Bohumil Eiselt: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
Řádek 1: Řádek 1:
Jan Bohumil Eiselt  
+
Jan Bohumil Eiselt (též Jan Nepomuk Eiselt)
 
+
28. 8. 1831 Polička  
28.8.1831 Polička
+
22. 8. 1908 Praha  
22.8.1908 Praha
 
 
Pohřben na Vyšehradě
 
Pohřben na Vyšehradě
 +
PD (společná s K. a K. I. Dientzenhoferovými), 1962 Hellichova 455/5
  
PD (společná s K.a K.I.Dienzenhoferovými),1962
+
'''Český lékař, zakladatel české lékařské interní kliniky (1871), kterou vedl do r. 1905. Spoluzakladatel Spolku českých lékařů, Časopisu českých lékařů. Autor knih „Odborná Pathologie a Therapie“ (1878). Jako první přednášel na pražské německé lékařské fakultě česky. Z jeho školy vyšli prof. J. Thomayer, prof. E. Maixner aj.'''
Hellichova 455/5
 
 
 
 
 
'''Český lékař,zakladatel české interní kliniky (1871),kterou vedl do r.1905.Spoluzakladatel Spolku českých lékařů,Časopisu lékařů českých.Autor destidílné "Pathologie a therapie".Jako první přednášel na pražské německé lékařské fakultě česky.Z jeho školy vyšli prof.J.Thomayer,prof.E.Maixner aj.'''
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Válka Rakouska s Prusy skončila 23.srpna 1866 uzavřením Pražského
 
míru,ale vojáci stále umírali na záhadnou nemoc.Denně postavála řada vo-
 
jáků před malostranským domem "U P.Marie",kdysi barokních stavitelů Dien-
 
zenhofrů,v němž si pětatřicetiletý lékař Eiselt otevřel ordinaci.Rozkřik-
 
lo se o něm,že je to záračný doktor.A podle výsledků byl,protože rozpoznal
 
korbut čili avitaminózu.Byl už mimořádným profesorem a zároveň pracoval
 
na německé interní klinice.
 
  
Pocházel z Poličky,kde měl otec ordinaci a kromě medicíny synovi vští-
+
Válka Rakouska s Prusy skončila 23. 8. 1866 uzavřením Pražského míru, ale vojáci stále umírali na záhadnou nemoc. Denně postávala řada vojáků před malostranským domem „U P. Marie“, kdysi barokních stavitelů Dientzenhoferů, v němž si pětatřicetiletý lékař Eiselt otevřel ordinaci. Rozkřiklo se o něm, že je to zázračný doktor. A podle výsledků byl, protože rozpoznal skorbut čili avitaminózu. Byl už mimořádným profesorem a zároveň pracoval na německé interní klinice.
pil i lásku k českému národu a laskavý a zodpovědný vztak k profesi i pa-
 
cientům.Po gymnasiu v Jindřichově Hradci a Jičíně zamířil v roce 1848 na
 
studia medicíny do Prahy,české svatyně,v níž se právě ve Svatováclavských
 
lázních pod dobytčím (Karlovým) náměstím vlivem revoluce ve Francii zvedla
 
revolta pražského lidu,žádající nátodní svobodu.Jenže naděje Čechů ztrosko-
 
taly na Kroměřížském sněmu (1848-9),který osmnáctiletý císař František Jo-
 
sef I.rozehnal vojskem a vyhlásil tzv."otkrojovanou" ústavu.Pozatykal re-
 
bely a nasázel jim tresty až k nejvyyšímu - smrt.
 
  
Sedmnáctiletý adept mediciny chodil na německou lékařskou fakultu
+
Pocházel z Poličky, kde měl otec ordinaci a kromě medicíny synovi vštípil i lásku k českému národu a laskavý a zodpovědný vztah k profesi i pacientům. Po gymnáziu v Jindřichově Hradci a Jičíně zamířil v roce 1848 na studia medicíny do Prahy, české svatyně, v níž se právě ve Svatováclavských lázních pod Dobytčím trhem (Karlovým náměstím) vlivem revoluce ve Francii zvedla revolta pražského lidu, žádající národní svobodu. Jenže naděje Čechů ztroskotaly na Kroměřížském sněmu (1848-9), který osmnáctiletý císař František Josef I. rozehnal vojskem a vyhlásil tzv. „oktrojovanou“ ústavu. Pozatýkal rebely a nasázel jim tresty až k nejvyyšímu - smrti.
(česká nebyla) k prof.J.E.Purkyněmu,který se vrátil do Prahy ze svého
 
