Jan Čapek: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
Řádek 1: Řádek 1:
17.6.1876 Praha
+
17. 6. 1876 Praha
 
+
17. 6. 1918 Piava, Itálie
17.6.1918 v bitvě u řeky Piavy v Itálii
 
 
 
 
Pohřben v Orlové
 
Pohřben v Orlové
 
+
PD s bystou, J. Hruška 1926
PD s bystou, J.Hruška 1926
 
 
 
 
Čapkova 176/5
 
Čapkova 176/5
  
 +
Člen tělovýchovné jednoty „Sokol“. V roce 1917 založil z příslušníků Sokola na italské frontě „Československý dobrovolnický sbor“, z něhož vznikly české legie v Itálii.
  
 +
V roce 1928 se ve Štramberku a v Orlové sešly stovky Sokolů, aby mu odhalili k 10. výročí smrti památník. Čapek nebyl z Moravy, přišel z periferní uličky pražské Michle, v níž prožil dětství i mládí. Nechali jej vyučit rukavičkářem, ale jeho víc těšilo cvičit v Sokole. Brzy se stal cvičitelem. Jenže sokolství nebylo a není jenom cvičení, ale i národní idea, kterou Tyrš promyslel v době pramínků národní svobody po pádu Bachova diktátorského režimu. Franz Josef I. tehdy prohrál s Italy bojujícími za nezávislost bitvu u Solferina (24. 6. 1859) a to oživilo i české národní hnutí.
  
'''Čelný  funkcionář tělovýchovné jednoty "Sokol".V roce 1917 založil na italské frontě z příslušníků Sokola "Československý dobrovolnický sbor",z něhož vznikly české legie v Italii.'''
+
Tyrš jako filozof a estetik našel podnět k založení tělovýchovné organizace ve starém Řecku. Říká se, že ve zdravém těle roste i zdravý duch. Staří Řekové vychovávali mladé muže v tomto duchu a říkali tomu „kalokagathia“, čili soulad tělesné a duševní rovnováhy a krásy. Takové výchovy bylo pro český národ zapotřebí, aby vzpřímil páteř z národní poroby, v níž šlo o shakespearovské „být či nebýt“.
 
 
 
 
 
 
 
 
V roce 1928 se ve Štramberku a v Orlové sešly stovky Sokolů,aby mu
 
odhalili k 10.výročí smrti památník.Čapek nebyl Moravan,přišel z pražské
 
periferní uličky v Michli,v níž prožil dětství i mládí.Nechali jej vyučit
 
rukavičkářem,ale jeho víc těšilo cvičit v Sokole a brzo se stal cvičite-
 
lem.Jenže sokolství nebylo a není jenom cvičení,ale i národní idea,kterou
 
promyslel v době pramínků národní svobody po pádu Bachova diktátorského
 
režimu student filosofie Tyrš.Franz Josef I. tehdy prohrál s Italy,boju-
 
jícími za nezávislost,známou bitvu u Solferina (24.6.1859) a to oživilo
 
i české národní hnutí.
 
 
 
Tyrš jako filosof a estetik našel podnět k založení tělovýchovné
 
organizace ve starém Řecku.Říká se,že ve zdravém těle roste i zdravý duch
 
a staří Řekové vychovávali mladé muže v tomto smyslu a říkali tomu "kalo-
 
kagathia",čili soulad tělesné a duševní rovnováhy a krásy.Takové výchovy
 
bylo pro čeký národ zapotřebí,aby vzpřímil pateř z národní poroby,v níž
 
šlo o shakespearovské "být či nebýt".
 
 
 
Sokol vznikl v roce 1862 zároveň s mnohými českými spolky.jež vy-
 
růstaly doslova jako houby po dešti.Sokol měl ve svém programu být orga-
 
nizací celonárodní bez rozdílů politických,náboženských nebo majetkových.
 
