František Doucha: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
pantheon>Petronelle
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
31.8.1810 Praha
+
{{introtext2
 +
|intro = Český spisovatel, překladatel a kněz. Kněžské poslání vykonával kvůli nemoci krátce. Překládal ze čtrnácti jazyků. Vydal na 80 knih pro děti a přehled českých knih za údobí 1774-1863.
 +
}}
  
3.11.1884 Praha
+
{{infobox
 +
|foto= [[Soubor:Jan_Vilímek_-_František_Doucha.jpg ‎|230px|střed]] 
 +
|birth= 31. 8. 1810 (Praha)
 +
|death= 3. 11. 1884 (Praha)
 +
|PD=
 +
* [https://goo.gl/maps/HX5XM7UEKRTuzT8X8 Karmelitská 374/23]; PD, O. Materna a V. Sviták 1899
 +
* Pohřben na Vyšehradě
 +
|odkazy=
 +
* [https://cs.wikipedia.org/wiki/František_Doucha Článek na Wikipedii] 
 +
}}
  
Pohřben na Vyšehradě
+
Švec Doucha v domě „U Dvou fendrychů“ neměl pro prvňáčka jiný výběr, než německou farní školu u sv. Tomáše hned přes náměstí. Později malý absolvent základního učiva chodil do školy blíž, ale opačným směrem, na malostranské gymnázium. Na pokračování ve studiu tu pro chudého chlapce byla jediná alternativa, a to v bezplatném teologickém semináři, jehož studium ukončil rok před kanovnickým věkem, čili před svou čtyřiadvacítkou. Na kněžské svěcení si musel počkat rok na faře v Brandýse nad Labem.
  
PD,O.Materna a V.Sviták 1899
+
Potom byl něco přes rok kaplanem v nedaleké dědince Petrovice, ale onemocněl na souchotě a tím ukončil duchovní kariéru s malou penzičkou v klášterní cele minoritů na Starém Městě. Usadil se tu mezi tlusté zdi natrvalo a uzavřel se do práce, v níž si potvrdil svůj obrovský, fenomenální talent pro jazyky, jichž časem zvládl čtrnáct a to natolik brilantně, že z nich překládal literaturu.
  
Karmelitská 374/23
+
V tom čase každý vlastenec, byť jen brnknul o múzu, považoval za povinnost sbírat poetické bohatství českého lidu. Tam se za staletí i pod příkrovem národního útisku rodila lidová moudrost a slovesná tvořivost. Německý filosof Herder viděl budoucnost Slovanů a Goethe rozžínal světlo romantismu.
  
 +
I Doucha přispíval lidovými písněmi a úslovími do sbírek Erbena a Jungmannovi do jeho „Slovníku německo-českého“ mnoha zapomenutými českými výrazy. Překladatelská píle se v něm proměnila v nevyzpytatelnou vášeň. Tenkráte se nepsalo kvůli honorářům, ale pro zmrtvýchvstání českého jazyka, kterým se v mnoha dialektech mluvilo po dědinách. Peníze víc nebyly než byly, ale o to byla větší láska k rodné zemi a jeho jazyku. Jinak to ani nešlo. Český národ utlučený národní a sociální pobělohorskou porobou jiné cesty neměl.
  
 +
Ročníkem narození byl vrstevníkem Máchy (1810), čili člověkem, který se narodil do času obrovské práce jungmannovské generace na vzkříšení českého jazyka. Kolovalo o něm, že byl tak nesmírně pilný, že mu od neustálého psaní zchromly prsty na pravé ruce, proto se naučil psát levou rukou. Z ruštiny překládal Puškina, z polštiny Mickiewicze, jednadvacet autorů přeložil z angličtiny, mezi nimi byli Byron, Longfellow, Burns, Shelley, Francii v jeho překladovém díle zastupovali Hugo, Dumas st., Sardou, Itálii Dante, Tasso, Německo Herder a Kleist.
  
'''Český spisovatel,překladatel a kněz.Kněžské poslání vykonával kvůli nemoci krátce.Překládal ze čtrnácti jazyků.Vydal na 80 knih pro děti a přehled českých knih za údobí 1774-1863.'''
+
Habsburkové si v tom čase s národními právy nedělali vrásky a se šesti slovanskými národy v monarchii už vůbec ne. Slovanů bylo tehdy v Rakousku kolem 25 milionů. To už zjistil historik Pelcl ve své inaugurační řeči při svém jmenování za prvního profesora češtiny na univerzitě.
  
