Christian Doppler

Z Pražský pantheon
Verze z 31. 5. 2020, 13:43, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rakouský astrofyzik světové proslulosti. V Praze působil dvanáct roků. V roce 1842 zde vydal svou objevitelskou práci „Über das farbige Licht der Doppelsterne“, v níž zformuloval obecně platný „Dopplerův jev“. V roce 1847 byl jmenován profesorem matematiky a mechaniky na Báňské a lesnické akademii v Banské Štiavnici a profesorem geodézie na polytechnice ve Vídni v roce 1848.
Doppler Christian Andreas portrait.jpg
Narození a úmrtí
  • 29. 11. 1803 (Salzburg)
  • 17. 3. 1853 (Benátky)
Památníky
Odkazy

O jeho uměleckém nadání nebylo pochyb, ale při jedné návštěvě prof. Stampfera z Vídně v otcovo umělecko-kamenickém ateliéru slovutný vědec poznamenal: v tom klukovi je také matematický mozek. Umění a věda se nevylučují, v obou je velká představivost a tvůrčí hledání. Stampfer chlapci patrně učaroval, protože si v devatenácti usmyslel, že půjde za ním na polytechniku do Vídně. Jenže bůhví z jakých příčin, za rok byl zpátky doma a studoval soukromě.

Do Vídně se vydal po deseti letech, bylo mu třicet a už sahal po logických hvězdách matematiky několika pozoruhodnými studiemi, takže prof. Burg si jej vzal na katedru vyšší matematiky za asistenta. Dopplerova ctižádost už stála před vidinou titulu profesora, po čemž neuvěřitelně toužil, jenže před ním stála řada jiných. Ve Vídni bylo příliš mnoho čekatelů a nevěděl, kdy by se tu dočkal.

Uvažoval, že odjede do Ameriky, kde byl velký nedostatek odborníků v nejrůznějších oborech, jenže za moře se mu přece jenom z rodné země nechtělo. A snad by se časem i pro cestu za moře rozhodl, byl si vědom, že by tam se svou studií „Beitrag zur Theorie der Parallelen“ uspěl a jistě by se našlo místo na některé z amerických kateder.

Člověk míní, ale osudy mění, říká se. V roce 1835 mu poslali z ministerstva oznámení, že se na reálce v Praze uvolnilo místo profesora matematiky. Praha sice nebyla Vídní, ale měla nejen svou neopakovatelnou krásu, ale i skvělé vědce a pražská technika už měla hlavně zásluhou prof. Gerstnera znamenitou pověst.

Samotná věda je sebezapřením, ale i naplněním, jež nemá hranic. K tomu musel Doppler učit, studovat, připravovat se, chodit do knihoven a mezi vědce. U něho v podnájmu blikala lampička dlouho přes půlnoc. Pražská vědecká obec už jej brala jako vědce a zvala ho mezi sebe. Oceňovala jeho studijní dychtivost a příspěvky, jež zveřejňoval i v českých vědeckých zprávách.

Doppler si našel podnájem v domě vedle Novoměstské radnice. Měl odsud blízko na reálku, na techniku i do vědecké společnosti a majitelka domu, která byla o čtyři roky mladší, uměla respektovat jeho noční lampičku na pracovním stolu. Neuplynuly ani dva roky, pražská technika mu nabídla suplování na katedře vyšší matematiky a po čtyřech letech ze suplování vzešla nabídka řádné profesury matematiky a deskriptivní geometrie. Dosáhl toho, co vždy chtěl, neuvěřitelně rychle. Jeho vědecká hvězda vzešla na pražském i vídeňském nebi vědy.

V lednu 1897 se před starým domem pod Novoměstskou radnicí sešly vědecké hlavy pražské české a německé univerzity i konšelé Prahy na malé slavnosti. V kruhu úctyhodných hlav stála skromně devadesátiletá dáma, v níž mladší netušili někdejší Dopplerovu bytnou. Vzpomněla si ke sklonku života na svého podnájemníka, jehož jméno svítilo na nebi světové vědy. Psalo se o něm a vešel do učebnic. V úctě k Dopplerově slávě nechala svému podnájemníkovi zasadit do fasády domu pamětní desku s nápisem: „Od roku 1839 do 1842 zde žil a bádal věhlasný astrofyzik Kristián Doppler. Věnovala Anna Natali.“

Snad si pamatovala onen okamžik, kdy devětatřicetiletý Doppler udělal tečku za svou studií „Über das farbige Licht der Doppelsterne“. Víc krásy jeho uměnímilovná duše nemohla ani pojmout. Svou studii publikoval v edici „Královské české společnosti nauk“, třebaže většinu svých studií vydával ve sbornících vídeňské university.

Sotva si oddechl z jedné práce, pustil se do oblasti optiky a akustiky. Zkoumal jejich vzájemné vztahy a znovu přišla ona omamná chvíle, jež se může měřit jen se zázrakem. Přišel na souvislosti, jež jsou známy pod názvem „Dopplerův jev“. Když promýšlel tzv. aberaci, čili odchylky, povšiml si zvláštního jevu. Mezi zřídlem vibrace, např. svítícím nebo zvučícím bodem, a cílem, který vibraci vnímá, čili okem nebo uchem člověka, existuje určitá zákonitost. Objevil fyzikální pravidlo, jež formuloval takto: když se člověk vzdaluje od zdroje akustických nebo elektromagnetických vln, vnímá nižší kmitočet, a když se ke zdroji přibližuje, vnímá vyšší kmitočet. Na principu této zásady sestrojil speciální optický dálkoměr.

Doppler svým objevem, čili principem, umožnil astronomii, aby stanovila rychlost stálic nebo galaxií ve vztahu k Zemi. Na tomto základě byl sestrojen tzv. „Dopplerův navigátor“, čili letecký prostředek pro radionavigaci. Doppler v Praze napsal mnohem více studií. V roce 1845 vydal samostatnou publikaci „Optisches Diastemometer“. Zemřel v nedožité padesátce. Skolila jej nevyléčitelná tuberkulóza na cestě v Benátkách.