Christian Doppler: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
Řádek 1: Řádek 1:
Christian Johann Doppler ? - Christian Andreas Doppler ?
+
29. 11. 1803 Salzburg
 
+
17. 3. 1853 Benátky
29.11.1803 Salcburk
+
Pohřben na hřbitově San Michele
 
+
PD, 1903
17.3.1854 Benátky
 
 
 
Pohřben ve Vídni
 
 
 
PD,1903
 
 
 
 
Spálená 6/2 (budova soudu od parku)
 
Spálená 6/2 (budova soudu od parku)
  
 +
'''Rakouský astrofyzik světové proslulosti. V Praze působil dvanáct roků. V roce 1842 zde vydal svou objevitelskou práci „Über das farbige Licht der Doppelsterne“, v níž zformuloval obecně platný „Dopplerův jev“. V roce 1847 byl jmenován profesorem matematiky a mechaniky na Báňské a lesnické akademii v Banské Štiavnici a profesorem geodézie na polytechnice ve Vídni v roce 1848.'''
  
 +
O jeho uměleckém nadání nebylo pochyb, ale při jedné návštěvě prof. Stampfera z Vídně v otcovo umělecko-kamenickém ateliéru slovutný vědec poznamenal: v tom klukovi je také matematický mozek. Umění a věda se nevylučují, v obou je velká představivost a tvůrčí hledání. Stampfer chlapci patrně učaroval, protože si v devatenácti usmyslel, že půjde za ním na polytechniku do Vídně. Jenže bůhví z jakých příčin, za rok byl zpátky doma a studoval soukromě.
  
'''Rakouský astrofyzik světové proslulosti.V Praze působil dvanáctroků. V roce 1842 zde vydal svou objevitelskou práci "Uber das farbische Licht des Doppelsterne",v níž zformuloval obecně platný "Dopplerův princip".Byl pak profesorem matematiky a mechaniky na hornické akademii v Baňské Šťavnici a ve Vídni.'''
+
Do Vídně se vydal po deseti letech, bylo mu třicet a už sahal po logických hvězdách matematiky několika pozoruhodnými studiemi, takže prof. Burg si jej vzal na katedru vyšší matematiky za asistenta. Dopplerova ctižádost už stála před vidinou titulu profesora, po čemž neuvěřitelně toužil, jenže před ním stála řada jiných. Ve Vídni bylo příliš mnoho čekatelů a nevěděl, kdy by se tu dočkal.
 
 
 
 
 
 
 
 
O jeho uměleckém nadání nebylo pochyb,ale při jedné návštěvě prof.
 
Štampnera z Vídně v otcově umělecko-kamenickém ateliéru slovutný vědec
 
poznamenal: v tom klukovi je také matematický mozek.Umění a věda se nevy-
 
lučují,v obou je velká představivost a tvůrčí hledání.Štampner chlapci
 
patrně učaroval,protože si v devatenácti usmyslel,že půjde za nim do Víd-
 
ně na polytechniku.Jenže bůhví z jakých příčin,za rok byl zpátky doma a
 
studoval soukromně.
 
 
 
Do Vídně se vydal po deseti letech,bylo mu třicet a Doppler sa-
 
hal po logických hvězdách matematiky několika pozoruhodnými studiemi,takže
 
prof.Hantschl si jej vzal na katedru vyšší matematiky za asistenta.Dopple-
 
rova ctižádost už stála před vidinou profesora a neuvěřitelně po ní tou-
 
žil,jenže před nim stála řada jiných.Ve Vídni bylo příliš mnoho čekatelů
 
a bůhví,kdy by se tu profesury dočkal.
 
 
 
Uvažoval,že odjede do Americe,kde byl velký nedostatek odborníků
 
v nejrůznějších oborech,jenže za moře se mu přecjenom z rodné země nechtě-
 
lo.A snad by se časem i pro cestu za moře rozhodl,byl si vědom,že by tam
 
se svou studií "Beitrag zur theorie der Parallelen" uspěl a jistě by se
 
našla profesura na některé z amerických kateder.
 
 
 
Člověk míní,ale osudy mění,říká se.V roce 1835 mu poslali z minister-
 
stva oznámení,že na stavovské reálce v Praze se uvolnilo místo profesora.
 
Praha sice nebyla Vídní,ale měla nejenom svou neopakovatelnou krásu,ale i
 
skvělé vědce a pražská technika už měla hlavně zásluhou prof.Gerstnera zna-
 
menitou pověst.
 
 
 
  
Samotná věda je sebezapřením,ale i naplněním,jež nemá hranic.K tomu
+
Uvažoval, že odjede do Ameriky, kde byl velký nedostatek odborníků v nejrůznějších oborech, jenže za moře se mu přece jenom z rodné země nechtělo. A snad by se časem i pro cestu za moře rozhodl, byl si vědom, že by tam se svou studií „Beitrag zur Theorie der Parallelen“ uspěl a jistě by se našlo místo na některé z amerických kateder.
musel Doppler učit,studovat,připravovat se,chodit do knihoven a mezi vědce.
 