 +
Zřejmě tento doslova „žalář národů“, jak se Rakousku říkalo, posiloval národní aktivitu ujařmených. To jistě Douchu, stejně jako později např. i lékaře Čejku, vedlo k překladům ze slovinštiny a chorvatštiny. Doucha sáhl i do slovesnosti lužické, umírající větve Slovanů, kterou Germáni rdousili. Překládal literaturu Švédů, zamířil za literaturou Portugalců i k věčně živým literárním pramenům literatury latinské. Svůj překladatelský kaleidoskop korunoval v roce 1856 vydáním překladů všech her W. Shakespeara, ještě osm roků před mohutnými shakespearovskými slavnostmi v roce 1864.
  
 +
Doucha měl i brilantní přehled o domácí literatuře. Bibliograficky zmapoval českou literaturu v knize „Knihopisný slovník československý za léta 1774–1864“, do něhož zařadil i spisovatele, kteří psali knihy pro děti.
  
 +
Právě knížky pro děti byly jeho doménou. Napsal nebo přeložil jich pro ně na 80. Je pochopitelné, že se do jeho knížek pro děti popsala kněžská profese a izolovanost od dětského světa, čili nezkušenost s věkovým obzorem dětí. Dětská dušička předpokládá hodně reálného vyprávění, plného tajemství i dramatu, jenže kněz v mnišské cele, třebaže prožíval dětství v malostranských uličkách, moc často propadal moralizování. Překlady dětských knížek ze světa však vyvážily jeho dluhy. Poprávu je však možné Douchu považovat za průkopníka české literatury pro děti.
  
Švec Doucha v "Domě u dvou praporečníků" neměl pro prvňáčka jiný
+
Doucha pochopitelně nebyl do své cely přivázán. Chodil mezi vlastence a stýkal se s českými autory. Objevil v příteli Jaroslavu Kalinovi obrovský básnický talent i vynikajícího překladatele. Jenže jeho přítel se stal obětí tuberkulózy a dožil se jenom třicítky. Doucha vydal celou jeho literární pozůstalost.
výběr než německou farní školu u sv.Tomáše hned přes náměstí.A pak malý
 
absolvent základního učiva chodil do školy blíž,ale opačným směrem na ma-
 
lostranské gymnasium.A potom byla pro chudého vhlapce jediná alternativa
 
v bezplatném teologickém seminář,jeho studium ukončil rok před kanovni-
 
ckým věkem,čili před svou čtyřiadvacítkou.Musel si na kněžské svěcení po-
 
čkat rok na faře v Brandýse n.Labem.
 
  
Potom něco přes rok byl kaplanem v nedaleké dědince Petrovice,onemo-
+
Pilný oráč na poli české obrozenecké literatury zhasl ve známé pražské nemocnici u Milosrdných bratří, kde se léčili i psychicky nemocní kněží. Kdysi tu byl v péči známého lékaře a muzikanta Helda i zakladatel slavistiky Josef Dobrovský.
cněl na souchotě a tím ukončil duchovní kariéru s malou penzičkou v kláš-
 
terní cele minoritů na Starém městě pražském.Usadil se tu mezi tlusté zdi
 
natrvalo a uzavřel se do práce,v níž si potvrdil svůj obrovský,fenomenál-
 
ní talent pro jazyky,jichž časem zvládl čtrnáct a natolik brilantně,že
 
z nich překládal literaturu mnoha zemí.
 
  
V tom čase každý vlastenec,byť jen brknul
+
{{Podtextem}}
o múzu,považoval za povinnost sbírat poetické bohatství českého lidu.Tam
+
[[Kategorie:Spisovatelé]]
se za staletí i pod příkrovem národního útisku rodila lidová moudrost a
+
[[Kategorie:Překladatelé]]
slovesná tvořivost.Německý filosof Herder viděl budoucnost Slovanů a Goethe
+
[[Kategorie:Náboženští představitelé]]
rozžínal světlo romantismu.
+
[[Kategorie:Vlastenci]]
 
 
I Doucha přispíval lidovými písněmi a úslovími do sbírek Erbena a
 
Jungmannovi do jeho "Slovníku německo-českého" mnoha zapomenutými českými
 
výrazy.Překladatelská píle se v něm proměnila v nevyzpytatelnou vášeň.
 
Tenkráte se nepsalo kvůli honorářům,ale pro zmrtvýchvstání českého jazyka,
 
kterým se v mnoha dialektech mluvilo po dědinách.Peníze víc nebyly než
 
byly,ale o to byla větší láska k rodné zemi a jeho jazyku.Jinak to ani
 
nešlo.Český národ utlučený národní a sociální pobělohorskou porobou jiné
 
cesty neměl.
 
