Jan Dolenský: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
Řádek 1: Řádek 1:
19.6.1859 Trojánky u Jesenného v Krkonoších
+
19. 6. 1859 Trojánky u Jesenného v Krkonoších
 
+
11. 2. 1933 Praha
11.2.1933 Praha
 
 
 
 
Pohřben na Olšanech
 
Pohřben na Olšanech
 
+
PD, dřevěná tabule
PD,dřevěná tabule
 
 
 
 
Černá 1704/11 (odstraněna)
 
Černá 1704/11 (odstraněna)
  
 +
'''Český učitel, redaktor časopisů pro mládež a učitele. Z knih: „Dějiny pražského školství v létech 1860-1914“, „Obrázkové dějiny národa českého“ (1893). Spoluzakladatel Bolzanova sirotčince a Pedagogického ústavu v Praze. Pořádal pro mládež „Besídky učňovské“ s bohatým programem.'''
  
 +
Rok po jeho smrti se na samotě Trojánky v Krkonoších konal pietní obřad. Rodáci a učitelé z širokodaleka odhalovali na jeho rodném domku pamětní desku. V tom tichu se oháněl otcovo širočinou a snil, že bude panem učitelem. Touha byla tak nezvratná, že mu maminka připravila uzlík s nejpotřebnějším a udělala křížek na čelo. V Praze se připravovala stavba Národního divadla, k jehož stavbě Češi potřebovali rekordní čas, jak poznamenal Neruda. Naproti Žofínu stálo sice už od roku 1862 Prozatímní divadlo arch. Ulmanna, ale Národní divadlo mělo reprezentovat český národ. Vyhrál neorenesanční projekt arch. Zítka, který už proslul stavbou výmarské galerie. „Zlatou kapličku“ národa šperkovali nejlepší umělci, zvaní později „generace Národního divadla“.
  
'''Český učitel,redaktor časopisů pro mládež a učitele. Z knih:"Dějiny pražského školství","Obrázkové dějiny národa českého".Spoluzakladatel "Bolzanova učitelského sirotčince" a "Českého pedagogického ústavu".Pořádal pro mládež "Besídky" s bohatým programem.'''
+
V roce 1880 vznikla „Ústřední matice školská“, na niž se horlivě vybíralo. Učitelé už měli inspiraci geniálního Amerlinga a jeho vzdělávací ústav „Budeč“ z roku 1842 v Žitné ulici. I z této zkušenosti se tvořily organizační plány vzniku školních institucí a programů výuky. V „Budči“ se vycházelo z Komenského pansofismu, čili učilo se souhrnu věd podle zásady, aby děti vstřebávaly první poznatky v mateřském jazyce a přístup ke vzdělání měly mít všechny vrstvy národa.
 
 
 
 
Rok po jeho smrti se na samotě Trojánky v Krkonoších konal pietní
 
obřad.Rodáci a učitelé z širokodaleka odhalovali na jeho rodném domku
 
pamětní desku.V tom tichu se oháněl otcovou širočinou a snil,že bude
 
panem učitelem.A touha byla tak nezvratná,že mu maminka připravila uzlík
 
s nejpotřebnějším a udělala křížek na čelo.V Praze se se připravovala
 
stavba Národního divadla,k jehož stavbě Češi potřebovali rekordní čas,
 
jak poznamenal Neruda.Proti Žofínu stálo sice už od roku 1862 Prozatímní
 
divadlo arch.Ulmanna,ale národní to mělo reprezentovat český národ.Vyhrál
 
neorenesanční projekt arch.Zítka,který už proslul ve Výmaru stavbou gale-
 
rie.Zlatou kapličku národa šperkovali nejlepší umělci,zvaní později "gene-
 
rací Národního divadla".
 
 
 
 
 
V roce 1880 vznikla Ústřední matice školská,na niž se horlivě vybí-
 
ralo.Učitelé už měli z inspirace geniálního Ammerlinga a jeho "všeučiliště"
 
Budeč z roku 1842 v Žitné ulici.I z této zkušenosti se tvořily organizační
 
plány vzniku školních institucí i programů výuky.Každý oceňoval,kolik in-
 
spirace Ammerlingovy myšlenky do rodícího českého školství přinesly,proto-
 
že to byl tak geniální čin,že předstihl dobu nejméně o sto let,jak napsal
 
Neruda.V Budči vycházelo z Komenského pansofismu,čili učil se souhrnu věd
 
podle zásady,aby děti vstřebávaly první poznatky v mateřském jazyce a pří-
 
stup ke vzdělání měly mít všechny vrstvy národa.
 
