Jan Roháč z Dubé: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
datum narození neznámo
+
{{introtext2
9.9.1437 Praha
+
|intro = Husitský hejtman v Lomnici nad Lužnicí a Čáslavi. Stoupenec Žižky, s nímž byl ve většině bitev i jednání. Bojoval u Lipan mezi poraženými táborskými. Jeho hrad Sion, poslední místo odporu husitů, byl 6. 9. 1437 dobyt panskou jednotou a zbořen.
Oběšen na popravišti za "Horskou branou"
+
}}
(křižovatka silnic Českobrodské a K Olšanům)
 
  
Pomník,A.Sopr b.r.
+
{{infobox
Letohrádek Hvězda - Bílá hora
+
|foto= [[Soubor:Jan_Rohac_z_Dube_2.jpg ‎|230px|střed]] 
 +
|birth= asi 1374
 +
|death= 9. 9. 1437 (Praha)
 +
|PD=
 +
* [https://goo.gl/maps/y3gxvp78uQDZ21Q58 Letohrádek Hvězda]; Pomník, A. Sopr
 +
*
 +
|odkazy=
 +
* [https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Roháč_z_Dubé Článek na Wikipedii] 
 +
}}
  
 +
První zprávy o Roháčovi prozrazují, že si roku 1417 koupil dům v Praze, asi v místech dnešního Masarykova nádraží. Není tudíž vyloučeno, že s Žižkou, s nímž byl patrně spřízněn, bojoval už 14. 7. 1420 ve vítězné bitvě proti Zikmundovým křižákům na Vítkově. Určitě ale táhl s Žižkou k jihu proti mocnému královu stoupenci Oldřichu z Rožmberka a po dobytí jeho hradu a města Lomnice n. Lužnicí (16. 9. 1420) byl jmenován zdejším lomnickým hejtmanem. Hrad byl pak dlouhý čas vysunutou baštou husitů proti Oldřichu z Rožmberka. V prosinci roku 1420 byl s Žižkou a táborskými kněžími v Praze na jednání s univerzitními mistry (tzv. „hádání“) v domě Petra Zmrzlíka poblíž kostela sv. Jakuba na Starém Městě. Jednalo se např. o tom, zda se mše má sloužit v ornátě či podle bible chudě. Hned po roce, když na zranění zemřel táborský hejtman Mikuláš z Husi, zvolili Roháče na jeho místo, čili stal se jedním ze čtyř správců Tábora.
  
---------------------------------------------------------------
+
Bylo už osudovým posláním Žižky a často i Roháče, že na vojenských výpravách museli neustále smiřovat názorové rozdíly mezi Pražany a Táborem, čili umírněných s radikály. Těsně před obležením Litoměřic Žižkou, svolali Pražané Čáslavský sněm (1421). Roháč na něm zastupoval Tábor. Sněm ve jménu země české i moravské vyhlásil, že všichni budou ctít „čtyři pražské artikuly“ (svobodu božího slova, přijímání pod obojím způsobem, zákaz světského panování kněží a trest za smrtelné hříchy a neřády). Sněm také odmítl přijmout českým králem císaře Zikmunda, tupitele pravd a jazyka českého. Roháč prožil se Žižkou mnoho bitev, např. slavnou porážku Zikmunda u Kutné Hory na Tři krále roku 1422. A když Žižka při obléhání Přibyslavi 11. 10. téhož roku zemřel na mor, odešel Roháč zpátky do Tábora.  
Husitský hejtman na Lomnici nad Lužnicí,pak v Táboře.Stoupenec
 
Žižky,s nimž byl ve většině bitev i jednání.Bojoval u Lipan me-
 
zi poraženými táborskými.Jeho hrad Sion,poslední místo odporu
 
husitů,byl 6.9.1437 dobyt panskou jednotou a zbořen.
 
