Jacobus Gallus: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
Řádek 1: Řádek 1:
1550 Kraňsko v Slovinsku
+
3. 7. 1550 Kraňsk, Slovinsko
 
+
18. 7. 1591 Praha
červenec 1591 Praha
+
Pohřben v kostele svatého Jana Křtitele na zábradlí
 
+
PD, 1998
Pohřben v kostele sv.Jana na Břehu (v místech Divadla Na zábradlí)
 
 
 
PD,1998
 
 
 
 
Anenské náměstí 5 (Divadlo Na zábradlí-průčelí)
 
Anenské náměstí 5 (Divadlo Na zábradlí-průčelí)
  
 +
'''Slovinský renesanční hudební skladatel. Většinu svých děl napsal v českých zemích. Vydal 100 madrigalů, na 370 motet, publikováno bylo 16 mší a jiné skladby. Dohromady na více než 500 opusů. Dílo vydával v Praze. Patří k předním skladatelům doby.'''
  
'''Slovinský renezanční hudební skladatel.Většinu svých děl napsal v českých zemích.Vydal 100 madrigalů,370 motet,16 mší aj. skladby, dohromady na 500 opusů.Dílo vydával v Praze.Patří k předním skladatelům doby.'''
+
„Bez nadsázky bych chtěl říci: tak jako se slunečnice a jiné květiny otáčejí stále za sluncem, obracel se též on jako představený k mým Múzám a zajišťoval jim bezpečně vybudované přístřeší a závětří.- J. Gallus 1. 1. 1589
 
 
 
 
''"Bez nadsázky bych chtěl říci:tak jako se slunečnice a jiné květiny otáčejí stále za sluncem,obracel se též on jako představený k mým Múzám a zajišťoval jim bezpečně vybudované přístřeší a závětří."'' Jakob Gallus  1.1.1589
 
 
 
 
 
 
 
Tak v devětatřiceti ocenil svého dobrodince opata Kašpara Schonau-
 
era.Byl mu vděčný,že v něm rozpoznal talent a v úhoru doby o něj dbal
 
jako o vzácnou květinku.Gallus jej v Praze 1.1.1589 vzpomněl u výročí
 
mší se svou hudbou.Byl už ředitelem kůru v pražském kostele sv.Jana Na zá-
 
bradlí,kdy už jeho skladby zněly po celém katolickém světě.Rozhodně se me-
 
zi renezančními skladateli neztratil a světské madrigaly (povětšině čtyřhla-
 
sé polyfonnie,jež se skládaly v 14.-17.století) se zpívají dodnes.To pro-
 
kazuje ve světě současný chór Slovinských madrigalistů.
 
  
Jeho rodinný a národní původ je zamžený,ale přecjenom jej alespoň
 
spoře poodkrylo smuteční parte jeho skonu rok po vzpomínce na Schonauera.
 
Stojí na něm: "Na hrob Jakuba Handla,Kraňce,slavného umělce praktické
 
hudby" a je přitištěn i jeho v portrét v dřevorytu.Parte prozradilo ještě
 
další údaj:"Jakobus Handl,Gallus dictus",či Jakob,řečený Gallus,čili Gllus
 
byl jeho pseudonymem.V překladu znamená Gallus = Kohout.Z lze shrnout,že
 
hudební skladatel Gallus byl rodákem z kraňského vévodství ve Slovinsku,
 
kde žili většinou Slovinci,tudiž byl s největší pravděpodobností Slovincem.
 
  
V mládí vstoupil do cisterciackého řádu,provandroval několik rakou-
+
Tak v devětatřiceti ocenil svého dobrodince opata Kašpara Schönauera. Byl mu vděčný, že v něm rozpoznal talent a v úhoru doby o něj dbal, jako o vzácnou květinu. Gallus jej v Praze 1. 1. 1589 vzpomněl u výročí mší se svou hudbou. Byl už ředitelem kůru v pražském kostele sv. Jana Křtitele Na Zábradlí a jeho skladby zněly po celém katolickém světě. Rozhodně se mezi renesančními skladateli neztratil a světské madrigaly (povětšině čtyřhlasé polyfonie, jež se skládaly ve 14.-17. století) se zpívají dodnes. To ve Slovinsku prokazuje chór madrigalistů.
ských klášterů a muzicíroval i v Melku,kde patrně také zpíval.Svoje sklad-
 
by uspořádával do knih  Knihu "Selectiores quaedam" dedikoval opatu kláš-
 
tera Zwettl nějakému "panu Janovi".
 
