Emil Filla: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
Řádek 1: Řádek 1:
 
Emil František Josef Filla  
 
Emil František Josef Filla  
 
+
4. 4. 1882 Chropyně
4.4.1882 Chropyně na Moravě
+
7. 10. 1953 Praha
 
 
7.10.1953 Praha
 
 
 
 
Urna na zahradě vlastní vily
 
Urna na zahradě vlastní vily
 
+
PD s bystou, A. Novotná-Gutfreundová, J. Novotný 1965
PD s bystou,A.Novotná-Guttfreundová,J.Novotný 1965
 
 
 
 
Lomená 494/12
 
Lomená 494/12
  
 +
'''Český malíř, kritik a teoretik. Člen skupiny „Osma“ (1907/8).  Představitel českého kubismu. Z díla: cyklus „Boje a zápasy“ (podobenství války), „Zápasy zvířat“ (1938-9), obrazy z lidových balad, národních písní a říkadel: „Bude vojna, bude“, „Válka“, krajinářský cyklus Českého středohoří. Ze studií: „Caravaggiovo poslání“ (1925), „Holandské zátiší“ (1917), „O svobodě“ (1947).'''
  
 
+
„Lidé lehce zapomenou, že všechno na světě, i ty statky nejposvátnější, dostanou teprve určitou hodnotu, když svoboda jim hodnotu propůjčí.“ - E. Filla: „O svobodě“
'''Český malíř,kritik a teoretik. Člen skupiny "Osma" (1907 a 1908). Představitel českého kubismu.Z díla: "Boje a zápasy" (podobenství války),"Zápasy zvířat" (1938-9),obrazy z lidových balad,národních písní a řikadel ("Bude vojna,bude","Válka"), krajinářský cyklus Českého středohoří.Ze studií: "Caravaggiovo poslání","Holandské zátiší","O svobodě"(1947).'''
 
 
 
 
 
''"...lidé lehce zapomenou,že všechno na světě,i ty statky nejposvátnější,dostanou teprve určitou hodnotu,když svoboda jim hodnotu propůjčí."''
 
E.Filla:"O svobodě"
 
 
 
 
 
 
 
Malíře a Fillu a Čapka gestapo zatklo brzo po německé okupaci ČSR,
 
což prozrazuje německou informovanost a důslednost.Čapek zahynul na pocho-
 
du smrti,Filla šest roků přežil a jen co obžil,běžel na zámek středohor-
 
ské dědinky Peruc,kde na něj čekal básnický přítel Biebl z blízkého Slavě-
 
tína.Od své dvaašesátky tu pak Filla vyznával dík životu a lásku kraji
 
za času,jenž mu zbýval.Přišli za nim Halas,Sudek,Kramář,prostě přátelé
 
moderních tónů kumštu,jemuž otevírali cestu do českého umění.
 
 
 
Neopustil osobitý styl,proti němuž v roce 1950 usnesl mladý Svaz vý-
 
tvarníků,že mu zakazují vystavovat v Praze,Evropě a na celém světě,neb dí-
 
lo musí být lidu srozumitelné.Kompas mívá úchylky na obě strany,jenže me-
 
zi nimi probíhal čas a v roce 1952 Fillovi otevřeli v Mánesu výstavu a vši-
 
chni,kdo měli v srdci jen jiskérku umění vnímat,zůstali zmrazeni před jeho
 
panoramaty a obrazy Středohoří.Kouzelník imaginace Nezval výstavu uváděl
 
s imaginativním porozuměním.Filla však rok po výstavě zemřel a na stole
 
ve svém domku na Ořechovce zanechal nedopsanou věčnou svou při o nezbytno-
 
sti umění v životě,pro něž musí být jenom umělecké měřítko.Svou poslední
 
myšlenku Fila řekl latinsky: "Non omnis moriar" (Ne vše je smrtelné).
 
