Jaroslav Seifert

Z Pražský pantheon
Verze z 11. 2. 2017, 23:09, kterou vytvořil pantheon>Tomáš Gardelka (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

23.9.1901 Praha 10.1.1986 Praha Pohřben v Kralupech

PD s bystou,J.Bartoš 1993 Vlkova 31 (škola)



Český básník a novinář.Člen skupiny umělců "Devětsil".První sbírku "Město v slzách" vydal roku 1921.Z díla:Na vlnách T.S.F. (1925),Poštovní holub (1929),Jablko z klína (1933),Vějíř B.Něm- cové (1940),Přilba hlíny (1945),Šel malíř chudě do světa (1949), Maminka (1954),Býti básníkem (1983).Vzpomínková kniha "Všechny krásy světa" (1982).Nositel Nobelovy ceny z roku 1984.


     "K milionům veršů na světě
     přidal jsem jen pár slok
     Nebyly o nic moudřejší než píseň
     cvrčků"
                         Jaroslav Seifert:A sbohem (sb.Morový sloup)



     "Vážený pane,potěšil jste mne velmi svým Městem v slzách.Je něco

nesmírně čestného,mužného a teplého v těch básních jako stisk teplé ruky ve tmě,když jsi vešel z mrazu do světnice...stačíte jednou mnohem,mnohem dál,než kam jsme dovedli dojít my. Váš F.X.Šalda." Četl podruhé,potřetí, a patrně i,otci zámečníkovi,zbožné matce,aby jim učinil radost,protože vě- děl,že ještě se dost nesmířili z jeho odchodem z gymnasia.Chytil se péra, které zrovna bohatství nenosí.

     Bylo mu jednadvacet,ulice ještě dýchaly pádem rakouské monarchie a

vzruchem zrození československého státu 28.října 1918.Tehdy mu poprvé otiskli první verše.Oslavovaly stát,naději na sociální zlepšení života, jež vytryskly z ruské revoluce 1917.Hned v roce 1920 s přítelem K.Teigem insporovali založení skupiny umělců,kteří si dali název "Devětsil" (podle prvního jarního devetsil,vyrážejícího z bahna).Vydali "Revoluční sborník" s fornulací svého programu.Proletariát jim byl silou proměny světa k lid- štější podobě,proto poesie této doby nese název - proletářská.

     Do bouřlivého toku této poesie vběhla virtuozita Nezvalovy sbírky

"Pantomima" a vštěpovala poesii něžnější,poetičtější mluvu - což obdrželo název "poetismus".Seifert žil revolučním rytmem času a od vzniku KSČ v ro- ce 1921 pracoval v komunistickém vydavatelství a nakladatelství až do ro- ku 1927.Řídil satirického "Sršatce" a vypomáhal básníku S.K.Neumannovi, jehož ctil,ve vydávání jeho časopisů.

     Jeho sbírka z roku 1925 "Na vlnách TSF" se návštěvě Francie a je to

vlastně vykročením za poetistickou notou Nezvala.Francie jej okouzlila a insporovala k překladům skvělé poetiky sbírek "Zavražděný básník" a " Prsy Tiresiovy" francouzského básníka G.Apollinaira.Z ruštiny mu ze srdce zanotoval rázný básník A.Blok,jehož poemu "Dvanáct" rovněž přeložil.

     Koncem 2O.let se v Seifertově sbírce "Poštovní holub" (1929) ozval

písňový verš,čili jemu příznačně srozumitelný a poesií prodchnutý,klidný verš.Byl to rok pro něho zlomový i politicky.Přidružil se ke komunisti- ckým spisovatelům - Olbrachtovi,Neumannovi,Nezvalovi,Vančurovi,Malířové, Horovi,kteří odmítli radikalismus mladého vedení KSČ v čele se čtyřiatři- cetiletým K.Gottwaldem.Byla to Stalinova politika "bolševizaci",radikali- smu jež více škodilo než prospívalo.

     Seifert zůstal provždy levicovým novinářem,zaměstnání si našel v Li-

dových novinách,v revue "Nová scéna",v "Právu lidu","Pestrých květech", "Ranních novinách" atd.Psal fejetony,kritiky,satiry,epigramy a samořejmě verše.Za niternou sbírku "Jablko z klína"(1933) a "Ruce Venušiny"(1936) obdržel státní cenu.

