Jan Drda: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
Řádek 1: Řádek 1:
4.4.1915 Příbram
+
4. 4. 1915 Příbram
 
+
28. 11. 1970 Dobříš
28.11.1970 Praha
 
 
 
 
Pohřben v Dobříši
 
Pohřben v Dobříši
 
+
PD s portréty, společná s E. Bassem, M. Pangrác 1985
PD s portréty,společná s E.Bassem,M.Pangrác 1985
 
 
 
 
Gorazdova 1982
 
Gorazdova 1982
  
 +
'''Český spisovatel, dramatik a novinář. Zaujal prvotinou „Městečko na dlani“ (zfilmováno), pohádkovými hrami „Hrátky s čertem“ (zfilmováno), „Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert“(zfilmováno). „České pohádky“ vycházely v cizině. Některé povídky o hrdinech Pražského povstání „Němá barikáda“ byly zfilmovány.'''
  
 +
„Za tu dlouhou dobu nejsem lehčí ani o jedno snítko slámy, které jsem si přinesl v botách.“ - Jan Drda po letech v Praze
  
'''Český spisovatel,dramatik a novinář.Zaujal prvotinou "Městečko na dlani" (zfilmováno),pohádkovými hrami "Hrátky s čertem" (zfilmováno),"Dalskabáty hříšná ves aneb zapomenutý čert"(zfilmováno). "České pohádky" vycházely v cizině.Některé povídky o hrdinech Pražského povstání "Němá barikáda" byly zfilmovány.'''
 
 
 
''"Za tu dlouhou dobu nejsem lehčí ani o jedno snítko slámy, které jsem si přinesl v botách".''
 
Jan Drda po letech v Praze
 
 
 
 
Rodná Příbram v něm nevychladla,měl její oči,duši,jazyk,srdce,jež
 
mu bušilo jakoby hloub,i s ozvěnou fantazie,kterou zdědil bůhví pokom.
 
Ztratil oba rodiče v útlém dětství a musel si zvykat na jiné a ty první
 
si jenom představoval.To město v objetí kopců a poutní Svaté hory bylo
 
plné historek,havířských,poutních a proměňovaly se mu v cosi bájného,kam
 
se vtírají příhody poznamenané zázraky,mezi nimiž je zapsán i ten Balbí-
 
nův,že spařiv poránu zář nad panenkou Marií svatohorskou,okamžitě jej pře-
 
staly bolet zuby.Všecko byl hmatatelný svět,ale přetékal v dětském vidění
 
napůl pohádkou.Drda měl navíc dar dar vypravěče,který píše jako když mluví
 
a mluví jako když píše.
 
 
Už to,že viděl rodné město jako dlaň s pěti výběžky prstů,už to
 
je plné pohádkovitého mžení.Koneckonců dětství a mládí jsou zrcadlem života
 
a fantazie,do něhož se člověk nejradějí dívá s humorem,byť často život ne-
 
byl zrovna lehký.
 
 
Po maturitě na příbramském gymnasiu odešel do Prahy na filosofii.
 
Už jej v mnoha redakcích znali z jeho fejetonů,článků i vtipných historek.
 
Jeho historky to byly především pohledy zpátky domů. V roce 1940,čili
 
už v německé okupaci,vydal pětadvacetiletý Drda knížku s názvem "Městečko
 
na dlani" a přes noc se vyšvihl do čela nastupující literární generace.
 
  
 +
Rodná Příbram v něm nevychladla, měl její oči, duši, jazyk, srdce, jež mu bušilo jakoby hlouběji, i ozvěnu fantazie, kterou zdědil bůhví po kom. Ztratil oba rodiče v útlém dětství a musel si zvykat na jiné, ty první si jenom představoval. To město v objetí kopců a Svaté Hory bylo plné historek havířských i poutních. Proměňovaly se mu v cosi bájného. Všecko byl hmatatelný svět, ale přetékal v dětském vidění napůl pohádkou. Drda měl navíc dar. Dar vypravěče, který píše jako když mluví a mluví jako když píše.
  
