Bohuslav Brauner: Porovnání verzí
m (naimportována 1 revize) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | + | {{introtext2 | |
| + | |intro = Český chemik. Přítel Menděljeva a stoupenec jeho periodické soustavy prvků a periodického zákona. Zabýval se především vzácnými plyny a zeminami. Napsal na 170 vědeckých prací v šesti jazycích. Byl propagátorem jízdy na kole a fotbalu. | ||
| + | }} | ||
| − | 15.2.1935 Praha | + | {{infobox |
| + | |foto= [[Soubor:Bohuslav_Brauner.jpg |230px|střed]] | ||
| + | |birth= 8. 5. 1855 (Praha) | ||
| + | |death= 15. 2. 1935 (Praha) | ||
| + | |PD= | ||
| + | * [https://goo.gl/maps/dS8ayJ1ShLPS7DKA7 Hlavova 2030/4 (Chemický ústav-aula)]; PD, 1955 | ||
| + | * Pohřben na Vyšehradě | ||
| + | |odkazy= | ||
| + | * [https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohuslav_Brauner Článek na Wikipedii] | ||
| + | }} | ||
| − | + | Jeho žák, popularizátor vědy, Sommer Batěk o něm napsal: „U nás v Čechách zaváděl smysl pro přesnou práci. Jinou jeho velkou předností bylo, že miloval sport a že v Čechách zavedl jízdu na kole. Jezdil na vysokém kole, což bylo skutečným ekvilibristickým výkonem. Byl povahy spíše aristokratické a nedovedl se ke svým studentům nikdy snížit. Vůbec nerad učil.“ | |
| − | + | Byl synem českého politika JUDr. F. Braunera a bratrem známé české malířky Zdenky Braunerové. Jeho druhá sestra se provdala za francouzského spisovatele a matka měla často o neustále putující děti starost. Nejčastěji paní Braunerová pobývala v Paříži u dcery, kde jí také zastihla smrt. Rodina jí tu nechala zpopelnit. Stala se první Češkou, kterou kdy zpopelnili. Urnu uložili do rodinného hrobu na Vyšehradě. | |
| − | + | Bohuslav lnul k chemii od dětství a celé hodiny vysedával v těsných prostorách chemického ústavu na rohu Myslíkovy a Spálené ulice a posedle experimentoval. Ve dvaadvaceti překvapil svou první vědeckou studií, k níž se připravoval nejen v Praze, ale i v Heidelbergu a Manchesteru. Nebylo mu ani šestadvacet, když v Anglii dosáhl hodnosti Berkeley Fellow of Owens College a za dva roky mu doma udělili soukromou docenturu. Těch ocenění bylo víc. Všechno jen dokládalo, že se zrodil jeden z nejnadanějších chemiků své doby. | |
| + | Po habilitaci v Manchesteru uznali jeho chemickou erudici tím, že mu udělili členství v Owens College Chemical Society. | ||
| − | + | Jenže v Anglii jej znali i trochu jinak. Snad racionálně usoudil, že jeho organismus nezbytně potřebuje pohyb a začal ke svému sedavému vědátorství hladat zdravotní protiváhu. Našel ji. Stejně houževnatě jako vědu začal pěstovat sport, ale protože byl zvyklý dělat všechno důsledně až k dokonalosti, vyspěl ve sportovce, který se mohl profesionalitou měřit s jinými. Málokdo proto doma tušil, že mu sport není jen doplňkem života, ale že je to profesionál. Věda a sport provázely jeho život a ve své důslednosti ho vyvažovaly až do stáří. | |
| + | Po docentuře mu za pět roků udělili členství v Královské České společnosti nauk a rok na to se stal mimořádným profesorem pražské univerzity. V rodině Braunerů byla z dob obrození zakořeněna rusofilská tradice. I Bohuslav se ještě dobře pamatoval na rok 1867, kdy jel otec v delegaci, kterou vedl Palacký, na slovanskou výstavu do Moskvy, aby tím Češi vyjádřili svůj zásadní nesouhlas se vznikem Rakousko-Uherska. Maďaři si svoje národní práva vybojovali, Češi zůstali ve sféře rakouských zájmů natrvalo a naděje na sebeurčení se Čechům ztratila v nedohlednu. | ||
| + | Bohuslav snad už jako chlapec slyšel jméno ruského chemika Mendělejeva. Ten se mu stal životní modlou. Studoval jeho systém třídění chemických prvků do tabulky a časem se dokonce s Mendělejevem spřátelili. Obhajoval jeho systém. Později Brauner do Mendělejevovy soustavy začlenil vzácné plyny a vzácné zeminy, jež se staly náplní jeho vědecké práce. Jenže stýkat se později s Rusem, znamenalo podezření policie. Zejména v 1. světové válce s tím měl Brauner opletačky s policií a byl pod dohledem. | ||
| + | Rejstřík Braunerova chemického studia se neustále rozšiřoval. Zveřejnil studie o určování arsenu, kobaltu, fluorescenci, o atomové váze beryllia, specifických objemech oxidů atd. Určil hmotnost lanthanu, ceru, neodymu, praseodymu, telluru aj. Tím vystoupil na mezinárodní tribunu chemiků. | ||
| − | Jeho | + | V roce 1888 Brauner navrhl, aby základem atomové váhy byl kyslík s hodnotou 16. Jeho návrh chemická obec přijala až po dlouhých sedmnácti letech, čili v roce 1905. V tom čase vycházel Ottův naučný slovník a chemická část v něm pochází z Braunerova péra. |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | Brauner sice nebyl pedagogickým géniem, ale vědcem byl, světem uznávaný. Na jeho hlas čekaly i renomované mezinárodní autority. | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | V čem si Brauner úplně získal studenty byl sport. Na fakultě byl profesorem a ve sportovních tabulkách lyžování nebo jízdy na kole se „profesionál“ těšil oblibě, protože stával na stupních vítězů. Jeho zásluhou v Čechách zdomácnělo lyžování. Z Anglie rovněž přivezl pravidla populárního fotbalu. Všechny aktivity miloval až do stáří. | |