---------------------------------------------------------------
 
  
 +
Do roku 1427 byl neustále v nějaké bitvě. Táhl s tábority na Prahu, v níž byla stále zřetelnější spolupráce pánů pod obojí s pány pod jednou způsobou a objevovaly se zřetelné náznaky kompromisů pánů s císařem Zikmundem. Roháč jednal jménem Tábora s Pražany u Vožic a roku 1427 jej zvolili za hejtmana v Čáslavi. Pak o něm nebylo dlouho zpráv. Hluboce čistý a přesvědčený husita neuměl uhnout ze své víry. Jeho vize budoucnosti byla posvěcena vírou, že humánnější svět je světem důstojným člověku. A právě proto znovu zvedl meč, když se vyhrotil spor mezi panskou jednotou pražskou a tábority. V bitvě u Lipan poblíž Českého Brodu došlo 30. 5. 1434 k porážce táborských, vedených bývalým knězem Prokopem Holým. Prokop Holý padl a Roháč byl zajat. Nakonec byl Roháč propuštěn, díky úmluvě ze Svatojánského sněmu o vzájemném propuštění zajatců. Od této chvíle začalo jeho tříleté údobí vzdoru na Sionu. Kromě jeho hradu vzdoroval kapitulaci ještě Hradec na Labi. Zikmundovi, který zasedl na český královský stolec, se podařilo zdolat hradecké a ti utekli vedeni knězem Martinem Prostředkem na Sion. Předem ztracený odpor Sionu proti obrovské přesile byl projevem ještě větší víry a nezměrné statečnosti husitů. V květnu 1437 přitáhl k Sionu s vojsky nejvyšší hofmistr Hynek Ptáček z Pirkštejna a oblehl jej. V září se k němu přidal s vojskem Michal Orság.
  
 +
Historikům ani literátům se dodneška nepodařilo prokázat, jaký osudný moment to byl, že se 6. 9. 1437 podařilo Sion dobýt. Když přiváželi v poutech Jana Roháče z Dubé s jeho 53 věrnými do Prahy, nechal prý císař Zikmund zvonit ve všech kostelích. Po mučení oblékli Roháče do panského oděvu a přivedli jej na zlatém řetězu pod šibenici. Byl pověšen nikoli na Staroměstském náměstí, jak se traduje, ale zřejmě na popravišti na Šibeničním vrchu za „Horskou branou“. Zikmund přežil Jana Roháče jenom o tři měsíce. Z toho povstalo mnoho rozporuplných legend.
  
 
+
{{Podtextem}}
      První zprávy o Roháčovi prozrazují,že si roku 1417 koupil v Praze
+
[[Kategorie:Vojevůdci a velitelé]]
dům asi v místech dnešního Masarykova nádraží.Není tudiž vyloučeno,že
 
s Žižkou,s nimž byl patrně zpřízněn,bojoval už 14.7.1420 ve vítězné bitvě
 
proti Zigmundovým křižákům na Vítkově.Určitě ale táhl s Žižkou k jihu
 
proti mocnému královu stoupenci Oldřichu z Rožmberka a po dobytí jeho hradu
 
a města Lomnice n.Lužnicí (16.9.1420) byl jmenován zdejším lomnickým
 
hejtmanem.Hrad byl pak dlouhý čas vysunutou baštou husitů proti Rožmber-
 
kovi.
 
      V prosinci roku 1420 byl s Žižkou a táborskými kněžími v Praze na jed-
 
nání s universitními mistry ("tzv."hádání") v domě Petra Zmrzlíka poblíž
 
kostela sv.Jakuba na Starém městě.Jednalo se např.o tom,zda se mše má slou-
 
žit v ornátě či podle bible chudě.Hned po roce,když na zranění zemřel tábor-
 
ský hejtman Mikuláš z Husi,zvolili Roháče za něj,čili stal se jedním ze čtyř
 
správců Tábora.Bylo už osudovým posláním Žižky a často i Roháče,že na vo-
 
jenských výpravách museli neustále smiřovat názorové rozdíly mezi Pražany
 
a Táborem,čili umírněných s radikály.
 
      Těsně před obležením Litoměřic Žižkou svolali Pražané na 19.května
 
1421 sněm do Čáslavi.Roháč na něm zastupoval Tábor.Sněm ve jménu zemí české
 
i moravské vyhlásil,že všichni budou ctít čtyři artykule Pražské (svobodu
 
božího slova,přijímání podobojí způsobem,zákaz světského panování kněží a
 
trest za smrtelné hříchy a neřády).Za druhé sněm odmítl za českého krále
 
císaře Zigmunda,tupitele pravd a jazyka českého.
 