Tyrš v roce 1882 už na Střeleckém ostrově řídil I.všesokolský a to bylo
 
Janovi šest roků,ale na dalších sletech už nescházel.Vyklubal se z něho
 
výtečný a zanícený sokolský cvičitel i organizátor.Začas zabechal řemesla
 
a žil jen Sokolem.
 
  
V době,kdy vykřikl Bezruč do svědomí Čechů o sociální bídě a odná-
+
Sokol vznikl v roce 1862 zároveň s mnohými českými spolky, jež vyrůstaly doslova jako houby po dešti. Sokol měl ve svém programu být celonárodní organizací bez rozdílů politických, náboženských nebo majetkových. Když Tyrš v roce 1882 na Střeleckém ostrově řídil „Jubilejní slavnost Sokola Pražského“, bylo Janovi šest roků. Postupem času se z něj vyklubal výtečný a zanícený sokolský cvičitel i organizátor. Začas zanechal řemesla a žil jen Sokolem.
rodňování Čechů pod Beskydem "Slezskými písněmi" (1899),přišel na Těšínsko
 
do městečka Orlové jako jeden z představitelů Sokola Jan Čapek.Bylo mu pě-
 
tadvacet a měl už v sokolském hnutí své slovo.Možná,že jej k tomuto činu
 
inspiroval literární večer Klubu mladých,který se v dubnu 1899 konal v bar-
 
tolomějském Konviktu,kde protagonistka Národního divadla Kvapilová s obrov-
 
ským ohlasem zarecitovala dvě básně neznámého autora ze Slezska - Maryčku
 
Magdonovu a Bernarda Žára.
 
  
Čapek si v Orlové našel kancelářské místo na šachtě.Město bylo ještě
+
V době, kdy vykřikl Bezruč do svědomí Čechů o sociální bídě a odnárodňování Čechů pod Beskydem „Slezskými písněmi“ (1899), přišel do Orlové, městečka na Těšínsku, jako jeden z představitelů Sokola Jan Čapek. Bylo mu pětadvacet a měl už v sokolském hnutí své slovo. Možná, že jej k tomuto činu inspiroval literární večer „Klubu mladých“, který se v dubnu 1899 konal v bartolomějském konviktu, kde protagonistka Národního divadla Kvapilová s obrovským ohlasem zarecitovala dvě básně neznámého autora ze Slezska: „Maryčku Magdonovu“ a „Bernarda Žára“.
bez sokolské jednoty a Čapek vyorával první brázdu sokolskému hnutí.Všude
 
tu dýchala jakás cizota a trvalo mu dlouho,než prostředí,v němž se mluvilo
 
poslezsku,porozuměl.Všechno zastřel čas a zůstalo faktem,že Čapek sice
 
poslezsku "negřondal" ,mluvil popražsky,ale ze srdce.Podařilo se mu založit
 
sokolskou jednotu a dovedl ji do doby prvné světové války (1914-18) mezi
 
nejlepši jednoty na Moravě.
 
  
Začas se těšili z jeho úspěchu i v moravském vedení Sokola v Brně
+
Čapek si v Orlové našel kancelářské místo na šachtě. Město bylo ještě bez sokolské jednoty a Čapek vyorával první brázdu sokolskému hnutí. Všude tu dýchala jakás cizota a trvalo mu dlouho, než porozuměl prostředí, v němž se mluvilo slezsky. Všechno zastřel čas a zůstalo faktem, že Čapek sice „negřondal“, mluvil česky, ale ze srdce. Podařilo se mu založit sokolskou jednotu a dovedl ji do doby první světové války (1914-18) mezi nejlepší jednoty na Moravě.
a Čapek se ještě před první světovou válkou stal dokonce náčelníkem morav-
 
skoslezské sokolské župy.Jenže císař František Josef I. promluvil
 
k "Mým národům",protože mu v Sarajevu Srbové jako odvetu za pokoření je-
 
jich zeměo,zabili nástupce trůnu Ferdinanda d´Ésté.
 