působení ve Vratislavi.Byl vědcem světové pověsti,českým vlastencem,jenuž
 
vzdal hold i Goethe.V jeho ústavu ve Spálené ulici se scházeli čeští rebe-
 
lové,vědci i zahraniční hosté,ale vše se dělo obezřetně a za dohledu slí-
 
dilů.Purkyně měl z žáka radost pro jeho obrovský zájem.Eiselt chodil i
 
k prof.Hamerníkovi,výbornému diagnostikovi a internistovi,který nectil
 
panskou vznešenost a jednou šel kolem paláce,v němž léčil kněžnu a zvolal
 
na služku,vykloněnu z okna: Mařeno,se paní kněžna pořádně vys...? Nemě-
 
nil slova ani v obhajobě českých národních práv.
 
  
V roce 1855 předložil Eiselt disertaci,obdržel lékařský diplom chi-
+
Sedmnáctiletý adept medicíny chodil na německou lékařskou fakultu (česká nebyla) k prof. J. E. Purkyně, který se vrátil do Prahy ze svého působení ve Vratislavi. Byl vědcem světové pověsti, českým vlastencem, jemuž vzdal hold i Goethe. V jeho ústavu ve Spálené ulici se scházeli čeští rebelové, vědci i zahraniční hosté, ale vše se dělo obezřetně a za dohledu slídilů. Purkyně měl ze žáka radost pro jeho obrovský zájem. Eiselt chodil i k prof. Hamerníkovi, výbornému diagnostikovi a internistovi, který nectil panskou vznešenost a jednou šel kolem paláce, v němž léčil kněžnu a zvolal na služku, vykloněnou z okna: „Mařeno, už se paní kněžna pořádně vys...?“ Neměnil slova ani v obhajobě českých národních práv.
rurga a porodníka a hned odjel do Vídně na kliniku prof.Hally,u něhož čas-
 
to praktikoval.
 
  
V tom čase už rakouské diktatuře potichu zvonila hrana.Franz Josef
+
V roce 1855 předložil Eiselt disertaci, obdržel lékařský diplom chirurga a porodníka a hned odjel do Vídně na kliniku prof. Hally, u něhož často praktikoval.
prohrál bitvu u Solferina (24.6.1859) s francouzsko-sardinskou armádou a
 
přestrašen národním hnutím,vydal tzv."Říjnový diplom"(20.11.1860) s pří-
 
slibem ústavnosti.Český národní život doslova vybuchl do zakládání spol-
 
ků,novin atd. a Eiselt,který se už habilitoval na docenta pathologie a
 
therapie vnitřních nemocí všechno národní hnutí nejen vnímal,ale účastnil
 
se ho.
 
  
Nastoupil do První všeobecné nemocnice,čili do prostředí,jež znal,a
+
V tom čase už rakouské diktatuře potichu zvonila hrana. Franz Josef prohrál bitvu u Solferina (24. 6. 1859) a přestrašen národním hnutím, vydal tzv. „Říjnový diplom“ (20. 11. 1860) s příslibem ústavnosti. Český národní život doslova vybuchl do zakládání spolků, novin atd. Eiselt, který už se habilitoval na docenta patologie a terapie vnitřních nemocí všechno národní hnutí nejen vnímal, ale účastnil se ho.
zůstal v něm až do konce svého života.Pamatoval se na slova J.E.Purkyně,
 
že českým studentům má být přednášeno česky,což vycházelo z moudré dílny
 
pedagogiky J.A.Komenského.Univerzitní vlastenci začli přednášet česky a
 
mezi nimi byli na prvním místě Purkyně i Eiselt.
 
  
Z podnětu Purkyni,Eiselta,Podlipského a dalších českých lékařů byl
+
Nastoupil do 1. lékařské kliniky, čili do prostředí, jež znal, a zůstal v něm až do konce svého života. Pamatoval se na slova J. E. Purkyně, že českým studentům má být přednášeno česky, což vycházelo z moudré dílny pedagogiky J. A. Komenského. Univerzitní vlastenci začli přednášet česky a na prvním místě byli mezi nimi Purkyně i Eiselt.
založen "Spolek českých lékařů".Eiselt byl mezi zakladateli spolkového
 
"Časopisu lékařů českých",jehož 1.číslo pod redakcí Eiselta a Podlipského
 
vyšlo 15.1.1862.Eiselt pak časopis dlouho redigoval.Začal nejenom přemý-
 
šlet o české národní zdravotnické organizaci,ale rovněž o vzniku české lé-
 
kařské vědy.
 