 
 
      S Žižkou prožil Roháč mnoho bitev.Např slavnou porážku Zigmunda
 
u Kutné hory na Tři krále 1424,u obce Habru a u Německého brodu.A když Žiž-
 
ka při obléhání Přibyslavě 11.října téhož roku zemřel na mor,odešel Roháč
 
zpátka do Tábora.Do roku 1427 byl neustále v nějaké bitvě.Táhl s tábority
 
na Prahu,v níž byla stále zřetelnější spolupráce pánů pod obojí s pány
 
pod jednou způsobou a objevovaly se zřetelné náznaky kompromisu pánů s cí-
 
sařem Zigmundem.
 
      Roháč jednal jménem Tábora s Pražany u Vožic a roku 1427 jej zvolili
 
za hejtmana v Čáslavi.Pak o něm nebylo dlouho zpráv.Jen o roce 1430 se ví,
 
že si začal budovat svůj biblický hrad u Chlístovic na Kutnohorsku - Sion.
 
Hluboce čistý a přesvědčený husita neuměl uhnout ze své víry.Jeho vize bu-
 
doucnosti byla posvěcena vírou,že humannější svět je světem důstojným člo-
 
věku.A právě proto znovu zvedl meč,když se vyhrotil spor mezi panskou jed-
 
notou pražskou a tábority.
 
      V bitvě u Lipan poblíž Českého Brodu došlo 30.5.1434 k porážce tá-
 
borských,vedených bývalým knězem Prokopem Holým.Prokop Holý padl a Roháč
 
byl zajat.Podle úmluvy na Svatojanském sněmu o vzájemném propuštění zajatců
 
byl rovněž Roháč propuštěn.Od této chvíle začalo jeho tříleté údobí vzdoru
 
na Sionu.Kromě jeho hradu vzdoroval kapitulaci ještě Hradec na Labi.
 
      Zigmundovi,který zasedl na český královský stolec,se podařilo zdo-
 
lat hradecké a ti se utekli vedeni knězem Martinem Prostředkem na Sion.
 
Předem ztracený odpor Sionu proti obrovské přesile byl projevem ještě
 
větší víry a nezměrné statečnosti husitů.V květnu 1437 přitáhl k Sionu
 
s vojsky nejvyšší hofmistr Hynek Ptáček z Pirkenštejna a obléhl jej.V zá-
 
ří se k němu přidal s vojskem Michal Orzág.Historikům i literátům se do-
 
dneška nepodařilo prokázat,jaký osudný moment to byl,že se 6.září 1437 po-
 
dařilo Sion dobýt.
 
      Když přiváželi v poutech Jana Roháče z Dubé s jeho 53 věrnými do Pra-
 
hy,nechal prý císař Zigmund zvonit ve všech kostelích.Po mučení oblékli
 
Roháče do panského oděvu a přivedli jej na zlatém řetězu pod šibenici.Byl
 
pověšen nikoli na Staroměstském náměstí,jak se traduje,ale na popravišti
 
u "Horské brány".Zigmund přežil Jana Roháče jenom o tři měsíce.Z toho po-
 
vstalo mnoho rozporuplných legend.
 

Aktuální verze z 31. 5. 2020, 12:53

Husitský hejtman v Lomnici nad Lužnicí a Čáslavi. Stoupenec Žižky, s nímž byl ve většině bitev i jednání. Bojoval u Lipan mezi poraženými táborskými. Jeho hrad Sion, poslední místo odporu husitů, byl 6. 9. 1437 dobyt panskou jednotou a zbořen.
Jan Rohac z Dube 2.jpg
Narození a úmrtí
  • asi 1374
  • 9. 9. 1437 (Praha)
Památníky
Odkazy