U něho v podnájmu blikala lampička dlouho přes půlnoc.Pražská vědecká obec
 
jej brala už jako vědce a zvala ho mezi sebe.Oceňovala jeho studijní dych-
 
tivost a příspěvky,jež zveřejňoval i v českých vědeckých zprávách.
 
  
Doppler si našel podnájem v domě vedle Novoměstské radnice.Měl od-
+
Člověk míní, ale osudy mění, říká se. V roce 1835 mu poslali z ministerstva oznámení, že se na reálce v Praze uvolnilo místo profesora matematiky. Praha sice nebyla Vídní, ale měla nejen svou neopakovatelnou krásu, ale i skvělé vědce a pražská technika už měla hlavně zásluhou prof. Gerstnera znamenitou pověst.
sud blízko na reálku,na techniku i do vědecké společnosti a majitelka do-
 
mu,která byla o čtyři roky mladší,uměla respektovat jeho noční lampičku
 
na pracovním stolu.Neuplynuly ani dva roky a pražská technika mu nabídla
 
suplování na katedře vyšší matematiky a po čtyřech letech ze suplování
 
vzešla nabídka řádné profesury matematiky a praktické geometrie.Dosáhl,co
 
chtěl neuvěřitelně rychle.Jeho vědecká hvězda vzešla na pražském i vídeň-
 
ském nebi vědy.
 
  
V lednu 1897 se před starým domem pod Novoměstskou radnicí sešly
+
Samotná věda je sebezapřením, ale i naplněním, jež nemá hranic. K tomu musel Doppler učit, studovat, připravovat se, chodit do knihoven a mezi vědce. U něho v podnájmu blikala lampička dlouho přes půlnoc. Pražská vědecká obec už jej brala jako vědce a zvala ho mezi sebe. Oceňovala jeho studijní dychtivost a příspěvky, jež zveřejňoval i v českých vědeckých zprávách.
vědecké hlavy pražské české i německé university i konšele Prahy na ma-
 
lé slavnosti.V kruhu úctyhodných hlav stála skromně devadesátiletá dáma,
 
v níž mladší netušili někdejší Dopplerovu bytnou.Vzpomněla si ke sklon-
 
ku života na svého podnájemníka,jehož jméno svítilo na nebi světové vědy.
 
Psalo se o něm a vešel do učebnic.V úctě k Dopplerově slávě nechala svému
 
podnájemníkovi zasadit do fasády domu pamětní desku s nápisem: "Od roku
 
1839 do 1842 zde žil a bádal věhlasný astrofyzik Kristián Doppler.Věnovala
 
Anna Natali".
 
  
Snad si pamatovala onen okamžik,kdy devětatřicetiletý Doppler udě-
+
Doppler si našel podnájem v domě vedle Novoměstské radnice. Měl odsud blízko na reálku, na techniku i do vědecké společnosti a majitelka domu, která byla o čtyři roky mladší, uměla respektovat jeho noční lampičku na pracovním stolu. Neuplynuly ani dva roky, pražská technika mu nabídla suplování na katedře vyšší matematiky a po čtyřech letech ze suplování vzešla nabídka řádné profesury matematiky a deskriptivní geometrie. Dosáhl toho, co vždy chtěl, neuvěřitelně rychle. Jeho vědecká hvězda vzešla na pražském i vídeňském nebi vědy.
lal tečku za svou studií "Uber das Licht des Doppelsterne".Víc krásy je-
 
ho uměnímilovná duše nemohla ani pojmout.Svou studii opublikoval v edici
 
Královskočeské společnosti nauk,třebaže většinu svých studií vydával
 
ve sbornících vídeňké university.
 
  
Sotva si oddých z jedné práce,pustil se do oblasti optiky a akustiky.
+
V lednu 1897 se před starým domem pod Novoměstskou radnicí sešly vědecké hlavy pražské české a německé univerzity i konšelé Prahy na malé slavnosti. V kruhu úctyhodných hlav stála skromně devadesátiletá dáma, v níž mladší netušili někdejší Dopplerovu bytnou. Vzpomněla si ke sklonku života na svého podnájemníka, jehož jméno svítilo na nebi světové vědy. Psalo se o něm a vešel do učebnic. V úctě k Dopplerově slávě nechala svému podnájemníkovi zasadit do fasády domu pamětní desku s nápisem: „Od roku 1839 do 1842 zde žil a bádal věhlasný astrofyzik Kristián Doppler. Věnovala Anna Natali.
Zkoumal různé jejich vztahy a znovu přišla ona omamná chvíle,jež se může
 
