František Ondříček
Narození a úmrtí
- 29. 4. 1857 (Praha)
- 12. 4. 1922 (Milán)
Památníky
- Nový svět 25; PD s portrétem, J. Kavan 1927
- Pohřben na Vyšehradě
Odkazy
Sága muzikantského rodu Ondříčků sahá ještě před dědu Ignáce, který měl kapelu, vyučoval i hře na housle a dal hudební základy synu Janovi, jemuž chtěl zprvu poskytnout jistější chleba v kněžském alumnátu. Záměr otci naštěstí nevyšel. Jan zmizel s houslemi ve světě a vrátil se s dvouletým Františkem, protože mu zemřela maminka.
Jan, který studoval na varhanické škole s A. Dvořákem, se usadil na Malé Straně, otevřel si hudební školu v domě „U Zlatého pluhu“ a se svou kapelou se živil po zábavách i ve smíchovském divadle Pavla Švandy. Za čas se z oken jeho hudební školy nesl houslový kvintet Jana a jeho čtyř synů. Nejstarší František hrál na housle už od tří let a prstíčky mu běhaly po hmatníku tak samozřejmě, jakoby se s houslemi narodil. Když hrál otec po hospodách, publikum často volalo, aby jim zahrál sólo malý František. Vysadili ho na stůl a malý virtuos hrál a hrál.
Když jednou Františka slyšel hrát prof. konservatoře, kontrabasista Hrabě, doporučil otci, aby jej poslal na konzervatoř do třídy vynikajícího houslového pedagoga prof. Bennewitze. Tam pod mistrovým vedením František v letech 1873-76 konzervatoř vystudoval. Františkův prstoklad a švih přiváděl posluchače k údivu. Chudé talenty byly odkázány na hudby milovnost mecenášů. Bennewitz Františka doporučil bohatému Olivovi, jehož nebylo třeba moc přemlouvat, aby sáhl do prkenice hlouběji a poslal Františka na studium do Paříže ke slavnému pedagogovi a houslistovi L. J. Massartovi. Ten rovněž užasl nad českým talentem a zanedlouho František získal l. cenu pařížské konzervatoře.
Paříž Františkovi otevřela cestu do Evropy, a ta v hudbě začínala ve Vídni. Byla to nevídaná sláva v hudební aule monarchie při Františkově koncertu. Přítomný Mendelssohn byl prý Františkovou hrou přímo ohromen. Evropa se mladému houslistovi otevřela, pověst o jeho talentu ho předcházela, a když Františkovi udeřilo šestadvacet, vykročil na první koncertní evropské turné. Při koncertech bývalo pravidlem, že je zakončil Dvořákovým houslový koncertem. V osmdesátých letech si Ondříček zvolil Vídeň za svůj dočasný domov. Věhlas jej vyzvedl mezi světové mistry houslí. Měl až neuvěřitelně bohatý repertoár a jeho přednesu díla J. S. Bacha, L. van Beethovena, J. Brahmse, P. I. Čajkovského, N. Paganiniho a M. Brucha málokdo mohl konkuroval. Neměl srovnatelného soupeře v prstokladové technice. Jeho tón byl vroucný, vášnivý a dynamický. Když koncertoval v berlínské opeře, měli svá vystoupení ve městě ještě tři houslisté, kteří doplatili na Ondříčkovu slávu. O vstupenky na českého mistra se lidé doslova prali.
V roce 1890-91 zůstal František celý rok v rodné Praze. Otci, jemuž vděčil za všechno, se mohl jenom uklonit u jeho hrobu na Malostranském hřbitově. Bratři se rozběhli po světě a domů přijížděli jenom na skok. Josef byl koncertním mistrem v pražském Národním divadle a pak přijal angažmá v symfonickém orchestru v Bostonu. Emanuel, žák Ševčíkův, si dobyl věhlasu v Rusku a Uhrách. Stanislavův velký talent teprve vyrůstal. Doma František uspořádal deset koncertů a nechyběl v nich Dvořákův „Houslový koncert a moll“, díla Smetany, Fibicha rovněž uvedl i vlastní fantazii na motivy z „Prodané nevěsty“. Smetanu nevynechal na koncertech ve světě nikdy. Velké koncertní turné absolvoval v letech 1895-6, čili v době, kdy se Dvořák s Amerikou loučil. Ondříček oslnil „Nový svět“ rozsahem svého repertoáru, v němž patrně scházelo ze slavných houslových skladeb světa máloco. V Bostonu se setkal s bratrem. Setkání bylo příliš krátké na dlouhé vzpomínání, jež by z toho mělo být.
Slavní hudebníci bývají Ahasvery světa, nesoucí porozumění lidským srdcím, aniž naplní vlastní, věčné touhy. Ondříček působil několik roků jako pedagog. Za svého pobytu ve Vídni vyučoval hudbě, a po svém návratu do Prahy působil v letech 1919-22 na pražské konzervatoři. Na jaře 1922 se vydal na pozvání svého žáka Granchima na jih Evropy. Nebylo mu však přáno, aby se do svého rodného města vrátil. Když v Miláně přestupoval na vlak, ranila jej mrtvice. Byl v Miláně zpopelněn a jeho urnu, za velké účasti ctitelů, uložili Pražané 17. května 1922 na Vyšehrad.
