Eduard Fiala: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
Řádek 1: Řádek 1:
9.4.1855 Praha
+
9. 4. 1855 Praha
 
+
7. 10. 1924 Praha
7.10.1924 Praha
 
 
 
 
Pohřben na Vinohradech
 
Pohřben na Vinohradech
 
+
PD s portrétem, Č. Knobloch 1974
PD s portrétem, Č.Knobloch 1974
 
 
 
 
Plavecká 13
 
Plavecká 13
  
 +
'''Český zahradní inženýr, spoluzakladatel a první předseda „Numismatické společnosti československé“. Z díla: „České denáry“ (1895), „Stručný přehled českého mincovnictví“ (1923). Zpracoval mnoho numismatických sbírek šlechtických i královských rodů v Evropě, např. Windisch-Grätz, Viktor Emanuel III.'''
  
'''Český zahradní inženýr a spoluzakladatel "Numismatické společnosti československé".Z díla:"Stručný přehled českého mincovnictví","České denáry","Antické mince".Zpracoval mnoho numismatických sbírek šlechtických i královských rodů v Evropě (Windischgratz,Viktor Emanuel III.)'''
+
Do barokního domku ve „Společenské zahradě“, kterou lidé přezdívali po jejím tvůrci „Fialka“, chodili vlastenci Palacký, Němcová, Rieger a další koryfejové češství. Bylo o čem mluvit. Češi hledali způsob, jak v monarchii prosadit národní zájmy, jak je vypiplat jako vlastenecký zahradník Fiala do zeleně a barev. Fiala byl znám v oboru i ve vlasteneckých kruzích od roku 1845. Jenže „Fialku“ po jeho smrti koupila v roce 1890 Karlova univerzita a proměnila ji na Botanickou zahradu. Fialovi žáci se rozběhli životem a žák Karel Němec, syn Boženy Němcové, se stal ředitelem Pomologického ústavu v Troji.
 
 
 
 
 
 
 
 
Do barokního domku ve "Společenské zahradě",kterou lidé přezdili
 
po jejím tvůrci Fialy "Fialka",chodili vlastenci Palacký,Němcová,Rieger a
 
další koryfejové češství.Bylo o čem mluvit,Češi hledali způsob,jak prosa-
 
dit v monarchii národní zájmy,jak je vypiplat jako vlastenecký zahradník
 
Fiala do zeleně a barev. Fiala byl znám v oboru i ve vlasteneckých kru-
 
zích od roku 1845. Jenže "Fialku" po jeho smrti koupila v roce 1890 Karlo-
 
va univerzita a proměnila ji na Botanickou zahradu.Fialovi žáci se rozběh-
 
li životem a žák Karel Němec,syn Boženy Němcové,se stal ředitelem Pomolo-
 
gického ústavu v Tróji.
 
 
 
V roce 1868 se na plácku proti Žofínu odhaloval základní kámen k Ná-
 
rodnímu divadlu a tehdy Fialu navštívil přítel Neumann.Fialův synek Eduard
 
se pochlubil sbírkou známek,ale známý numismatik mu řekl:"Poslouchal,Eddy,
 
sbíral mince,to je lepší,záslužnější",a věnoval mu pár starých mincí.V ro-
 
ce 1870 už Eduard s Neumanem jeli do Belgie a Holandska,prošli slavnými
 
zahradami,včetně zahrady v Gentu,kde působil český objevitel orchidejí
 
Roezl,prošmejdili obchůdky starožitností a domů si přivezli na kila sta-
 
rých mincí.
 
 
 
Eduard se učil zahradnictví u otce tři roky,v roce 1875 studoval
 
na technice obor zahradního inženýra a pak si obor rozšířil o stavitel-
 
skou kvalifikaci.V letech 1875 a 1878 zajel na doporučení botanika Roezla
 
do překrásné botanické zahrady Kew v Anglii k vynikajícímu Hookerovi.Za po-
 
bytu studoval i numismatické sbírky v Britském muzeu a učil se anglicky a
 
rusky.Po návratu požádal o povolení živnosti "Zakládání zahrad všeho dru-
 
hu v Praze i na venkově".
 
