Augustin Schramm

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Německý antifašista. Od svých 20. let pracoval v mládežnických organizacích. Ve válce byl důstojníkem Rudé armády a členem ukrajinského štábu partyzánů. Po válce pomáhal odbojovým, partyzánským a válkou postiženým občanům.
Narození a úmrtí
  • 2. 3. 1907 (Liberec)
  • 27. 5. 1948 (Praha)
Památníky
  • Horní stromky 9; pamětní deska odstraněna 1990 (autoři Ludvík a Božena, Kodýmovi 1988)
  • Pohřben na Olšanech
Odkazy

Kolem sedmé ráno odcházel 27. května 1948 do práce ze svého bytu v posledním patře činžáku v ulici Horní Stromky. Zazněl výstřel. Lidé se seběhli, ale život v něm dohasínal. Kdo jej zastřelil? Vraha nikdy nevypátrali. Kolovaly dohady a smyšlenky, Schrammovi byly přisuzovány různé politické hříchy, jež se našly.

Pocházel z německé rodiny železničního zřízence a většinu dětství prožil u dědy a babičky v Orlických horách. Po válce se vrátil k rodičům do Liberce. Vyučil se strojním zámečníkem a absolvoval průmyslovou školu. Jenže to se už doba přelila do nezaměstnanosti světové hospodářské krize (na milion nezaměstnaných v ČSR). V Německu se vyšplhal k moci Hitler a ve Španělsku začala bitva demokracie s fašismem generála Franca.

Rodina byla levicová a Schramm byl jako chlapec v rudých skautech Federace dělnické tělocvičné jednoty, která byla pro Čechy i Němce společná. V zaměstnání se ani neohřál a zůstal bez práce. V roce 1931 vstoupil vlivem boje dělnictva s nezaměstnaností do Komunistické strany Československa.

Měl vzdělání a organizační schopnosti, neměl práci, proto jej zvolili v severních Čechách do čela mládežnické organizace „Komsomol“. V Sudetech už volali Němce do houfu heslem „Heim ins Reich“ (domů do říše), jenže i s českým územím. Mezi Čechy, ba ani mezi prostými Němci se nevědelo, že Hitler už 5. března 1938 tajně podepsal akci „Fall Grün“, čili přepadení Československa. A protičeský povyk pak na svém sjezdu rozvířila sudetská Henleinova strana.

Schramm byl informován, co se chystá. V dubnu 1936 jej zvolili do Ústředního výboru KSČ, společného pro Čechy i Němce. Měl působit na sjednocování mládežnických antifašistických organizací a vytvořit společnou organizaci „Svaz mladých“. V listopadu 1936 založil v Teplicích, kde zuřil německý nacionalismus, protifašistickou německou organizaci „Deutscher Jugendbund in der ČSR“ (Německá mládež v ČSR) a řídil všechny její národní sekce. Vysloužil si v Sudetech nenávist Henleinovy sudetoněmecké strany, což si jistě někdo z fašistů pamatoval.

Koncem roku 1938, kdy Hitlerovi Francie a Anglie schválily v Mnichově smlouvou (29. 9. 1938), dle níž ČSR musela Německu postoupit pohraničí, pokusil se Schramm ustavit spolu se sociálně demokratickou a národně socialistickou mládeží ilegální organizaci „Národní hnutí pracující mládeže“. Bydlel v Praze a pomáhal německým antifašistům v útěku před Hitlerem do exilu. Znal i česky. Proto pobýval celé dny v Biskupském dvoře na Letné, kde sídlil výbor pro politickou emigraci z Německa.

Sám zůstal v Praze až do 15. března 1939, kdy Hitlerova vojska okupovala Prahu a utéci se mu podařilo v poslední chvíli do SSSR. Zdá se, že mu to pohraniční fašisté nikdy neodpustili, protože překážel jejich fanatismu.

Schramm prožil léta 1939-1942 ve stalingradském závodě na výrobu traktorů, a pak zbraní. Zvládl ruštinu, proto jej zařadili do důstojnické školy Rudé armády a byl posílán do německých zajateckých táborů vysvětlovat pravý stav věci o Hitlerovi a jeho agresi. Odveleli ho k parašutistické jednotce ve Svjatovinu u Kyjeva, kde se stal od června l944 politickým instruktorem ukrajinského štábu partyzánského hnutí.

Domů přijel po válce i s maďarskou chotí, s níž se seznámil mezi partyzány. Přicházely tisíce lidí z německých lágrů a ze zákopů, zmrzačeni a na kost vyhublí, do Němci vybrakované, rozbité a spálené země. Zůstalo hodně sirot, vdov bez prostředků i přístřeší. V malém Československu zahynulo na 360 tisíc lidí (stejný počet jak v USA). Schramm pracoval v aparátu Ústředí KSČ, kde měl na starosti pomoc válkou postiženým.

V této službě jej ke konci května 1948 někdo zastřelil. Z jakých pohnutek vrah přišel? Sudetští fašisté nezapomněli, že silně překážel. Anebo se někdo bál, že nezapomněl on? Jeho soused v domě vzpomínal, že smrtelně zraněn ještě zašeptal: „Tušil jsem to.“

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!