Filosofické studium už nedokončil a do "Lidovek" si jej vzal E.Bass.Kníž-
+
Už to, že viděl rodné město jako dlaň s pěti výběžky prstů, už to je plné pohádkového mžení. Koneckonců dětství a mládí jsou zrcadlem života a fantazie, do něhož se člověk nejraději dívá s humorem, byť často život nebyl zrovna lehký.
ku nelze zařadit jako román,je to spíš skládačka obrázků příhod,jakoby
 
přímo vybrána z života.Filmaři měli takřka hotový scénář příběhů jak jdou
 
po sobě a proto ihned natočili stejnojmenný film.
 
  
Drda byl v Praze už pátým rokem.Měli s Bassem cosi společného.Snad
+
Po maturitě na příbramském gymnáziu odešel studovat filologii do Prahy. V mnoha redakcích ho znali díky jeho fejetonům, článkům i vtipným historkám. Jeho historky, to byly především pohledy zpátky domů. V roce 1940, čili už v době německé okupace, vydal pětadvacetiletý Drda knížku s názvem „Městečko na dlani“ a přes noc se vyšvihl do čela nastupující literární generace.
bodrost vyprávění,vidění reality nezkresleně a prostě jaký život skutečně
 
je.Přes věkový rozdíl si dobře porozuměli,protože si byli blízcí i osudy
 
vášnivých samotářů,byť oba uměl žít i bujaře.
 
  
Drdovy črty,reportáže,fejetony i causerie se v "Lidovkách" zabyd-
+
Studium nedokončil a do „Lidovek“ si jej vzal E. Bass. Knížku nelze definovat jako román. Je to spíš skládačka obrázků příhod, jakoby přímo vybrána ze života. Filmaři měli takřka hotový scénář příběhů jak jdou po sobě, a proto ihned natočili stejnojmenný film.
lely.Byla to cenná za oba Čapky,kdy Karel zemřel a Josefa zatkli a odvezli
 
do koncentračního tábora.V Lidových novinách ještě byla cítit ona skvělá
 
společnost meziválečné elity péra.Do roka po "Městečku" vydal Drda druhý
 
román "Živá voda",tak trochu sebezpytný breviář,v němž si zalistoval
 
ve svém životě až do dnů po první světové válce.Hrdinou je sochař Jeník
 
Marek,který hledá "živou vodu" pro své umění,aby promluvilo opravdově a
 
bezprostředně.
 
  
Romány,jež Drda napsal za války zakončil pitoreskním vyprávěním
+
Drda už byl v Praze pátým rokem. Měli s Bassem cosi společného. Snad bodrost vyprávění, vidění reality nezkresleně a přístup k životu. Přes věkový rozdíl si dobře porozuměli, protože si byli blízcí i osudy vášnivých samotářů, byť oba uměli žít i bujaře.
"Putování Petra Sedmilháře".Znovu zahrál do strun filmařů.Jde o chlapce,
 
v němž lze tušit autorovu duši,který žije v cizí rodině,kde musel zažít
 
hodně ústrků.Drda si tu vysnil až k donquijotství příběhy o svých rodi-
 
čích,jež nemohl poznat,protože mu brzo zemřeli.A znovu ona obrázková stav-
 
ba příběhů inspirovala filmaře k natočení filmu.
 
  
Za války Drda napsal pět dramat,v nichž ožíval pohádkovitý svět
+
Drdovy črty, reportáže, fejetony i causerie se v „Lidovkách“ zabydlely. Byla to cenná náhrada za oba Čapky, když Karel zemřel a Josefa zatkli a odvezli do koncentračního tábora. V Lidových novinách ještě byla cítit ona skvělá společnost meziválečné elity pera. Téměř do roka po „Městečku na dlani“ vydal Drda druhý román „Živá voda“ (1942), tak trochu sebezpytný breviář, v němž si zalistoval ve svém životě až do dnů po první světové válce. Hrdinou je sochař Jeník Marek, který hledá „živou vodu“ pro své umění, aby promluvilo opravdově a bezprostředně.
lidí i pohádkovitých postav zla a dobra.Byl to svět bodré prostoty a oprav-
 
dovosti.A byly to časové jinotaje dobra a zla,v nichž vězela jistota,že
 
zlo přemůže dobro lidskostí.Znovu se mu lidský svět převlékl do pohádko-
 
vých šatů.Jeho dramatická pohádka "Hrátky s čertem" byla tak výmluvně pů-
 
sobivá,že se v Národním divadle hrála ještě v čase,kdy se vyklízely z ulic
 
Prahy barikády a lidé zápasili se spáleništi.Z premiéry se stala slavnost
 
duší,unavených,ale vzkříšených a plných nadějí.Hlediště propukalo do slz
 
i smíchu,když herci Neumann a Filipovský jako dva čerti a Jaroslav Průcha
 
jako statečný a bodrý světoběžník Martin Kabát,hráli v karty o lidskou du-
 
ši.Reprizovalo se až to nebralo konce.A pak v podobě filmu pohádka oblétla
 
Republiku.
 