  
 +
V roce 1868 se na plácku naproti Žofínu odhaloval základní kámen k Národnímu divadlu a tehdy Fialu navštívil přítel Neumann. Fialův synek Eduard se pochlubil sbírkou známek, ale známý numismatik mu řekl: „Poslouchal, Eddy, sbíral mince, to je lepší, záslužnější,“ a věnoval mu pár starých mincí. V roce 1870 Eduard s Neumannem jeli do Belgie a Holandska, prošli slavnými zahradami, včetně zahrady v Gentu, kde působil český objevitel orchidejí Roezl, prošmejdili obchůdky se starožitnostmi a domů přivezli na kila starých mincí.
  
V roce otevření Národního divadla 1883 už Eduarda naslouchal "Libuši"
+
Eduard se učil zahradnictví u otce tři roky, v roce 1875 studoval na technice obor zahradního inženýra a pak si obor rozšířil o stavitelskou kvalifikaci. V letech 1875 a 1878 zajel na doporučení botanika Roezla do překrásné botanické zahrady Kew v Anglii k vynikajícímu Hookerovi. Za pobytu studoval i numismatické sbírky v Britském muzeu a učil se anglicky a rusky. Po návratu požádal o povolení živnosti „Zakládání zahrad všeho druhu v Praze i na venkově“.
jako vážený občan v lóži mezi známými osobnostmi.Vědělo se,že kromě jiných
 
jeho úprav zeleně prováděl parkovou úpravu v místě po hřbitově u Jindřišské
 
věže,nebo park vilky Václava Kounice ve Vysoké u Příbrami atd.Měli fir-
 
mu se stavitelem ing.Šámalem a Eduard v ní uplatnil i svoji stavitelskou
 
profesi.Dávno se zapomnělo,že hodně dnešních parků,zahrad zámků,kostelů,
 
vilek,např.ve Všenorech jsou jeho dílem.
 
  
Společná firma vzala brzo zasvé.Fiala odborník na parkové úpravy i
+
V roce otevření Národního divadla 1883 už Eduard naslouchal „Libuši“, jako vážený občan v lóži, mezi známými osobnostmi. Vědělo se, že kromě jeho jiných úprav zeleně, prováděl parkovou úpravu v místě po hřbitově u Jindřišské věže, nebo park vily Václava Kounice ve Vysoké u Příbrami atd. Měli firmu se stavitelem ing. Šámalem a Eduard v ní uplatnil i svoji stavitelskou profesi. Dávno se zapomnělo, že hodně dnešních parků, zámeckých zahrad, kostelů, vilek, např. ve Všenorech, jsou jeho dílem.
zahradní stavby měl konexe v aristokratické společnosti Thunů,Waldstejnů,
 
Wraždů na Červeném Hrádku atd.Na sklonku roku 1883,kdy seděl v lóži Národ-
 
ního divadla,mu vážně onemocněl otec a zemřel a Eduard se s rodinou nastě-
 
hoval do vlastní vilky v Plavecké ulici č.13.Bydlel v prvním patře a mezi
 
projekty zahrad,staveb a rekonstrukcí našla své místo i jeho prozatím ne-
 
velká numismatická sbírka.
 
  
V roce 1887 objevili nedaleko Senice poklad z doby Bořivoje II.,Sva-
+
Společná firma vzala brzy za své. Fiala, odborník na parkové úpravy i zahradní stavby, měl konexe v aristokratické společnosti Thunů, Valdštejnů, Wraždů na Červeném Hrádku atd. Na sklonku roku 1883 mu vážně onemocněl, a následně zemřel otec, a Eduard se s rodinou nastěhoval do vlastní vilky v Plavecké ulici č. 13. Bydlel v prvním patře a mezi projekty zahrad, staveb a rekonstrukcí našla své místo i jeho prozatím nevelká numismatická sbírka.
topluka a Vladislava I. Fiala jej koupil,popsal a popis zveřejnil v něme-
 
ckém časopise i v českém periodiku Památky archeologické.Byl to počátek
 
přerodu zahradníka a stavitele v numismatika.Sláva jeho firmy začátkem 90.
 