měřit jen se zázrakem.Přišel na souvislosti,jež jsou známy pod názvem "Dop-
 
plerův princip".Když promýšlel tzv.aberaci,čili úchylky hvězd,povšiml si
 
zvláštního jevu.Mezi zřídlem vibrace,např.svítícím nebo zvučícím bodem,a
 
cílem,který vibraci vnímá,čili okem nebo uchem člověka,existuje určitá zá-
 
konitost.Objevil fyzikální pravidlo,jež formuloval takto: když se člověk
 
vzdaluje od zdroje akustických nebo elektromagnetických vln,vnímá nižší
 
kmitočet,a když se ke zdroji přibližuje,vnímá vyšší kmitočet.Na principu
 
této zásady sestrojil speciální optický dálkoměr.
 
  
Doppler svým objevem čili principem umožnil astronomii,aby stanovila
+
Snad si pamatovala onen okamžik, kdy devětatřicetiletý Doppler udělal tečku za svou studií „Über das farbige Licht der Doppelsterne“. Víc krásy jeho uměnímilovná duše nemohla ani pojmout. Svou studii publikoval v edici „Královské české společnosti nauk“, třebaže většinu svých studií vydával ve sbornících vídeňské university.
rychlost stálic nebo galaxií ve vztahu k zemi.Na tomto základě byl se-
 
strojen tzv."Dopplerův navigátor",čili letecký prostředek pro radiona-
 
vigaci.
 
  
Doppler v Praze napsal mnohem více studií.V roce 1845 vydal samo-
+
Sotva si oddechl z jedné práce, pustil se do oblasti optiky a akustiky. Zkoumal jejich vzájemné vztahy a znovu přišla ona omamná chvíle, jež se může měřit jen se zázrakem. Přišel na souvislosti, jež jsou známy pod názvem „Dopplerův jev“. Když promýšlel tzv. aberaci, čili odchylky, povšiml si zvláštního jevu. Mezi zřídlem vibrace, např. svítícím nebo zvučícím bodem, a cílem, který vibraci vnímá, čili okem nebo uchem člověka, existuje určitá zákonitost. Objevil fyzikální pravidlo, jež formuloval takto: když se člověk vzdaluje od zdroje akustických nebo elektromagnetických vln, vnímá nižší kmitočet, a když se ke zdroji přibližuje, vnímá vyšší kmitočet. Na principu této zásady sestrojil speciální optický dálkoměr.
statnou publikaci "Optische Diastemometer".Jenže za dva roky obdržel na-
 
bídku z Baňské Šťavnice.Jmenovali jej baňským radou a profesorem matemati-
 
ky a mechaniky.V Baňské Šťavnici pobyl necelé dva roky,Ve Vídni zemřel
 
prof.Štampfner,takže po něm převzal katedru praktické geometrie.Doppler
 
se stal zároveň prvním ředitelem univerzitního ústavu fyziky.
 
  
Zemřel v nedožité padesátce.Skosila jej na cestě v Benátkách nevylé-
+
Doppler svým objevem, čili principem, umožnil astronomii, aby stanovila rychlost stálic nebo galaxií ve vztahu k Zemi. Na tomto základě byl sestrojen tzv. „Dopplerův navigátor“, čili letecký prostředek pro radionavigaci.
čitelná tuberkulóza.
+
Doppler v Praze napsal mnohem více studií. V roce 1845 vydal samostatnou publikaci „Optisches Diastemometer“.
 +
Zemřel v nedožité padesátce. Skolila jej nevyléčitelná tuberkulóza na cestě v Benátkách.

Verze z 23. 5. 2020, 20:16

29. 11. 1803 Salzburg 17. 3. 1853 Benátky Pohřben na hřbitově San Michele PD, 1903 Spálená 6/2 (budova soudu od parku)

Rakouský astrofyzik světové proslulosti. V Praze působil dvanáct roků. V roce 1842 zde vydal svou objevitelskou práci „Über das farbige Licht der Doppelsterne“, v níž zformuloval obecně platný „Dopplerův jev“. V roce 1847 byl jmenován profesorem matematiky a mechaniky na Báňské a lesnické akademii v Banské Štiavnici a profesorem geodézie na polytechnice ve Vídni v roce 1848.

O jeho uměleckém nadání nebylo pochyb, ale při jedné návštěvě prof. Stampfera z Vídně v otcovo umělecko-kamenickém ateliéru slovutný vědec poznamenal: v tom klukovi je také matematický mozek. Umění a věda se nevylučují, v obou je velká představivost a tvůrčí hledání. Stampfer chlapci patrně učaroval, protože si v devatenácti usmyslel, že půjde za ním na polytechniku do Vídně. Jenže bůhví z jakých příčin, za rok byl zpátky doma a studoval soukromě.