  
Drda bydlel na konci války poblíž Vltavy v Holešovicích,kde se ode-
+
Romány, jež Drda napsal za války zakončil pitoreskním vyprávěním „Putování Petra Sedmilháře“ (1943). Znovu zahrál do strun filmařů. Jde o chlapce, v němž lze tušit autorovu duši, který žije v cizí rodině, kde musel zažít hodně ústrků. Drda si tu vysnil donquijotství příběhy o svých rodičích, jež nemohl poznat, protože mu brzy zemřeli.  
hrávalo poslední drama druhé světové války.Pražané se zvedli na barikády,
 
jichž bylo kolem půldruhého tisíce a zatarasili ulice,aby Němci nemohli
 
s tanky prorazit do města.Drda všechno viděl,slyšel cvakat pušky,řev tan-
 
ků,a pak mu vyprávěli jiní a jiní,až všechny příběhy v jedenácti povíd-
 
kách svázal do knížečky "Němá barikáda".Jeho řeč je úsporná,dramatická a
 
nadmíru obrazná.Hrdiství tu je samozřejmostí.Mnohé povídky byly přeloženy
 
i zfilmovány (např."Vyšší princip,"Němá barikáda").
 
  
Po válce se chopil znovu novinařského řemesla ve Svobodném slově a
+
Za války Drda napsal několik děl, v nichž ožíval pohádkový svět lidí i archetypálních postav zla a dobra. Byl to svět bodré prostoty, opravdovosti a jistoty, že dobro lidskostí vždy vyhraje nad zlem. Znovu se mu lidský svět převlékl do pohádkových šatů. Jeho dramatická pohádka „Hrátky s čertem“ byla tak výmluvně působivá, že se v Národním divadle hrála ještě v čase, kdy se odklízely barikády z ulic Prahy a lidé zápasili se spáleništi. Z premiéry se stala slavnost duší, unavených, ale vzkříšených a plných nadějí. Hlediště propukalo do slz i smíchu, když herci Neumann a Filipovský jako dva čerti a Jaroslav Průcha jako statečný a bodrý světoběžník Martin Kabát, hráli v karty o lidskou duši. Reprízy nebraly konce. Později v podobě filmu pohádka oblétla republiku.
později v Práci.Měl v sobě uhlířskou víru v obnovu života a v jeho spra-
 
vedlnost.Nabídli mu křeslo v Národním shromáždění a neodmítl.Stal se před-
 
sedou Svazu spisovatelů.O něco později chtěl Drda chtěl napovědět,jak půj-
 
de vývoj v zemědělství,jež bude sceleno družstvy a začal psát román "Ho-
 
spodáři".Nemohl román dopsat,scházela mu ověřená životní materie lidských
 
osudů.I povídky "Krásná Tortiza" zmrtvěly a drama "Oldřich a Božena" bylo
 
  
 +
Drda bydlel na konci války v Holešovicíh poblíž Vltavy, kde se odehrávalo poslední drama druhé světové války. Pražané se zvedli na barikády, jichž bylo kolem půldruhého tisíce a zatarasili ulice, aby Němci nemohli s tanky prorazit do města. Drda všechno viděl, slyšel cvakat pušky, řev tanků, a pak mu vyprávěli jiní, až všechny příběhy svázal do knížky „Němá barikáda“ (1946). Jeho řeč je úsporná, dramatická a nadmíru obrazná. Hrdinství tu je samozřejmostí. Mnohé povídky byly přeloženy i zfilmovány, např. „Vyšší princip“, „Němá barikáda“.
  