let zhasla a v jeho životě nastoupila éra Fiala-numismatik.Věnoval své
 
zálibě veškerý volný čas,chodil na schůzky sběratelů v nádražní restaura-
 
ci Maxe Donebauera,kde se ustavila mocná skupina numismatických fandů.Do-
 
nebauer jej požádal,aby mu uspořádal sbírky a Fiala se pustil do studia
 
numismatiky.Prošťoural mincovní archivy v Praze,Kutné Hoře a výsledkem
 
studia byl katalog českých mincí,který byl každým rokem doplňoval.Pro své
 
inženýrské i numismatické znalosti zasedal ve výboru Jubilejní průmyslové
 
výstavy v roce 1891 i Národopisné výstavy v roce 1895.
 
  
Jeho numismatická specializace se koncem století zúžila.Náhodně se
+
V roce 1887 objevili nedaleko Senice poklad z doby Bořivoje II., Svatopluka a Vladislava I. a Fiala jej koupil, popsal a popis zveřejnil v německém časopise i v českém periodiku „Památky archeologické“. Byl to počátek přerodu zahradníka a stavitele v numismatika. Sláva jeho firmy začátkem 90. let zhasla a v jeho životě nastoupila éra Fiala-numismatik. Věnoval své zálibě veškerý volný čas, chodil na schůzky sběratelů v nádražní restauraci Maxe Donebauera, kde se ustavila mocná skupina numismatických fandů. Donebauer jej požádal, aby mu uspořádal sbírky a Fiala se pustil do studia numismatiky. Prošťoural mincovní archivy v Praze, Kutné Hoře a výsledkem studia byl katalog českých mincí, který každým rokem doplňoval. Pro své inženýrské i numismatické znalosti zasedal ve výboru Jubilejní průmyslové výstavy v roce 1891 i Národopisné výstavy v roce 1895.
v roce 1888 poznal s mladým Windisgratzem,který byl členem Říšské rady a
 
ten se někde zmínil o Fialově vášni.Zanedlouho dostal numismatik pozvání
 
na španělský,pak německý,italský a k dalším dvorům k utřídění jejich numis-
 
matických sbírek.A když nakladatel Otto hledal pro svůj nučný slovník od-
 
borníky,heslo numismatika čekalo na Fialu.Už na zlomu století byl Fiala
 
jedním z nejerudovanějších numismatiků v Evropě.
 
  
Fialovy numismatické cesty vedou z mincovního úřadu ve Vídni přes
+
Jeho numismatická specializace se koncem století zúžila. Náhodně se v roce 1888 poznal s mladým Windischgrätzem, který byl členem Říšské rady a ten se někde zmínil o Fialově vášni. Zanedlouho dostal numismatik pozvání na dvůr španělský, pak německý, italský a k dalším, k utřídění jejich numismatických sbírek. A když nakladatel Otto hledal pro svůj nučný slovník odborníky, heslo numismatika čekalo na Fialu. Už na zlomu století byl Fiala jedním z nejerudovanějších numismatiků v Evropě.
mincovnu v Kremnici do Královského hannoverského mincovního kabinetu a
 
jinam po Evropě.Numismatická popularita mu v roce 1901 přinesla jmenování
 
vládním radou.
 
