Ferdinand Engelmüller: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
(Zrušena verze 2220 od uživatele Tomáš Gardelka (diskuse))
Značka: Vrácení zpět
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
22.12.1867 Praha
+
22. 12. 1867 Praha
 
+
29. 9. 1924 Praha
29.9.1924 Praha
 
 
 
 
Pohřben na Olšanech
 
Pohřben na Olšanech
 
+
PD s bystou, J. Kodet 1930
PD s bystou,J.Kodet 1930
 
 
 
 
Loretánská 177/9 (Hrzánský palác/nádvoří)
 
Loretánská 177/9 (Hrzánský palác/nádvoří)
  
 +
'''Český malíř, krajinář poetických nálad, hudebník, básník a kritik. Vyšel z Mařákovy školy. Měl vlastní krajinářskou školu. Maloval Prahu a přilnul hlavně k Polabí. Vydal výběr ze svých obrazů „Nálady a pohádky“ (1902), vystavoval i v zahraničí.'''
  
 +
Na malování z terasy Hrzánského paláce vzpomínal Jaromír Jindra, malíř evropských měst, ale hlavně Prahy. Ten byl pravou rukou Engelmüllera v jeho malířské škole na Hradčanech. Donekonečna prý z okna Hrzánského paláce museli malovat nádheru pražského panorama a mistr mu radil: „Maluji, jak vidím, Jindro.“ Koneckonců Engelmüller byl žákem Mařáka a Chittussiho a neslevil žákům nic, co vybočilo z jeho stylu.
  
'''Český malíř,krajinář poetických nálad,hudebník,básník a kritik. Vyšel z Mařákovy školy.Měl vlastní krajinářskou školu.Maloval Prahu a přilnul hlavně k Polabí.Vydal výběr ze svých obrazů "Nálady a pohádky",vystavoval i v zahraničí.'''
+
Syn majitele malé rukavičkářské firmy byl však obdařen třemi talenty: malířským, hudebním a slovesným. Otec si jej přidržel ve firmě až do třiadvaceti, než mu umožnil studium na Akademii. Studoval s Antonínem Slavíčkem a oba měli vroucí vztah ke krajině. Engelmüller ji maloval v poetických náladách, jak ji v Polabí vnímal od dětství. Jezdíval totiž o prázdninách do Brandýsa nad Labem, k příteli svého otce notáři Chourovi, u něhož se scházeli malíři, hudebníci i básníci. Ferdinand se hluboce zadíval do poesie krajiny a neméně hluboce do očí notářovy dcery, takže utvrdil otcovo přátelství příbuzenským vztahem.
 
 
 
 
 
 
Na malování s terasy hrzánského paláce vzpomínal malíř Jaromír Jin-
 
dra,malíř evropských měst,al hlavně Prahy,pro jeho styl mu říkali "český
 
Duffy".Ten byl pravou rukou Egelmullera v jeho malířské škole na Hradča-
 
nech.Donekonečna prý museli malovat z okna Hrzanského paláce nádheru praž-
 
ského panoramatu a mistr nu radil: "Maluji,jak vidím,Jindro".Koneckonců
 
Engelmuller byl žákem Mařáka a Chitussiho a neslevil žákům nic,co vyběhlo
 
z jeho stylu.
 
 
 
Syn majitele malé rukavičkářské firmy byl však obdařen třemi talen-
 
ty:malířským,hudebním a slovesným,ale otec si jej přidržel ve firmě až
 
do třiadvaceti,než mu umožnil studium Akademie.Studoval s Antonínem Slaví-
 
čkem a oba měli vroucí vztah ke krajině.Engelmuller ji maloval v poeti-
 
ckých náladách,jak ji v Polabí vnímal od dětsví.Jezdíval totiž o prázdni-
 
nách do Brandýsa n.L. k otcovu příteli notáři Chourovi,u něhož se scházeli
 
malíři,hudebníci i básníci.Ferdinand se hluboce zadíval do poesie krajiny
 
a neméně hluboce do oči notářovy dcerky,takže utvrzdil otcovo přátelství
 
příbuzenským vztahem.
 