jen stínem reality.Vrátil se ke snivé realitě pohádek a napsal dílko,jež
+
Po válce se znovu chopil novinářského řemesla ve „Svobodných novinách“ a později v „Práci“. Měl v sobě uhlířskou víru v obnovu života a jeho spravedlnost. Nabídli mu křeslo v Národním shromáždění za KSČ a neodmítl. Stal se předsedou Svazu československých spisovatelů. O něco později chtěl Drda napovědět, jak půjde vývoj v zemědělství, jež bude sjednoceno družstvy a začal psát román „Hospodáři“. Nemohl román dopsat, scházela mu ověřená životní materie lidských osudů. I sbírka povídek „Krásná Tortiza“ zmrtvěla a drama „Romance o Oldřichu a Boženě“ bylo jen stínem reality. Vrátil se ke snivému světu pohádek a napsal dílo, jež úsměvně potěšilo a bylo překládáno do cizích jazyků: „České pohádky“. Hned na to vydal dramatickou pohádku „Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert“. Měla nevídaný úspěch. I jeho cestopis „Horká půda“ z jižní Ameriky, kde byl s delegací, je plný života.
úsměvně potěšilo a bylo překládáno do cizích jazyků - "České pohádky".Hned
 
na to vydal dramatickou pohádku "Dalskabáty hříšná ves,aneb zapomenutý
 
čert".Měla nevídaný úspěch.I jeho cestopis "Horká půda" z jižní Ameriky,
 
kde byl s delegací,je plný života.
 
  
V roce 1968 jim otřásla intervence vojsk "Varšavské smlouvy" do ČSR.
+
V roce 1968 jim otřásla intervence vojsk „Varšavské smlouvy“ do ČSR. Byl rozbolavělý, nesouhlasil s ní a napsal si tím bolestný osud člověka, který nebyl mlčící většinou, ale nemlčící menšinou.
Byl rozbolavělý,nesouhlasil s ní a napsal si tím bolestný osud člověka,
 
který nebyl mlčící většinou,ale nemlčící menšinou.
 

Verze z 23. 5. 2020, 19:50

4. 4. 1915 Příbram 28. 11. 1970 Dobříš Pohřben v Dobříši PD s portréty, společná s E. Bassem, M. Pangrác 1985 Gorazdova 1982

Český spisovatel, dramatik a novinář. Zaujal prvotinou „Městečko na dlani“ (zfilmováno), pohádkovými hrami „Hrátky s čertem“ (zfilmováno), „Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert“(zfilmováno). „České pohádky“ vycházely v cizině. Některé povídky o hrdinech Pražského povstání „Němá barikáda“ byly zfilmovány.

„Za tu dlouhou dobu nejsem lehčí ani o jedno snítko slámy, které jsem si přinesl v botách.“ - Jan Drda po letech v Praze


Rodná Příbram v něm nevychladla, měl její oči, duši, jazyk, srdce, jež mu bušilo jakoby hlouběji, i ozvěnu fantazie, kterou zdědil bůhví po kom. Ztratil oba rodiče v útlém dětství a musel si zvykat na jiné, ty první si jenom představoval. To město v objetí kopců a Svaté Hory bylo plné historek havířských i poutních. Proměňovaly se mu v cosi bájného. Všecko byl hmatatelný svět, ale přetékal v dětském vidění napůl pohádkou. Drda měl navíc dar. Dar vypravěče, který píše jako když mluví a mluví jako když píše.

Už to, že viděl rodné město jako dlaň s pěti výběžky prstů, už to je plné pohádkového mžení. Koneckonců dětství a mládí jsou zrcadlem života a fantazie, do něhož se člověk nejraději dívá s humorem, byť často život nebyl zrovna lehký.

Po maturitě na příbramském gymnáziu odešel studovat filologii do Prahy. V mnoha redakcích ho znali díky jeho fejetonům, článkům i vtipným historkám. Jeho historky, to byly především pohledy zpátky domů. V roce 1940, čili už v době německé okupace, vydal pětadvacetiletý Drda knížku s názvem „Městečko na dlani“ a přes noc se vyšvihl do čela nastupující literární generace.

Studium nedokončil a do „Lidovek“ si jej vzal E. Bass. Knížku nelze definovat jako román. Je to spíš skládačka obrázků příhod, jakoby přímo vybrána ze života. Filmaři měli takřka hotový scénář příběhů jak jdou po sobě, a proto ihned natočili stejnojmenný film.