  
Fiala vydal monografii "Antonio Abondio kéroplastik a medajlér
+
Fialovy numismatické cesty vedou z mincovního úřadu ve Vídni přes mincovnu v Kremnici do Královského hannoverského mincovního kabinetu a jinam po Evropě. Numismatická popularita mu v roce 1901 přinesla jmenování vládním radou.
ve službě císařů a králů Maxmiliána II. a Rudolfa II."(1901).Studoval
+
Fiala vydal monografii „Antonio Abondi, keroplastik a medajlér ve službě císařů a králů Maxmiliana II. a Rudolfa II.(1901). Studoval jáchymovskou mincovnu a své studium chtěl završit velkým mincovním dílem. V roce 1923 na popud nové vlády ČSR zpracoval „Stručný přehled českého mincovnictví“ a roku 1921 byl jmenován čestným členem „Numismatické společnosti československé“ i dopisujícím členem „České akademie věd a umění“. Bez něj se neobešla žádná numismatická událost a Karlova univerzita jej právem ocenila čestným doktorátem filosofie h. c.
jáchymovskou mincovnu a své studium chtěl završit velkým mincovním dílem.
 
V roce 1918 na popud nové vlády ČSR zpracoval "Stručný přehled českého
 
mincovnictví" a roku 1921 byl jmenován čestným členem "Numismatické společ-
 
nosti československé" i dopisujícím členem "České akademie věd a uměni".
 
Bez něj se neobešla žádná numismatická událost a Karlova univerzita jej
 
právem ocenila čestným doktorátem filosofie h.c.,
 
  
Na své poslední přednášce 4.1.1924,pět týdnů před smrtí,věnoval
+
Pět týdnů před smrtí, 4. 1. 1924, věnoval, jakoby symbolicky, svou poslední přednášku Praze vyprávěním o městských známkách pražských, tzv. cejších.
jakoby symbolicky přednášku svému rodišti Praze vyprávěním o městských
 
známkách pražských,tzv.Cejších.
 

Verze z 23. 5. 2020, 16:22

9. 4. 1855 Praha 7. 10. 1924 Praha Pohřben na Vinohradech PD s portrétem, Č. Knobloch 1974 Plavecká 13

Český zahradní inženýr, spoluzakladatel a první předseda „Numismatické společnosti československé“. Z díla: „České denáry“ (1895), „Stručný přehled českého mincovnictví“ (1923). Zpracoval mnoho numismatických sbírek šlechtických i královských rodů v Evropě, např. Windisch-Grätz, Viktor Emanuel III.

Do barokního domku ve „Společenské zahradě“, kterou lidé přezdívali po jejím tvůrci „Fialka“, chodili vlastenci Palacký, Němcová, Rieger a další koryfejové češství. Bylo o čem mluvit. Češi hledali způsob, jak v monarchii prosadit národní zájmy, jak je vypiplat jako vlastenecký zahradník Fiala do zeleně a barev. Fiala byl znám v oboru i ve vlasteneckých kruzích od roku 1845. Jenže „Fialku“ po jeho smrti koupila v roce 1890 Karlova univerzita a proměnila ji na Botanickou zahradu. Fialovi žáci se rozběhli životem a žák Karel Němec, syn Boženy Němcové, se stal ředitelem Pomologického ústavu v Troji.

V roce 1868 se na plácku naproti Žofínu odhaloval základní kámen k Národnímu divadlu a tehdy Fialu navštívil přítel Neumann. Fialův synek Eduard se pochlubil sbírkou známek, ale známý numismatik mu řekl: „Poslouchal, Eddy, sbíral mince, to je lepší, záslužnější,“ a věnoval mu pár starých mincí. V roce 1870 Eduard s Neumannem jeli do Belgie a Holandska, prošli slavnými zahradami, včetně zahrady v Gentu, kde působil český objevitel orchidejí Roezl, prošmejdili obchůdky se starožitnostmi a domů přivezli na kila starých mincí.

Eduard se učil zahradnictví u otce tři roky, v roce 1875 studoval na technice obor zahradního inženýra a pak si obor rozšířil o stavitelskou kvalifikaci. V letech 1875 a 1878 zajel na doporučení botanika Roezla do překrásné botanické zahrady Kew v Anglii k vynikajícímu Hookerovi. Za pobytu studoval i numismatické sbírky v Britském muzeu a učil se anglicky a rusky. Po návratu požádal o povolení živnosti „Zakládání zahrad všeho druhu v Praze i na venkově“.