 
 
Na cestách do Brandýsa,jehož kraj mu byl "nejsvětější koutek na svě-
 
tě",potkával herce Vojana,jak mašíruje a drmolí si herecké role.Engelmul-
 
ler si první ateliér zařídil od roku 1897 pobllíž Karlova mostu.Jenže to
 
nebyl ateliér v pravém slova smyslu.Chodili za nim A.Dvořák,Vrchlický,Kva-
 
pil,ba i Masaryk,Vojan,Myslbek,Fibich aj.,muzicírovalo se,polemizovalo,
 
smlouvala spolupráce a lecos vymýšlelo i uskutečnilo.Sám skvěle hrál na kla-
 
vír,psal verše,mluvil o divadle,prostě polyhistor.Šuměla mu do oken Vlta-
 
va a z kavárny Belevue blikala večerní okna.
 
 
 
  
Bylo to ještě ve druhém ročníku Akademie,když se mu podařilo pronik-
+
Na cestách do Brandýsa, jehož kraj mu byl „nejsvětější koutek na světě“, potkával herce Vojana, jak mašíruje a drmolí si herecké role. Engelmüller si první ateliér zařídil od roku 1897 poblíž Karlova mostu. Jenže to nebyl ateliér v pravém slova smyslu. Chodili za ním A. Dvořák, Vrchlický, Kvapil, ba i Masaryk, Vojan, Myslbek, Fibich aj. Muzicírovalo se, polemizovalo, smlouvalo se spolupráci a leccos se vymýšlelo i uskutečnilo. Sám skvěle hrál na klavír, psal verše, mluvil o divadle, prostě polyhistor. Vltava mu šuměla mu pod okny a z kavárny „Bellevue“ zářila světla.
nout se svými snivě romantickými obrazy na Jubilejní průmyslovou výstavu
 
(1891).A pak jako dobovou samozřejmost Engelmmuller navštívil Mekku malířů
 
Paříž,kde jej ovanul nový výtvarný ruch a v pařížské škole malíře Dilla
 
vstřebával ještě cosi jiného.Z Paříže se vydal po Evropě a zabloudil až
 
do volyňské gubernie v Rusku,kde načas zůstal v hraběcí rodině a učil ma-
 
lovat hraběcí děti.
 
  
Jenže všechno nelze dělat najednou a koneckonců se musel živit.Kva-
+
Bylo to ještě ve druhém ročníku Akademie, když se mu podařilo proniknout se svými snivě romantickými obrazy na Jubilejní průmyslovou výstavu (1891). A pak jako dobovou samozřejmost Engelmüller navštívil Paříž, „Mekku malířů“, kde jej ovanul nový výtvarný ruch a v pařížské škole malíře Dilla vstřebával ještě cosi jiného. Z Paříže se vydal po Evropě a zabloudil až do volyňské gubernie v Rusku, kde načas zůstal v hraběcí rodině a učil malovat děti. Jenže všechno nelze dělat najednou a koneckonců se musel živit. Kvapil mu v roce 1901 nabídl scénografickou spolupráci na Dvořákově opeře „Rusalka“ a ještě téhož roku se Engelmüller domluvil s J. Vrchlickým na společné knížce „Nálady a pohádky“, v níž Vrchlický doprovodil verši jeho 50 krajinářských motivů.
pil mu v roce 1901 nabídlscénografickou spolupráci na Dvořákově opeře Ru-
 
sálka.A téhož roku se domluvil se Engelmuller domluvil s J.Vrchlickým
 
na společné knížce "Nálady a pohádky",v níž Vrchlický doprovodil verši
 
jeho 50 krajinářských motivů.
 
