Jan Svatopluk Presl

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český přírodovědec, národní buditel. S J. Jungmannem založil první český vědecký časopis „Krok“, vytvořil české přírodovědecké názvosloví. Z díla: „O přirozenosti rostlin, aneb Rostlinář“ (dějiny, fyziologie, názvosloví, soustava, zeměpis rostlin + úprava herbáře), „Nerostopis čili Mineralogie“.
„Již také Čech k citedlnosti procitá z dřímoty osudné, zhoubnější jemu než zničení, očima slzavýma a probírá dějepisy vlasti své.“
— J. Sv. Presl, O přirozenosti rostlin, aneb Rostlinář
Jan Svatopluk Presl 1791-1849.jpg
Narození a úmrtí
  • 4. 9. 1791 (Praha)
  • 6. 4. 1849 (Praha)
Památníky
Odkazy

J. E. Purkyně vzpomínal, že čeští vlastenci projednávali vydávání české encyklopedie už na svých schůzkách v roce 1820 v Preslovo domě. Záměr však předstihl možnosti, protože nebylo dostatek českých vědců, ani peněz a hlavně vývoj češtiny byl pobělohorskou dobou úplně zastaven, takže scházela česká terminologie, čili názvosloví. Tím, že čeština zůstala po Bílé hoře jenom jazykem poddaných, umírala jako jazyk vědy, umění a státu. Těch pár skvělých buditelů tudíž začalo svou činnost od jazyka, a to znamenalo obrovskou práci. Pro znovuvzkříšení ubitého národa buditele byli ochotni dát své zdraví i život. „Važme si své mateřštiny,“ připomínal Neruda.

První vlastenci začali vydávat v češtině vědecký list a nazvali jej po starém věštci z „Hájkovy kroniky“ - „Krok“, který jak známo, kázal na Vyšehradě lidu: „Ni strmý Vyšehrad svatý. Rozum cvičný a národství v mysli velké, to hrad peven.“

Redakce „Kroku“ se ujal J. Sv. Presl. Otiskoval studie o vědě v nejširším slova smyslu. Všechno začínal od „abecedy“, za málo peněz a pod přísným cenzurním dohledem. Není divu, že za 20 roků vyšlo jen 13 čísel „Kroku“, ale byl to první průkopnický čin. Cenzura dodržovala zásadu vídeňského policejního ředitele hr. Sedlnického, že vše národní je prvním stupněm k revoluci.

Jan Sv. Presl, i jeho mladší bratr Karel, studovali přírodovědu a působili pak jako profesoři na přírodovědecké fakultě. Narodili se v Sirkové (dnes Melantrichově) ulici v zámožnější rodině špendlíkáře. Přes ulici měli Krameriovu „Českou expedice“, čili první české vydavatelství. K přirodovědnému zájmu bratry přivedl úředník Václav Seidler, který sbíral okolo Prahy květenu a bratři Preslové po jeho vzoru nasbírali hodně tajnosnubných rostlin, popsali je latinsky a prodávali v sešitech pod názvem „Vegetabilita cryptogamia Bohemiae exsiccata“.

Každý vlastenec si tehdy přidával ke křestnímu jménu ještě jméno vlastenecké. Jan si přidal Svatopluk. V roce 1815 si ho vzal na katedru za asistenta prof. Berger a po roce pilný, vášnivě zaujatý mladý vědec obhájil disertaci z medicínské biologie. Musel samozřejmě čerpat z cizojazyčných pramenů, a bez znalosti deseti jazyků by zřejmě tolik nedokázal. Věděl, že začínat znovu českou vědu, literaturu a umění předpokládá vytvoření české terminologie, čili obnovu českého jazyka, který byl zmrzačen pobělohorskou germanizací a jejím vyhostěním z politiky, vědy, umění i ze škol. Čeština žila jen v nářečích poddaných, živořících v uzavřených enklávách pobělohorských panství.

Jungmann s Preslem sdíleli názor, že čeština má slavné dějiny, jež vyvrcholily v jejím zlatém věku, čili ve vydavatelské činnosti Veleslavína. To posilovalo víru v možnost její obnovy, a hnalo činnost vlastenců. Bratři Preslové si vytvořili českou terminologii už ve společné práci z roku 1820 „Flora Čechica - květena česká“, v níž popsali 1498 druhů rostlin v Čechách. Tím položili základ české přírodovědné terminologii. Přeložili do češtiny základní přírodovědné dílo švédského vědce Carl von Linného (1707-1778) „Druhy rostlin“ a získali pro českou terminologii dalších 7300 českých rostlinných názvů, užívaných dodnes. Byl to čin nejen přírodovědný, ale i filologický.

Jan Sv. Presl po dvouletém působení v Olomouci převzal v roce 1818 katedru po prof. Bergerovi. S Jungmannem ustavili velký štáb českých znalců různých vědních oborů, kteří hořeli pro mateřský jazyk a hledali české termíny ve staročeštině, ve slovanských nebo mimoslovanských jazycích, přestože leckteří učenci počešťování termínů odmítali. Šlo však o to, aby se čeština vyrovnala němčině, která vzala českému národu skvělé mozky vzděláváním na německých univerzitách. To bylo pociťováno jako křivda na šesti milionech Čechů v Rakousku, jako lidská nerovnost.

Své nejobsáhlejší dílo „O přirozenosti rostlin, aneb Rostlinář“ (1820 1. sv., 1821-35 49 sv., nedokončeno) Svatopluk napsal s vlasteneckým hrabětem Berchtoldem. Presl uvedl dílo nadšenou předmluvou, v níž shrnul dějiny rostlinstva a jeho zeměpisnou lokalizaci. Rostlinář si graficky upravil sám. Rovněž dal základy české terminologii chemie a přišel s návrhem, aby se ustavil štáb odborníků různých oborů, který bude pracovat na české terminologické encyklopedii všech vědeckých oborů. Tato práce byla nad síly jedinců či malé skupiny. To si pak vzala na bedra právě založena „Matice česká“, v jejíž edici Svatopluk vydal v roce 1846 dva svazky svého dalšího díla „Všeobecný rostlinopis“, a po dvou letech další spis „Počátkové rostlinosloví“.

Dalším zakladatelským dílem byl Preslovo „Nerostopis, čili Mineralogie“. Shrnul v něm své zkoumání i materiál ze sbírek různých muzeí. Svatopluka hnala neuvěřitelná píle, která charakterizovala české obrozence a byla příkladem potomkům. Josef Svatopluk stačil vydat ještě jiné knihy, jejichž terminologii vědci používají dodnes. Presl, Šafařík a Palacký byli jmenováni členy nové Akademie věd ve Vídni. V revolučním roce 1848 byl Presl členem Svatováclavského výboru a poslanec na Říšském i českém sněmu. Nebylo mu však dopřáno vyššího věku. Zemřel po nastydnutí ve svém domě, kde se narodil - Melantrichova 470.