Drda už byl v Praze pátým rokem. Měli s Bassem cosi společného. Snad bodrost vyprávění, vidění reality nezkresleně a přístup k životu. Přes věkový rozdíl si dobře porozuměli, protože si byli blízcí i osudy vášnivých samotářů, byť oba uměli žít i bujaře.

Drdovy črty, reportáže, fejetony i causerie se v „Lidovkách“ zabydlely. Byla to cenná náhrada za oba Čapky, když Karel zemřel a Josefa zatkli a odvezli do koncentračního tábora. V Lidových novinách ještě byla cítit ona skvělá společnost meziválečné elity pera. Téměř do roka po „Městečku na dlani“ vydal Drda druhý román „Živá voda“ (1942), tak trochu sebezpytný breviář, v němž si zalistoval ve svém životě až do dnů po první světové válce. Hrdinou je sochař Jeník Marek, který hledá „živou vodu“ pro své umění, aby promluvilo opravdově a bezprostředně.

Romány, jež Drda napsal za války zakončil pitoreskním vyprávěním „Putování Petra Sedmilháře“ (1943). Znovu zahrál do strun filmařů. Jde o chlapce, v němž lze tušit autorovu duši, který žije v cizí rodině, kde musel zažít hodně ústrků. Drda si tu vysnil až donquijotství příběhy o svých rodičích, jež nemohl poznat, protože mu brzy zemřeli.

Za války Drda napsal několik děl, v nichž ožíval pohádkový svět lidí i archetypálních postav zla a dobra. Byl to svět bodré prostoty, opravdovosti a jistoty, že dobro lidskostí vždy vyhraje nad zlem. Znovu se mu lidský svět převlékl do pohádkových šatů. Jeho dramatická pohádka „Hrátky s čertem“ byla tak výmluvně působivá, že se v Národním divadle hrála ještě v čase, kdy se odklízely barikády z ulic Prahy a lidé zápasili se spáleništi. Z premiéry se stala slavnost duší, unavených, ale vzkříšených a plných nadějí. Hlediště propukalo do slz i smíchu, když herci Neumann a Filipovský jako dva čerti a Jaroslav Průcha jako statečný a bodrý světoběžník Martin Kabát, hráli v karty o lidskou duši. Reprízy nebraly konce. Později v podobě filmu pohádka oblétla republiku.

Drda bydlel na konci války v Holešovicíh poblíž Vltavy, kde se odehrávalo poslední drama druhé světové války. Pražané se zvedli na barikády, jichž bylo kolem půldruhého tisíce a zatarasili ulice, aby Němci nemohli s tanky prorazit do města. Drda všechno viděl, slyšel cvakat pušky, řev tanků, a pak mu vyprávěli jiní, až všechny příběhy svázal do knížky „Němá barikáda“ (1946). Jeho řeč je úsporná, dramatická a nadmíru obrazná. Hrdinství tu je samozřejmostí. Mnohé povídky byly přeloženy i zfilmovány, např. „Vyšší princip“, „Němá barikáda“.

Po válce se znovu chopil novinářského řemesla ve „Svobodných novinách“ a později v „Práci“. Měl v sobě uhlířskou víru v obnovu života a jeho spravedlnost. Nabídli mu křeslo v Národním shromáždění za KSČ a neodmítl. Stal se předsedou Svazu československých spisovatelů. O něco později chtěl Drda napovědět, jak půjde vývoj v zemědělství, jež bude sjednoceno družstvy a začal psát román „Hospodáři“. Nemohl román dopsat, scházela mu ověřená životní materie lidských osudů. I sbírka povídek „Krásná Tortiza“ zmrtvěla a drama „Romance o Oldřichu a Boženě“ bylo jen stínem reality. Vrátil se ke snivému světu pohádek a napsal dílo, jež úsměvně potěšilo a bylo překládáno do cizích jazyků: „České pohádky“. Hned na to vydal dramatickou pohádku „Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert“. Měla nevídaný úspěch. I jeho cestopis „Horká půda“ z jižní Ameriky, kde byl s delegací, je plný života.

V roce 1968 jim otřásla intervence vojsk „Varšavské smlouvy“ do ČSR. Byl rozbolavělý, nesouhlasil s ní a napsal si tím bolestný osud člověka, který nebyl mlčící většinou, ale nemlčící menšinou.