 
 
Ročníkem narození byl vrstevníkem Máchy (1810),čili člověkem,který
 
se narodil do času obrovské práce jungmannovské generace na vzkříšení čes-
 
kého jazyka.Kolovalo o něm,že byl tak nesmírně pilný,že mu od neustálého
 
psaní zchromly prsty na pravé ruce,proto se naučil psát levou rukou.
 
Z ruštiny překládal Puškina,z polštiny Mickiewicze,jednadvacet autorů pře-
 
ložil z angličtiny,mezi nimi byli Byron,Lonfellow,Burns,Schelley.Francii
 
v jeho překladovém díle zastupovali Hugo,Dumas st.,Sardou.Itálii Dante,
 
Tasso.Německo Herder a Kleist.
 
 
 
Habsburkové si v tom čase s národními právy nedělali vrásky a se
 
šesti slovanskými národy v monarchii už vůcec ne.Slovanů bylo tehdy v Ra-
 
kousku kolem 25.milionů.To už zjistil historik Pelcl ve své inaugurační
 
řeči při svém jmenování za prvního profesora češtiny na univerzitě.
 
 
 
Zřejmě tento doslova "žalář národů",jak se Rakousku říkalo,posilo-
 
val národní aktivitu ujařmených.To jistě Douchu,stejně jako později např.
 
i lékaře Čejku,vedlo k překladům ze slovinštiny a chorvatštiny.Doucha sáhl
 
i do slovesnosti lužické umírající větve Slovanů,kterou Germani rdousili.
 
Překladádal literaturu Švédů,zamířil za lituraturou Portugalců i k věčně
 
živým literárním pramenům literatury latinské.Svůj překladatelský kaleido-
 
skop korunoval v roce 1856 vydáním překladů všech her W.Shakespeara,ještě
 
osm roků před mohutnými shakespearovskými slavnostmi v roce 1864.
 
 
 
Doucha měl i brilantní přehled o domácí literatuře.Bibliograficky
 
zmapoval českou literaturu za období 1774-1862 v dílku "Knihopisný slov-
 
ník",do něhož zařadil i spisovatele,kteří psali knihy pro děti.právě kníž-
 
ky pro děti byly jeho doménou.Napsal nebo přeložil jich pro ně na 80.
 
Může proto být považován za zakladatele literatury pro děti.
 
 
 
Je pochopitelné,že se do jeho knížek pro děti zapsala jeho kněžská
 
profese a izolovanost od dětského světa,čili nezkušenost s věkovýn obzo-
 
rem dětí.Dětská dušička předpokládá hodmě reálného vyprávění,plného tajem-
 
ství i dramatu,jenže kněz v mnišské cele,třebaže prožíval dětství v malo-
 
lostranských uličkách,moc často propadal moralizování.Překlady dětských
 
knížek ze světa však vyvážily jeho dluhy.Poprávu však je možné Douhu pova-
 
žovat za průkopníka české literatury pro děti.
 
 
 
Doucha nebyl pochopitelně do své cely přivázán,chodil mezi vlastence
 
a stýkal se s českými autory.Objevil v příteli Jaroslavu Kalinovi obrovský
 
básnický talent i vynikajícího překladatele.Jenže jeho přítel se stal obětí
 
tuberkulozy a dožil se jenom třicítky.Doucha vydal celou jeho literární
 
pozůstalost.
 
 
 
Pilný oráč na poli české obrozenské literatury zhasl ve známé praž-
 
ské nemocnici u Milosrdných bratří,kde se léčili i psychicky nemocní kněži
 
a kdysi v péči známého lékaře a muzikanta Helda tu byl i zakladatel slavi-
 
stiky Josef Dobrovský.
 

Aktuální verze z 31. 5. 2020, 14:33

Český spisovatel, překladatel a kněz. Kněžské poslání vykonával kvůli nemoci krátce. Překládal ze čtrnácti jazyků. Vydal na 80 knih pro děti a přehled českých knih za údobí 1774-1863.
Jan Vilímek - František Doucha.jpg
Narození a úmrtí
  • 31. 8. 1810 (Praha)
  • 3. 11. 1884 (Praha)
Památníky
Odkazy

Švec Doucha v domě „U Dvou fendrychů“ neměl pro prvňáčka jiný výběr, než německou farní školu u sv. Tomáše hned přes náměstí. Později malý absolvent základního učiva chodil do školy blíž, ale opačným směrem, na malostranské gymnázium. Na pokračování ve studiu tu pro chudého chlapce byla jediná alternativa, a to v bezplatném teologickém semináři, jehož studium ukončil rok před kanovnickým věkem, čili před svou čtyřiadvacítkou. Na kněžské svěcení si musel počkat rok na faře v Brandýse nad Labem.

