František Klapálek

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

31. 8. 1863 Luže 3. 2. 1919 Praha Pohřben v Libochovicích PD s bystou, R. Březa 1929 Peckova 263/17

Český entomolog. Byl zakládajícím členem a prvním předsedou „České společnosti entomologické„ (1904). Společnost sdružovala profesionály i amatéry. Zkoumal ekologii a morfologii hmyzu, především řády: chrostíci, síťokřídlí a brouci.

Jeho zájmu o hmyz si povšiml na litomyšlském gymnáziu prof. přírodopisu Bárta a vášnivý mladičký sběratel brouků měl o své budoucnosti rozhodnuto. Přihlásil se na studium přírodovědy na Karlově univerzitě a známý geolog, zoolog a paleontolog prof. A. Frič, bratr bouřliváka roku 1848 a spisovatele J. V. Friče, mu umožnil přístup ke sbírkám v Národním muzeu, tehdy ještě na Příkopech. V šestadvaceti jej už entomologové znali i z řady odborných článků.

Fundovaná studie „Metamorfosa českých chrostíků“ jej zařadila mezi adepty entomologické vědy a uznáním mu bylo stipendium pro studium v Londýně u významnému entomologa R. McLachlana a při zpáteční cestě nezapomněl ani na Paříž. Rád by zůstal u své vědy, jenže starost s obživou jej přiměla ke středoškolské profesorské dráze. Pobyt na gymnáziu v Litomyšli nebo v Třeboni obohatil jeho entomologickou sbírku. Začátkem století se objevil na gymnáziu v pražském Karlíně. Bylo mu čtyřicet a bibliografie jeho studií byla dost rozsáhlá k tomu, aby jej zvedla mezi znalce, kteří měli renomé i v zahraničí.

Klapálek proputoval za hmyzem české země. Hned po vydání své studie „Metamorfosy českých chrostíků“ vydal v roce 1890 její dodatky „Předběžný seznam českých Trichopter (Chrostíků)“. Za rok následovala studie z jeho českých cest „Trichopterologický výzkum Čech v roce 1891“. Tento obor neroste jen z fondů knihoven, je vědeckou disciplínou, za níž musel do přírody doma a pak i na Balkán, kde prováděl především výzkum hmyzu šikmokřidlého, síťokřídlí, rovnokřídlého, srpic a pošvatek, čehož si sotvakdo v přírodě povšimne. Klapálek z cesty po Balkánu vydal „Zprávu o cestě entomologické a východní Rumenií v roce 1893“. Navázal spolupráci s Evropou, posílali mu své práce a on se měl jak revanšovat. Z jeho knih se utvořil zárodek budoucí entomologické knihovny.

Z třeboňské učitelské štace si do Prahy přivezl materiál, z něhož v roce 1895 zpracoval studie „Seznam hmyzu českého“, „Hmyz šikmokřídlý a síťokřídlý“ a pak následovaly práce „Příspěvek ku znalosti vývoje českých Hydroptilid“, „Analytické tabulky českých druhů trichopter“ a „Obojetník kobylky zelené“.

Nebylo v Čechách člověka povolanějšího, zapálenějšího pro obor, než Klapálek, takže i hesla o hmyzu pro „Ottův slovník naučný„ jsou z jeho péra.

A pak přišla chvíle, kdy obor zmohutněl, přibývali entomologové nejen po profesí, ale i amatéři, kteří vytvořili „Českou společnost entomologickou„. Její ustavující zasedání se konalo 9. 3. 1904 v síni Zemědělské rady pro Království české v Praze. Společnost měla 55 členů a bylo samozřejmostí, že předsedou zvolili Klapálka. Obor pronikl do širokého povědomí lidí a nový „Časopis ČSE“ byl přitažlivý pro další zájemce.

V roce 1908 Klapálek vydal první český souborný přehled hmyzu ze stanoviska biologického. Nazval jej „Ze života hmyzu“. Před válkou ještě stačil absolvovat tři entomologické expedice do Súdánu a Ugandy (1912-14) a z cesty vytěžil přehled exotických síťokřídlých. V roce 1914, kdy František Josef I. vypověděl válku Srbsku, vyšel Klapálkův překlad Darwinova spisu „O vzniku druhů přirozeným výběrem.“

Velký český entomolog nebyl vědcem uzavřeným před světem do svého oboru. V roce 1908 jeho zásluhou vznikla největší organizace českého úřednictva „Český svaz úřednických spolků“. Sdružoval 75 organizací s 41 tisíci úředníky a učiteli. V roce 1910 založil „Úřednický peněžní ústav“, který v hladové válce otevřel pro úřednictvo i dvě kuchyně. Vynikající vědecký systematik, morfolog a biolog zemřel nečekaně v noci, necelé čtyři měsíce poté, co se vznikem samostatné ČSR otevřely lepší vyhlídky i pro jeho vědu. Entomologové a učitelští kolegové mu odkryli v roce 1919 památník v Libochovicích, kde naposled bydlel a je tam rovněž pohřben.