František Lexa

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český egyptolog. Zakladatel egyptologického studia na Karlově univerzitě, první ředitel Egyptologického ústavu. Vydal mnoho překladů egyptských textů: ,,Staroegyptské čarodějnictví“ (1923), ,,Výbor ze starší literatury egyptské“ (1947), ,,Výbor z mladší literatury egyptské“ (1948). Stěžejním dílem je 7 dílů ,,Grammaire démotique“.
„Na mú dušu, to jsem lek´sa,/že nám odletěl pan Lexa!/ Nech s nim všici družbu majú/a vínečko popijajú.“
— Petr Bezruč
František Lexa (1876-1960).jpg
Narození a úmrtí
  • 5. 4. 1876 (Pardubice)
  • 13. 2. 1960 (Praha)
Památníky
  • Sokolská 1882; pamětní deska s reliéfní hlavou a textem
  • Pohřben na Olšanech
Odkazy

Tak si zarýmoval slezský bard, když se doslechl, že Lexa v listopadu 1942 zemřel. Jenže blaf zhasil, jak vzplanul. Kdeže, Lexa měl ještě hlavní práci před sebou, protože za sebou měl hromady staroegyptských dokumentů, v níž vedle moudra byly hromady zajímavostí. Český zakladatel egyptologického studia v Čechách měl ještě fůru práce a plánů, jež by se mu do života nikdy nevešly. Bylo po atentátu na sedmatřicetiletého Heydricha a nacisté zabíjeli všechny, kdo si dovolili vyslovit nějaké české právo.

Lexa si uvědomoval, co musí ještě udělat práce, než své plány z roku 1910 naplní. Byl tehdy na stipedijním studiu u prof. Wilhelma Spiegelberga ve Štrasburku a tam si svatosvatě slíbil, že napíše gramatiku předposledního stádia vývoje staroegyptštiny - démotštiny - čili ,,Grammaire démotique“, a že jejím klíčem vytáhne z rozvalin tajuplného Egypta vzrušující minulost.

Inu, starostlivý Lexa neodletěl. Dočkal se ještě své třetí cesty do Egypta v roce 1959, kam jako zakladatel Čsl. egyptologického ústavu (zal. 1958) Univerzity Karlovy, odjel zahájit činnost univerzitního štábu v Káhiře. Karikaturista, spisovatel A. Hoffmeister jel s delegací a vzpomínal, že Lexa cestou vyprávěl o těch kamenných časech, ,,jakoby je sám zažil před nějakými čtyřmi tisíci lety.“

Lexa I. díl ,,Grammaire démotique“ vydal a rok něm díl druhý. Ostatních 5 dílů mohl vydat až po 2. světové válce v letech 1947-1951. Ve svém matematicky přesném systému práce pořád doplňoval a opravoval, nic nenechal jen náhodě. Kromě posledního dílu, který vyšel v ,,Orbisu“, vydal celé své gramatické veledílo vlastním nákladem.

Lexa byl jmenován prvním profesorem egyptologie na Karlově univerzitě v roce 1927. Egyptologický ústav byl ještě v nedohlednu. Předpokládalo to hodně bezmezné dřiny. Mnozí z českých vědců věděli, co sedavá práce udělá s člověkem, takže sportovali. Od dětství v Pardubicích, kde byl otec advokátem. Gymnázium absolvoval v pražské Ječné ulici a odsud zamířil na filosofii kde získal diplom středoškolského učitele matematiky a fyziky. Doktorát obhájil roku 1901. Dlouho přemýšlel o docentské habilitaci na téma ,,Původ a psychologie písma“, ale když obracel stránky dějin, došel k poznání, jak později napsal, že: ,,Původ našeho písma je nutné hledat v písmu staroegyptském.“ Tím byla cesta do hlubin lidských dějin otevřena a Lexa začal studovat mluvnici staroegyptštiny u prof. A. Ermana.

V roce 1901 se vrátil ke kantořině a vyučoval v Hradci Králové. Žil v životním triumvirátu: vyučování - bádání ve staroegyptštině - manželství s dcerou skvělého univerzitního filologa, prof. Jana Kvíčaly. Ještě než odešel z Hradce, který se zásluhou starosty dr. Ulricha chystal převléci do moderního, Lexa v roce 1905 ve výroční zprávě gymnázia zveřejnil několik překladů z egyptštiny a především 125. kapitolu staroegyptské ,,Knihy mrtvých“.