  
Už v roce 1863 předložil lékařské veřejnosti koncept vydávání šesti-
+
Z podnětu Purkyně, Eiselta, Podlipského a dalších českých lékařů byl založen „Spolek českých lékařů“. Eiselt byl mezi zakladateli „Časopisu českých lékařů“, jehož 1. číslo pod redakcí Eiselta a Podlipského vyšlo 15. 1. 1862. Eiselt pak časopis dlouho redigoval. Začal nejen přemýšlet o české národní zdravotnické organizaci, ale rovněž o vzniku české lékařské vědy.
dílného díla "Odborná pathologie a therapie".Byl to monumentální záměr,
 
který by zaměstnal řadu vědců na řadu let,jenže nebyla ještě vůle k tak
 
velkému záměru.Tento až nadliský úkol si vzal Eiselt na bedra sám,prostě
 
se to stalo přesevzetím jeho života.
 
  
Byl to Eiselt,kdo inspiroval první sjezd lékařů a přírodovědců.
+
Už v roce 1863 předložil lékařské veřejnosti koncept vydávání šestidílného díla „Odborná Pathologie a Therapie“. Byl to monumentální záměr, který by zaměstnal řadu vědců na řadu let, jenže ještě nebyla vůle k tak velkému projektu. Tento až nadliský úkol si vzal Eiselt na bedra sám, prostě se to stalo předsevzetím jeho života.
Za svůj nejvýznamnější den však počítal 22.červen 1871.Dekretem č.7441
 
byl schválen jeho návrh na zřízení první české interní kliniky.Je však po-
 
třeba vidět,že nešlo jenom o napsání žádosti a o úřední vyřízení.Snad by
 
kromě Eiselta nikdo nedokázal tak zatvrzrle odolávat intrikám,otevřeným
 
útokům,úředním zábranám,protože tu už šlo byť v malém o velkou věc budou-
 
cnosti.
 
  
Nejdříve musel prosazovat samostatné české oddělení na německé klini-
+
Byl to Eiselt, kdo inspiroval první sjezd lékařů a přírodovědců. Za svůj nejvýznamnější den však počítal 22. 6. 1871. Dekretem č. 7441 byl schválen jeho návrh na zřízení první české lékařské interní kliniky. Je však potřeba vidět, že nešlo jenom o napsání žádosti a o úřední vyřízení. Snad by kromě Eiselta nikdo nedokázal tak zatvrzele odolávat intrikám, otevřeným útokům a úředním zábranám, protože tu šlo o velkou věc budoucnosti.
ce,a teprve potom mohl přijít s návrhem na samostatnou českou internu.Mu-
 
sel se postrat o všechno sám,od základního vybavení pomůckami po nezbytné
 
vybavení pro pacienty.Německá klinika mu posílala zprvu na českou kliniku
 
nevyléčitelné pacienty,jenže Eiselt často prokázal,že mnozí byli vyléčitel-
 
ni.Jeho klinika tím získávala na renomé a z počátečního paběrkování,jež
 
záviselo na libovůli německé kliniky,vyrůstala pověst o skvělém lékaři a
 
jeho výsledcích.
 
  
V roce 1902 Eiselt svou českou kliniku po třiceti letech opustil.Mě-
+
Nejdříve musel prosazovat samostatné české oddělení na německé klinice, a teprve potom mohl přijít s návrhem na samostatnou českou internu. Musel se postarat o všechno sám, od základního vybavení pomůckami po nezbytné vybavení pro pacienty. Německá klinika mu zprvu posílala na českou kliniku nevyléčitelné pacienty, jenže Eiselt často prokázal, že mnozí byli vyléčitelní. Jeho klinika tím získávala na renomé a z počátečního paběrkování, jež záviselo na libovůli německé kliniky, vyrůstala pověst o skvělém lékaři a jeho výsledcích.
la už své odchovance v pokračovatelích - prof.Thomayera,Maixner a dalších.
 
Z někdejší české popelky se vyklubala I. a II. interní klinika.Celých 20
 
roků musel Eiselt čekat na řádnou profesuru a dočkal se ji v roce 1881.
 