  
Ešalony mladých lidí jely do války a nevěděly,co válka je a co je
+
Začas se těšili z jeho úspěchu i v moravském vedení Sokola v Brně. Čapek se ještě před první světovou válkou stal dokonce náčelníkem moravskoslezské sokolské župy. Jenže císař František Josef I. promluvil k „Mým národům“, protože mu Srbové v Sarajevu, jako odvetu za pokoření jejich země, zabili nástupce trůnu Ferdinanda d’Este.
čeká,protože mládí je od toho,aby ztracelo své ideály a poznávalo život
 
jaký je.I Jan Čapek v osmatřicítce narukoval do války,zprvu na ruskou
 
frontu a v lednu 1915 jej převeleli na frontu do Itálie.
 
  
Ať byl,kde byl,navazoval spojení se Sokoly.V říjnu 1915 přeběhl
+
Ešalony mladých lidí jely do války a nevěděly, co válka je a co je čeká, protože mládí je od toho, aby ztrácelo své ideály a poznávalo život jaký je. I Jan Čapek v osmatřicítce narukoval do války. Zprvu na ruskou frontu a v lednu 1915 jej převeleli do Itálie.
do italského zajetí i za cenu shaspearovského "být či nebýt".A pak si dal
 
takřka fantastický cíl,že stmelí všechny Sokoly na italské frontě do vo-
 
jenského sokolského útvaru.Jenže Italové zrovna neměli porozumění pro ta-
 
kovou zanícenost,ba nemohli ji porozumět.A vůbec už nerozuměli Janovým
 
sokolským snům.Posílali sokoly z jednoho zajateckého tábora do druhého,
 
až skončili v zajateckém táboře v Santa Maria.
 
  
Jan neustoupil z předsevzetí vytvořit sokolskou jednotku a zdálo
+
Ať byl kde byl, navazoval spojení se Sokoly. V říjnu 1915 přeběhl do italského zajetí i za cenu shakespearovského „být či nebýt“. A pak si dal takřka fantastický cíl, že stmelí všechny Sokoly na italské frontě do vojenského sokolského útvaru. Jenže Italové zrovna neměli porozumění pro takovou zanícenost, ba nemohli ji porozumět. A vůbec už nerozuměli Janovým sokolským snům. Sokoly posílali z jednoho zajateckého tábora do druhého, až skončili v táboře v Santa Maria.
se,že už je jeho úmysl na dosah ruky.Podařilo se mu dát dohromady několik
 
stovek Sokolů.Vytvořili si vojenský řád na sokolském organizačním princi-
 
pu.Tak vznikal v Itálii "Československý dobrovolnický sbor",jemuž se po-
 
stavil Čapek do čela.Existence Sboru byla krátká,protože se na italské
 
frontě začala formovat vojenská česká legie a Sokolové byli do ni vřazeni.
 
  
A pak se šlo společně z boje do boje.Bylo hodně těžkých bitev a
+
Jan neustoupil z předsevzetí vytvořit sokolskou jednotku a zdálo se, že jeho úmysl už je na dosah ruky. Podařilo se mu dát dohromady několik stovek Sokolů. Vytvořili si vojenský řád na sokolském organizačním principu. Tak vznikl „Československý dobrovolnický sbor“, jemuž se Čapek postavil do čela. Existence „Sboru“ byla krátká, protože se na italské frontě začala formovat čs. legie a Sokolové do ní byli přiřazeni.
před českými legionáři se vynořila ukrutná,rozhodující bitva.Čapek sloužil
 
v 33.pěším pluku,který čekal na rozkaz ke květnové ofenzivě v roce 1918
 
na řece Piavě u Fossalty.
 
