Bohumil Kafka

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český sochař. Žák prof. S. Suchardy a J. V. Myslbeka. Sochařské počátky secesně symbolistické, pak myslbekovské tradice. Z díla: „Pomník Jana Žižky“ na Vítkově, „Jan Sv. Presl“ u Wilsonova nádraží, „Pomník J. Mánesa“, řada portrétů umělců a státníků, (T. G. Masaryk, M. R. Štefánik, E. Destinová, A. Jirásek, B. Smetana aj.)
Bohumil Kafka.jpg
Narození a úmrtí
  • 14. 2. 1878 (Nová Paka)
  • 24. 11. 1942 (Praha)
Památníky
Odkazy

Poslanec Karel Schwarzenberg se na českém sněmu v roce 1889 rozhořčil nad opovážlivosti českých poslanců, navrhnout mezi osobnosti na pamětní desky na fasádě Národního muzea M. Jana Husa. Proč? Hus vyvolal mravními požadavky na chování katolického kléru velké hnutí lidí, kteří mladému aristokratovi splynuli v „bandu lupičů a žhářů“, kteří vyvolali k životu ideu komunismu. Tato idea však měla biblické zázemí nejen u táboritů a usilovala o potlačení pudu sebeobohacování v lidech tím, že zrodila myšlenku spojovat svoje majetky.

Primátor Prahy Podlipný okamžitě vyhlásil sbírku na postavení Husova pomníku. Tento pud ožil po roce 1989 v požadavku katolíků vzít do vlastnictví katedrálu sv. Víta, budovanou od kaple sv. Václava do roku 1929 z peněz celé české země. Ve válečném roce 1915 Češi odhalili Husův pomník od sochaře Šalouna na Staroměstském náměstí i přes policejní zákaz. Netrvalo dlouho a byla vyhlášena sochařská soutěž rovněž na pomník Jana Žižky. Byla kvůli světové válce oddálená na soutěže v letech 1924 a 1927, a protože nedošlo ke shodě, obdržel přímou zakázku renomovaný Myslbekův žák, profesor Akademie výtvarných umění v Praze, Bohumil Kafka. Ten začal na plastice pracovat v roce 1931. Měl už zkušenosti ze spolupráce na Myslbekově pomníku sv. Václava na Václavském náměstí (1887-1922).

Kafka však tvořil Žižkův pomník za velmi dramatických okolností. Přišla pohroma německé okupace ČSR 15. 3. 1939, která se i sochaře citelně dotkla. Koneckonců i proto, že znal Albion a hlavně Paříž, kde byl za inspirací kdekdo. Chamberlain po jednání v Mnichově naivně řekl Angličanům: „Přivezl jsem vám mír.“ V takových chvílích národ zatvrdne a připomene si, jak často českou zemi šlapali porobitelé! Ve válce Kafka pilně pracoval ve svém ateliéru na Ořechovce, zatímco si navzájem podřezávalo hrdlo 61 zemí, ba 80 % lidstva. Kafka byl stále více nemocný, ale pracoval s veškerým vypětím sil. Ve vysokém ateliéru se rodily základní sochařské skici, jež se měnily v poslední tvar. Kafka ztratil síly úplně a v roce 1942 zemřel.

Po válce urbanisté soše vyhradili kopec Vítkov, čili místo, kde Žižka roku 1420 porazil Zikmundovy křižáky. Lokalita má mnohostranný pohled. Kafka modeloval plastiku stejně jako Myslbek - nejdřív koně a pak jezdce. Po válce vznikl Sbor pro postavení Památníku odboje, jemuž měl Žižka vévodit. V reji nápadů, jak to provést, přece jenom došlo ke shodě, že velikostí ojedinělý jezdecký pomník na světě a v místě takové nádhery pohledu na Prahu je nemalým oříškem. Pomník se začal budovat v roce 1950, osm roků po Kafkově smrti. Plastika je devětmetrů vysoká a délka koně je 9,6 m. Kafka byl opravdu mistr, který prošel dělnické profese, pak chodil do sochařské školy v Hořicích a odtud se vydal na Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy, kde studoval ve třídě sochaře Suchardy, jemuž pak dělal asistenta. Odsud šel k Myslbekovi na Akademii. České sochařství tehdy žilo Francouzem Rodinem, který v roce 1902 vystavil své dílo v Praze. Kafka byl nadšen Rodinovou impresionistickou hrou světla. Vydal se za mistrem na čtyři roky do Paříže. Nepodlehl bezhlavě jeho kouzlu, ale mistr mu byl inspirací. Dopracoval se tvaru v secesní symbolice.

Stroze realistický Myslbek neměl pochyb o Kafkově talentu a za studií se pochvalně vyjádřil o jeho plastice „Mrtvá labuť“. Kafkovi se do dláta draly další a další motivy, jež odíval do něžně splývavé hmoty a v roce 1907 ukázal na výstavě v „Mánesu“, co umí. Jeho plastiky „Hasnoucí hvězdy“, „Mumie“, ‘’Šílení“ atd. překvapily natolik, že jej kritika zařadila mezi průkopníky nového, zajímavého stylu.

Na konci pařížského pobytu navštívil Londýn, kde hostovala hvězda české opery Ema Destinnová a vymodeloval její portrét. Zanedlouho obdržel zakázku na portrét předčasně zesnulé protagonistky Národního divadla Hany Kvapilové, prof. Kaizla (pomník na Vyšehradě) a na pomník J. S. Presla v parku u Wilsonova nádraží. To byly začátky Kafkova portrétního umění. V roce 1913 pochválili recenzenti jeho „Pastýřskou madonu“, kterou vystavil na pařížském „Salonu“ a podtrhli novost v jeho zvláštním, energicky zvichřelém rukopisu.

V roce 1915 obdržel zakázku na alegorie „Průmyslu“ a „Obchodu“ na atiku České banky. A po devíti letech odhalili jeho pomník K. H. Borovského v Havlíčkově Brodě. V letech 1928-35 tvořil vysokou sochu M. R. Štefánika pro Bratislavu. Tehdy ji vystavil ve svém vysokém ateliéru. Řada portrétů se množila: M. Tyrš, J. Vrchlický, M. Aleš, J. Kotěra, T. G. Masaryk, A. Rašín atd. Ve třicátém roce, ještě před onemocněním vleklou chorobou, vytvořil sochu Josefa Mánesa, která stojí na nábřeží u Rudolfina.

Odborníci želí, že Kafkův mladý talent nesetrval u svého razantního začátku, kdy vyrýval českému sochařství novou, moderní cestu. Kafka se vrátil do tradičně realistického tvarosloví J. V. Myslbeka. "Vývojová závažnost" jeho díla se obloukem vrátila do zemité myslbekovské osobitosti, jež ozdobila hlavně pražské interiéry i exteriéry. Stal se profesorem dekorativního sochařství na Uměleckoprůmyslové škole, řádným prof. na Akademii a členem České akademie věd a umění. Jeho tvorba se neztratila na výstavách v Paříži, Londýně, Římě, Benátkách, Curychu, Mnichově nebo na mezinárodní výstavě dekoračního umění v Monze (Milán). Mluví dodnes z průčelí divadla v Pardubicích, z atiky České banky od arch. Sakry a Polívky v Praze, v pražském kině Sevastopol a jinde.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!