  
Dobrodějný osud jej zavedl k opatu Schonauerovi do Zamrska.Roky pro-
+
Jeho rodinný a národní původ je zamlžený, ale přece jenom jej alespoň spoře poodkrylo smuteční parte jeho skonu rok po vzpomínce na Schönauera. Stojí na něm: „Na hrob Jakuba Handla, Kraňce, slavného umělce praktické hudby.“ Je přitištěn i na jeho portrét v dřevorytu. Parte prozradilo ještě další údaj: „Jakobus Handl, Gallus dictus,“ či Jakob, řečený Gallus, čili Gallus byl jeho pseudonym. V překladu znamená Gallus = Kohout. Z toho lze shrnout, že hudební skladatel Gallus byl rodákem z kraňského vévodství ve Slovinsku, kde žili většinou Slovinci, tudíž byl s největší pravděpodobností Slovincem.
žité pod chápavou péčí opata vyrůstal skladatelsky a jako klášterní var-
 
haník zdokonaloval svou herní virtuozitu.A že skutečně dosáhl skvělé
 
hudební interpretace,potvrzuje fakt,že jej v roce 1574 vzali ve Vídni
 
do dvorní kapely.
 
  
Na zlomu 70.let putoval po moravských klášterech a cestování ukončil
+
V mládí vstoupil do cisterciáckého řádu, provandroval několik rakouských klášterů a muzicíroval i v Melku, kde patrně také zpíval. Svoje skladby uspořádával do knih. Knihu „Selectiores Quaedam Missae“ dedikoval opatovi kláštera Zwettl, nějakému „panu Janovi“. Dobrodějný osud jej zavedl k opatu Schönauerovi do Zámrsku. Roky prožité pod chápavou péčí opata vyrůstal skladatelsky a jako klášterní varhaník zdokonaloval svou herní virtuozitu. A že skutečně dosáhl skvělé hudební interpretace potvrzuje fakt, že jej v roce 1574 vzali ve Vídni do dvorní kapely.
v Olomouci,kde jej biskup Pavlovský uvítal přívětivě,zřejmě i proto,že mu
 
Gallus před svým příjezdem nebo krátce před audiencí věnoval skladbu "Undi-
 
que flammatis".Tato skladba se stala první Gallusovou tištěnou partiturou.
 
Pavlovskému ještě věnoval první a druhou knihu svých "Selectiores quaedam
 
missae".
 
  
Jak biskup píše ve svém dobrozdání 26.července 1585 na cestu do Prahy,
+
Na zlomu 70. let putoval po moravských klášterech a cestování ukončil v Olomouci, kde jej biskup Pavlovský uvítal přívětivě, zřejmě i proto, že mu Gallus před svým příjezdem nebo krátce před audiencí věnoval skladbu „Undique flammatis“. Tato skladba se stala Gallusovo první tištěnou partiturou. Pavlovskému ještě věnoval první a druhou knihu svých „Selectiores quaedam missae“.
Gallus byl v Olomouci přijat "do řad našich služebníků v čele hudebníků
 
naší kapely na kůru." Pavlovský potvrdil jeho "věrné služby" a ještě dodal,
 
že "odešel zčásti z důvodu změny podnebí,jež mu zde nesvědčí nejlépe,částe-
 
čně z jiných a postačujících důvodů".
 
  
Tvrdívá se,že Gallusovi šlo o zakotvení v Praze především z důvodu,
+
Jak biskup píše ve svém dobrozdání 26. 7. 1585 na cestu do Prahy, Gallus byl v Olomouci přijat „do řad našich služebníků v čele hudebníků naší kapely na kůru.“ Pavlovský potvrdil jeho „věrné služby“ a ještě dodal, že „odešel zčásti z důvodu změny podnebí, jež mu zde nesvědčí nejlépe, částečně z jiných a postačujících důvodů.“ Tvrdí se, že Gallusovi šlo o zakotvení v Praze především z důvodu tištění svých skladeb u Jiřího Nigrina, který mu už roku 1580 za pobytu v Olomouci vydal ve čtyřech svazcích sbírku mší.
tiščtění svých skladeb u Jiřího Nigrina,který mu už roku 1580 za pobytu
 
v Olomouci vydal ve čtyřech svazcích sbírku mší.
 