  
Na tuto bitvu vzpomínal i malíř Prahy Jindra,který ji přežil a při-
+
Pak se šlo společně z boje do boje. Bylo hodně těžkých bitev a před českými legionáři se vynořila rozhodující bitva. Čapek sloužil v 34. pěším pluku, který čekal na rozkaz ke květnové ofenzívě v roce 1918 na řece Piavě u Fossalty.
nesl si domů i věčným čtením ušmudlané americké vydání Bezručových Slezs-
+
Na tuto bitvu vzpomínal i malíř Prahy Jindra, který ji přežil a přinesl si domů věčným čtením ušmudlané americké vydání Bezručových „Slezských písní“, jež vojáky v zákopech sílily. Nebe podle jeho vyprávění zčernalo šrapnely a z kopců se valila lavina kamení. Jindra slyšel křik kamaráda, jemuž granát utrhl nohy a neustále až do ochraptění volal: „Maminko, maminko!
kých písní,jež vojáky v zákopech sílily.Nebe podle jeho vyprávění zčernalo
 
šrapnely a s kopců se valila pod střelami lavina kamení.Jidra slyšel křik
 
kamaráda,jemuž granát utrhl nohy a neustále až do ochraptění volal :"ma-
 
minko,maminko...!".
 
  
V té hrůzné seči člověka proti člověku u řeky Piavy bojoval i Jan
+
V té hrůzné seči člověka proti člověku u řeky Piavy bojoval i Jan Čapek se svými sokolskými druhy. Válka nepočítá čas, ale nebylo už daleko do jejího konce. Šrapnely drtily skály, jež čeřily řeku krví. Čapek padl v bitvě u Piavy v den dvaačtyřicátých narozenin.
Čapek se svými sokolskými druhy.Válka nepočítá čas,ale neylo už daleko
 
do jejího konce.Šrapnely drtily skály,jež čeřily řeku krví.V bitvě 17.červ-
 
na 1918 Čapek v útoku nad Piavou padl v den dvaačtyřicátých narozenin.
 

Verze z 24. 5. 2020, 21:05

17. 6. 1876 Praha 17. 6. 1918 Piava, Itálie Pohřben v Orlové PD s bystou, J. Hruška 1926 Čapkova 176/5

Člen tělovýchovné jednoty „Sokol“. V roce 1917 založil z příslušníků Sokola na italské frontě „Československý dobrovolnický sbor“, z něhož vznikly české legie v Itálii.

V roce 1928 se ve Štramberku a v Orlové sešly stovky Sokolů, aby mu odhalili k 10. výročí smrti památník. Čapek nebyl z Moravy, přišel z periferní uličky pražské Michle, v níž prožil dětství i mládí. Nechali jej vyučit rukavičkářem, ale jeho víc těšilo cvičit v Sokole. Brzy se stal cvičitelem. Jenže sokolství nebylo a není jenom cvičení, ale i národní idea, kterou Tyrš promyslel v době pramínků národní svobody po pádu Bachova diktátorského režimu. Franz Josef I. tehdy prohrál s Italy bojujícími za nezávislost bitvu u Solferina (24. 6. 1859) a to oživilo i české národní hnutí.

Tyrš jako filozof a estetik našel podnět k založení tělovýchovné organizace ve starém Řecku. Říká se, že ve zdravém těle roste i zdravý duch. Staří Řekové vychovávali mladé muže v tomto duchu a říkali tomu „kalokagathia“, čili soulad tělesné a duševní rovnováhy a krásy. Takové výchovy bylo pro český národ zapotřebí, aby vzpřímil páteř z národní poroby, v níž šlo o shakespearovské „být či nebýt“.

Sokol vznikl v roce 1862 zároveň s mnohými českými spolky, jež vyrůstaly doslova jako houby po dešti. Sokol měl ve svém programu být celonárodní organizací bez rozdílů politických, náboženských nebo majetkových. Když Tyrš v roce 1882 na Střeleckém ostrově řídil „Jubilejní slavnost Sokola Pražského“, bylo Janovi šest roků. Postupem času se z něj vyklubal výtečný a zanícený sokolský cvičitel i organizátor. Začas zanechal řemesla a žil jen Sokolem.