První zprávy o Roháčovi prozrazují, že si roku 1417 koupil dům v Praze, asi v místech dnešního Masarykova nádraží. Není tudíž vyloučeno, že s Žižkou, s nímž byl patrně spřízněn, bojoval už 14. 7. 1420 ve vítězné bitvě proti Zikmundovým křižákům na Vítkově. Určitě ale táhl s Žižkou k jihu proti mocnému královu stoupenci Oldřichu z Rožmberka a po dobytí jeho hradu a města Lomnice n. Lužnicí (16. 9. 1420) byl jmenován zdejším lomnickým hejtmanem. Hrad byl pak dlouhý čas vysunutou baštou husitů proti Oldřichu z Rožmberka. V prosinci roku 1420 byl s Žižkou a táborskými kněžími v Praze na jednání s univerzitními mistry (tzv. „hádání“) v domě Petra Zmrzlíka poblíž kostela sv. Jakuba na Starém Městě. Jednalo se např. o tom, zda se mše má sloužit v ornátě či podle bible chudě. Hned po roce, když na zranění zemřel táborský hejtman Mikuláš z Husi, zvolili Roháče na jeho místo, čili stal se jedním ze čtyř správců Tábora.

Bylo už osudovým posláním Žižky a často i Roháče, že na vojenských výpravách museli neustále smiřovat názorové rozdíly mezi Pražany a Táborem, čili umírněných s radikály. Těsně před obležením Litoměřic Žižkou, svolali Pražané Čáslavský sněm (1421). Roháč na něm zastupoval Tábor. Sněm ve jménu země české i moravské vyhlásil, že všichni budou ctít „čtyři pražské artikuly“ (svobodu božího slova, přijímání pod obojím způsobem, zákaz světského panování kněží a trest za smrtelné hříchy a neřády). Sněm také odmítl přijmout českým králem císaře Zikmunda, tupitele pravd a jazyka českého. Roháč prožil se Žižkou mnoho bitev, např. slavnou porážku Zikmunda u Kutné Hory na Tři krále roku 1422. A když Žižka při obléhání Přibyslavi 11. 10. téhož roku zemřel na mor, odešel Roháč zpátky do Tábora.

Do roku 1427 byl neustále v nějaké bitvě. Táhl s tábority na Prahu, v níž byla stále zřetelnější spolupráce pánů pod obojí s pány pod jednou způsobou a objevovaly se zřetelné náznaky kompromisů pánů s císařem Zikmundem. Roháč jednal jménem Tábora s Pražany u Vožic a roku 1427 jej zvolili za hejtmana v Čáslavi. Pak o něm nebylo dlouho zpráv. Hluboce čistý a přesvědčený husita neuměl uhnout ze své víry. Jeho vize budoucnosti byla posvěcena vírou, že humánnější svět je světem důstojným člověku. A právě proto znovu zvedl meč, když se vyhrotil spor mezi panskou jednotou pražskou a tábority. V bitvě u Lipan poblíž Českého Brodu došlo 30. 5. 1434 k porážce táborských, vedených bývalým knězem Prokopem Holým. Prokop Holý padl a Roháč byl zajat. Nakonec byl Roháč propuštěn, díky úmluvě ze Svatojánského sněmu o vzájemném propuštění zajatců. Od této chvíle začalo jeho tříleté údobí vzdoru na Sionu. Kromě jeho hradu vzdoroval kapitulaci ještě Hradec na Labi. Zikmundovi, který zasedl na český královský stolec, se podařilo zdolat hradecké a ti utekli vedeni knězem Martinem Prostředkem na Sion. Předem ztracený odpor Sionu proti obrovské přesile byl projevem ještě větší víry a nezměrné statečnosti husitů. V květnu 1437 přitáhl k Sionu s vojsky nejvyšší hofmistr Hynek Ptáček z Pirkštejna a oblehl jej. V září se k němu přidal s vojskem Michal Orság.

Historikům ani literátům se dodneška nepodařilo prokázat, jaký osudný moment to byl, že se 6. 9. 1437 podařilo Sion dobýt. Když přiváželi v poutech Jana Roháče z Dubé s jeho 53 věrnými do Prahy, nechal prý císař Zikmund zvonit ve všech kostelích. Po mučení oblékli Roháče do panského oděvu a přivedli jej na zlatém řetězu pod šibenici. Byl pověšen nikoli na Staroměstském náměstí, jak se traduje, ale zřejmě na popravišti na Šibeničním vrchu za „Horskou branou“. Zikmund přežil Jana Roháče jenom o tři měsíce. Z toho povstalo mnoho rozporuplných legend.