Jaroslav Kamper

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český spisovatel, překladatel a první dramaturg Městských divadel pražských. Znalec staré Prahy a organizátor společenského života.
Jaroslav Karel Kamper (1871-1911).jpg
Narození a úmrtí
  • 12. 8. 1871 (Praha)
  • 31. 10. 1911 (Praha)
Památníky
Odkazy

Když přišel mezi kumštýře, každý čekal co má nového, co objevil a co ho napadlo, prostě byl člověk neposeda, který jiskřil a vybavovaly se mu obrazy co, jak, kdo a kde. Byl to muž rozhrnující oponu dramat života Prahy, jež často režíroval a málokdy se mu vymkl balvan z rukou jako Sisyfovi. Hodně psal o všem možném, hrál divadlo, řečnil, vysedával po archivech a hledal zajímavosti. Byl skvělý řečník, bravurní fejetonista a kritik.

Jednou přiběhl z archivu Národního muzea s náramně zajímavou zvláštností. Zaujala i Aloise Jiráska. Navrhl totiž, aby se v Praze zinscenovalo dobové setkání W. A. Mozarta s Casanovou (známým myslitelem, spisovatelem a dobyvatelem ženských srdcí). Ti dva se prý měli sejít v Praze na Malé Straně mezi vznešenou společností po slavné premiéře Mozartovy opery „Don Giovanni“ (29. října 1787). Jirásek zalistoval v dějinách a navrhl, aby se legenda o schůzce Mozarta s Casanovou odehrála na plese v Colloredo-Mansfeldském paláci. A jiný hned přidal, že by se všechno mělo odehrát v historických kostýmech a podle tehdejšího ceremoniáře rokoka.

Lidé sehnali všemožné propriety a jednoho dne roku 1905 navečer přijela vznešená společnost do Colloredo-Mansfeldského paláce rokokově načančaná a samozřejmě v kočárech. Jirásek si přivedl malířsky nadanou dceru Boženku s manželem Hanušem Jelínkem, překladatelem slavných „Zpěvů sladké Francie“. Herci Městských divadel pražských zvládli své role s dobovou noblesou.

Kamperovi bylo 34 roků a k nápadu ho inspiroval jeho nedávný objev v Národním muzeu. Našel jediný exemplář knihy myslivého frejíře z duchcovského zámku G. Casanovy. Bůhví, jak se do muzea dostal a jak dlouho tam ležel. Název knihy byl „Soliloque d’un penseur“ (Samomluva myslitele). Kniha vyšla v roce 1786, čili v roce, kdy o vánocích 26. prosince uvedl výtečný kapelník Strobach poprvé v Praze Mozartovu „Figarovu svatbu“.

Svou zálibu v tajemnu si Kamper přinesl už ze studentských let na gymnáziu i na právech, jež vystudoval na české univerzitě v Praze. Otiskoval lecjaké zajímavosti z pražského života. Zveřejňoval hlavně jeho tajuplnosti. Nedaleko od Kamperovo bydliště v Nerudovce žil kdysi spisovatel Josef Svátek, který toho o Praze objevil jako málokdo. Kamper byl brilantním vypravěčem a neméně pohotovým psavcem. Jeho rozhled po dějinách i mytologii pražských zákoutí, po literatuře, malířství a divadle byl pozoruhodný. Když se sjednotila městská divadla pražská, stal se jejich dramaturgem. Uměl vybrat i upravit hru, naprogramovat repertoár, což nebylo zrovna lehké, protože ředitelem Vinohradského divadla byl Václav Štech, otec historika umění V. V. Štecha, a ten z pochopitelného důvodu prosperity divadla dával přednost operetkám a fraškám. Kamper mu dovedně podsunul i Hauptmanovo „Tkalce“.

Přistěhoval se do podhradí na Malou Stranu ze Starého Města, protože zákoutí pod katedrálou sv. Víta vonělo tajemstvím. Dům „U Kamenného sloupu“, kde bydlel, byl plný záhad. Kdysi patřil malíři Lunovi, příteli malíře Brandla. Luna projektoval kapli na Bílé hoře. V domě bydlely i známé sestry Kalašovy, z nichž Klementina proslula jako hvězda světových operních jevišť a zemřela v Bahii. Prostě každý dům tu byl naplněn dějinami i zkazkami.

Kamper uměl česky stejně jako německy, proto také jeho prvním redakčním místem byl ve třiadvaceti německý časopis „Politik“. Nechyběl ve známé společnosti Jakuba Arbesa, jež se scházela u sv. Tomáše a nesla název „Mahábhárata“ (indický epos), vysloužil si křeslo předsedy Kruhu českých spisovatelů a sám se zapsal do literárního slovníku jako autor kritik, fejetonů a článků. Vydal román „Bílá láska“, ale snad nejvíce upoutal překladem románu „Osud“ z prostředí haagské aristokracie od průkopníka psychologického románu Louise Couperuse (1863 - 1923), jenže osud mu zkrátil obrovskou činorodost už ve čtyřicítce.