V době, kdy vykřikl Bezruč do svědomí Čechů o sociální bídě a odnárodňování Čechů pod Beskydem „Slezskými písněmi“ (1899), přišel do Orlové, městečka na Těšínsku, jako jeden z představitelů Sokola Jan Čapek. Bylo mu pětadvacet a měl už v sokolském hnutí své slovo. Možná, že jej k tomuto činu inspiroval literární večer „Klubu mladých“, který se v dubnu 1899 konal v bartolomějském konviktu, kde protagonistka Národního divadla Kvapilová s obrovským ohlasem zarecitovala dvě básně neznámého autora ze Slezska: „Maryčku Magdonovu“ a „Bernarda Žára“.

Čapek si v Orlové našel kancelářské místo na šachtě. Město bylo ještě bez sokolské jednoty a Čapek vyorával první brázdu sokolskému hnutí. Všude tu dýchala jakás cizota a trvalo mu dlouho, než porozuměl prostředí, v němž se mluvilo slezsky. Všechno zastřel čas a zůstalo faktem, že Čapek sice „negřondal“, mluvil česky, ale ze srdce. Podařilo se mu založit sokolskou jednotu a dovedl ji do doby první světové války (1914-18) mezi nejlepší jednoty na Moravě.

Začas se těšili z jeho úspěchu i v moravském vedení Sokola v Brně. Čapek se ještě před první světovou válkou stal dokonce náčelníkem moravskoslezské sokolské župy. Jenže císař František Josef I. promluvil k „Mým národům“, protože mu Srbové v Sarajevu, jako odvetu za pokoření jejich země, zabili nástupce trůnu Ferdinanda d’Este.

Ešalony mladých lidí jely do války a nevěděly, co válka je a co je čeká, protože mládí je od toho, aby ztrácelo své ideály a poznávalo život jaký je. I Jan Čapek v osmatřicítce narukoval do války. Zprvu na ruskou frontu a v lednu 1915 jej převeleli do Itálie.

Ať byl kde byl, navazoval spojení se Sokoly. V říjnu 1915 přeběhl do italského zajetí i za cenu shakespearovského „být či nebýt“. A pak si dal takřka fantastický cíl, že stmelí všechny Sokoly na italské frontě do vojenského sokolského útvaru. Jenže Italové zrovna neměli porozumění pro takovou zanícenost, ba nemohli ji porozumět. A vůbec už nerozuměli Janovým sokolským snům. Sokoly posílali z jednoho zajateckého tábora do druhého, až skončili v táboře v Santa Maria.

Jan neustoupil z předsevzetí vytvořit sokolskou jednotku a zdálo se, že jeho úmysl už je na dosah ruky. Podařilo se mu dát dohromady několik stovek Sokolů. Vytvořili si vojenský řád na sokolském organizačním principu. Tak vznikl „Československý dobrovolnický sbor“, jemuž se Čapek postavil do čela. Existence „Sboru“ byla krátká, protože se na italské frontě začala formovat čs. legie a Sokolové do ní byli přiřazeni.

Pak se šlo společně z boje do boje. Bylo hodně těžkých bitev a před českými legionáři se vynořila rozhodující bitva. Čapek sloužil v 34. pěším pluku, který čekal na rozkaz ke květnové ofenzívě v roce 1918 na řece Piavě u Fossalty. Na tuto bitvu vzpomínal i malíř Prahy Jindra, který ji přežil a přinesl si domů věčným čtením ušmudlané americké vydání Bezručových „Slezských písní“, jež vojáky v zákopech sílily. Nebe podle jeho vyprávění zčernalo šrapnely a z kopců se valila lavina kamení. Jindra slyšel křik kamaráda, jemuž granát utrhl nohy a neustále až do ochraptění volal: „Maminko, maminko!“

V té hrůzné seči člověka proti člověku u řeky Piavy bojoval i Jan Čapek se svými sokolskými druhy. Válka nepočítá čas, ale nebylo už daleko do jejího konce. Šrapnely drtily skály, jež čeřily řeku krví. Čapek padl v bitvě u Piavy v den dvaačtyřicátých narozenin.