  
Pak se mu v roce 1916 naplnil sen mít ateliér na Hradčanech v Hrzan-
+
V roce 1916 se mu splnil sen o ateliéru na Hradčanech. Získal prostor v Hrzánském paláci po zemřelém malíři Viktoru Foersterovi, bratru skladatele Foerstera. Pod okny ležela nádhera rozlehlého panorama Prahy. Učil malovat, ale zároveň mu přibývalo knížek o divadle, muzice i malování. Stal se všeumělem, na jehož slova se čekalo. Přitom stačil připravit své výstavy ve Vídni, Mnichově, Hamburku a Londýně. V jeho hrzánském ateliéru zrály talenty malířů O. Nejedlého, V. Špály, J. Zrzavého a dalších i méně známých kumštýřů. Ve vášni půtek nové generace se uvolňovala barevná dravost fauvismu, futurismu, a zcela nová „realita“ kubismu. Kubismu Engelmüller nikdy neporozuměl a držel se svého něžného vypravěčského štětce. Co nepřál štětci, připouštěl leckdy v kritice divadla a hudby.
ském paláci po zemřelém malíři Viktoru Foerstrovi,bratru skladatele Foer-
 
stra.Pod okny ležela nádhera panoramatu Prahy.Učil malovat,ale zároveň mu
 
přibývalo knížeček o divadle,muzice i malování.Stal se všeumělem,na jehož
 
slova se čekalo.Přitom stačil připravit své výstavy ve Vídni,Mnichově,Ham-
 
burku a Londýně.V jeho hrzanském ateliéru zrály talenty malířů O.Nejedlé-
 
ho,V.Špály,J.Zrzavého a dalších i méně známých kumštýřů.Ve vášní půtek no-
 
generace se uvolňovala barevná dravost fauvismu,futurismu,a zcela nová
 
"realita" kubismu.Kubismu Engelmuller nikdy neporozuměl,držel se svého něž-
 
ného,vypravěčského štětce.Co nepřál štětci,připouštěl leckdy v kritice
 
divadla a hudby.
 
  
Po zrodu československého státu přišla pro jeho malířství hodina
+
Po zrodu československého státu přišla pro jeho malířství hodina pravdy. Jako vlastenec nechtěl mlčet ke slavnostním okamžikům zrození státu, chtěl rovněž namalovat slavné chvíle, jež přišly. Namaloval na oslavu VI. všesokolského sletu velký obraz „Vzkříšení“ (1918) ve figurativním symbolu. Jeho obraz vyvolal přehlíživý úsměv a zamlklou úctu. Ještě vydal knížky o umění, mezi nimiž je velmi zajímavý úvod do malování, kniha "Cesty k malířskému umění", jež se se stala vzácným dokumentem malířského času.
pravdy.Jako vlastenec nechtěl mlčet ke slavnostním okamžikům zrození stá-
 
tu,chtěl rovněž namalovat slavné okamžiky,jež přišly.Namaloval na oslavu
 
VI.všesokolského sletu velký obraz "Vzkříšení" ve figurativním symbolu.
 
Jeho obraz vyvolal přehlíživý úsměv a zamlklou úctu.Ještě vydal knížečky
 
o umění,mezi nimiž je velmi zajímavý úvod do malování - "Cesta k malířské-
 
mu umění",jež se se stala vzácným dokumentem malířského času.
 

Verze z 23. 5. 2020, 17:47

22. 12. 1867 Praha 29. 9. 1924 Praha Pohřben na Olšanech PD s bystou, J. Kodet 1930 Loretánská 177/9 (Hrzánský palác/nádvoří)

Český malíř, krajinář poetických nálad, hudebník, básník a kritik. Vyšel z Mařákovy školy. Měl vlastní krajinářskou školu. Maloval Prahu a přilnul hlavně k Polabí. Vydal výběr ze svých obrazů „Nálady a pohádky“ (1902), vystavoval i v zahraničí.

Na malování z terasy Hrzánského paláce vzpomínal Jaromír Jindra, malíř evropských měst, ale hlavně Prahy. Ten byl pravou rukou Engelmüllera v jeho malířské škole na Hradčanech. Donekonečna prý z okna Hrzánského paláce museli malovat nádheru pražského panorama a mistr mu radil: „Maluji, jak vidím, Jindro.“ Koneckonců Engelmüller byl žákem Mařáka a Chittussiho a neslevil žákům nic, co vybočilo z jeho stylu.

