce 1911 mu „Česká akademie věd a umění“ udělila cenu za plastiku „Poznání“ a dva roky nato pracoval s otcem na secesní budově Wilsonova nádraží od arch. Fanty. Se sochařem Suchardou tu mezi dvě věže nádražní budovy vymodelovali alegorické motivy. Hanušovy plastiky zdobí i budovu ministerstva vnitřního obchodu a na Vyšehradském hřbitově postavil hrobku rodiny Kolářů (1920) a plastiku „Piety“.
a obhájil docenturu na České technice.do pěti let (1921) mu udělili pro-
 
fesuru a jeho žáci dlouho vzpomínali na své žákovské výstavy,jež jim
 
od roku 1923 pořádal.V roce 1925 ukázal veřejnosti celé své dílo.
 
  
Dlouho na něj vzpomínali čeští loutkaři,jimž z pařížského pobytu
+
V roce 1916 dospěl k rozhodnutí, že se bude věnovat kantorské profesi a obhájil docenturu na České technice. Do pěti let (1921) byl jmenován profesorem a jeho žáci dlouho vzpomínali na své žákovské výstavy, jež jim od roku 1923 pořádal. V roce 1925 ukázal veřejnosti celé své dílo. Dlouho na něj vzpomínali čeští loutkáři, jimž z pařížského pobytu přivezl pro inspiraci ukázky francouzských marionet.
přivezl pro inspiraci ukázky francouzských marionet.
 

Verze z 23. 5. 2020, 15:13

Alois FOLKMANN asi 1850 Česká Kamenice 4. 12. 1917 Praha Hanuš FOLKMANN 30. 12. 1876 Praha 10. 5. 1936 Praha Oba pohřbeni na Vinohradech PD s plastikou bohyně Athény, H. Folkmann 1934 Americká 703/2

Čeští sochaři, otec a syn. Alois byl žákem T. Seidana, portrétisty. Největší uplatnění našel v dekoracích budov (např. Wilsonovo nádraží). Hanuš byl žákem J. V. Myslbeka, tvořil portréty (MUDr. Pavlík ve Všeobecné nemocnici) i volnou plastiku. Věnoval se pedagogické činnosti.


Na rohu domu sochařů Folkmannů je podlouhlá mramorová deska s plastikou řecké bohyně Athény, symbolem řemesla, moudrosti a vítězství. V něm bydleli sochaři otec Alois a syn Hanuš. Deska zřejmě měla symbolizovat těžký zápas sochařů s hmotou, v němž vítězí umění. Ne vždy, protože tato trojjedinost je řemeslná dřina posvěcená talentem. A je také silou vůle, píle i vášně, protože bez ní to bývá na umění znát.

Hanušovi bylo k šedesáti, když symbol vytvořil, otec nežil a on listoval v jeho nelehkém osudu. Ještě spolu zažili dřinu v ateliéru či někde vysoko na budově, kam svá díla zakomponovávali. Otec si talent uvědomil ve starobylé České Kamenici, kde se snoubí gotika s renesancí a kámen jakoby od pohledu dýchal múzou. Brzy přišel se svou múzou do Prahy za inspirací, a protože zřejmě neměl dost možností akademického vzdělání, stala se mu načas učilištěm sochařská dílna představitele českého sochařského akademismu Tomáše Seidana. Druhým poučením mu byl jen o dva roky starší J. V. Myslbek. Folkmannův talent jistě nebyl zanedbatelný, ale zřejmě mu kamenictví bylo obživou a nebylo dopřáno, aby talent nasytil a dotvářel poznáním na škole nebo v cizině.

Alois později rovněž navštěvoval ateliér klasicky uměřeného modeléra a sochaře B. Schnircha, který měl obrovský talent, dokonale poučený školami a dlouhým pobytem v Itálii i jinde. Folkmannovi byl zřejmě bližší žánrový akademismus Seidana (viz. Seidanův Mozart na Bertramce, Škréta, Weber atd.). Představil své portrétní umění na výstavě Krasoumné jednoty v roce 1890 zdařilou podobiznou paní Joh. Schwarzové a v roce 1902 ukázal na výstavě patinovanou sádru s názvem „Medúza“. Byl skvělým dekoratérem a vyrostl ve specialistu pro slohové dekoratérské práce, jež se v jeho době stavební konjunktury na zlomu století přímo nabízely. Pracoval na výzdobě pražských i mimo pražských budov. Od něj jsou např. sochařsko modelérské prvky i plastiky na Živnostenské bance, Zemské bance a v pozdější době se synem pracoval na secesní budově Wilsonova nádraží od arch. Josefa Fanty.

Hanušův talent otec ošetřoval velmi pozorně a poskytl synovi vše, co poskytnout mohl. Poslal Hanuše na Akademii výtvarných umění k J. V. Myslbekovi právě v čase, kdy mistr s arch. A. Dryákem pracoval na sousoší sv. Václav na koni na Václavském náměstí, jež se i s podstavcem tyčilo do výšky 5,5 m. Obtíže byly s postavami čtyř českých patronů na rozích podstavce: sv. Ludmily, Prokopa, Vojtěcha a Anežky a mistr si přizval k práci i Hanuše.

Na zlomu století odešel nadějný Folkmann studovat na mnichovské akademii, kde za plastiku „Vrchol hory“ obdržel cenu bavorské akademie. Pak mu otec dva roky financoval vlastní ateliér v Paříži. Hanuš si přivydělával na různých zakázkách portrétů i náhrobků a postupně zapadl do pařížského života tak, že se stal členem společnosti „Société académique d’histoire internationale“. Nepokojný, všerozměrný talent jej hnal do Frankfurtu, Berlína a plastikami obesílal ponejvíce vídeňské výstavy.

V souborném katalogu jeho prací jsou ukázky portrétů básníka R. Pokorného, L. Frietze pro Jihlavu, prof. Rubešky, knihtiskaře Wiesnera, vynikajícího gynekologa MUDr. Pavlíka pro Všeobecnou nemocnici na Karlově náměstí atd. Ale nejvíc upoutal pozornost ve Frankfurtu plastikou „Gnosis“.

V roce 1911 mu „Česká akademie věd a umění“ udělila cenu za plastiku „Poznání“ a dva roky nato pracoval s otcem na secesní budově Wilsonova nádraží od arch. Fanty. Se sochařem Suchardou tu mezi dvě věže nádražní budovy vymodelovali alegorické motivy. Hanušovy plastiky zdobí i budovu ministerstva vnitřního obchodu a na Vyšehradském hřbitově postavil hrobku rodiny Kolářů (1920) a plastiku „Piety“.

V roce 1916 dospěl k rozhodnutí, že se bude věnovat kantorské profesi a obhájil docenturu na České technice. Do pěti let (1921) byl jmenován profesorem a jeho žáci dlouho vzpomínali na své žákovské výstavy, jež jim od roku 1923 pořádal. V roce 1925 ukázal veřejnosti celé své dílo. Dlouho na něj vzpomínali čeští loutkáři, jimž z pařížského pobytu přivezl pro inspiraci ukázky francouzských marionet.