 
 
I učitelé měli už od roku 1880 Matici školskou,instituci,v níž se
 
soustřeďoval odborný život českých škol.To všechno bylo doslova vytrápeno
 
obětavostí českých lidí,v jejichž rodu neuhasil národní cit ani pobělohor-
 
ský katolický diktát českému přesvědčení,ani vyhnání češtiny z vědy,škol,
 
úřadů,prostě z institucí,jimiž národ vládne sám sobě.A tímto "žalářem ná-
 
rodů",jak se Rakousku říkalo,se prodraly vypleněny kořeny českého národa.
 
  
Dolenský mohl absolvovat učitelské studium a nastoupit na místo
+
Tedy učitelé měli od roku 1880 „Matici školskou“, instituci, v níž se soustřeďoval odborný život českých škol. To všechno bylo doslova vytrápeno obětavostí českých lidí, v jejichž krvi neuhasl národní cit. Pobělohorský katolický diktát ani vyhnání češtiny z vědy, škol, úřadů, prostě z institucí, jimiž národ vládne sám sobě, nezničil české přesvědčení. A tímto „žalářem národů“, jak se Rakousku říkalo, se prodraly kořeny českého národa.
učitele na Žižkově.Jenže učitelský chlebíček v tom čase ještě zdaleka nebyl
 
samozřejmostí,ale žoldem,co kdo dal.Přešel učit do školy na Olšanech,oku-
 
sil výchovnou činnsit v nejrůznějších ústavech a neustále se odborně vzdě-
 
lával.Vzdělávání svých učitelů,to jediné mohli Češi dělat posvém.V tom měli
 
tradici Komenského,z něhož čerpal moudrost celý svět.V roce 1842 učinil
 
z jeho pansofistického pojetí vzdělávání (vstřebávat poznatky všech věd)
 
nevídaný pokus geniální Čech Ammerling zbudováním učiliště Budeč v Žitné
 
ulici v Praze.Tam talentovaní žáci bydleli,učili se,měli dílny,hříště,labo-
 
ratoře,prostě všechno a učebnice jim napsali pochopitelně zdarma vlastenci.
 
Jenže Ammerling předběhl svět o sto roků,napsal Neruda.Učiliště zaniklo,
 
zbyla zkušenost prvních absolventů,kteří vytvořili české učitelské institu-
 
ce a tlačili pedagogiku a organizaci českého školství dopředu.
 
  
Mezi tyto "potomky" Ammerlinga se zařadil také Dolenský s vášní a
+
Dolenský už mohl absolvovat učitelské studium a nastoupit na místo učitele na Žižkově. Jenže učitelský chlebíček v tom čase ještě zdaleka nebyl samozřejmostí, ale žoldem, co kdo dal. Přešel učit do školy na Olšanech, okusil výchovnou činnost v nejrůznějších ústavech a neustále se odborně vzdělával. Vzdělávání svých učitelů, to jediné mohli Češi dělat po svém. V tom měli tradici Komenského, z něhož čerpal moudrost celý svět. V roce 1842 učinil z jeho pansofistického pojetí vzdělávání (vstřebávat poznatky všech věd) nevídaný pokus geniální Čech Amerling, zbudováním učiliště, kde talentovaní žáci bydleli, učili se, měli dílny, hřiště, laboratoře, prostě všechno. Učebnice jim napsali vlastenci, pochopitelně zdarma. Jenže Amerling předběhl svět o sto roků, napsal Neruda. Učiliště zaniklo, zbyla jen zkušenost prvních absolventů, kteří vytvořili české učitelské instituce a tlačili pedagogiku a organizaci českého školství dopředu.
zaujatostí,již si nesl odmala.Byl u všeho "učitelského" hnutí v Praze,psal
 
do časopisů,řídil časopisy pro mládež až se dostal na místo redaktora
 
"Besed učitelských".
 
  
Jeho život do padesátky by se dal nazvat "pedagogické toulky".Tepr-
+
Mezi tyto „potomky“ se zařadil také Dolenský s vášní a zaujatostí, již si nesl odmala. Byl u všeho „učitelského“ dění v Praze. Psal do časopisů, řídil časopisy pro mládež a redigoval „Besedy učitelské“.
ve dva roky před abrahovinami získal trvalé místo ředitele obecné a měš-
 
ťanské školy u Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici.To se psal rok 1907.
 
V učitelských kruzích byl už znám širokodaleko a vědělo se o něm,že v do-
 
bě otevření Národního divadla v roce 1883 působil rovněž na pražských po-
 
kračovacích školách.Tehdy přemýšlel,jak oslabit vliv velkoměstkých ulic
 
na výchovu dělnického dorostu,který přicházel do jámy lvové velkoměsta
 
z mravně čistších dědin.Započal proto organizovat pro učně tzv. odpolední
 
"Besídky" a uspěl.
 
