František a Václav Veverkové
Narození a úmrtí
- František 3. 3. 1799 (Rybitví), Václav 13. 4. 1796 (Rybitví)
- František 12. 2. 1849 (Břehy u Přelouče), Václav 23. 2. 1849
Památníky
- Slezská 100/7 (vstupní hala); PD (společná), J. Lauda 1928
- František pohřben v Přelouči, Václav pohřben v Dřítči
Odkazy
V moderní budově arch. Jiřího Gočára z let 1924-26 byla ke 100. výročí vynálezu ruchadla odhalena pamětní deska dvěma českým koumavým vesničanům, bratrancům, Františku a Václavu Veverkovým z Rybitví u Pardubic.
Mladší František zdědil po otci hospodářství. Byl prý zádumčivé povahy, málomluvný, stále o něčem přemýšlel a každý úkon, který dennodenně dělal, ještě promýšlel, aby si ho usnadnil. Důsledkem bylo, že cokoliv se v dědině někde někomu pokazilo nebo polámalo, běželo se za Františkem. V jeho povaze opravdu rozmlouval oráč s polem. Logika země a sedláka, jakoby byla ve stálém dialogu. Ve stereotypu selské práce, zakleté do pravidelné chůze, úkonů a času, kdy se den dni podobá, jako vejce vejci, to byl vzácný dar. František si už v mládí vymyslel soukolí pro fukar, zkonstruoval řezačku s kolem, vyznal se dobře ve složitém mechanismu mlýnice. Uměl opravit všechno.
V době Františkova sedlačení se oralo anglickými pluhy, které měly dlouhou šroubovitou odhrnovačku. Františkovi se nelíbil způsob jejich odhrnování, protože půda nebyla po orání dobře prokypřená. Představoval si to tak, že by pluh měl půdu nikoli drolit, ale krájet, jako hoblík krájí dřevo. Myšlenka byla na světě. Jenže jak pluh upravit, aby půdu hobloval?
Na otázky, co jak udělat, byl mistrem jeho nevlastní bratranec Václav, který po rodičích zdědil dobře vybavenou kovárnu. Ten z rodu podědil podivuhodnou konstruktérskou schopnost a léta ji v otcově kovárně zdokonaloval. Byl stejně přemýšlivý jako František a především v realizaci konstrukcí byl nepřekonatelný. Spojili své koumácké schopnosti a leccos už vymysleli.
Ani jeden z nich nepomyslel na to, že něco vymýšlí, aby zbohatli. Nebyli obchodníky, ale poctiví sedláci všelijakých povah a tvrdých palic. Smysl pro nové sloužil jenom jim a blízkému okruhu sousedů. Václav něco zdokonalil, měl leckdy na nové nářadí mnoho požadavků, ale nezbohatl. Václav natvaroval hákovou radlici tak, aby krájela půdu, čili do podoby, jak ji zná zemědělec dodnes. Když nový pluh zkoušeli, pronesl prý František, že nový pluh pěkně „ruchá“ a zajímavé slovo se tak zalíbilo, že nový pluh získal název „ruchadlo“. Pro sousedy a lidi v dalekém okolí to nebylo nic jiného, než „veverče“.
Svůj vynález Veverkové uvedli do svého hospodářství zřejmě v roce 1827, protože existují doklady, že orali s „ruchadlem“ ve Lhotě pod Libčany právě v tomto roce. Oba s dobrým srdcem předávali zkušenost jiným, jenže v roce 1832 se na výstavě hospodářského nářadí objevil pluh, který vystavoval hospodářský úředník Kainze z Choltic. Pluh byl navlas podobný, ba byl stejný, jako měli Veverkové. Snadno se zjistilo, že obchodní „vykuk“ přišel na výstavu s přesným plagiátem vynálezců Veverkových. V tom byl patrně první úkaz „moderních upírů“ z románu spisovatele Arbesa.
Teprve po devatenácti letech, kdy oba vynálezci už nežili, dali se potomci do nápravy křivdy na prostých venkovských koumácích. Prof. Lhotský a básník Langer podali u soudu protest, potvrzený představiteli obcí Rybitví a Lhotky. Veverkovým bylo uhájeno jejich prvenství. Vynález však nedal nikdo patentovat. A našel se další moderní upír v podobě německé firmy, která na výrobě ruchadla vydělala obrovské peníze.
Oba vynálezci zemřeli ve stejném roce mimo rodnou obec. Dostali se do velké hmotné nouze a odešli s rodinami za lepší obživou.