  
Eiselt pamatoval na zdravotnickou osvětu a napsal bezpočet příruček.
+
V roce 1902 Eiselt svou českou kliniku po třiceti letech opustil. Měla už své odchovance v pokračovatelích - prof. Thomayera, Maixnera a dalších. Celých 20 roků musel Eiselt čekat na řádnou profesuru a dočkal se jí v roce 1881. Eiselt pamatoval na zdravotnickou osvětu a napsal bezpočet příruček. Vydával studie o tyfu, choleře, o plicních a srdečních nemocech atd. Jako první se ujal zdravotnické osvěty a prevence proti infekčním chorobám. Když v roce 1890 psal vídeňský prof. českého původu E. Albert svému příteli Vrchlickému dopis, poznamenal v něm o Eiseltovi: „Eiselt je, ať tak dím, Krameriem českého lékařství.Tohoto lékařského „Krameria“ ocenily čestným členstvím i zahraniční instituce ve Varšavě, Krakově, Bělehradě a jinde. Členství mu rovněž udělila Akademie věd císaře Františka Josefa I. a jeho rodná Polička jej jmenovala čestným občanem.
Vydával studie o tyfu,choleře,o plícních a srdečních nemocech atd.Jako
 
první se ujal zdravotnické osvěty a prevence proti infekčním chorobám.
 
Když v roce 1890 psal vídeňský prof.českého původu E.Albert svému
 
příteli Vrchlickému dopis,poznamenal v něm o Eiseltovi: "Eiselt je,ať
 
tak dím,Krameriem českého lékařství." Tohoto lékařského "Krameria" oceni-
 
ly čestným členstvím i zahraniční instituce ve Varšavě,Krakově,Bělehradě
 
a jinde.Členství mu rovněž udělila Akademie věd císaře Františka Josefa I.
 
a jeho rodná Polička jej jmenovala čestným občanem.
 

Verze z 23. 5. 2020, 17:16

Jan Bohumil Eiselt (též Jan Nepomuk Eiselt) 28. 8. 1831 Polička 22. 8. 1908 Praha Pohřben na Vyšehradě PD (společná s K. a K. I. Dientzenhoferovými), 1962 Hellichova 455/5

Český lékař, zakladatel české lékařské interní kliniky (1871), kterou vedl do r. 1905. Spoluzakladatel Spolku českých lékařů, Časopisu českých lékařů. Autor knih „Odborná Pathologie a Therapie“ (1878). Jako první přednášel na pražské německé lékařské fakultě česky. Z jeho školy vyšli prof. J. Thomayer, prof. E. Maixner aj.

Válka Rakouska s Prusy skončila 23. 8. 1866 uzavřením Pražského míru, ale vojáci stále umírali na záhadnou nemoc. Denně postávala řada vojáků před malostranským domem „U P. Marie“, kdysi barokních stavitelů Dientzenhoferů, v němž si pětatřicetiletý lékař Eiselt otevřel ordinaci. Rozkřiklo se o něm, že je to zázračný doktor. A podle výsledků byl, protože rozpoznal skorbut čili avitaminózu. Byl už mimořádným profesorem a zároveň pracoval na německé interní klinice.

Pocházel z Poličky, kde měl otec ordinaci a kromě medicíny synovi vštípil i lásku k českému národu a laskavý a zodpovědný vztah k profesi i pacientům. Po gymnáziu v Jindřichově Hradci a Jičíně zamířil v roce 1848 na studia medicíny do Prahy, české svatyně, v níž se právě ve Svatováclavských lázních pod Dobytčím trhem (Karlovým náměstím) vlivem revoluce ve Francii zvedla revolta pražského lidu, žádající národní svobodu. Jenže naděje Čechů ztroskotaly na Kroměřížském sněmu (1848-9), který osmnáctiletý císař František Josef I. rozehnal vojskem a vyhlásil tzv. „oktrojovanou“ ústavu. Pozatýkal rebely a nasázel jim tresty až k nejvyyšímu - smrti.

Sedmnáctiletý adept medicíny chodil na německou lékařskou fakultu (česká nebyla) k prof. J. E. Purkyně, který se vrátil do Prahy ze svého působení ve Vratislavi. Byl vědcem světové pověsti, českým vlastencem, jemuž vzdal hold i Goethe. V jeho ústavu ve Spálené ulici se scházeli čeští rebelové, vědci i zahraniční hosté, ale vše se dělo obezřetně a za dohledu slídilů. Purkyně měl ze žáka radost pro jeho obrovský zájem. Eiselt chodil i k prof. Hamerníkovi, výbornému diagnostikovi a internistovi, který nectil panskou vznešenost a jednou šel kolem paláce, v němž léčil kněžnu a zvolal na služku, vykloněnou z okna: „Mařeno, už se paní kněžna pořádně vys...?“ Neměnil slova ani v obhajobě českých národních práv.