  
Po dobu čtvrtstoletí pestré pedagogické organizace,publicistiky a
+
Jeho život do padesátky by se dal nazvat „pedagogické toulky“. V letech 1902-192l byl ředitelem měšťanské dívčí školy. To se psal rok 1907, v učitelských kruzích už byl znám široko daleko a vědělo se o něm, že v době otevření Národního divadla (1883) působil rovněž na pražských pokračovacích školách. Tehdy přemýšlel, jak oslabit vliv velkoměstských ulic na výchovu dělnického dorostu, který přicházel do jámy lvové velkoměsta z mravně čistších dědin. Započal proto organizovat pro učně tzv. odpolední besídky a uspěl.
výuky vydával rovněž publikace o českých dějinách.Ve spolupráci s histori-
 
kem Antonínem Rezkem zpracoval pro mládež "Obrázkové dějiny národa české-
 
ho",jež vyšly v mnoha vydáních.Populární byly jeho knihy "Praha ve své
 
slávě a utrpení","Z naších a cizích vlastí","Obrazy dávnověku","Kytice
 
slovanských bájí",nu publikací byla dlouhá řada.
 
  
Za půlstoletí učitelské a publikační činnosti nebylo v Praze povo-
+
Po dobu čtvrtstoletí pestré pedagogické organizace, publicistiky a výuky vydával rovněž publikace o českých dějinách. Ve spolupráci s historikem Antonínem Rezkem zpracoval pro mládež „Obrázkové dějiny národa českého“, jež vyšly v mnoha vydáních. Populární byly jeho knihy „Praha ve své slávě a utrpení“ (1903), „Z našich i cizích krajů“, „Obrazy z dávnověku“ (1922), „Kytice slovanských bájí“ (1895), nu publikací byla dlouhá řada.
lanějšího,kdo by mohl napsat svědectví o vývoji jejího školství lépe než
 
on.Vydal kromě mnoha menších prací o pražských školách i "Dějiny pražského
 
školství".
 
  
Stál rovněž u založení "Bolzanova učitelského sirotčince",z jeho pod-
+
Za půlstoletí učitelské a publikační činnosti nebylo v Praze povolanějšího, kdo by mohl napsat svědectví o vývoji jejího školství lépe než on. Vydal kromě mnoha menších prací o pražských školách i „Dějiny pražského školství“.
nětu vzniklo pedagogické nakladatelství "Dědictví Komenského" a vyvrcho-
+
Stál rovněž u založení „Bolzanova sirotčince“, z jeho podnětu vzniklo pedagogické nakladatelství „Dědictví Komenského“ a vyvrcholením jeho zásluh nejen o pražské školství, ale o české školství vůbec byl „Čs. pedagogický ústav“ pro výzkum dítěte a dorostu.
lením jeho zásluh nejen o pražské školství,ale o české školství vůbec byl
 
"Český pedagogický ústav" pro výzkum dítěte a dorostu.
 
  
Učitelský talent ze samoty v Krkonoších připravil základy samostatné-
+
Učitelský talent ze samoty v Krkonoších připravil základy samostatného československého školství a řídil jeho první kroky.
ho československého školství a řídil jeho první kroky.
 

Verze z 23. 5. 2020, 22:37

19. 6. 1859 Trojánky u Jesenného v Krkonoších 11. 2. 1933 Praha Pohřben na Olšanech PD, dřevěná tabule Černá 1704/11 (odstraněna)

Český učitel, redaktor časopisů pro mládež a učitele. Z knih: „Dějiny pražského školství v létech 1860-1914“, „Obrázkové dějiny národa českého“ (1893). Spoluzakladatel Bolzanova sirotčince a Pedagogického ústavu v Praze. Pořádal pro mládež „Besídky učňovské“ s bohatým programem.

Rok po jeho smrti se na samotě Trojánky v Krkonoších konal pietní obřad. Rodáci a učitelé z širokodaleka odhalovali na jeho rodném domku pamětní desku. V tom tichu se oháněl otcovo širočinou a snil, že bude panem učitelem. Touha byla tak nezvratná, že mu maminka připravila uzlík s nejpotřebnějším a udělala křížek na čelo. V Praze se připravovala stavba Národního divadla, k jehož stavbě Češi potřebovali rekordní čas, jak poznamenal Neruda. Naproti Žofínu stálo sice už od roku 1862 Prozatímní divadlo arch. Ulmanna, ale Národní divadlo mělo reprezentovat český národ. Vyhrál neorenesanční projekt arch. Zítka, který už proslul stavbou výmarské galerie. „Zlatou kapličku“ národa šperkovali nejlepší umělci, zvaní později „generace Národního divadla“.

