Antonín František Rosta

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Katolický kněz, učitel. Za jeho ředitelování studoval v pražském semináři K. Havlíček Borovský.
„Pročpak nosí mnišské cechy/na klobouku velké střechy/jako praeses Antonín?/Rádi mají v mozku stín.“
— Student Karel Havlíček (Borovský) na ředitele kněžského semináře Rosta
Narození a úmrtí
  • 10. 11. 1798 (Merklín)
  • 22. 9. 1879 (Praha)
Památníky
Odkazy
  • -

„Poněvadž jste za svého pobytu v semináři velmi málo povolání k stavu duchovnímu jevil a zabýval se více předměty mimo obor nauk teologických, takže jste dostal pro nedostatek pilnosti z hebrejštiny a z výkladu Starého zákona druhou známku, a poněvadž jste kromě toho jevil velmi lehké zásady, vidělo se jeho arcibiskupské milosti po zprávě o chování bohoslovců vyloučiti vás ze semináře.“

Tuto zprávu si odnesl z kněžského semináře v Praze v roce 1841 dvacetiletý student Havlíček. Ředitelem byl hluboce nábožný Dr. Rost z Merklína, z rodiště Arbesova otce, jež se zapsalo do literatury prvními milostnými verši syna. Rosta byl z velmi pobožné rodiny a kněžské poslání si zvolil z hluboké víry v rodině.

Alumnát (internátní učiliště) absolvoval v roce 1822. Jako vysvěcený kněz pokračoval v teologickém studiu na filozofii v Innsbrucku, aby završil studium doktorátem filozofie v roce 1838.

Jeho šestnáctileté kantorské působení na vysokém učení v Innsbrucku mu dalo výtečnou průpravu i vizitku pro místo ředitele na teologickém učilišti, neboli kněžském semináři v Praze. Byl zralým mužem i zkušeným kantorem a Havlíčkova metafora zřejmě hluboce zacloumala jeho přísnými kněžskými zásadami a patrně i kantorskou ješitností.

V roce 1848 Rosta odcházel z Prahy a jeho bývalý žák vydával Národní listy. Poslali jej na kanovnické místo staroboleslavské kapituly, kde bylo zapotřebí silné a bohabojné ruky. Po pěti letech v tomto starobylém poutním místě, ověnčeném tragikou zavraždění sv. Václava, se Rosta vrátil do Prahy. Splnil kněžský úkol a vyzvedl starobylé městečko z úpadku k jeho bývalé poutní slávě.

V roce 1853 mu církev svěřila významné místo administrátora, čili správce chrámu sv. Jana Nepomuckého na Skalce. Na oltáři chrámu dodnes stojí dřevěná socha s fiktivní podobou Jana Nepomuckého, kterou vyřezal Jan, zakladatel sochařského rodu Brokoffů. Plastika se stala modelem pro Brokoffovu sochu protireformačního světce na Karlově mostě a symbolem protireformace vůbec. V době Rostova působení v kostele sv. Jana Nepomuckého se z vedlejší Všeobecné nemocnice denně vyváželi mrtví chudáci, jež zřízenci házeli v pytlích do hromadné šachty. Někdy jich prý bylo i padesát za měsíc, málem dva denně. Rostovi se zželelo osudu mrtvých. Spatřoval v zacházení s mrtvými velkou neúctu.

V červenci roku 1861 založil Rosta charitativní organizaci a dal jí název „Spolek sv. Josefa z Arimatie“. Jejím úkolem bylo opatřovat pro chudé mrtvé rubáše i rakve a doprovázet je důstojně oděné na hřbitov.

Zápisní kniha dokládá, že za půl století působení charitativní organizace, bylo vypraveno na 61 tisíc důstojných pohřbů těch nejchudších.¨

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!