V roce otevření Národního divadla 1883 už Eduard naslouchal „Libuši“, jako vážený občan v lóži, mezi známými osobnostmi. Vědělo se, že kromě jeho jiných úprav zeleně, prováděl parkovou úpravu v místě po hřbitově u Jindřišské věže, nebo park vily Václava Kounice ve Vysoké u Příbrami atd. Měli firmu se stavitelem ing. Šámalem a Eduard v ní uplatnil i svoji stavitelskou profesi. Dávno se zapomnělo, že hodně dnešních parků, zámeckých zahrad, kostelů, vilek, např. ve Všenorech, jsou jeho dílem.

Společná firma vzala brzy za své. Fiala, odborník na parkové úpravy i zahradní stavby, měl konexe v aristokratické společnosti Thunů, Valdštejnů, Wraždů na Červeném Hrádku atd. Na sklonku roku 1883 mu vážně onemocněl, a následně zemřel otec, a Eduard se s rodinou nastěhoval do vlastní vilky v Plavecké ulici č. 13. Bydlel v prvním patře a mezi projekty zahrad, staveb a rekonstrukcí našla své místo i jeho prozatím nevelká numismatická sbírka.

V roce 1887 objevili nedaleko Senice poklad z doby Bořivoje II., Svatopluka a Vladislava I. a Fiala jej koupil, popsal a popis zveřejnil v německém časopise i v českém periodiku „Památky archeologické“. Byl to počátek přerodu zahradníka a stavitele v numismatika. Sláva jeho firmy začátkem 90. let zhasla a v jeho životě nastoupila éra Fiala-numismatik. Věnoval své zálibě veškerý volný čas, chodil na schůzky sběratelů v nádražní restauraci Maxe Donebauera, kde se ustavila mocná skupina numismatických fandů. Donebauer jej požádal, aby mu uspořádal sbírky a Fiala se pustil do studia numismatiky. Prošťoural mincovní archivy v Praze, Kutné Hoře a výsledkem studia byl katalog českých mincí, který každým rokem doplňoval. Pro své inženýrské i numismatické znalosti zasedal ve výboru Jubilejní průmyslové výstavy v roce 1891 i Národopisné výstavy v roce 1895.

Jeho numismatická specializace se koncem století zúžila. Náhodně se v roce 1888 poznal s mladým Windischgrätzem, který byl členem Říšské rady a ten se někde zmínil o Fialově vášni. Zanedlouho dostal numismatik pozvání na dvůr španělský, pak německý, italský a k dalším, k utřídění jejich numismatických sbírek. A když nakladatel Otto hledal pro svůj nučný slovník odborníky, heslo numismatika čekalo na Fialu. Už na zlomu století byl Fiala jedním z nejerudovanějších numismatiků v Evropě.

Fialovy numismatické cesty vedou z mincovního úřadu ve Vídni přes mincovnu v Kremnici do Královského hannoverského mincovního kabinetu a jinam po Evropě. Numismatická popularita mu v roce 1901 přinesla jmenování vládním radou. Fiala vydal monografii „Antonio Abondi, keroplastik a medajlér ve službě císařů a králů Maxmiliana II. a Rudolfa II.“ (1901). Studoval jáchymovskou mincovnu a své studium chtěl završit velkým mincovním dílem. V roce 1923 na popud nové vlády ČSR zpracoval „Stručný přehled českého mincovnictví“ a roku 1921 byl jmenován čestným členem „Numismatické společnosti československé“ i dopisujícím členem „České akademie věd a umění“. Bez něj se neobešla žádná numismatická událost a Karlova univerzita jej právem ocenila čestným doktorátem filosofie h. c.

Pět týdnů před smrtí, 4. 1. 1924, věnoval, jakoby symbolicky, svou poslední přednášku Praze vyprávěním o městských známkách pražských, tzv. cejších.