Potom byl něco přes rok kaplanem v nedaleké dědince Petrovice, ale onemocněl na souchotě a tím ukončil duchovní kariéru s malou penzičkou v klášterní cele minoritů na Starém Městě. Usadil se tu mezi tlusté zdi natrvalo a uzavřel se do práce, v níž si potvrdil svůj obrovský, fenomenální talent pro jazyky, jichž časem zvládl čtrnáct a to natolik brilantně, že z nich překládal literaturu.

V tom čase každý vlastenec, byť jen brnknul o múzu, považoval za povinnost sbírat poetické bohatství českého lidu. Tam se za staletí i pod příkrovem národního útisku rodila lidová moudrost a slovesná tvořivost. Německý filosof Herder viděl budoucnost Slovanů a Goethe rozžínal světlo romantismu.

I Doucha přispíval lidovými písněmi a úslovími do sbírek Erbena a Jungmannovi do jeho „Slovníku německo-českého“ mnoha zapomenutými českými výrazy. Překladatelská píle se v něm proměnila v nevyzpytatelnou vášeň. Tenkráte se nepsalo kvůli honorářům, ale pro zmrtvýchvstání českého jazyka, kterým se v mnoha dialektech mluvilo po dědinách. Peníze víc nebyly než byly, ale o to byla větší láska k rodné zemi a jeho jazyku. Jinak to ani nešlo. Český národ utlučený národní a sociální pobělohorskou porobou jiné cesty neměl.

Ročníkem narození byl vrstevníkem Máchy (1810), čili člověkem, který se narodil do času obrovské práce jungmannovské generace na vzkříšení českého jazyka. Kolovalo o něm, že byl tak nesmírně pilný, že mu od neustálého psaní zchromly prsty na pravé ruce, proto se naučil psát levou rukou. Z ruštiny překládal Puškina, z polštiny Mickiewicze, jednadvacet autorů přeložil z angličtiny, mezi nimi byli Byron, Longfellow, Burns, Shelley, Francii v jeho překladovém díle zastupovali Hugo, Dumas st., Sardou, Itálii Dante, Tasso, Německo Herder a Kleist.

Habsburkové si v tom čase s národními právy nedělali vrásky a se šesti slovanskými národy v monarchii už vůbec ne. Slovanů bylo tehdy v Rakousku kolem 25 milionů. To už zjistil historik Pelcl ve své inaugurační řeči při svém jmenování za prvního profesora češtiny na univerzitě.

Zřejmě tento doslova „žalář národů“, jak se Rakousku říkalo, posiloval národní aktivitu ujařmených. To jistě Douchu, stejně jako později např. i lékaře Čejku, vedlo k překladům ze slovinštiny a chorvatštiny. Doucha sáhl i do slovesnosti lužické, umírající větve Slovanů, kterou Germáni rdousili. Překládal literaturu Švédů, zamířil za literaturou Portugalců i k věčně živým literárním pramenům literatury latinské. Svůj překladatelský kaleidoskop korunoval v roce 1856 vydáním překladů všech her W. Shakespeara, ještě osm roků před mohutnými shakespearovskými slavnostmi v roce 1864.

Doucha měl i brilantní přehled o domácí literatuře. Bibliograficky zmapoval českou literaturu v knize „Knihopisný slovník československý za léta 1774–1864“, do něhož zařadil i spisovatele, kteří psali knihy pro děti.

Právě knížky pro děti byly jeho doménou. Napsal nebo přeložil jich pro ně na 80. Je pochopitelné, že se do jeho knížek pro děti popsala kněžská profese a izolovanost od dětského světa, čili nezkušenost s věkovým obzorem dětí. Dětská dušička předpokládá hodně reálného vyprávění, plného tajemství i dramatu, jenže kněz v mnišské cele, třebaže prožíval dětství v malostranských uličkách, moc často propadal moralizování. Překlady dětských knížek ze světa však vyvážily jeho dluhy. Poprávu je však možné Douchu považovat za průkopníka české literatury pro děti.

Doucha pochopitelně nebyl do své cely přivázán. Chodil mezi vlastence a stýkal se s českými autory. Objevil v příteli Jaroslavu Kalinovi obrovský básnický talent i vynikajícího překladatele. Jenže jeho přítel se stal obětí tuberkulózy a dožil se jenom třicítky. Doucha vydal celou jeho literární pozůstalost.

Pilný oráč na poli české obrozenecké literatury zhasl ve známé pražské nemocnici u Milosrdných bratří, kde se léčili i psychicky nemocní kněží. Kdysi tu byl v péči známého lékaře a muzikanta Helda i zakladatel slavistiky Josef Dobrovský.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!