  
  
Život je hledáním a čas bludištěm a přestane-li člověk hledat,ustrne.
+
Malíře a Fillu a Čapka gestapo zatklo brzy po německé okupaci ČSR, což prozrazuje německou informovanost a důslednost. Čapek zahynul na pochodu smrti, Filla přežil šest a jen co mohl, běžel na zámek středohorské dědinky Peruc, kde na něj čekal básnický přítel Biebl z blízkého Slavětína. Od své dvaašesátky tu pak Filla vyznával dík životu a lásku kraji za čas, jenž mu zbýval. Přišli za ním Halas, Sudek, Kramář, prostě přátelé moderních tónů kumštu, jemuž otvírali cestu do českého umění.
Filla prožil v Praze půl století,hledal a macházel.Nedlouho po příchodu
 
do třídy prof.Bukovace na Akademii v roce 1903 jej v roce 1905 oslnila vý-
 
stava Nora Muncha.Později jej inspirovali Picasso a Braque a byl u toho,
 
když malířské mládí nemile překvapilo výstavou tzv."Osmy",která dráždila
 
"vlčí" barvitostí dobový vkus.Mladí přijali kubismus jak v jeho analyti-
 
cké,tak i syntetická fázi a sdružili se do Skupiny výtvarných umělců (1911),
 
jež vydávala Umělecký měsíčník.Mezi nadšeným mládím byl i malíř a teore-
 
tik a celoživotní přítel V.Kramář.Oba byli hloubaví a vzdělaní.Kramář na-
 
psal,že Fillův kubismus je "splnění něčeho,po čem sám toužil".
 
  
Filla jezdil často do Paříže,miloval malíře Braqua a napsal studii
+
Neopustil osobitý styl, proti němuž se v roce 1950 usnesl mladý Ústřední svaz československých výtvarných umělců, že mu zakazují vystavovat v Praze, Evropě a na celém světě, neb dílo musí být lidu srozumitelné. Kompas mívá úchylky na obě strany, jenže mezi nimi probíhal čas a v roce 1952 Fillovi otevřeli v Mánesu výstavu a všichni, kdo měli v srdci jen jiskérku umění vnímat, zůstali zmrazeni před jeho panoramaty a obrazy Středohoří. Kouzelník imaginace Nezval výstavu uváděl s imaginativním porozuměním. Filla však rok po výstavě zemřel a na stole ve svém domku na Ořechovce zanechal nedopsanou svou věčnou při o nezbytnosti umění v životě, pro něž musí být jen umělecké měřítko. Svou poslední myšlenku Filla řekl latinsky: „Non omnis moriar“ (Ne vše je smrtelné).
"O ctnosti novoprimitivismu",v níž právě dominují Braque,Derain a Picasso.
 
Dva dni po zabití nástupce rakouského trůnu Ferdinanda d´Esté v Sarajevu
 
v roce 1914 odjel s ženou do Paříže a cizina se mu stala osudem na šest
 
roků.Působil v Masarykově odboji a zastupoval pak zrozenou ČSR v Belgii
 
a Holandsku.Právě Holandsko mu nabídlo své malířské 17.století,jež ho
 
strhlo věcností zátiší a drobných domků.Napsal o holandském umění studie,
 
jež doma rozhojnil o studie svých malířských lásek - Caravaggiho a Karla
 
Purkyni.
 
  
Domu se Filla vrátil až roku 1920 i jako zkušený tajemník velvysla-
+
Život je hledáním, čas bludištěm a přestane-li člověk hledat, ustrne. Filla prožil v Praze půl století, hledal a nacházel. Nedlouho po příchodu do ateliéru prof. V. Bukovace na Akademii výtvarných umění v (1903) jej v roce 1905 oslnila výstava Nora Muncha. Později jej inspirovali Picasso a Braque a byl u toho, když malířské mládí nemile překvapilo výstavou tzv. „Osmy“, která dráždila „vlčí“ barvitostí dobový vkus. Mladí přijali kubismus jak v jeho analytické, tak i syntetické fázi a sdružili se do Skupiny výtvarných umělců (1911), jež vydávala časopis „Umělecký měsíčník“. Mezi nadšeným mládím byl i malíř, teoretik a celoživotní přítel V. Kramář. Oba byli hloubaví a vzdělaní. Kramář napsal, že Fillův kubismus je „splnění něčeho, po čem sám toužil“.
nectví v Haagu.Čekalo jej v malování meziválečné dvacetiletí,jež prožil
 