V roce 1855 předložil Eiselt disertaci, obdržel lékařský diplom chirurga a porodníka a hned odjel do Vídně na kliniku prof. Hally, u něhož často praktikoval.

V tom čase už rakouské diktatuře potichu zvonila hrana. Franz Josef prohrál bitvu u Solferina (24. 6. 1859) a přestrašen národním hnutím, vydal tzv. „Říjnový diplom“ (20. 11. 1860) s příslibem ústavnosti. Český národní život doslova vybuchl do zakládání spolků, novin atd. Eiselt, který už se habilitoval na docenta patologie a terapie vnitřních nemocí všechno národní hnutí nejen vnímal, ale účastnil se ho.

Nastoupil do 1. lékařské kliniky, čili do prostředí, jež znal, a zůstal v něm až do konce svého života. Pamatoval se na slova J. E. Purkyně, že českým studentům má být přednášeno česky, což vycházelo z moudré dílny pedagogiky J. A. Komenského. Univerzitní vlastenci začli přednášet česky a na prvním místě byli mezi nimi Purkyně i Eiselt.

Z podnětu Purkyně, Eiselta, Podlipského a dalších českých lékařů byl založen „Spolek českých lékařů“. Eiselt byl mezi zakladateli „Časopisu českých lékařů“, jehož 1. číslo pod redakcí Eiselta a Podlipského vyšlo 15. 1. 1862. Eiselt pak časopis dlouho redigoval. Začal nejen přemýšlet o české národní zdravotnické organizaci, ale rovněž o vzniku české lékařské vědy.

Už v roce 1863 předložil lékařské veřejnosti koncept vydávání šestidílného díla „Odborná Pathologie a Therapie“. Byl to monumentální záměr, který by zaměstnal řadu vědců na řadu let, jenže ještě nebyla vůle k tak velkému projektu. Tento až nadliský úkol si vzal Eiselt na bedra sám, prostě se to stalo předsevzetím jeho života.

Byl to Eiselt, kdo inspiroval první sjezd lékařů a přírodovědců. Za svůj nejvýznamnější den však počítal 22. 6. 1871. Dekretem č. 7441 byl schválen jeho návrh na zřízení první české lékařské interní kliniky. Je však potřeba vidět, že nešlo jenom o napsání žádosti a o úřední vyřízení. Snad by kromě Eiselta nikdo nedokázal tak zatvrzele odolávat intrikám, otevřeným útokům a úředním zábranám, protože tu šlo o velkou věc budoucnosti.

Nejdříve musel prosazovat samostatné české oddělení na německé klinice, a teprve potom mohl přijít s návrhem na samostatnou českou internu. Musel se postarat o všechno sám, od základního vybavení pomůckami po nezbytné vybavení pro pacienty. Německá klinika mu zprvu posílala na českou kliniku nevyléčitelné pacienty, jenže Eiselt často prokázal, že mnozí byli vyléčitelní. Jeho klinika tím získávala na renomé a z počátečního paběrkování, jež záviselo na libovůli německé kliniky, vyrůstala pověst o skvělém lékaři a jeho výsledcích.

V roce 1902 Eiselt svou českou kliniku po třiceti letech opustil. Měla už své odchovance v pokračovatelích - prof. Thomayera, Maixnera a dalších. Celých 20 roků musel Eiselt čekat na řádnou profesuru a dočkal se jí v roce 1881. Eiselt pamatoval na zdravotnickou osvětu a napsal bezpočet příruček. Vydával studie o tyfu, choleře, o plicních a srdečních nemocech atd. Jako první se ujal zdravotnické osvěty a prevence proti infekčním chorobám. Když v roce 1890 psal vídeňský prof. českého původu E. Albert svému příteli Vrchlickému dopis, poznamenal v něm o Eiseltovi: „Eiselt je, ať tak dím, Krameriem českého lékařství.“ Tohoto lékařského „Krameria“ ocenily čestným členstvím i zahraniční instituce ve Varšavě, Krakově, Bělehradě a jinde. Členství mu rovněž udělila Akademie věd císaře Františka Josefa I. a jeho rodná Polička jej jmenovala čestným občanem.