František Gallia

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

4. 9. 1912 Koryčany u Kroměříže 1. 4. 1950 Praha Pohřben na Olšanech PD, 1950 Šrobárova 48 (Státní zdravotní ústav)

Český lékař-virolog. Po šesti letech práce v Caracasu (Venezuela) byl virologem v Praze. Objevitel viru klíšťové encefalitidy, zabýval se dětskou obrnou a chřipkou.


Byl z rodiny zvěrolékaře a po maturitě na gymnáziu v Zábřehu se vydal v otcových šlépějích. Otcovo řemeslo nemusí být pro děti voláním sirén ve vlnách života, ale ve Františkovi našla medicína obdivovatele. Co je tajuplnějšího ve světě lidí, než sám člověk. Hleděl otci přes rameno, když pomáhal uzdravovat němé tváře, ale po gymnáziu se na brněnské medicíně rozhodl pro medicínu humanitní.

V tom čase byl v čele brněnské medicíny člověk posedlý vědeckým výzkumem, který pocházel rovněž z lékařské rodiny. Byl to vědec světového jména Vilém Laufberger. František na jeho přednáškách a hlavně při jeho výzkumech experimentální patologie zahořel. Mladý, vášnivý výzkumník Laufberger mu svými výzkumy na fakultě v Brně otevíral okna do vědeckého světa.

Gallia se strefil do života, do svých dispozic k vědě. Jeho poznávání se zvolna proměňovala ve vášeň. Jenže Galliova lékařská atestace už probíhala v ovzduší Hitlerova frenetického křiku k německému národu, do něhož vsoukával pocit vyvoleného národa světa, čili nacionalismu až za hranice svobody ostatních národů. Lidem vyhladovělým nezaměstnaností ve světové hospodářské krizi vše přikrmoval slibem práce. Bylo to novodobé „chléb a hry“, jenže ty hry se pro svět staly časovanou bombou.

Když Gallia přebíral lékařský diplom a sliboval, že bude léčit a léčit, a jestliže bude toho hoden, ať je mu dána zasloužená odměna, už se chrastilo zbraněmi. Ozbrojenou a na obranu země vlastenecky připravenou ČSR, hodila do koše Mnichovská smlouva (29. 9. 1938), jež Hitlerovi legalizovala jeho naprogramovanou expanzi a okupaci ČSR.

Gallia, byť trávil čas v badatelnách, nebyl uzavřený vůči světu. Žil dobou, jež ho vtáhla ve studentských organizacích do debat. Čtyřiadvacetiletý vyznavač Hippokratovy přísahy stál v po aprobaci v roce 1936 ještě před povinnou vojenskou službou. Jako lékaře jej začlenili do týmu vojenských lékařů, a potom byl spád událostí krutě rychlý. Vědoucí už nejen tušili, ale z Hitlerova ideovém programu „Mein Kampf“, který byl ve výtahu a s poznámkami v ČSR vydán, věděli, že jeho „boj“, který čišel z nafouklého řvaní a převahy Němců, už začal.

Všechny síly republiky připravovaly obranný val v pohraničí, kde němečtí nacionalisté houfně vyháněli Čechy do vnitrozemí. Mnozí Češi psali známým do zahraničí, co se děje, a čeští historici poslali dopis svým francouzským kolegům, že Hitler míří „přes Prahu do Paříže“. Nedostali odpověď. Československá armáda musela opustit obranný val, ale ne všude bez boje.

Gallia nastoupil místo sekundáře do nemocnice v Humpolci. Pracoval tam jen do 15. 3. 1939, protože v ten den navečer Hitler shlížel z okna Pražského hradu na poražené město. Fakta časem zvětrávají a nové české generace bývají náchylné vidět čas víc ideově, než fakty. Gallia však okupaci prožíval. Věděl, že jeho životní dráha nepůjde rovinami. V životním rozhodování za něj promluvily okolnosti. Obdržel dopis od sestry z Venezuely, která tam s manželem emigrovala a nabízela mu místo v Caracasu. Dlouhé úřední tahanice trvaly do ledna 1940, než jej úřady pustily i s chotí mimo republiku.

V Caracasu byl ředitelem Státního veterinárního ústavu Čech MUDr. Kubeš, který mu nabídl místo ve svém týmu, v němž pracovalo několik českých lékařů. Manžele překvapilo, že ve městě existuje krajanská organizace, která pomáhala lidem v okupované ČSR přes Mezinárodní červený kříž.

Galliovo emigrace se v pilné, neúnavné práci protáhla na šest roků. Získal v Caracasu důkladnou praxi, v níž se specializoval na virologii. Bylo mu 34 roků, když jako všichni zahraniční čeští lékaři obdržel výzvu z Prahy, aby se vrátil domů, kde bylo zapotřebí každé ruky. Dlouho přemýšlel, a neodolal. Vrátili se s chotí v roce 1946 do Prahy. Bydleli na Vinohradech a docházeli za prací do Státního zdravotnického ústavu. Prof. Vilém Laufberger pracoval po celou válku v ústavu a potají zpracovával svůj neurologický systém. Gallia se pustil do úkolu, jenž si poválečná doba vyžadovala. Řádila epidemie chřipky. Ve skromných podmínkách začal s virologickým výzkumem chřipkového onemocnění. Zanedlouho se množila dětská obrna.

Gallia pracoval sám, s vášní. Několikrát se infikoval, aby na sobě věci vyzkoušel. V letech 1948-l949 se pustil do neprobádaného úkolu: izoloval vir klíšťat, který v některých lokalitách způsoboval nebezpečný zánět mozku. Stálo jej to probdělé noci. A pak se infikoval virem klíštěte laboratorně, aby dospěl k objevu viru, který způsobuje encefalitidu.

V době, kdy se fyzicky probíral z choroby, oslabený organismus podlehl jiné infekci, kterou přenášejí papoušci. Zemřel na psitakózu, jejíž výzkum už nedokončil.

Jeho pamětní deska v areálu ústavu byla umístěna poblíž pamětní desky jeho brněnského učitele prof. V. Laufbergra, vědce světového jména.