ve spolku Mánes.V pilné malířské,grafické,kreslířské,ba i sochařské práci
 
neustále zkoušel hlavně na zátiších tvar i barvu.V roce 1924 si Moderní
 
galerie od něj do sbírek zakoupila první jeho kubistický obraz.
 
  
Po vydání knihy studií "Otázky a úvahy" v roce 1930,Filla v roce
+
Filla jezdil často do Paříže, miloval malíře Braqua a napsal studii „O ctnosti novoprimitivismu“ (1911), v níž právě dominují Braque, Derain a Picasso. Dva dny po zabití nástupce rakouského trůnu Ferdinanda d’Este v Sarajevu (1914) odjel se ženou do Paříže a cizina se mu stala osudem na šest roků. Působil v Masarykově odboji a zastupoval pak zrozenou ČSR v Belgii a Holandsku. Právě Holandsko mu nabídlo přehlídku svého malířského umění 17. století, jež ho strhlo věcností zátiší a drobných domků. Napsal o holandském umění studie, jež doma rozhojnil o studie svých malířských lásek - Caravaggia a Karla Purkyně.
1932 v Mánesu připravil 343 obrazů i plastik.V témže roce napsal studii
+
Domu se Filla vrátil až roku 1920 i jako zkušený tajemník velvyslanectví v Haagu. V malování jej čekalo meziválečné dvacetiletí, jenž prožil ve spolku Mánes. V pilné malířské, grafické, kreslířské, ba i sochařské práci neustále zkoušel tvar i barvu, hlavně na zátiších. V roce 1924 si od něj [https://cs.wikipedia.org/wiki/Moderní_galerie_Království_českého Moderní galerie] do sbírek zakoupila jeho první kubistický obraz.
"Stepní zvířecí styl",v němž prozradil své okouzlení uměním kočovných Sky-
+
Po vydání knihy studií „Otázky a úlohy“ (1930), Filla v roce 1932 v Mánesu připravil 343 obrazů i plastik. V témže roce napsal studii „Stepní zvířecí styl“, v němž prozradil své okouzlení uměním kočovných Skytů. V jejich umění našel podnět pro svůj velkolepý cyklus „Boje a zápasy“ a tento styl pak zasáhl všechny oblasti Fillova výtvarného projevu: v malbě „Zápas“, v reliéfu „Herakles a lev“, v plátnech „Bílá noc“ atd.
.V jejich umění našel podnět pro svůj velkolepý cyklus "Boje a zápasy".
 
A tento styl pak zasáhl všechny oblasti Fillova výtvarného projevu:v mal-
 
bě "Zápas",v reliéfu "Herakles a lev",v plátnech "Bílá noc" atd.
 
  
Fila nebojácně vystupoval proti fašismu a jeho cyklus "Zápasy zví-
+
Filla nebojácně vystupoval proti fašismu a jeho cyklus „Zápasy zvířat“ (1938-39) jsou symbolem přepadení republiky a zabíjení lidí. Ovanutý „děsem z hrozící národní a lidské tragédie“ (Kramář), maloval velká plátna podle národních balad, písní a říkadel: „Člověk a smrt“, „Válka“.
řat"(1938-39) jsou symbolem přepadení Republiky a zabíjení lidí.Ovanut
 
"děsem z hrozící národní a lidské tragedie"(Kramář),maloval velká plátna
 
podle národních balad,písní a řikadel (Člověk a smrt","Válka").
 
