Bohumil Eiselt

Z Pražský pantheon
Verze z 26. 12. 2019, 11:04, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Jan Bohumil Eiselt

28.8.1831 Polička 22.8.1908 Praha Pohřben na Vyšehradě

PD (společná s K.a K.I.Dienzenhoferovými),1962 Hellichova 455/5


Český lékař,zakladatel české interní kliniky (1871),kterou vedl do r.1905.Spoluzakladatel Spolku českých lékařů,Časopisu lékařů českých.Autor destidílné "Pathologie a therapie".Jako první přednášel na pražské německé lékařské fakultě česky.Z jeho školy vyšli prof.J.Thomayer,prof.E.Maixner aj.



Válka Rakouska s Prusy skončila 23.srpna 1866 uzavřením Pražského míru,ale vojáci stále umírali na záhadnou nemoc.Denně postavála řada vo- jáků před malostranským domem "U P.Marie",kdysi barokních stavitelů Dien- zenhofrů,v němž si pětatřicetiletý lékař Eiselt otevřel ordinaci.Rozkřik- lo se o něm,že je to záračný doktor.A podle výsledků byl,protože rozpoznal korbut čili avitaminózu.Byl už mimořádným profesorem a zároveň pracoval na německé interní klinice.

Pocházel z Poličky,kde měl otec ordinaci a kromě medicíny synovi vští- pil i lásku k českému národu a laskavý a zodpovědný vztak k profesi i pa- cientům.Po gymnasiu v Jindřichově Hradci a Jičíně zamířil v roce 1848 na studia medicíny do Prahy,české svatyně,v níž se právě ve Svatováclavských lázních pod dobytčím (Karlovým) náměstím vlivem revoluce ve Francii zvedla revolta pražského lidu,žádající nátodní svobodu.Jenže naděje Čechů ztrosko- taly na Kroměřížském sněmu (1848-9),který osmnáctiletý císař František Jo- sef I.rozehnal vojskem a vyhlásil tzv."otkrojovanou" ústavu.Pozatykal re- bely a nasázel jim tresty až k nejvyyšímu - smrt.

Sedmnáctiletý adept mediciny chodil na německou lékařskou fakultu (česká nebyla) k prof.J.E.Purkyněmu,který se vrátil do Prahy ze svého působení ve Vratislavi.Byl vědcem světové pověsti,českým vlastencem,jenuž vzdal hold i Goethe.V jeho ústavu ve Spálené ulici se scházeli čeští rebe- lové,vědci i zahraniční hosté,ale vše se dělo obezřetně a za dohledu slí- dilů.Purkyně měl z žáka radost pro jeho obrovský zájem.Eiselt chodil i k prof.Hamerníkovi,výbornému diagnostikovi a internistovi,který nectil panskou vznešenost a jednou šel kolem paláce,v němž léčil kněžnu a zvolal na služku,vykloněnu z okna: Mařeno,už se paní kněžna pořádně vys...? Nemě- nil slova ani v obhajobě českých národních práv.

V roce 1855 předložil Eiselt disertaci,obdržel lékařský diplom chi- rurga a porodníka a hned odjel do Vídně na kliniku prof.Hally,u něhož čas- to praktikoval.

V tom čase už rakouské diktatuře potichu zvonila hrana.Franz Josef prohrál bitvu u Solferina (24.6.1859) s francouzsko-sardinskou armádou a přestrašen národním hnutím,vydal tzv."Říjnový diplom"(20.11.1860) s pří- slibem ústavnosti.Český národní život doslova vybuchl do zakládání spol- ků,novin atd. a Eiselt,který se už habilitoval na docenta pathologie a therapie vnitřních nemocí všechno národní hnutí nejen vnímal,ale účastnil se ho.

Nastoupil do První všeobecné nemocnice,čili do prostředí,jež znal,a zůstal v něm až do konce svého života.Pamatoval se na slova J.E.Purkyně, že českým studentům má být přednášeno česky,což vycházelo z moudré dílny pedagogiky J.A.Komenského.Univerzitní vlastenci začli přednášet česky a mezi nimi byli na prvním místě Purkyně i Eiselt.

Z podnětu Purkyni,Eiselta,Podlipského a dalších českých lékařů byl založen "Spolek českých lékařů".Eiselt byl mezi zakladateli spolkového "Časopisu lékařů českých",jehož 1.číslo pod redakcí Eiselta a Podlipského vyšlo 15.1.1862.Eiselt pak časopis dlouho redigoval.Začal nejenom přemý- šlet o české národní zdravotnické organizaci,ale rovněž o vzniku české lé- kařské vědy.

Už v roce 1863 předložil lékařské veřejnosti koncept vydávání šesti- dílného díla "Odborná pathologie a therapie".Byl to monumentální záměr, který by zaměstnal řadu vědců na řadu let,jenže nebyla ještě vůle k tak velkému záměru.Tento až nadliský úkol si vzal Eiselt na bedra sám,prostě se to stalo přesevzetím jeho života.

Byl to Eiselt,kdo inspiroval první sjezd lékařů a přírodovědců. Za svůj nejvýznamnější den však počítal 22.červen 1871.Dekretem č.7441 byl schválen jeho návrh na zřízení první české interní kliniky.Je však po- třeba vidět,že nešlo jenom o napsání žádosti a o úřední vyřízení.Snad by kromě Eiselta nikdo nedokázal tak zatvrzrle odolávat intrikám,otevřeným útokům,úředním zábranám,protože tu už šlo byť v malém o velkou věc budou- cnosti.

Nejdříve musel prosazovat samostatné české oddělení na německé klini- ce,a teprve potom mohl přijít s návrhem na samostatnou českou internu.Mu- sel se postrat o všechno sám,od základního vybavení pomůckami po nezbytné vybavení pro pacienty.Německá klinika mu posílala zprvu na českou kliniku nevyléčitelné pacienty,jenže Eiselt často prokázal,že mnozí byli vyléčitel- ni.Jeho klinika tím získávala na renomé a z počátečního paběrkování,jež záviselo na libovůli německé kliniky,vyrůstala pověst o skvělém lékaři a jeho výsledcích.

V roce 1902 Eiselt svou českou kliniku po třiceti letech opustil.Mě- la už své odchovance v pokračovatelích - prof.Thomayera,Maixner a dalších. Z někdejší české popelky se vyklubala I. a II. interní klinika.Celých 20 roků musel Eiselt čekat na řádnou profesuru a dočkal se ji v roce 1881.

Eiselt pamatoval na zdravotnickou osvětu a napsal bezpočet příruček. Vydával studie o tyfu,choleře,o plícních a srdečních nemocech atd.Jako první se ujal zdravotnické osvěty a prevence proti infekčním chorobám. Když v roce 1890 psal vídeňský prof.českého původu E.Albert svému příteli Vrchlickému dopis,poznamenal v něm o Eiseltovi: "Eiselt je,ať tak dím,Krameriem českého lékařství." Tohoto lékařského "Krameria" oceni- ly čestným členstvím i zahraniční instituce ve Varšavě,Krakově,Bělehradě a jinde.Členství mu rovněž udělila Akademie věd císaře Františka Josefa I. a jeho rodná Polička jej jmenovala čestným občanem.