Jan Opletal

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český student medicíny. Při protiokupační demonstraci 28. října 1939 byl Němci smrtelně zraněn. Jeho smrt se stala symbolem boje českého národa za svobodu.
„Jak k tomu přijde ten, kdo se narodil v chudé chatrči, že musí stále sloužit zájmům toho šťastnějšího, který dosáhl všeho, po čem touží již tím, že se narodil v domě plné nadbytku.“
— J. Opletal v kompozici z oktávy
Plaque of Jan Opletal at Jenštejnská 1 at Jenštejnská street in Nové Město, Prague.jpg
Narození a úmrtí
  • 31. 12. 1914 (Lhota nad Moravou, Náklo)
  • 11. 11. 1939 (Praha)
Památníky
Odkazy

Narodil se v roce sarajevského atentátu na následníka trůnu Ferdinanda d'Este. Rozezlený císař okamžitě vydal provolání „Mým národům“ a spolu s Německem napochodovali do Evropy, kde zažehli požár 1. světové války.

Jan si válku nepamatoval, ale na frontě mu padl starší bratr. V půli 20. let mu rodina ze skromných prostředků umožnila studium na litovelském gymnáziu. Jan se rodičům odvděčil maturitou s vyznamenáním, ale na další studium už nebylo. Absolvoval vojenskou službu u dělostřeleckého pluku v pražské Ruzyni, kde mohl mít šanci zůstat nastálo, jenže v důstojnické škole mu zjistili slabý zrak a bylo po ideálech vojenských výložek. Jenže Jan se životu tak snadno nepoddal. Nosil v sobě tajný cíl. Učil se jazykům. Zjistil, že existuje Hlávkovo stipendium pro chudé talenty a zřejmě se informoval o jeho podmínkách. Český mecenáš Hlávka vyžadoval na studentech kromě pobytu v jeho promyšleně vybavené studentské koleji, především vynikající prospěch a znalosti jazyka. Arch. Hlávka dal i do své závěti podmínku, aby adepti pobytu v jeho koleji, kde bylo všechno zdarma, byli přijati za podmínek vynikajícího prospěchu a se znalostí dvou světových jazyků. Znalosti jazyků okusil i Hlávka a byla mu branou do vědomostí světa. Dvaadvacetiletý Jan se roku 1936 do Hlávkovy koleje přihlásil a uspěl. Měl jistě obrovskou radost, protože to nebyla jen kolej, ale skvěle vybavený domov studentů. Hlávka pamatoval na všechno. Vybral pro kolej vhodné místo v Jenštejnské ulici, odkud bylo blízko na fakulty i do knihoven.

Ke studentům se dostávaly zprávy z Německa, Itálie a Španělska o nebezpečí fašismu v Evropě. A pak všichni uslyšeli Hitlerovy hrozby z Německa a křik Němců ze Sudet, odkud se zanedlouho do vnitrozemí přivalily proudy Čechů, jež Němci vyháněli. Mnichovská dohoda z 29. 9. 1938 s podpisem Anglie, Francie, Hitlera a Mussoliniho, ale bez podpisu ČSR rozhodla o anexi českého pohraničí Němci, kteří se viděli, jako vládci zbytku Čech a Moravy. Republika mobilizovala. Těžko je potomkům pochopit, co svíralo srdce českého národa. Vláda váhala být či nebýt, přijmout či bojovat, ale „zrádný Albion“ i Paříž myslely, že zachrání sebe, proto zradily závazky k ČSR. Pochmurný den německé anexe ČSR dne 15. 3. 1939 Opletala zastihla ve 3. ročníku medicíny. Těžko se českým vojákům odcházelo z hraniční čáry, obezděné bytelnými bunkry. A ztěží předávali Němcům kasárna. Hned na podzim téhož osudného roku 1939 se k 21. výročí zrodu ČSR 28. 10. 1918 začaly na Karlově náměstí srocovat tisíce mladých lidí. Utvořil se dlouhý průvod, který se pohnul Žitnou ulicí, sledován německým gestapem. Když průvod přešel dům, v němž žil do své smrti Antonín Dvořák, a jehož bysta shlížela z l. patra na děj času, ozvala se od Vinohrad střelba. A když se pak vzepjaly silné hlasy studentů ovacemi na oslavu dne zrodu ČSR, našla si osudová střela z německé pušky studenta Jana Opletala. Jan ucítil krev a bolest v břiše. Odvezli jej rychle na proslulou Jiráskovu kliniku, ale ani zkušené ruce prof. Jiráska neuměly učinit zázrak. Jan Opletal za čtrnáct dní, dne 11. 11. 1939 v poledne dodýchal.

Celý český národ byl pobouřen. Po třech dnech se chystal převoz těla Opletala do rodiště v Náklu na Moravě. Lidé se houfně srocovali kolem Wilsonova nádraží, odkud měl vyjet vlak s Janovou rakví. Po ulicích demonstrovali studenti, pronásledováni německou policií. Německé úřady rozhodly, že Opletalovy ostatky budou převezeny pohřebním vozem. Zvěst o Opletalově smrti přivedla do Nákla k Janovu hrobu tisíce lidí, mezi nimi i delegaci studentů. A Praha neustále bouřila, studenti chodili ulicemi i s profesory. Němci zasadili krutou ránu Karlovo univerzitě. Tato rána se nemohla srovnávat ani s její anexí jezuity po Bílé hoře.

Německé úřady sáhly k neuvěřitelnému. Gestapo a německé vojsko jezdili pražskými ulicemi a zatýkali studenty i profesory. Z Berlína přikázali uzavřít české vysoké školy. V noci gestapo přepadlo studentské koleje, pozatýkali 1200 studentů i profesorů a odvezli je do koncentračních táborů. Český národ zůstal, jako kdysi kališníci po Bílé hoře, bez inteligence. Národ se bránil, přežil a 17. listopad zůstal natrvalo citlivým mementem. Nejenom v Čechách, ale na celém světě.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!