     Jeho verše nebyly pro nikoho rebusem a proto se hodně četly a reci-

toval.Silně se vyslovil ve sbírce "Osm dní" (1937),když zemřel prezident T.G.Masaryk.A neméně silně,když přišla zrada Francie a Anglie na českém národě tím,že obě země porušily právní závazky k ČSR a podepsaly Mnichov- skou smlouvu (29.9.l938) bez přítomnisti ČSR Hitlerovi okupaci Sudet,kte- rou Hitler proměnil na likkvidace ČSR.Seifert na to odpověděl sbírkou u s protihitlerovskou tonikou "Zhasněte světla" (1938),ale cenzura ji za- kázala.V okupaci ještě mu mohly vyjít tři sbírky,jimiž připoměl národu trvalé národní hodnoty: "Vějíř B.Němcové",verše o Praze "Světlem oděná" (1940) a "Kamenný most"(1944).

     V roce 1945 vytryskla Seifertova jásavá oslava konce války ve ver-

ších "Přilba hlíny".Do roku 1949 pracoval v odborářském čas."Práce",re- digoval edici mladé poesie,aby se pak natrvalo věnoval jen literatuře. Ještě do roku 1950,kdy i jeho verše sektářsky ideologicko-politickými mě- řítky pokáral L.Štoll,vydal šest půvabných sbírek,jež vešly hluboce do srdce národa.Byly to sbírky "Píseň o Viktorce",v níž padala voda času a se splavu v babiččině údolí bylo slyšet nešťastný zpěv Viktorky,a "Šel malíř chudě do světa" o M.Alšovi.

     V české poesii se strhla bitva s "tlustokožci",kteří poesie uzavíra-

li do retoriky a tím z poesie vyháněli to,co činí báseň poesií.Básník Biebl tehdy srdnatě bránil verše Nezvala a Seiferta pro krásnou vroucnost poetické struny,pro jejich zpěv o prostých věcech života.V roce 1954 Sei- fert obdržel státní cenu za sbírku "Maminka",která chytila národ za srdce.

     Na 2.sjezdu čs.spisovatelů v roce 1956 mluvil Seifert o vězněných

spisovatelích a požadoval nápravu stalinských křivd.Vyneslo mu to však desetileté nucené odmlčení.V 60.letech se jeho strofický verš zcela uvol-

nil do básně v próze.Ve sbírkách "Koncert na ostrově"(1965),"Halleova ko- meta"(1967) a "Odlévání zvonů"(1967) se ozvala vzpomínka a nostalgie.Sei- fert se stal národním umělcem,jimž byl úředně uznán v roce 1957,ale byl jim už dávno,bez úředního cejchu.Jeho verše vešly do čítánek a tím mezi všechny lili v české zemi.

     V roce 1968,kdy se zmírnily metody vlády režimu a v zemi nastala

demokratická obleva Dubčekova vedení KSČ,obdržel Seifert státní cenu a stanul v čele Svazu čs.spisovatelů.Louis Aragon a Roman Jacobson jej na- vrhli na udělení Nobelovy ceny.Pak mu ale v normalizaci po vojenské inter- venci armád Varšavské smlouvy,čili spíše SSSR do Československa Seiferto- vi nevyšla deset roků žádná kniha.On však zůstal věren demokracii a pode- psal protestní provolání "Charty 77".Knížky mu vycházely jenom v semizda- tových vydavatelstvích,čili v zahraničí.V roce 1977 mu dovolili vydat sbírku "Morový sloup" za podmínky,že se jeho podpis neobjeví pod protest- ním provoláním.

     V roce 1984 mu však v zahraničí vydali půvabnou vzpomínkovou knihu

"Všechny krásy světa" poslední sbírka doma mu vyšlaa v roce 1981 s názvem "Býti básníkem".Po šetnácti letech od návrhu na Nobelovu cenu ji 11.října 1984 jako druhý Čech (1959 J.Heyrovský za polarografii) obdržel.Chápal ji jako ocenění vysoké úrovně české poesie 20.století.Převzali ji za nemo- cného otce dcera a syn.Zavzpomínal si tehdy na básnického druha V.Holana, kterého považoval za nejlepšího českého básníka.

     Seifertův pohřeb v lednu 1986 se stal velkou,policií sledovanou de-

monstrací za svobodu slova.Na hřbitově v Kralupech,kde v dětství dlouho pobýval u babičky a dědy,našel i věčný odpočinek.


PD s portrétem,S.Hanzlík 2001 Bořivojova 816 (na místě rodného domu)