Antonín Benjamin Svojsík
„Skautovi je slovo svaté. Skaut je loajální. Skaut pomáhá bližnímu. Je přítelem člověka dobré vůle a bratrem skauta. Je ochotný a úslužný. Je přítelem zvířat. Je poslušný. Je vlídný a usměvavý. Je hospodárný a šetrný. Je čistý v myšlení, slovech a skutcích.“— Junácké zákony
Narození a úmrtí
- 5. 9. 1876 (Praha)
- 17. 9. 1938 (Praha)
Památníky
- Gymnázium Karla Sladkovského, Sladkovského náměstí; PD, 1996
- Pohřben na Vyšehradském hřbitově
Odkazy
Abeceda junáckých zákonů se rodila v rodině Svojsíků po otcově smrti a to tím, že tři malé děti pak měly vyhraněné úkoly. Děti byly naštěstí nadané a v rodině se stalo zákonem, že si vzájemně pomáhaly, ale zároveň každý musel spoléhat sám na sebe. Antonín si jako třináctiletý student smíchovského gymnázia troufl s hrstkou peněz na cestu do Uher a napřesrok vzal sebou i bratra do Itálie. Byl houževnatý, zvídavý, sportovně a hudebně nadaný a proto se rozhodl pro studium na učitelském ústavu, kde prokázal i sokolskou zdatnost a v hudební škole zdokonaloval svůj obdivuhodný hlas.
V roce 1901 se poprvé postavil na žižkovské reálce za katedru jako profesor tělocviku a učil až do začátku první světové války (1914). Antonína v roce 1905 napadlo, že se s bratrem Františkem a přítelem Janem Novákem vydají na hudební turné po světě. Ustavili pěvecké trio a celý rok pořádali koncerty po trase - severní Amerika, Indie, Čína a Blízký východ. Bratr Alois se toulal po světě sám a pořádal přednášky. Je přirozené, že se tím Svojsíkové začlenili mezi pražskou sportovní a hudební elitu. Když se v roce 1909 Antonín oženil s hudebně velmi nadanou dívkou Julií, pořádali doma koncerty, na něž přišli i sochař Myslbek, básník Kaminský, ba i Masaryk, který jednou s velkým zájmem vyslechl Svojsíkovy představy o skautingu a prý zvolal: „To dílo už znám a skauting budu podporovat, kdekoli mám vliv.“
V roce 1911 se Svojsík rozjel do Anglie, kde od roku 1907 existoval skauting, který založil Robert Baden-Powell. Předtím už tu existovalo tzv. hnutí „woodcraft“ spisovatele a zálesáka Ernesta Thompsona Setona, o němž Baden-Powell vydal knihu pod názvem „Scouting for boys“. Svojsík se ještě zastavil ve skautských oddílech a zpátky se vrátil domů přes Švédsko, Belgii a Dánsko. Vzrušovala jej hlavně výchova v přírodě a myšlenka, že sám život je velká hra. Ještě téhož roku přeložil s přítelem A. Stránským Baden-Powellovu knihu do češtiny. Byl si vědom, že nelze okopírovat anglické hnutí a zavést ho v českých podmínkách. Každá země má svá dějinná specifika a k nim se musí přihlížet.
Hnutí mělo v programu návrat k přírodě a Svojsík se obrátil o názor na moudré české hlavy: prof. pedagogiky Čadu, politika Kramáře, Soukupa, Masaryka, Jiráska, Rašína, M. Alše, Drtinu, Guth-Jarkovského i F. X. Šaldu. Ještě v únoru 1912 vydal brožuru „Český skaut“ a téhož roku knihu „Základy junáctví“, v níž shrnul všechny názory osobností národa, s nimiž o věci hovořil. Obálku knížky nakreslil M. Aleš. Na žižkovské reálce si s dětmi vyzkoušel první oddíl a o prázdninách 1912 čeští skauti poprvé tábořili pod hradem Lipnice.
V Praze zanedlouho vzniklo 19 oddílu a Svojsík usiloval o začlenění skauta do Sokola. Jen Sokol už měl zaveden výchovný systém, svůj demokratický program daný Tyršovou filozofií. Skautské rozšíření o romantiku přírody a pobytu v ní šlo mimo sokolské záměry a Svojsík nepochodil. Dne 15. června 1914 na své přednášce v pražském Obecním domě ustavil samostatný spolek „Junák-skaut český“ a první číslo časopisu „Junák“ vyšlo 15. ledna následujícího roku, právě v den, kdy vznikl odbor pro dívčí skaut, který podpořila známá spisovatelka staré Prahy, ochránkyně Vyšehradu Popelka Biliánová malou knížečkou o dívčím skautingu. Skautky se poprvé představily na počátku války veřejným táborem na Klamovce, pořádaným ve prospěch Červeného kříže. V témže roce se pod Lipnicí rozševelil 2. skautský tábor, v němž si šestnáctiletý básník Jiří Wolker psal svůj „Táborový deník“.
V roce 1918 skauti konali službu revolučnímu Národnímu výboru, který v Obecním domě jednal o vzniku samostatného československého státu. Svojsík chápal skaut i jako začátek demokratizace mimoškolské výchovy a spatřoval v něm doplnění pedagogických tradic 19. století.
V roce 1919 řekl: „...tento výchovný systém prošel vítězně světem. Jsem přesvědčen, že by mohl pro své cíle humánní, dobročinné, pro svou žízeň po pravdě, spravedlnosti a kráse státi se přímo náboženstvím mládeže“. Těsně před Mnichovem Svojsík vydal publikaci „Skauting ve službách republiky“. Zůstal věren skautským zásadách i za okupace, kdy byl Skaut zrušen, a obnovil činnost v roce 1945. Jenže po roce 1948, kdy se připravoval jednotný systém sportovní výchovy mládeže, byl skaut zrušen. Znovu ožil v roce 1968 a umlkl a znovu ožil v roce 1990.