V roce 1880 vznikla „Ústřední matice školská“, na niž se horlivě vybíralo. Učitelé už měli inspiraci geniálního Amerlinga a jeho vzdělávací ústav „Budeč“ z roku 1842 v Žitné ulici. I z této zkušenosti se tvořily organizační plány vzniku školních institucí a programů výuky. V „Budči“ se vycházelo z Komenského pansofismu, čili učilo se souhrnu věd podle zásady, aby děti vstřebávaly první poznatky v mateřském jazyce a přístup ke vzdělání měly mít všechny vrstvy národa.

Tedy učitelé měli už od roku 1880 „Matici školskou“, instituci, v níž se soustřeďoval odborný život českých škol. To všechno bylo doslova vytrápeno obětavostí českých lidí, v jejichž krvi neuhasl národní cit. Pobělohorský katolický diktát ani vyhnání češtiny z vědy, škol, úřadů, prostě z institucí, jimiž národ vládne sám sobě, nezničil české přesvědčení. A tímto „žalářem národů“, jak se Rakousku říkalo, se prodraly kořeny českého národa.

Dolenský už mohl absolvovat učitelské studium a nastoupit na místo učitele na Žižkově. Jenže učitelský chlebíček v tom čase ještě zdaleka nebyl samozřejmostí, ale žoldem, co kdo dal. Přešel učit do školy na Olšanech, okusil výchovnou činnost v nejrůznějších ústavech a neustále se odborně vzdělával. Vzdělávání svých učitelů, to jediné mohli Češi dělat po svém. V tom měli tradici Komenského, z něhož čerpal moudrost celý svět. V roce 1842 učinil z jeho pansofistického pojetí vzdělávání (vstřebávat poznatky všech věd) nevídaný pokus geniální Čech Amerling, zbudováním učiliště, kde talentovaní žáci bydleli, učili se, měli dílny, hřiště, laboratoře, prostě všechno. Učebnice jim napsali vlastenci, pochopitelně zdarma. Jenže Amerling předběhl svět o sto roků, napsal Neruda. Učiliště zaniklo, zbyla jen zkušenost prvních absolventů, kteří vytvořili české učitelské instituce a tlačili pedagogiku a organizaci českého školství dopředu.

Mezi tyto „potomky“ se zařadil také Dolenský s vášní a zaujatostí, již si nesl odmala. Byl u všeho „učitelského“ dění v Praze. Psal do časopisů, řídil časopisy pro mládež a redigoval „Besedy učitelské“.

Jeho život do padesátky by se dal nazvat „pedagogické toulky“. V letech 1902-192l byl ředitelem měšťanské dívčí školy. To se psal rok 1907, v učitelských kruzích už byl znám široko daleko a vědělo se o něm, že v době otevření Národního divadla (1883) působil rovněž na pražských pokračovacích školách. Tehdy přemýšlel, jak oslabit vliv velkoměstských ulic na výchovu dělnického dorostu, který přicházel do jámy lvové velkoměsta z mravně čistších dědin. Započal proto organizovat pro učně tzv. odpolední besídky a uspěl.

Po dobu čtvrtstoletí pestré pedagogické organizace, publicistiky a výuky vydával rovněž publikace o českých dějinách. Ve spolupráci s historikem Antonínem Rezkem zpracoval pro mládež „Obrázkové dějiny národa českého“, jež vyšly v mnoha vydáních. Populární byly jeho knihy „Praha ve své slávě a utrpení“ (1903), „Z našich i cizích krajů“, „Obrazy z dávnověku“ (1922), „Kytice slovanských bájí“ (1895), nu publikací byla dlouhá řada.

Za půlstoletí učitelské a publikační činnosti nebylo v Praze povolanějšího, kdo by mohl napsat svědectví o vývoji jejího školství lépe než on. Vydal kromě mnoha menších prací o pražských školách i „Dějiny pražského školství“. Stál rovněž u založení „Bolzanova sirotčince“, z jeho podnětu vzniklo pedagogické nakladatelství „Dědictví Komenského“ a vyvrcholením jeho zásluh nejen o pražské školství, ale o české školství vůbec byl „Čs. pedagogický ústav“ pro výzkum dítěte a dorostu.

Učitelský talent ze samoty v Krkonoších připravil základy samostatného československého školství a řídil jeho první kroky.