Fryderyk Chopin

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Polský klavírní virtuos a skladatel. Výjimečný jev hudebního romantismu. Jeden z největších klavíristů doby. Slavné jsou jeho polonézy a mazurky. Napsal na 130 skladeb - 27 etud, 25 preludií, 2 koncerty aj.
Frederic Chopin photo.jpeg
Narození a úmrtí
  • 1. 3. 1810 (Żelazowa Wola u Varšavy)
  • 17. 10. 1849 (Paříž)
Památníky
  • Na Příkopě 864/28; PD s bystou, M. Durasová 1960
  • Pohřben na hřbitově Père-Lachaise v Paříži, srdce uloženo v Kostele sv. Kříže ve Varšavě
Odkazy

Devatenáctiletý Chopin přijel do Vídně s vědomím, že přijel do metropole hudby, jež tleskala Beethovenovi, Mozartovi, prostě nespočtu hudebních géniů. Či spíše, kdo z nich nekoncertoval ve Vídni? Nároční posluchači mu zabouřili, ba zapsal se mezi nejlepší. Ohromil improvizací na polské národní písně, a tak se ve sváteční náladě s přáteli Celinskim, Brandtem a Maciejowskim hned vypravili do Prahy, aby se rozhlédli po místech české hudební slávy. Praha nebyla Chopinovi cizím městem. Jeho učitel hudby Albert Živný, vynikající znalec Bacha, byl Čech. I kmotr Bedřich Skarbek se mu navyprávěl o slovanofilovi Václavu Hankovi, znalci slovanských literatur.

Usadili se v hotelu „U Černého koně“ naproti Prašné bráně a jejich cesta vedla do muzea za Hankou. Přijal je o to srdečněji, že mu Chopin předal pozdrav od svého kmotra a Maciejowski od prof. R. Hubeho. „Objevitel“ starých českých rukopisů (RKZ) mladíky provedl muzejními sbírkami a požádal je o zápis do muzejní pamětní knihy. Maciejowski do ní napsal ódu na Hanku a Chopin načrtl melodii v rytmu mazurky.

Patřilo ke společenskému bontonu Prahy, že hudební návštěvy nejdřív zašli za „hudebním papežem Prahy“. Tak se říkalo skladateli a učiteli hudby Tomáškovi, který měl hudební školu v Tomášské ulici na Malé Straně. Prý s mladými Poláky pobesedoval, zřejmě si poslechl Chopinův klavír a bezpochyby si vyslechli Tomáškův výklad o jeho originální hudební teorii. Pak se odporoučeli a šli za slavným klavíristou a ředitelem konzervatoře W. F. Pixisem. Není známo, že by Chopin v Praze koncertoval. Ale bezpochyby věděl, že náročné pražské publikum dokázalo svého času vypískat i Paganiniho.

Chopin se v Praze zastavil při cestě z Varšavy do Vídně v roce 1830. Bydlel ve stejném hotelu, ale podrobnější zpráva o jeho pobytu se nezachovala. Bezpochyby přišla dávno z Vídně zpráva, že svět má nového geniálního klavíristu. A Hanka i jiní věděli, že jeho otec je majitelem penzionu ve Varšavě a je Polák, zatímco matka je Francouzska. V rodině se symbolicky spojila tradiční spřízněnost obou národů. Jenže Fryderyk s talentem zdědil i rodinnou nemoc - tuberkulózu. I Varšava měla aristokratický salon. Byl u varšavského knížete Radziwilla, který jemnocitem pro talenty rozpoznal v Chopinovi velký talent a pomohl mu ke vzdělání. A byl to Radziwill, kdo přivezl Chopina z Vídně do Paříže těžce nemocného a uvedl ho do salonů Rothschildova paláce, který byl přístupný jenom vybrané mocenské a umělecké elitě.

V Paříži získal Chopin přátele ve spisovatelích Balzacovi, Heinem, v muzikantech Berliozovi a Lisztovi, a především se zařadil mezi početnou skupinu polských krajanů. Bylo hodně napsáno o velké lásce mezi Chopinem a francouzskou spisovatelkou George Sandovou. Žili spolu, a ona v něm doslova vypiplala jeho talent. Žhavá láska mezi nimi vznítila jeho talent zpěvnou muzikálností. Uměl z klavíru vyčarovat neuvěřitelně jemné barevné odstíny tónů. Získal si pozornost měkkosrdcatého skladatele F. Liszta, Mendelssohna a Schumanna. Oběma mohl děkovat za to, že publikum v Chopinovi, po úspěchu jeho koncertů v roce 1835 v Německu, našlo nejen geniálního klavíristu, ale i vynikajícího skladatele. Chopinovy skladby byly působivé melodicky i v harmonizačním novátorství. Tím zazářil i mezi nejgeniálnějšími jevy hudebního romantismu.

Paříž si dlouho Chopina nepovšimla jako skladatele, protože město nad Seinou jej už zařadilo. Mezi jinými geniálnímu skladateli se jí zřejmě zdál nesrovnatelný. Chopina to mrzelo i proto, že mu jeho skladby nevydali a on se musel živit vyučováním dětí z vysokých společenských kruhů.

Osud mu však příliš brzy zahrál do moll. V roce 1837 se mu tuberkulóza zhoršila. Musel na léčení na Mallorcu a v zoufalém hledání zdraví zajel i do Mariánských Lázní a Karlových Varů. Choroba se ale nedala zastavit, ba ani zmírnit. Na Mallorce ho Sandová ošetřovala, jenže přestože k němu cítila upřímnou lásku, uvědomila si milencův konec a její vztah k němu ochladal, proměňoval se v mateřské opatrovnictví. Dlouho se zřejmě odhodlávala, než mu sdělila, že se s ním musí rozloučit. Onen rozhodující krutý okamžik života vypsala ve své knize „Lucrezia Floriani“.

Duševní utrpení ukrajovalo Chopinovy síly, nemoc se zhoršovala, ale přesto horečně komponoval. Utrhával životu chvilky, aby to málo, co mohl ještě vyzpívat vyzpíval, byť se dusil žalem.

Těch 150 opusů, jež napsal, z něj po smrti učinilo nejen velkého polského klavíristu, ale i skladatele, génia světové hudby, který napsal 27 etud, 41 slavných mazurků, 7 polonéz, 18 nocturnů, 25 preludií, balady, ronda, scherza, valčíky, 11 skladeb pro nástrojová sóla, dva koncerty a „Polonézu A dur“. Mezi jeho žáky byli slavní klavírní virtuosové, jako byl Rus A. Rubinstein, K. Mikulov aj.

Po triumfální, poslední koncertní cestě po Anglii a Skotsku Chopin zemřel a jeho dílo si muselo vydobývat cestičku k ocenění až po smrti.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!