Otevřít hlavní menu
Ukrajinský fyzik a elektrotechnik, vynálezce a teolog. Od roku 1884 prof. fyziky a elektrotechniky a rektor na německé pražské technice. Z vynálezů: přístroj pro určení mechanického ekvivalentu tepla (1875), vakuová lampa pro vakuové paprsky (1881), telefonní stanice s ochranou proti silným proudům aj. Projektoval elektrárny: Holešovice v Praze, Cvikově, Mariánských Lázních, Bolzanu, Vyšším Brodě a jinde. Vydal modlitební knihu, přeložil „Nový zákon“ a „Žalmy“.
Іван Пулюй.jpg
Narození a úmrtí
  • 2. 2. 1845 (Hrymajliv)
  • 31. 1. 1918 (Praha)
Památníky
Odkazy

Do Prahy na německou univerzitu přišel v roce 1884 z rakouského Štýru. Předešla jej pověst, že je skvělým teoretikem v oboru tření vzduchu, vynálezcem, a že býval poradcem firmy Ganz, a to nejpřekvapivější, že měl továrnu na žárovky vlastní provenience.

Po studiu gymnázia šel nejdříve na teologii a za studií vydal rusínskou knihu modliteb a s přítelem Kulišem překlad Nového zákona. V Praze se roku 1903 ještě vrátil k překládání Žalmů. Je až k podivu, jak se v něm sešly dva talenty od sebe nahony vzdálené. Šly jeho životem ruku v ruce, protože po doktorátu z filosofie ve Štrasburku (1876) nastoupil v Rjece na místo asistenta fyziky a mechaniky. Do roka přestoupil na vídeňskou univerzitu, aby se habilitoval na soukromého docenta v oboru elektrotechniky a předložil řadu studií o problematice tření vzduchu a elektrickém záření hmot. Práce vzbudily velkou pozornost hlavně v Anglii.

Puluj nebyl zdaleka suchým teoretikem, byl to spíš člověk praktické aplikace. Ve třicítce patentoval přístroj na určování mechanického ekvivalentu tepla a obdržel za něj na Pařížské výstavě v roce 1878 stříbrnou medaili. Po třech letech Paříž obdivovala jeho vynález lampy s vakuovými paprsky. Jiskřil nápady, řada jeho vynálezů narůstala a jeho jméno zasvítilo v povědomí technického světa. Budapešťská firma Ganz a rakouská zbrojovka jej angažovaly jako svého poradce.

Puluj vymýšlel teorie proto, aby osvěcovaly praktickou aplikaci. V letech 1883-84 si zařídil ve Štýru továrnu na elektrické žárovky vlastní provenience. V jeho osobnosti tudíž žily v ideální jednotě talenty tři: teoretický, aplikační a organizační. Jeho továrna uspěla v konkurenci. Pro člověka obdařeného tolika dary přírody, nebylo nijak troufalé, že se v roce 1884 ucházel o profesuru na německé technice v Praze, jež mu titul přiznala a pověřila jej řízením katedry fyziky a elektrotechniky.

V letech 1888-89 vystoupil Puluj na piedestal rektora německé pražské techniky. Jako renomovaného teoretika a praktika jej svými požadavky zavalovaly nejen továrny, aby asistoval u budování sítě elektráren v Rakousku-Uhersku. V roce 1896 rekonstruoval elektrárnu v Mariánských Lázních a po roce postavil elektrárnu ve Cvikově. V Praze projektoval elektrárnu v Holešovicích, a v jejím provozu prosadil místo stejnosměrného proudu úspornější variantu proudu střídavého. Z jeho projekční kanceláře vyšly plány na elektrárny v Bolzanu, Meranu, Vyšším Brodě a jinde.

Pokrokem techniky došlo k nezbytnosti rozdělit jeho katedru na katedru fyziky a katedru elektrotechniky. Puluj se od roku 1902 stal vedoucím katedry elektrotechniky. Pulujovy studie a články jsou roztroušeny po německých technických časopisech ve Vídni i v Praze.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!