  
Fašisté jej zatkli 1.září 1939 spolu s Josefem Čapkem.Fillův smysl
+
Fašisté jej zatkli 1. 9. 1939 spolu s Josefem Čapkem. Fillův smysl pro svobodu tvorby i svobodu a tvořivost života, to byly jeho věčné sny, o něž se přel v početných úvahách s kdekým mrtvým i živým, protože tam, kde se myšlení mění ve schéma, přes jeho hranice zbabělí a opatrní nepřekračují, panuje nesvoboda.
pro svobodu tvorby i svobodu a tvořivost života to byly jeho věčné
 
sny,o něž se přel v početných úvahách s kdekým mrtvým i živým,protože
 
tam,kde se myšlení mění ve schéma,přes jeho hranice zbabělí a opatrní
 
nepřekračují,panuje nesvoboda.
 
  
Filla napsal hodně statí o svobodě,jenže ke svobodě musí mít člověk
+
Filla napsal hodně statí o svobodě, jenže ke svobodě musí mít člověk bezpočet poznání a odvahu ji říci nahlas, byť člověk riskuje, že hloupí a namyšlení vytasí na pravdu meče neznalých i znalých pomluv. Mezi jeho úvahami jsou i početné verše, jež on i Čapek psali v německých lágrech.
bezpočet poznání a odvahu ji říci nahlas,byť člověk ryskuje,že hloupí a
 
namyšlení vytasí na pravdu meče neznalých i znalých pomluv.Mezi jeho úva-
 
hami jsou i početné verše,jež on i Čapek psali v německých lágrech.
 

Verze z 23. 5. 2020, 14:45

Emil František Josef Filla 4. 4. 1882 Chropyně 7. 10. 1953 Praha Urna na zahradě vlastní vily PD s bystou, A. Novotná-Gutfreundová, J. Novotný 1965 Lomená 494/12

Český malíř, kritik a teoretik. Člen skupiny „Osma“ (1907/8). Představitel českého kubismu. Z díla: cyklus „Boje a zápasy“ (podobenství války), „Zápasy zvířat“ (1938-9), obrazy z lidových balad, národních písní a říkadel: „Bude vojna, bude“, „Válka“, krajinářský cyklus Českého středohoří. Ze studií: „Caravaggiovo poslání“ (1925), „Holandské zátiší“ (1917), „O svobodě“ (1947).

„Lidé lehce zapomenou, že všechno na světě, i ty statky nejposvátnější, dostanou teprve určitou hodnotu, když svoboda jim hodnotu propůjčí.“ - E. Filla: „O svobodě“


Malíře a Fillu a Čapka gestapo zatklo brzy po německé okupaci ČSR, což prozrazuje německou informovanost a důslednost. Čapek zahynul na pochodu smrti, Filla přežil šest a jen co mohl, běžel na zámek středohorské dědinky Peruc, kde na něj čekal básnický přítel Biebl z blízkého Slavětína. Od své dvaašesátky tu pak Filla vyznával dík životu a lásku kraji za čas, jenž mu zbýval. Přišli za ním Halas, Sudek, Kramář, prostě přátelé moderních tónů kumštu, jemuž otvírali cestu do českého umění.

Neopustil osobitý styl, proti němuž se v roce 1950 usnesl mladý Ústřední svaz československých výtvarných umělců, že mu zakazují vystavovat v Praze, Evropě a na celém světě, neb dílo musí být lidu srozumitelné. Kompas mívá úchylky na obě strany, jenže mezi nimi probíhal čas a v roce 1952 Fillovi otevřeli v Mánesu výstavu a všichni, kdo měli v srdci jen jiskérku umění vnímat, zůstali zmrazeni před jeho panoramaty a obrazy Středohoří. Kouzelník imaginace Nezval výstavu uváděl s imaginativním porozuměním. Filla však rok po výstavě zemřel a na stole ve svém domku na Ořechovce zanechal nedopsanou svou věčnou při o nezbytnosti umění v životě, pro něž musí být jen umělecké měřítko. Svou poslední myšlenku Filla řekl latinsky: „Non omnis moriar“ (Ne vše je smrtelné).

