Emil Kolben
Narození a úmrtí
- 1. 11. 1862 (Strančice u Prahy)
- 3. 7. 1943 (koncentrační tábor Terezín)
Památníky
- Kolbenova 922/5a (na zdi areálu bývalé továrny ČKD); pamětní deska
- stanice metra Kolbenova; busta
- Hradešínská 976/1; pamětní deska
- O2 arena (v dolní části kovového sloupu); pamětní deska k založení ČKD
Odkazy
Když se šestnáctiletý Kolben rozhlížel, kudy se vydat za svou budoucností, četl v novinách, že jednatřicetiletý Křižík, rodák z Plánice u Klatov, přivezl ze Světové výstavy v Paříži zlatou medaili za vynález samočinného regulátoru elektrické obloukovky. Svět získal stálé světlo. A to snad popostrčilo přemýšlivého mladíka k rozhodnutí, že se bude věnovat technice. Zamířil na německou techniku do Prahy, kde jej nejvíc zaujaly obory: strojnictví a elektrotechnika.
V době, kdy Křižík napravoval zdarma a narychlo osvětlovací systém rakouské firmy v Národním divadle, Kolben už patrně myslel na to, že se vydá za velkou louži do Ameriky, kde se prudce rozvíjel průmysl a proslulý vynálezce Thomas Alva Edison (měl na 1300 patentů). Stejně starý jako Křižík, překvapil svět první elektrickou centrálou a pojistkou. Kolbenovým snem, a hnacím motorem v životě, bylo přiblížit se tomuto hrdinovi světové techniky.
Ve čtyřiadvacítce se v roce 1886 vydal na dlouhou cestu lodí do USA a jeho nezměnitelným cílem bylo dostat se co nejblíž k Edisonovi. Nebyla to žádná snadná věc, proklouznout mezi spolupracovníky slavného Edisona, který své vynálezy proměňoval ve své továrně na zázraky techniky a spolupracovníky si pečlivě vybíral. Čili dá se říci, že velcí znalci a koumáci, prostě osobnosti všech oborů, mají zpravidla i velké požadavky na lidi a nemluví o sobě rádi pro lačná péra a žvanivé jazyky.
Kolben se svého okamžiku dočkal. Edison ho po delším čase, a zřejmě i po prozkoumání Kolbenových schopností, do své firmy „Edison Machine Works“ v Schenectady přijal. Čas se řítil uličkou tvrdé práce, hodiny a hodiny, jež se nepočítaly a často bez oddechu. V práci jež objevuje se čas ani nevnímá, jenom překvapuje, že je tak krátký. Kolben ve firmě dřel a dřel pět roků.
Edison si jej okoukl postupně natolik, že si ho vzal za svého asistenta, a to byla pocta a obrovská příležitost pro Kolbena, který měl bystrý intelekt a uměl dřít a dřít. Ale jak jinak u Edisona, který měl dřinu za koníček. Postupně se Kolben vysunul po žebříčku zodpovědnosti do postavení ředitele technologických kanceláří a laboratoří. Specializoval se na vývoj elektrických motorů a dynam. Vycházel samozřejmě z původních Edisonových typů a v čase, kdy se Křižík zabýval motory pro pouliční tramvajovou dopravu, Kolben u Edisona už tramvajový motor vyvinul. V roce 1892 se nadějný technik vrátil do Evropy a jeho pracovní výsledky u Edisona, ale i jeho studie z oboru, byly dobrým doporučením švýcarské strojírně Oerlikon. Svěřila Kolbenovi místo šéfkonstruktéra. Firma proslula vícefázovými generátory, jež byly Kolbenovou doménou.
Kolben ze Švýcarska přijel domů až po dalších čtyřech letech, čili po deseti letech strávených v cizině. Nepropadl chvále, kterou pěli kolem jeho odbornosti. Neměl ani čas si jí všímat, protože jeho práce a bádání neměly konce. Byl však realistou, jinak to v technice ani nejde. Střízlivě, ale v zanícení, hledal a zkoumal dál.
Nebyl jen dobrým technikem, ale měl smysl pro realitu denního života, proto začal přemýšlet o založení vlastního podniku. Koneckonců měl k tomu i finanční základ. Vybral si pro své podnikatelské úmysly důmyslně pražskou periferii Vysočany, kde žila doslova zásobárna pracovních sil všelijakých řemesel. Jeho fabrika elektrotechnického podniku „Kolben a spol.“, která se specializovala na výrobu strojů a transformátorů na střídavý třífázový proud, se brzy zařadila nejen do průmyslové skladby Prahy. Pro Kolbenovu odbornost a organizační šikovnost mluví skutečnost, že za necelých devět roků, tedy v roce 1905, jeho továrna dodala pro elektrárnu v Londýně generátory na střídavý proud, jež prosluly nejen špičkovou kvalitou, ale byly v tom čase největší na světě.
První světová válka ochromila všechno co neprospívalo frontě. Dotkla se i Kolbenovy továrny. Společnost se později proměnila na „Elektrotechnickou společnost“ a v roce 1921 další fúzí vznikla „Českomoravská strojírna“, v níž byl Kolben ředitelem. Jenže ekonomická prosperita, a přitom kvalita výrobků, potřebují nejen dobrých odborných mozků a manažerů, ale celého aparátu schopných ekonomických prognostiků. Ve spletité době vyrůstající konkurence i světové hospodářské krize došlo k další fúzi Kolbenovy společnosti.
V roce 1927 byla založena akciová společnost, v níž se spoluúčastnil i skvělý český elektrotechnik ing. Daněk. Vznikla firma „Českomoravská-Kolben-Daněk“ čili známá „ČKD“ Vysočany. Kolben zůstal technicky i obchodně činný a působil v její správní radě. Kolbenovy podnikatelské aktivity neutichaly. Z jeho podnětu vyrostly v Praze ještě dvě továrny: na kotle v Hostivaři a elektroizolační společnost v Hloubětíně.
Kolben se přes organizační a obchodní záležitosti neodmlčel ani teoreticky. Přestože jeho odborně-literární aktivita byla nejprudší ve věku po americkém údobí, do teorie oboru promluvil i později, hlavně v německých odborných časopisech, takže byl poctěn titulem čestného doktora německé techniky v Praze.
Jestliže je možno Křižíka nazvat „otcem“ české elektrotechniky, Kolbenovi patří významné postavení v celém Rakousku. I jej potkal židovský osud německého holokaustu. Po roce v koncentračním táboře Terezín zemřel.