Syn majitele malé rukavičkářské firmy byl však obdařen třemi talenty: malířským, hudebním a slovesným. Otec si jej přidržel ve firmě až do třiadvaceti, než mu umožnil studium na Akademii. Studoval s Antonínem Slavíčkem a oba měli vroucí vztah ke krajině. Engelmüller ji maloval v poetických náladách, jak ji v Polabí vnímal od dětství. Jezdíval totiž o prázdninách do Brandýsa nad Labem, k příteli svého otce notáři Chourovi, u něhož se scházeli malíři, hudebníci i básníci. Ferdinand se hluboce zadíval do poesie krajiny a neméně hluboce do očí notářovy dcery, takže utvrdil otcovo přátelství příbuzenským vztahem.

Na cestách do Brandýsa, jehož kraj mu byl „nejsvětější koutek na světě“, potkával herce Vojana, jak mašíruje a drmolí si herecké role. Engelmüller si první ateliér zařídil od roku 1897 poblíž Karlova mostu. Jenže to nebyl ateliér v pravém slova smyslu. Chodili za ním A. Dvořák, Vrchlický, Kvapil, ba i Masaryk, Vojan, Myslbek, Fibich aj. Muzicírovalo se, polemizovalo, smlouvalo se spolupráci a leccos se vymýšlelo i uskutečnilo. Sám skvěle hrál na klavír, psal verše, mluvil o divadle, prostě polyhistor. Vltava mu šuměla mu pod okny a z kavárny „Bellevue“ zářila světla.

Bylo to ještě ve druhém ročníku Akademie, když se mu podařilo proniknout se svými snivě romantickými obrazy na Jubilejní průmyslovou výstavu (1891). A pak jako dobovou samozřejmost Engelmüller navštívil Paříž, „Mekku malířů“, kde jej ovanul nový výtvarný ruch a v pařížské škole malíře Dilla vstřebával ještě cosi jiného. Z Paříže se vydal po Evropě a zabloudil až do volyňské gubernie v Rusku, kde načas zůstal v hraběcí rodině a učil malovat děti. Jenže všechno nelze dělat najednou a koneckonců se musel živit. Kvapil mu v roce 1901 nabídl scénografickou spolupráci na Dvořákově opeře „Rusalka“ a ještě téhož roku se Engelmüller domluvil s J. Vrchlickým na společné knížce „Nálady a pohádky“, v níž Vrchlický doprovodil verši jeho 50 krajinářských motivů.

V roce 1916 se mu splnil sen o ateliéru na Hradčanech. Získal prostor v Hrzánském paláci po zemřelém malíři Viktoru Foersterovi, bratru skladatele Foerstera. Pod okny ležela nádhera rozlehlého panorama Prahy. Učil malovat, ale zároveň mu přibývalo knížek o divadle, muzice i malování. Stal se všeumělem, na jehož slova se čekalo. Přitom stačil připravit své výstavy ve Vídni, Mnichově, Hamburku a Londýně. V jeho hrzánském ateliéru zrály talenty malířů O. Nejedlého, V. Špály, J. Zrzavého a dalších i méně známých kumštýřů. Ve vášni půtek nové generace se uvolňovala barevná dravost fauvismu, futurismu, a zcela nová „realita“ kubismu. Kubismu Engelmüller nikdy neporozuměl a držel se svého něžného vypravěčského štětce. Co nepřál štětci, připouštěl leckdy v kritice divadla a hudby.

Po zrodu československého státu přišla pro jeho malířství hodina pravdy. Jako vlastenec nechtěl mlčet ke slavnostním okamžikům zrození státu, chtěl rovněž namalovat slavné chvíle, jež přišly. Namaloval na oslavu VI. všesokolského sletu velký obraz „Vzkříšení“ (1918) ve figurativním symbolu. Jeho obraz vyvolal přehlíživý úsměv a zamlklou úctu. Ještě vydal knížky o umění, mezi nimiž je velmi zajímavý úvod do malování, kniha "Cesty k malířskému umění", jež se se stala vzácným dokumentem malířského času.