František Novák

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český důstojník, letecký akrobat. Několikanásobný mistr světa v letecké akrobacii.
František Novák v Paříži.jpg
Narození a úmrtí
  • 26. 8. 1902 (Sokoleč u Poděbrad)
  • 27. 4. 1940 (Paříž)
Památníky
  • Jankovcova 43; PD, 1947
  • Pohřben na pařížském předměstí Neuvilly, 2002 ostatky převezeny do rodiště
Odkazy

Byl červenec, obilí zlátlo a na Strahově mužské paže opálené do bronzu zvedaly dvousettisícový stadion ze sedadel. Takový všesokolský slet ještě Sokol nezažil. Už pokolikáté duněla od západu země hrozbami. Hitler s generálem Keitlem supertajně 24. dubna 1938 dopracoval plán útoku na ČSR, nazvaný „Fall Grün“ (útok na ČSR) a 5. května jej tajně vydal. Všechno bylo do běhu času zapsáno jako noty v orchestru. Henlein svolal 24. 4. sjezd Sudetoněmecké strany a v pohraničí začala honba na Čechy.

V tom ztrnulém 6. červenci 1938 se na Strahově ozvala mohutná přísaha věrnosti republice: „Přísahám!“ Nad Strahov vzlétl sedmičlenný roj leteckých akrobatů šestatřicetiletého světového mistra letecké akrobacie Františka Nováka. A pak v utajených jednáních vešel do českých dějin osudný okamžik. Jen dvacet roků bylo české zemi dopřáno svobodné existence a znovu přišla otázka: „Být či nebýt?“ O Češích se jednalo v Mnichově bez Čechů. A mnozí Češi jakoby nevěřili vlastnímu národu a svým dějinám, dopřávají sluchu i tvrzení svých někdejších porobitelů. Potvrzovali tím už slova Komenského, že Češi jsou „největší napodobitelé cizího“.

František Novák a tisíce jiných se okamžitě zorientovali a rozhodli. Jedni zůstali doma v ilegální činnosti proti Německu, druzí odešli do zahraničí. František Novák nečekal, až Němci začnou plnit věznice podle připravených seznamů nebezpečných lidí. Vydal se s Františkem Langrem, legionářem, lékařem a spisovatelem k polsko-československému pohraničí na Ostravsku, a na poslední chvíli chtěli uprchnout do polské Gdyně, kde na ně čekal plukovník Ludvík Svoboda, který později vedl čsl. vojenské jednotky na východní frontě. Tam se dohodli, že Novák se vydá Němci neokupovaným okruhem do Francie.

V Paříži, kde byl už v roce 1927, byl dobře znám. Tehdy jej tam vyslala čsl. armáda na dvouměsíční výcvik francouzských stíhacích letců. Sám byl žákem skvělého a slavného českého pilota-stíhače škpt. Malkovského, který tragicky zahynul. Novák měl nejen akrobatický talent, ale absolvoval výcvik jako málokdo. Měl až neskutečnou odvahu. Doma byl znám, a když na nebi zavrčelo letadlo, lidé vybíhali, protože se předpokládalo, že uvidí akrobatická kouzla Františka Nováka. A pak to bylo vzdušné drama. Střemhlavý pád, obrátky a výstup až k zmrtvění a znovu pád a vzlet. Už v roce 1925 získal titul učitele akrobacie. A potom připravoval osm roků mladé odvážlivce a byla jich opravdu dlouhá řada. Sedm nejlepších se objevilo nad strahovským sokolským stadionem. I oni svým posledním akrobatickým vystoupením symbolicky přísahali věrnost republice.

Novák si v roce 1933 přivezl první cenu za akrobacii z mezinárodní soutěže ve Varšavě. Po dvou letech své prvenství zopakoval ve skupinové akrobacii s kolegy Širokým a Hubáčkem v Lisabonu. A téhož roku zvítězil v individuální a skupinové akrobacii v Bukurešti. Zanedlouho nad jeho uměním žasla Paříž a po ní Linec. Po celé Evropě zářilo jeho jméno. Nebylo člověka v republice, kdo by jej neznal, kdo by jej kdy nesledoval na obloze ve virtuózních přemetech, pádech a neuvěřitelných kouscích. Byl symbolem odvahy, idolem mladých a hrdostí národa. Republika jej ocenila bezpočtem metálů a bylo málo těch, kdo se mohl vykázat i zlatým pilotním odznakem a vojenským řádem.

V roce 1936 se v Berlíně sešlo 4069 sportovců na XI. olympijských hrách, což byla doposud největší účast v dosavadních olympiádách od roku 1896 v Athénách. Z Československa přijelo 165 sportovců. Přestože Hitler mluvil k mládí světa o míru, fašismus už potlačoval demokratickou vládu ve Španělsku. V tom čase přítmí fašistické propagandy si Novák přivezl medaili za třetí místo ve světovém klání akrobatů. Doma byl nejlepší a ve světě často rovněž. I jeho zásluhou mu vyrůstala konkurence. Naposled jej jako vítěze ze setkání akrobatů republika uvítala v roce 1937, kdy si přivezl první cenu z curyšského svátku akrobatů za skvělou sestavu sedmičlenné skupiny.

Když přijel jako utečenec z ČSR do Paříže, čekalo ho mnoho kolegů. V červenci roku 1939 se okamžitě přihlásil do válečné letky francouzské armády. Uvítali jej vřele a svěřili mu funkci učitele vojenských letců. Udělal pro přípravu francouzského letectva, co mohl, ale osud mu nedal mnoho času, aby rozdal víc ze svého umění. Zákeřná choroba ukončila jeho život už v dubnu 1940.