  
Gallus si rozdělil skladby podle druhů a počtu hlasů.První svazek
+
Gallus si rozdělil skladby podle druhů a počtu hlasů. První svazek obsahoval mše osmihlasé, druhý šestihlasé, třetí pětihlasé a čtvrtý čtyřhlasé. Stejným způsobem seřadil hned po příjezdu do Prahy svůj part „Opus musicum“ a zčásti i madrigaly ve sbírce „Harmoniae morales“. Hudební věda zařadila jeho skladby podle slohu do okruhu tzv. benátské školy (vícesborovost). Jsou technicky velmi vytříbené a zvukově výrazné a odvážné. Je v nich obrovská síla chromatického umění a pravděpodobně měly premiéru v Praze, protože se stal ředitelem kůru a zároveň kapelníkem v kostele svatého Jana Křtitele Na zábradlí.
obsahoval mše osmihlasé,druhý šestihlasé,třetí pětihlasé a čtvrtý čtyř-
 
hlasé.Stejným způsobem seřadil hned po příjezdu do Prahy svůj part "Opus
 
musicum" a zčásti i madrigály ve sbírce "Harmoniae morales",čili "Mora-
 
lia".Hudební věda zařadila jeho skladby podle slohu do okruhu tzv.benát-
 
ské školy.Jsou technicky velmi vytříbené a zvukově výrazné a odvážné.
 
Je v nich obrovská síla chromatického umění a pravděpodobně měly premiéru
 
v Praze,protože se stal ředitelem kůru a zároveň kapelníkem v kostele
 
sv.Jana v Břehu na Starém městě
 
  
Jeho čtyři knihy skladeb mají v podstatě stejný název a obsahují
+
Jeho čtyři knihy skladeb mají v podstatě stejný název a obsahují skladby pro čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset, dvanáct, šestnáct a dvacet čtyři hlasů. Pro jeden nebo dva sbory komponoval osmihlasé skladby, pro tři sbory dvanáctihlasé a pro sbory čtyři šestnáctihlasé skladby. Lze tudíž shrnout, že Gallus napsal 4 knihy 7-8 hlasých mší a 4 svazky 4-12 hlasých nonet (skladba zpravidla pro devět hráčů), vydaných pod názvem „Opus musicum harmoniarum“. Právě jeho noneta byla v Čechách hodně rozšířena a v opisech putovala i na Slovensko. Koneckonců bylo to přirozené, protože Slovinec Gallus prožil svoje největší tvůrčí období v Čechách a na Moravě.
skladby pro čtyři,pět,šest,sedm,osm,devět,deset,dvanáct,šestnáct a dvacet-
 
čtyři hlasů.Pro jeden nebo dva sbory komponoval osmihlasé skladby,pro tři
 
sbory dvanáctihlasé a pro sbory čtyři šestnáctihlasé.Lze tudiž shrnout,
 
že Gallus napsal 4 knihy 7-8 hlasých mší a 4 svazky 4 12 hlasých nonet
 
(skladba zpravidla pro devět hráčů),vydaných pod názvem "Opus musicum
 
harmoniarum" (1586-9).Právě jeho noneta byla v Čechách hodně rozšířena a
 
v opisech putovala i na Slovensko.Koneckonců bylo to přirozené,protože
 
Slovinec Gallus prožil svoje největší tvůrčí období v Čechách a na Moravě.
 

Verze z 22. 5. 2020, 20:51

3. 7. 1550 Kraňsk, Slovinsko 18. 7. 1591 Praha Pohřben v kostele svatého Jana Křtitele na zábradlí PD, 1998 Anenské náměstí 5 (Divadlo Na zábradlí-průčelí)

Slovinský renesanční hudební skladatel. Většinu svých děl napsal v českých zemích. Vydal 100 madrigalů, na 370 motet, publikováno bylo 16 mší a jiné skladby. Dohromady na více než 500 opusů. Dílo vydával v Praze. Patří k předním skladatelům doby.

„Bez nadsázky bych chtěl říci: tak jako se slunečnice a jiné květiny otáčejí stále za sluncem, obracel se též on jako představený k mým Múzám a zajišťoval jim bezpečně vybudované přístřeší a závětří.“ - J. Gallus 1. 1. 1589


Tak v devětatřiceti ocenil svého dobrodince opata Kašpara Schönauera. Byl mu vděčný, že v něm rozpoznal talent a v úhoru doby o něj dbal, jako o vzácnou květinu. Gallus jej v Praze 1. 1. 1589 vzpomněl u výročí mší se svou hudbou. Byl už ředitelem kůru v pražském kostele sv. Jana Křtitele Na Zábradlí a jeho skladby zněly po celém katolickém světě. Rozhodně se mezi renesančními skladateli neztratil a světské madrigaly (povětšině čtyřhlasé polyfonie, jež se skládaly ve 14.-17. století) se zpívají dodnes. To ve Slovinsku prokazuje chór madrigalistů.