V Praze bydlel s rodinou v Mezibranské ulici u Národního muzea. Dcera Irena úsměvně vzpomínala, jak ,,staroegyptský“ sportovec Lexa chodíval denně svižným krokem až na Malostranské gymnázium, kde učil, a cestou vytahoval lístečky s egyptskými slovíčky z jedné kapsy a zastrkával je do kapsy druhé. Výsledky nevídané píle, jež mu nesklenula páteř do oblouku, vydal v roce 1910 v podobě své první vědecké monografie ,,Studie démotického textu verze, tzv. Knihy mrtvých.“

Ještě mu zbýval čas na pravidelné večerní čtvrtky s intelektuály všech ražení, mezi nimiž se neblýskalo jenom vědeckými poznatky, ale zcela polidsku se často dovádělo. Přinášel do společnosti k dobru i své verše nebo nějaký překlad ze života staroegypťanů. Ve válce roku 1917 překvapil i románem z egyptského prostředí ,,Amen-nacht“. Když se lidé oděli do svátečního a vyšňoření studenti čekali na Lexův doprovod na nedělní povinné školní bohoslužby, přiběhl vždy na poslední chvíli jako ,,divý muž“ přímo z tenisu a ve sportovním.

Roku 1914 Lexa předložil České akademii věd studii ,,O poměru ducha, duše a těla u Egypťanů Staré říše.“ Bylo to rok po vyhlášení 1. světové války Rakousko-Uherskem a Německem, která se rozkoulela světem. Srbové se císaři pánu za anexi své rodné země ,,odměnili“ zavražděním následníka trůnu Ferdinanda d'Este v Sarajevu a Rakousko tím sobě odzvonilo ,,ende“. Ejhle člověk. Lexovi se podařilo vydat knížku ve válečném roce 1917.

V roce 1919 se mnozí adepti vědy konečně dočkali vědeckých či kantorských titulů a první český egyptolog se habilitoval na soukromého docenta. Jenže nezbytná obživa rodiny jej stále přidržovala na gymnáziu. Po třech letech shrnul všechny své překlady do několika svazků a česká veřejnost mohla poprvé nahlédnout do života starého Egypta. Lexa vešel v roce 1923 do mezinárodního povědomí knížkou ,,Staroegyptské čarodějnictví“. V Paříži ji hned přeložili, protože zlákala svou tajuplností. Lexa překládal zajímavosti ze staroegyptských mravních nauk, čili dal nahlédnout do duše staroegyptského vzdělance.

V roce 1927 se stal prvním řádným profesorem egyptologie na Karlově univerzitě a založil samostatný egyptologický seminář i egyptologickou knihovnu. Zpracoval koncepci vzniku a vývoje slovesných forem v egyptštině a v úmorné práci se mu zdařilo prosadit egyptologické studium na Karlově univerzitě. Později přiznal, že denně pracoval 14-16 hodin. Na víkend či o prázdninách jezdil s rodinou do pohádkového domečku ve skalách podhradí nejmenšího českého městečka, Rabštejna nad Střelou.

Brouzdal nejen po českých horách, ale i od Šumavy k Tatrám. Nevynechal ani bulharské vrchy, když jezdil do Sofie přednášet v bulharštině egyptologii. Prosadil na Karlově univerzitě zásadu, že egyptologii mohou studovat zájemci ze všech oborů a přihlásili se např. uměnovědec E. Poche, bohemista F. Vahala.

Lexa spatřil ,,svůj“ Egypt až ve své pětapadesátce, a tehdy brouzdal po vyvolené zemi pěšky 4 měsíce. Jednu dobu byla Praha jedinou univerzitou na světě, kde se vyučovalo démotštině. Lexa myslel i na laiky, když shrnoval do knížek tajuplnou dobu ze staré egyptské literatury. V roce 1955 vydal velmi poučnou knížku ,,Veřejný život ve starověkém Egyptě“, aby konfrontoval přítomnost se stavem civilizace přes horizont staletí.