Jaroslav Horejc

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český sochař a průmyslový výtvarník. Zasáhl do mnoha uměleckých oborů. Českému sklářství získal proslulost kolekcí, jež v Paříži roku l925 získala ocenění „Grand Prix“. Z díla: mříže Zlaté brány a kalvárie v kapli katedrály sv. Víta, výzdoba pohřební kaple J. A. Komenského v Naardenu, chrliče hvězdárny Klementina aj.
Jaroslav Horejc 631.jpg
Narození a úmrtí
  • 15. 6. 1886 (Praha)
  • 3. 1. 1893 (Praha)
Památníky
Odkazy

Jeho nevšedního talentu si při návštěvě Prahy v roce 1909 povšiml i francouzský sochař Bourdelle a Horejcův učitel St. Sucharda definoval jeho talent lapidárně: Horejc = originalita. Hledal inspiraci u Etrusků, v rané italské renesanci, u řecké archaistické plastiky i u samotného Bourdella. Ze syntézy vznikl jeho charakteristický styl protáhlého a masivního tvaru. Tvrdí se o něm, že málokdo si uměl námět tak virtuozně předkreslit, jako on. Vyučil se rytcem a ciselérem, absolvoval školu pro klenotníky, dělal štukatéra na pražských činžácích a na Uměleckoprůmyslové škole už jenom zdokonalil jeho zkušenou šikovnost.

V roce 1908 se mladí umělci ze spolku „Mánes“ seskupili kolem časopisu „Umělecký měsíčník“, u něhož kromě malířské skupiny vzniklo rovněž umělecko-průmyslové družstvo, jež si dalo název „Artěl“ (z ruštiny = výrobní družstvo). Dalo si za cíl vytvářet užitné předměty moderního střihu tak, aby naplňovaly dokonale i svůj účel. Ale nejen to, aby rovněž vynikaly úsporností a krásou.

Jména těchto umělců jsou obecně známá: P. Janák, J. Kotěra, J. Chochol, J. Plečnik, L. Machoň, L. Hofman, teoretik V. V. Štech a další. Artěl dokonce vlastnil prodejnu a postupně obohacoval svou tvorbu o další oblasti umělecké aktivity. Horejc s „Artělem“ spolupracoval hned po škole (1910) a navrhoval pečetítka, těžítka, krabičky na šperky, skleněné poháry, mísy na ovoce atd.

V roce 1918 se stal na Uměleckoprůmyslové škole kantorem a po třicet roků řídil ateliér uměleckého zpracování kovů. Svou tvorbu obohacoval dalšími obory, jež mu přinášela spolupráce s architekty Kotěrou, Hypšmannem, Hilbertem, Zázvorkou a dalšími, kteří mu nabízeli sochařskou spolupráci na svých projektovaných budovách. Z jeho ateliéru tudíž pocházejí i plastiky na Hypšmannově rozměrném komplexu budov ministerstva sociálních věcí pod Emauzy, poblíž jeho bydliště. Jeho provenience jsou rozmanité práce na dalších budovách i v interiérech, např. v hotelu Solidarita ve Strašnicích.

V zahraničním časopise jednou zveřejnili článek o Horejcovo všestranném a nevšedním mistrovství, a ten zaujal odbornou veřejnost. Z toho se zrodila Horejcova spolupráce se sklářským ateliérem Š. Rathy v Kamenickém Šenově. Píše se, že Horejcův vstup mezi skláře znamenal pozvednutí náročnosti na kvalitu výrobků. Tím se Horejc zasloužil o zvednutí laťky náročnosti v českém sklářství až mezi světovou špičku.

V roce 1925 získal Horejc ocenění „Grand Prix“ na výstavě v Paříži za čtyři skleněné broušené poháry: „Země“, „Bakchus“, „Kanaan“, „Tanec“, „Tři bohyně“. Repliky jeho váz si pořídila muzea v New Yorku, Stockholmu a v Paříži. Horejcovou doménou byly i šperky, kovové doplňky, keramické nádoby, mříže, mince, stejně jako komorní nebo architekturní plastika. V Praze se s jeho dílem setkáme na klementinské hvězdárně, kde jsou jeho dílem chrliče. Čtyři figurální kandelábry na Národním památníku na Žižkově jsou rovněž jeho dílem. Zvlášť obdivuhodné a obdivované jsou jeho tři práce v katedrále sv. Víta: mříž na Zlaté bráně, dřevěná plastika „Kalvárie“ v kapli pod kruchtou a drobné plastiky ze života sv. Ludmily. Za nejvyzrálejší dílo bývá považována Horejcova výzdoba kaple J. A. Komenského v Naardenu, za niž byl v roce 1937 oceněn řádem Orange-Nassau.

Jednou Horejc obdržel zakázku, v níž dokonale využil syntézy plastické tvorby s hlubokým citem pro sklo. Měl vytvořit obrovský šestidílný reliéf pro „Palác národů“ v Ženevě. Bohužel reliéf shodou okolností zůstal v Praze a dnes zdobí interiér Uměleckoprůmyslového musea.

Jako člověk, který miloval svou zemi, ani Horejc nechyběl mezi umělci, kteří se zapsali do tvorby kovových mincí v českých dějinách. Jeho dvacetikorunami se platilo v letech 1933-1937.

Při procházkách Prahou se lidé často zastavují u jeho plastik, jež jsou jakoby v anonymitě. Na Kampě u Čertovky stojí poblíž Nosticova zámku v zeleni trávníku jeho plastika „Žena s amforou“ a na Štvanici naproti porodnici dívka s názvem „Odpočívající“. Jedna Horejcova plastika má obrovského propagátora ve Fričově filmu „Císařův pekař a pekařův císař“, tedy plastika „Golema“.

Horejc je i autorem dvou náhrobků znamenitých osobností českých dějin: spisovatele A. Jiráska v Hronově a zakladatele české psychiatrie prof. Heverocha na pražském Vinohradském hřbitově.