| − | |||
| − | |||
| − | se | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | {{Podtextem}} | |
| − | + | [[Kategorie:Chemici]] | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | [[ | ||
Aktuální verze z 31. 5. 2020, 21:13
Narození a úmrtí
- 8. 5. 1855 (Praha)
- 15. 2. 1935 (Praha)
Památníky
- Hlavova 2030/4 (Chemický ústav-aula); PD, 1955
- Pohřben na Vyšehradě
Odkazy
Jeho žák, popularizátor vědy, Sommer Batěk o něm napsal: „U nás v Čechách zaváděl smysl pro přesnou práci. Jinou jeho velkou předností bylo, že miloval sport a že v Čechách zavedl jízdu na kole. Jezdil na vysokém kole, což bylo skutečným ekvilibristickým výkonem. Byl povahy spíše aristokratické a nedovedl se ke svým studentům nikdy snížit. Vůbec nerad učil.“
Byl synem českého politika JUDr. F. Braunera a bratrem známé české malířky Zdenky Braunerové. Jeho druhá sestra se provdala za francouzského spisovatele a matka měla často o neustále putující děti starost. Nejčastěji paní Braunerová pobývala v Paříži u dcery, kde jí také zastihla smrt. Rodina jí tu nechala zpopelnit. Stala se první Češkou, kterou kdy zpopelnili. Urnu uložili do rodinného hrobu na Vyšehradě.
Bohuslav lnul k chemii od dětství a celé hodiny vysedával v těsných prostorách chemického ústavu na rohu Myslíkovy a Spálené ulice a posedle experimentoval. Ve dvaadvaceti překvapil svou první vědeckou studií, k níž se připravoval nejen v Praze, ale i v Heidelbergu a Manchesteru. Nebylo mu ani šestadvacet, když v Anglii dosáhl hodnosti Berkeley Fellow of Owens College a za dva roky mu doma udělili soukromou docenturu. Těch ocenění bylo víc. Všechno jen dokládalo, že se zrodil jeden z nejnadanějších chemiků své doby.
Po habilitaci v Manchesteru uznali jeho chemickou erudici tím, že mu udělili členství v Owens College Chemical Society.
Jenže v Anglii jej znali i trochu jinak. Snad racionálně usoudil, že jeho organismus nezbytně potřebuje pohyb a začal ke svému sedavému vědátorství hladat zdravotní protiváhu. Našel ji. Stejně houževnatě jako vědu začal pěstovat sport, ale protože byl zvyklý dělat všechno důsledně až k dokonalosti, vyspěl ve sportovce, který se mohl profesionalitou měřit s jinými. Málokdo proto doma tušil, že mu sport není jen doplňkem života, ale že je to profesionál. Věda a sport provázely jeho život a ve své důslednosti ho vyvažovaly až do stáří.
Po docentuře mu za pět roků udělili členství v Královské České společnosti nauk a rok na to se stal mimořádným profesorem pražské univerzity. V rodině Braunerů byla z dob obrození zakořeněna rusofilská tradice. I Bohuslav se ještě dobře pamatoval na rok 1867, kdy jel otec v delegaci, kterou vedl Palacký, na slovanskou výstavu do Moskvy, aby tím Češi vyjádřili svůj zásadní nesouhlas se vznikem Rakousko-Uherska. Maďaři si svoje národní práva vybojovali, Češi zůstali ve sféře rakouských zájmů natrvalo a naděje na sebeurčení se Čechům ztratila v nedohlednu.
Bohuslav snad už jako chlapec slyšel jméno ruského chemika Mendělejeva. Ten se mu stal životní modlou. Studoval jeho systém třídění chemických prvků do tabulky a časem se dokonce s Mendělejevem spřátelili. Obhajoval jeho systém. Později Brauner do Mendělejevovy soustavy začlenil vzácné plyny a vzácné zeminy, jež se staly náplní jeho vědecké práce. Jenže stýkat se později s Rusem, znamenalo podezření policie. Zejména v 1. světové válce s tím měl Brauner opletačky s policií a byl pod dohledem.
Rejstřík Braunerova chemického studia se neustále rozšiřoval. Zveřejnil studie o určování arsenu, kobaltu, fluorescenci, o atomové váze beryllia, specifických objemech oxidů atd. Určil hmotnost lanthanu, ceru, neodymu, praseodymu, telluru aj. Tím vystoupil na mezinárodní tribunu chemiků.
V roce 1888 Brauner navrhl, aby základem atomové váhy byl kyslík s hodnotou 16. Jeho návrh chemická obec přijala až po dlouhých sedmnácti letech, čili v roce 1905. V tom čase vycházel Ottův naučný slovník a chemická část v něm pochází z Braunerova péra.
Brauner sice nebyl pedagogickým géniem, ale vědcem byl, světem uznávaný. Na jeho hlas čekaly i renomované mezinárodní autority.
V čem si Brauner úplně získal studenty byl sport. Na fakultě byl profesorem a ve sportovních tabulkách lyžování nebo jízdy na kole se „profesionál“ těšil oblibě, protože stával na stupních vítězů. Jeho zásluhou v Čechách zdomácnělo lyžování. Z Anglie rovněž přivezl pravidla populárního fotbalu. Všechny aktivity miloval až do stáří.