Život je hledáním, čas bludištěm a přestane-li člověk hledat, ustrne. Filla prožil v Praze půl století, hledal a nacházel. Nedlouho po příchodu do ateliéru prof. V. Bukovace na Akademii výtvarných umění v (1903) jej v roce 1905 oslnila výstava Nora Muncha. Později jej inspirovali Picasso a Braque a byl u toho, když malířské mládí nemile překvapilo výstavou tzv. „Osmy“, která dráždila „vlčí“ barvitostí dobový vkus. Mladí přijali kubismus jak v jeho analytické, tak i syntetické fázi a sdružili se do Skupiny výtvarných umělců (1911), jež vydávala časopis „Umělecký měsíčník“. Mezi nadšeným mládím byl i malíř, teoretik a celoživotní přítel V. Kramář. Oba byli hloubaví a vzdělaní. Kramář napsal, že Fillův kubismus je „splnění něčeho, po čem sám toužil“.

Filla jezdil často do Paříže, miloval malíře Braqua a napsal studii „O ctnosti novoprimitivismu“ (1911), v níž právě dominují Braque, Derain a Picasso. Dva dny po zabití nástupce rakouského trůnu Ferdinanda d’Este v Sarajevu (1914) odjel se ženou do Paříže a cizina se mu stala osudem na šest roků. Působil v Masarykově odboji a zastupoval pak zrozenou ČSR v Belgii a Holandsku. Právě Holandsko mu nabídlo přehlídku svého malířského umění 17. století, jež ho strhlo věcností zátiší a drobných domků. Napsal o holandském umění studie, jež doma rozhojnil o studie svých malířských lásek - Caravaggia a Karla Purkyně. Domu se Filla vrátil až roku 1920 i jako zkušený tajemník velvyslanectví v Haagu. V malování jej čekalo meziválečné dvacetiletí, jenž prožil ve spolku Mánes. V pilné malířské, grafické, kreslířské, ba i sochařské práci neustále zkoušel tvar i barvu, hlavně na zátiších. V roce 1924 si od něj Moderní galerie do sbírek zakoupila jeho první kubistický obraz. Po vydání knihy studií „Otázky a úlohy“ (1930), Filla v roce 1932 v Mánesu připravil 343 obrazů i plastik. V témže roce napsal studii „Stepní zvířecí styl“, v němž prozradil své okouzlení uměním kočovných Skytů. V jejich umění našel podnět pro svůj velkolepý cyklus „Boje a zápasy“ a tento styl pak zasáhl všechny oblasti Fillova výtvarného projevu: v malbě „Zápas“, v reliéfu „Herakles a lev“, v plátnech „Bílá noc“ atd.

Filla nebojácně vystupoval proti fašismu a jeho cyklus „Zápasy zvířat“ (1938-39) jsou symbolem přepadení republiky a zabíjení lidí. Ovanutý „děsem z hrozící národní a lidské tragédie“ (Kramář), maloval velká plátna podle národních balad, písní a říkadel: „Člověk a smrt“, „Válka“.

Fašisté jej zatkli 1. 9. 1939 spolu s Josefem Čapkem. Fillův smysl pro svobodu tvorby i svobodu a tvořivost života, to byly jeho věčné sny, o něž se přel v početných úvahách s kdekým mrtvým i živým, protože tam, kde se myšlení mění ve schéma, přes jeho hranice zbabělí a opatrní nepřekračují, panuje nesvoboda.

Filla napsal hodně statí o svobodě, jenže ke svobodě musí mít člověk bezpočet poznání a odvahu ji říci nahlas, byť člověk riskuje, že hloupí a namyšlení vytasí na pravdu meče neznalých i znalých pomluv. Mezi jeho úvahami jsou i početné verše, jež on i Čapek psali v německých lágrech.