Do Vídně se vydal po deseti letech, bylo mu třicet a už sahal po logických hvězdách matematiky několika pozoruhodnými studiemi, takže prof. Burg si jej vzal na katedru vyšší matematiky za asistenta. Dopplerova ctižádost už stála před vidinou titulu profesora, po čemž neuvěřitelně toužil, jenže před ním stála řada jiných. Ve Vídni bylo příliš mnoho čekatelů a nevěděl, kdy by se tu dočkal.

Uvažoval, že odjede do Ameriky, kde byl velký nedostatek odborníků v nejrůznějších oborech, jenže za moře se mu přece jenom z rodné země nechtělo. A snad by se časem i pro cestu za moře rozhodl, byl si vědom, že by tam se svou studií „Beitrag zur Theorie der Parallelen“ uspěl a jistě by se našlo místo na některé z amerických kateder.

Člověk míní, ale osudy mění, říká se. V roce 1835 mu poslali z ministerstva oznámení, že se na reálce v Praze uvolnilo místo profesora matematiky. Praha sice nebyla Vídní, ale měla nejen svou neopakovatelnou krásu, ale i skvělé vědce a pražská technika už měla hlavně zásluhou prof. Gerstnera znamenitou pověst.

Samotná věda je sebezapřením, ale i naplněním, jež nemá hranic. K tomu musel Doppler učit, studovat, připravovat se, chodit do knihoven a mezi vědce. U něho v podnájmu blikala lampička dlouho přes půlnoc. Pražská vědecká obec už jej brala jako vědce a zvala ho mezi sebe. Oceňovala jeho studijní dychtivost a příspěvky, jež zveřejňoval i v českých vědeckých zprávách.

Doppler si našel podnájem v domě vedle Novoměstské radnice. Měl odsud blízko na reálku, na techniku i do vědecké společnosti a majitelka domu, která byla o čtyři roky mladší, uměla respektovat jeho noční lampičku na pracovním stolu. Neuplynuly ani dva roky, pražská technika mu nabídla suplování na katedře vyšší matematiky a po čtyřech letech ze suplování vzešla nabídka řádné profesury matematiky a deskriptivní geometrie. Dosáhl toho, co vždy chtěl, neuvěřitelně rychle. Jeho vědecká hvězda vzešla na pražském i vídeňském nebi vědy.

V lednu 1897 se před starým domem pod Novoměstskou radnicí sešly vědecké hlavy pražské české a německé univerzity i konšelé Prahy na malé slavnosti. V kruhu úctyhodných hlav stála skromně devadesátiletá dáma, v níž mladší netušili někdejší Dopplerovu bytnou. Vzpomněla si ke sklonku života na svého podnájemníka, jehož jméno svítilo na nebi světové vědy. Psalo se o něm a vešel do učebnic. V úctě k Dopplerově slávě nechala svému podnájemníkovi zasadit do fasády domu pamětní desku s nápisem: „Od roku 1839 do 1842 zde žil a bádal věhlasný astrofyzik Kristián Doppler. Věnovala Anna Natali.“

Snad si pamatovala onen okamžik, kdy devětatřicetiletý Doppler udělal tečku za svou studií „Über das farbige Licht der Doppelsterne“. Víc krásy jeho uměnímilovná duše nemohla ani pojmout. Svou studii publikoval v edici „Královské české společnosti nauk“, třebaže většinu svých studií vydával ve sbornících vídeňské university.

Sotva si oddechl z jedné práce, pustil se do oblasti optiky a akustiky. Zkoumal jejich vzájemné vztahy a znovu přišla ona omamná chvíle, jež se může měřit jen se zázrakem. Přišel na souvislosti, jež jsou známy pod názvem „Dopplerův jev“. Když promýšlel tzv. aberaci, čili odchylky, povšiml si zvláštního jevu. Mezi zřídlem vibrace, např. svítícím nebo zvučícím bodem, a cílem, který vibraci vnímá, čili okem nebo uchem člověka, existuje určitá zákonitost. Objevil fyzikální pravidlo, jež formuloval takto: když se člověk vzdaluje od zdroje akustických nebo elektromagnetických vln, vnímá nižší kmitočet, a když se ke zdroji přibližuje, vnímá vyšší kmitočet. Na principu této zásady sestrojil speciální optický dálkoměr.

Doppler svým objevem, čili principem, umožnil astronomii, aby stanovila rychlost stálic nebo galaxií ve vztahu k Zemi. Na tomto základě byl sestrojen tzv. „Dopplerův navigátor“, čili letecký prostředek pro radionavigaci. Doppler v Praze napsal mnohem více studií. V roce 1845 vydal samostatnou publikaci „Optisches Diastemometer“. Zemřel v nedožité padesátce. Skolila jej nevyléčitelná tuberkulóza na cestě v Benátkách.