František Antonín Nickerl

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český přírodovědec, entomolog. Zakladatel entomologické sbírky Národního muzea v Praze. Se Sv. Preslem vytvářel českou terminologii sbírek. Zavedl pěstování hedvábníkových bourců v Čechách.
František Antonín Nickerl.jpg
Narození a úmrtí
  • 4. 12. 1813 (Praha)
  • 4. 2. 1871 (Praha)
Památníky
Odkazy

Narodil se pět roků před založením „Vlasteneckého muzea“ (15. 4. 1818). Ještě osobně poznal zakladatele muzea hraběte F. J. Klebelsberga, hr. Fr. A. Kolowrata a významného geologa, přítele Goetha, hr. Kašpara Šternberka. Z rodného domu na Koňském trhu čp. 779/16 (dnes Václavské náměstí) měl blízko do centra českého dění, v němž muzeum hrálo přední roli. Kolem této instituce se sdružovala česká vědecká společnost: J. Dobrovský, Palacký, bratři Preslové a jiní, kteří stavěli základy české vědy.

Když se v roce 1837 sešlo v Praze zasedání přírodovědců, přišel mezi ně i pětadvacetiletý student přírodovědy Nickerl se svou publikací „Die Tagfalter Böhmens“, čili o motýlech v Čechách. Vystudoval filosofii, ale průběžně se zajímal o přírodovědu, v níž jej zaujal hmyz, čili entomologie. Vycházel do polí a lesů za Prahu a vytvořil si pěknou sbírku hmyzu, a protože česká terminologie teprve vznikala, musel se zamýšlet nad vhodnými českými výrazy. Bratři Preslové v roce 1835 dokončili v muzeu první utřiďovací práci muzejního materiálu, který v jižní a střední Americe sesbíral český cestovatel a botanik Tadeáš Haenke (1761-1817), objevitel Viktorie královské (1801), který tragicky zahynul. Museli své dílo „Reliquiae Haenkeanae“ rovněž popsat českými termíny, takže terminologické práce měla za sebou první výsledky.

V roce 1841 dosáhl Nickerl diplomu lékaře a přírodovědce, a stal se asistentem na univerzitní katedře pro zoologii a mineralogii. Zároveň sedm roků přednášel na polytechnice v Praze. Za motýly a brouky se nevydával jenom za Prahu, ale jezdil po Čechách a toulal se po celé střední Evropě. Navázal známosti i spolupráci se zahraničními přírodovědci. Společnost českého muzea později koupila pro své expozice samostatný dům od hr. J. Nostice na Příkopech, takže muzeum začalo třídit sbírky, obohatilo svou knihovnu (např. koupilo pozůstalost J. A. Komenského z Lešna), tvořilo katalogy, učleňovalo systém kabinetů a publicity. Nickerl vrostl do muzejní činnosti, svěřili mu funkci dozorce přírodovědných sbírek. V roce 1849 přišel s návrhem, který byl velmi aktuální. Chtěl, aby se začaly vystavené exponáty popisovat nejenom latinsky a německy, ale i česky. Vyrostl z toho obrovský úkol přírodovědný a nemenší jazykovědný. Jan Svatopluk Presl, který byl pověřen vedením tvorby české terminologie pro přírodovědu kolem sebe seskupil mnoho skvělých odborníků, mezi nimiž samozřejmě nescházel Nickerl.

V roce 1852 se na Nickerleho obrátila univerzita ve Štýrském Hradci a vědoma si jeho odbornosti, nabídla mu řádnou profesuru. V témže roce mu však český přírodovědný spolek svěřil redakci časopisu „Lotos“. Nabídka profesury sice pohladila, jenže Nickerl už dávno zakořenil v prudce kvetoucím obrozeneckém životě, kde se česká věda, literatura a celý společenský český život musel prodírat uličkou cenzurních zákazů režimu císaře Františka I.

Co scházelo na prostředcích, to bylo doplňováno nadšením a nevídanou obětavostí vlastenců. Za dva roky po nabídce profesury ve Štýrském Hradci mu udělila profesorský titul pražská polytechnika. Všeobecně uznávaný odborník si vzal na svá bedra hned několik úkolů. Od roku 1853 měl povinnosti zkušebního komisaře ve zbožíznalství a celního řízení při c. k. českém zemském finančním ředitelství, a zároveň byl pověřen povinností komisaře pro gymnaziální přírodovědce, civilní inženýry a architekty. Byla to pro něho velká zátěž vedle učebních povinností na škole a zejména v Muzeu Království českého, jemuž byl tento název úředně přiznán od r. 1854.

V roce 1860 už nerozhodoval o sobě jenom on sám, ale rovněž lékaři. Zjistili mu těžkou tuberkulózu a doporučili mu penzi. Bylo mu 47 roků a měl před sebou pouze dva roky života. Za sebou měl jako svůj vklad do entomologie sbírku v muzeu, výtečně popsanou, evidovanou a doplňovanou. Cenné exponáty získával výměnou s kolegy z ciziny. Napsal a publikoval mnoho studií a článků o entomologii a zasloužil se o pěstování hedvábníkových bourců v Čechách. V jeho díle pro českou přírodovědu pokračoval jeho syn.