Jeho rodinný a národní původ je zamlžený, ale přece jenom jej alespoň spoře poodkrylo smuteční parte jeho skonu rok po vzpomínce na Schönauera. Stojí na něm: „Na hrob Jakuba Handla, Kraňce, slavného umělce praktické hudby.“ Je přitištěn i na jeho portrét v dřevorytu. Parte prozradilo ještě další údaj: „Jakobus Handl, Gallus dictus,“ či Jakob, řečený Gallus, čili Gallus byl jeho pseudonym. V překladu znamená Gallus = Kohout. Z toho lze shrnout, že hudební skladatel Gallus byl rodákem z kraňského vévodství ve Slovinsku, kde žili většinou Slovinci, tudíž byl s největší pravděpodobností Slovincem.

V mládí vstoupil do cisterciáckého řádu, provandroval několik rakouských klášterů a muzicíroval i v Melku, kde patrně také zpíval. Svoje skladby uspořádával do knih. Knihu „Selectiores Quaedam Missae“ dedikoval opatovi kláštera Zwettl, nějakému „panu Janovi“. Dobrodějný osud jej zavedl k opatu Schönauerovi do Zámrsku. Roky prožité pod chápavou péčí opata vyrůstal skladatelsky a jako klášterní varhaník zdokonaloval svou herní virtuozitu. A že skutečně dosáhl skvělé hudební interpretace potvrzuje fakt, že jej v roce 1574 vzali ve Vídni do dvorní kapely.

Na zlomu 70. let putoval po moravských klášterech a cestování ukončil v Olomouci, kde jej biskup Pavlovský uvítal přívětivě, zřejmě i proto, že mu Gallus před svým příjezdem nebo krátce před audiencí věnoval skladbu „Undique flammatis“. Tato skladba se stala Gallusovo první tištěnou partiturou. Pavlovskému ještě věnoval první a druhou knihu svých „Selectiores quaedam missae“.

Jak biskup píše ve svém dobrozdání 26. 7. 1585 na cestu do Prahy, Gallus byl v Olomouci přijat „do řad našich služebníků v čele hudebníků naší kapely na kůru.“ Pavlovský potvrdil jeho „věrné služby“ a ještě dodal, že „odešel zčásti z důvodu změny podnebí, jež mu zde nesvědčí nejlépe, částečně z jiných a postačujících důvodů.“ Tvrdí se, že Gallusovi šlo o zakotvení v Praze především z důvodu tištění svých skladeb u Jiřího Nigrina, který mu už roku 1580 za pobytu v Olomouci vydal ve čtyřech svazcích sbírku mší.

Gallus si rozdělil skladby podle druhů a počtu hlasů. První svazek obsahoval mše osmihlasé, druhý šestihlasé, třetí pětihlasé a čtvrtý čtyřhlasé. Stejným způsobem seřadil hned po příjezdu do Prahy svůj part „Opus musicum“ a zčásti i madrigaly ve sbírce „Harmoniae morales“. Hudební věda zařadila jeho skladby podle slohu do okruhu tzv. benátské školy (vícesborovost). Jsou technicky velmi vytříbené a zvukově výrazné a odvážné. Je v nich obrovská síla chromatického umění a pravděpodobně měly premiéru v Praze, protože se stal ředitelem kůru a zároveň kapelníkem v kostele svatého Jana Křtitele Na zábradlí.

Jeho čtyři knihy skladeb mají v podstatě stejný název a obsahují skladby pro čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset, dvanáct, šestnáct a dvacet čtyři hlasů. Pro jeden nebo dva sbory komponoval osmihlasé skladby, pro tři sbory dvanáctihlasé a pro sbory čtyři šestnáctihlasé skladby. Lze tudíž shrnout, že Gallus napsal 4 knihy 7-8 hlasých mší a 4 svazky 4-12 hlasých nonet (skladba zpravidla pro devět hráčů), vydaných pod názvem „Opus musicum harmoniarum“. Právě jeho noneta byla v Čechách hodně rozšířena a v opisech putovala i na Slovensko. Koneckonců bylo to přirozené, protože Slovinec Gallus prožil svoje největší tvůrčí období v Čechách a na Moravě.